KOMUNIKAČNÍ KOLAPS

Představme si obec s jedinou, plně organizovanou školou. Klasický přístup i způsob vyučování, slušné výsledky. O tom, že by si rodiče mohli vybírat, se zase tolik mluvit nedá, protože změnit vzdělávací zařízení znamená dojíždět. Pokud rodiče sami nejezdí za zaměstnáním, a tudíž s sebou nemohou vzít dítě do městské školy, volí častěji jistotu domácího prostředí. Alespoň u menších dětí. Jestliže má obec dostatečně silnou populaci obohacenou o širokou spádovou oblast dojíždějících žáků, může mít vystaráno.

Jenže právě tato jistota byla z čista jasna porušena. Ze školy začali odcházet žáci mnohem dřív, než dovršili školní docházku. Radnice za nimi musela posílat do sousedních obcí příspěvek, který by radši viděla na kontě vlastní školy. Důvod? Více méně nehmatatelný. Alespoň starosta o žádném nevěděl. S prací školy byl spokojen, na obec nepřišla jediná stížnost, ani závěry z inspekcí práci učitelů nezpochybňovaly. Ptal se rodičů, kteří se rozhodli posílat své ratolesti jinam, na důvod, ale údajně se dověděl jediné: Máme na to ze zákona právo. "Musíme přece něco udělat!" rozhodl se nakonec situaci řešit. A požádal kraj o odvolání ředitele.

Kraj vyhověl, ředitel skončil. Sám viděl důvod zcela jasně: dvouletý, pravidelně přiživovaný sled stížností, který plynul na všechny možné instituce z jediné adresy. Když utichla, vystřídala ji jiná. Co na tom, že inspekce z okresu, kraje, hlavního města, ministerstva školství i policejního prezidia naprostou většinu stížností označily jako neoprávněnou! Škola se ocitla na přetřesu v ulicích i v domácnostech. Co nenašla, byl prostor pro obhajobu. Ani u zastupitelů.

"Byl jsem odvolán za to, co umožňuje zákon, je to nespravedlivé." Můžeme se divit, že se ředitel cítí ukřivděně? Že nakonec odešel o měsíc dřív, než původně předpokládal? Do konkurzu na jeho místo se přihlásili dva uchazeči. Jedna přihláška nebyla - jako nevyhovující podmínkám - přijata, druhou uchazeč ještě před termínem odvolal sám. Školu řídí člověk provizorně pověřený.

Co bude dál? Vrátí se žáci, kteří si zatím zvykli na nový kolektiv? Kdo se přihlásí do nového konkurzu? Bude mít podporu pedagogického sboru, který stál v naprosté většině na straně odvolaného ředitele? Myslíte, že to práci školy neovlivní?

PŘÍBĚH DRUHÝ

Opět jediná škola v obci. Tentokrát však škola, která žáky přitahuje. Ředitelka do ní před dvanácti lety přinesla moderní metody a netradiční přístupy. Právě ony přivádějí do školy nad plán žáky z mnohem širší než spádové oblasti. Je jich více než čtvrtina. "Nechceme, aby se naši žáci biflovali, aby se učili učebnice nazpaměť. Učíme je myslet, používat získané poznatky v praxi, pracovat v týmu."

Do školy se jezdí vzdělávat učitelé z celé ČR, navštěvují ji zahraniční delegace. Pedagogická fakulta jí udělila statut fakultní základní školy, která pomáhá připravovat budoucí učitele. Jako jedna z mála se dostala do odborné literatury jako příklad školy pro život. Jenže části rodičů se to nelíbí. Radši by školu, jako byla ta jejich. Naučit se zadaný text tak, aby večer děcko mohli podle učebnice nebo sešitu zkontrolovat. Proč psát nějaké úvahy na témata, která provokují? Na co mají děti běhat po vesnici a vyptávat se lidí, co se jim líbí nebo nelíbí? Kdo to kdy slyšel, aby žáci - i když za dohledu kantorů - vytvářeli školní řád! To se musí škole zatrhnout.

Když se ředitelka ohradila, že pracují podle jednoho ze tří platných vzdělávacích programů pro základní školu, bylo zle. Tak se podle něj prostě učit nebude! Tak dlouho chodili na radnici, až se starosta, který do té doby mluvil o škole dobře, rozhodl, že vezme zákon do svých rukou. Sešlo se zastupitelstvo a nařídilo, že škola změní vzdělávací program. Ředitelka, vědoma si toho, že zákon takovou pravomoc obcím nedává, řekla: Ne. A protože se jí nepodařilo obec přesvědčit, dala výpověď. Krátce na to ji následovala polovina pedagogického sboru. Bohužel se to neobešlo bez emocí. I setkání, na němž se učitelé a žáci snažili vysvětlit, proč dala škola přednost právě rodiči kritizovanému vzdělávacímu programu, se změnilo v kotel bez pravidel.

"Dohodněte se alespoň, co chcete ze stávajícího stylu práce zachovat a co je třeba změnit, ať má můj nástupce z čeho vycházet," vyzývala ředitelka přítomné. A hned vysvětlila, že zákon nedovoluje, aby žák, který se začal v 1. třídě učit podle určitého programu, přešel v průběhu povinné školní docházky na jiný.

Můžete namítnout, že oba příběhy znamenají extrém. Že rozumné zastupitelstvo takhle nejedná. Že napřed hledá vysvětlení, pak cestu k dohodě nebo aspoň ke kompromisu. Souhlasím. Komunikační kolaps ještě nikomu neprospěl. Právě proto bychom o podobných případech měli vědět. Je jich totiž víc, než je zdrávo, a svým příkladem mohou leckde předem zavřít cestu, která by jinak byla schůdná.

JAROSLAVA VOLFOVÁ

FOTO AUTORKA