NOVÉ HŘBITOVNÍ A POHŘEBNÍ PRÁVO (Dokončení)

PROVOZOVÁNÍ VEŘEJNÉHO POHŘEBIŠTĚ

V ustanovení § 18 odst. 2 zákona o pohřebnictví je stanoveno, že zajišťuje-li provozovatel veřejného pohřebiště jeho provozování prostřednictvím jiné právnické nebo fyzické osoby, vztahují se na tuto osobu povinnosti, které tento zákon ukládá provozovateli veřejného pohřebiště. Podle ustanovení § 18 odst. 3 zákona je k provozování veřejného pohřebiště a změnám jeho řádu nutný předchozí souhlas územně příslušného okresního úřadu. Okresní úřad vydá souhlas za předpokladu, že řád byl vypracován v souladu s požadavky stanovenými tímto zákonem, není v rozporu s ochranou veřejného pořádku, tlecí doba stanovená v řádu veřejného pohřebiště odpovídá výsledku hydrogeologického průzkumu a stanovisku okresního hygienika. Dále za předpokladu, že případná smlouva mezi provozovatelem pohřebiště a právnickou nebo fyzickou osobou zajišťující činnosti spojené s provozováním veřejného pohřebiště odpovídá požadavkům stanoveným v odst. 2. Ve smyslu ustanovení § 18 odst. 4 zákona o pohřebnictví je provozovatel pohřebiště povinen předložit okresnímu úřadu veškeré podklady, které si pro tento účel vyžádá.

EVIDENCE

Osobně se domnívám, že se evidence veřejného pohřebiště je jedno z nejdůležitějších ustanovení nového zákona. Ukládá provozovateli povinnost vést poměrně detailní evidenci nejen o osobách, jejichž ostatky jsou na veřejném pohřebišti uloženy, ale i o hrobovém zařízení. Důvodová zpráva hovoří o tom, že jde o ustanovení sjednocující rámcové náležitosti evidence vedené na veřejném pohřebišti. Jednotnost, přehlednost a dostatečná vypovídací schopnost základní podoby evidence je nezbytná s ohledem na její relativní dlouhodobost a potřebu vyhledávat dílčí údaje často i s větším časovým odstupem od doby uložení lidských pozůstatků nebo zpopelněných lidských ostatků. Přestože význam a účelnost tohoto ustanovení bude oceněna až s časovým odstupem, soudím, že přínos takto formulované evidenční povinnosti je neoddiskutovatelný, byť bude spojen s určitými materiálními, a zejména finančními výdaji.

Ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 zákona obsahuje evidence související s provozováním veřejného pohřebiště vedená podle § 20 písm. d) zákona následující údaje:

jméno a příjmení osob, jejichž lidské ostatky jsou na veřejném pohřebišti uloženy,

místo a datum jejich narození a úmrtí

rodné číslo,

datum uložení lidských pozůstatků nebo zpopelněných lidských ostatků na veřejném pohřebišti včetně určení hrobového místa a hloubky pohřbení; u zpopelněných lidských ostatků způsob uložení jejich popela a v případě vsypu i místo jejich uložení,

záznam o nebezpečné nemoci, pokud osoba, jejíž lidské pozůstatky byly uloženy do hrobu nebo hrobky, byla touto nemocí nakažena,

jméno, příjmení, adresu místa trvalého pobytu a rodné číslo nájemce hrobového místa, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní jméno, nebo název firmy, sídlo a identifikační číslo nájemce hrobového místa, jde-li o právnickou osobu,

datum uzavření nájemní smlouvy a dobu jejího trvání včetně údajů o změně smlouvy,

záznamy o skutečnostech uvedených v § 29 odst. 4 a 5 zákona, pokud nastaly,

údaje o hrobovém zařízení daného hrobového místa,

údaje o skutečnosti uvedené v § 20 písm. e) zákona, pokud nastala,

údaje o zákazu pohřbívání a době jeho trvání, pokud byl zákaz vydán,

v případě rušení veřejného pohřebiště údaje o skutečnostech uvedených v § 20 písm. g) bodech 3 až 6 zákona, pokud nastaly.

V zájmu ochrany osobních údajů je provozovatel pohřebiště povinen postupovat při zpracovávání osobních údajů vedených v evidenci související s provozováním veřejného pohřebiště podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (viz § 21 odst. 2 zákona o pohřebnictví). Ke shora uvedenému dodávám, že by měl provozovatel věnovat zvýšenou pozornost tomu, jak detailně bude evidovat údaje o hřbitovním zařízení. Záměrně se zabývám právě touto otázkou, neboť jedním z častých nároků uplatňovaných nájemci hrobových míst jsou nároky na náhradu škod způsobených na pomnících, náhrobcích a jiných ozdobách hrobu. Provozovatel pohřebiště by měl být proto zvlášť obezřetný a v rámci možností zachytit nejen to, jaké zařízení se na pronajatém hrobovém místě nachází, ale v jakém stavu (zejména technickém, stavebním) toto zařízení je.

UŽÍVÁNÍ HROBOVÉHO MÍSTA

Pokud se jedná o právní charakteristiku užívacího vztahu k hrobovému místu, zákon o pohřebnictví v tomto směru odstraňuje jakékoliv pochybnosti. Výslovně stanoví, že se hrobové místo pronajímá, a to na základě písemné smlouvy mezi pronajímatelem a nájemcem. V důvodové zprávě se pak konstatuje, že namísto dosavadní úpravy propůjčování místa na veřejném pohřebišti je navrhováno uplatnění specifické podoby nájemních vztahů. Toto řešení (pojímané jako vztah subjektů rovného postavení při dostatečném zabezpečení ochrany veřejného zájmu) lépe odpovídá současným podmínkám. Je komplexnější a umožňuje např. při přechodu práv v důsledku úmrtí postupovat obdobným způsobem jako při nakládání s hrobovým příslušenstvím.

V rámci legislativních prací bylo upuštěno od možnosti zakotvit komplexní úpravu nájmu hrobového místa do občanského zákoníku, kde by speciální ustanovení o nájmu hrobového místa byla včleněna do části osmé hlavy sedmé jako zvláštní oddíl a zákon o pohřebnictví by pak na tuto úpravu jen odkazoval. Vzhledem k rozsahu a povaze odlišností právní úpravy nájmu hrobového místa od obecné úpravy v občanském zákoníku však bylo přistoupeno k úpravě specifik nájmu hrobového místa přímo v zákoně o pohřebnictví.

Právní úprava nájemního vztahu k hrobovému místu je nyní obsažena § 25 odst. 1 zákona o pohřebnictví. Je zde stanoveno, že nájem hrobového místa (dále jen nájem) vzniká na základě smlouvy o nájmu hrobového místa uzavřené mezi provozovatelem pohřebiště jako pronajímatelem a nájemcem (dále jen smlouva o nájmu). Smlouva o nájmu musí mít písemnou formu a musí obsahovat výši nájemného a výši úhrady za služby spojené s nájmem, pokud je provozovatel pohřebiště poskytuje. V případě, že se jedná o nájem hrobového místa v podobě hrobu, musí být doba, na niž se smlouva o nájmu uzavírá, stanovena tak, aby od pohřbení mohla být dodržena tlecí doba stanovená pro veřejné pohřebiště, na němž se hrob nachází (viz § 25 odst. 2 zákona).

V následujícím ustanovení § 25 odst. 3 zákona se hovoří o tom, že nájem hrobového místa lze sjednat i na dobu předcházející pohřbení nebo uložení urny. Podnájem hrobového místa je zakázán. Dále jsou v jednotlivých odstavcích formulovány konkrétní povinnosti, jež z nájemního vztahu provozovateli a nájemci vyplývají. Jejich smyslem je zajistit (pokud možno) bezporuchové fungování nájemního vztahu, jinými slovy zajistit oběma stranám nájemní smlouvy právní jistotu ohledně vzájemných práv a povinností. Provozovatel pohřebiště je povinen během doby trvání nájmu zajistit k hrobovému místu přístup a zdržet se jakýchkoli zásahů do hrobového místa, s výjimkou případů, kdy je nezbytné bezodkladně zajistit bezpečný provoz veřejného pohřebiště. O takovémto připravovaném nebo již provedeném zásahu je provozovatel pohřebiště povinen neprodleně písemně vyrozumět nájemce.

Na druhé straně nájemce je povinen vlastním nákladem zajišťovat údržbu pronajatého hrobového místa v rozsahu stanoveném smlouvou o nájmu a oznamovat provozovateli pohřebiště veškeré změny údajů potřebných pro vedení evidence veřejného pohřebiště. Je-li nájemcem fyzická osoba, přechází nájemné na její dědice. Je-li nájemcem právnická osoba, přechází nájem na jejího právního nástupce. Dědic nebo právní nástupce nájemce je povinen sdělit provozovateli pohřebiště nové údaje potřebné pro vedení evidence veřejného pohřebiště. V této souvislosti si dovolím poznamenat, že přechod nájmu u fyzické osoby, respektive přechod práv a povinností z nájmu vyplývajících bude nezbytné zohlednit v rámci dědického řízení. To proto, aby se předešlo možným nedorozuměním, na kterého dědice právo užívat hrobové místo přešlo.

Ukončení nájmu

Zákon o pohřebnictví pamatuje i na situace, kdy bude třeba nájemní vztah ukončit. Konkrétně v § 25 odst. 7 umožňuje provozovateli pohřebiště odstoupit od smlouvy o nájmu, s výjimkou smlouvy o nájmu hrobu, kde neuplynula stanovená tlecí doba, jestliže nájemce neuhradí dlužné nájemné nebo úhradu za služby spojené s nájmem do 3 měsíců ode dne, kdy ho k tomu provozovatel písemně vyzval. Provozovatel pohřebiště je povinen písemně upozornit nájemce na skončení sjednané doby nájmu nejméně 90 dnů před jejím skončením. Není-li mu trvalý pobyt nebo sídlo nájemce znám, uveřejní tuto informaci na veřejném pohřebišti způsobem, který je v místě obvyklý, nejméně 60 dnů před skončením sjednané doby nájmu.

Je nutno si ovšem uvědomit, že tohoto ustanovení bude možno využít pouze v tom případě, kdy bude provozovateli pohřebiště známa osoba nájemce, což nebude vždy splněno. U řady opuštěných hrobových míst totiž není možné zjistit, kdo vlastně nájemcem skutečně je. Pro případ ukončení nájemního vztahu z důvodu uplynutí doby konstituuje zákon o pohřebnictví právní ochranu dosavadního nájemce a zakládá právní nárok na prodloužení smlouvy o nájmu. Činí tak ovšem za splnění předem stanovených podmínek. Ty zjednodušeně spočívají v tom, že nájemce během doby, kdy měl hrobové místo pronajato, řádně plnil své povinnosti, zejména platil řádně a včas nájemné. Jestliže nájemce podá před uplynutím sjednané doby nájmu návrh na prodloužení smlouvy o nájmu, může provozovatel pohřebiště jeho návrh odmítnout jen v případě, že:

nájemce neplní své povinnosti podle odst. 5,

nájemce neuhradil dlužné nájemné nebo úhradu za služby spojené s nájmem do 3 měsíců ode dne, kdy ho k tomu provozovatel písemně vyzval,

má-li být veřejné pohřebiště zrušeno podle § 24 odst. 1.

Pokud si nájemce dle § 25 odst. 9 zákona po skončení nájmu neodebere hrobové zařízení včetně urny, postupuje provozovatel pohřebiště podle § 20 písm. g) bodů 4 a 5 obdobně.

V souvislosti s pronajímáním hrobových míst si dovolím uvést ještě následující. Zákon o pohřebnictví v tomto směru sice odkazuje na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, stejně tak je ovšem nezbytné zohlednit stávající právní úpravu obecního zřízení, konkrétně zákon č. 128/2000 Sb., o obcích. Ten v ustanovení § 102 odst. 2 písm. m) stanoví, že radě obce je vyhrazeno uzavírat nájemní smlouvy, a to bez ohledu na předmět tohoto právního úkonu. Proto i smlouvy o nájmu hrobových míst budou muset být nejprve projednány v radě obce. Osobně mám zato, že lze připustit takový výklad, že nebude nutné, aby tyto smlouvy osobně podepisovali členové rady obce. To si lze navíc obtížně představit z hlediska technického, kdy by např. mělo 9 členů rady podepsat tisíce nájemních smluv. V rámci připravované novely zákona o obcích bych však navrhoval zpřesnění tohoto ustanovení tak, že rada obce rozhoduje o uzavření nájemní smlouvy, nikoliv uzavírá.

Určitým zjednodušením a ulehčením postupu při pronajímání hrobových míst je i to, že podle § 39 odst. 3 zákona o obcích není nutné, aby záměr obce o pronajmutí hrobových míst byl zveřejněn po dobu nejméně 15 dnů před projednáním v radě obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky.

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

Podle mého soudu se jedná o klíčové ustanovení nového zákona o pohřebnictví, neboť upravuje právní kontinuitu stávajících nájemních vztahů, zejména otázky spojené s opuštěnými hrobovými místy. Podle důvodové zprávy je cílem přechodných ustanovení zajistit podmínky pro bezproblémové převedení dosavadní právní úpravy užívání hrobových míst na nájemní vztahy a dále umožnit osobám provádějícím činnosti zařazené podle návrhu zákona mezi vyhrazené zajistit si ve stanovené lhůtě požadovanou odbornou způsobilost. Podle § 29 odst. 4 zákona o pohřebnictví je provozovatel pohřebiště povinen do 2 let po nabytí účinnosti tohoto zákona předložit dosavadním uživatelům hrobových míst návrh smlouvy o nájmu hrobového místa, pokud takové smlouvy již nejsou uzavřeny písemně. V případě, že dosavadní uživatel hrobového místa:

není znám nebo není známa jeho adresa nebo adresa jeho právních nástupců a návrh nájemní smlouvy mu proto není možno doručit, je provozovatel pohřebiště povinen nejpozději do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona na veřejně přístupném místě na veřejném pohřebišti zveřejnit výzvu k uzavření nájemní smlouvy k takovému hrobovému místu a místo (adresu), na něž se má dosavadní uživatel nebo jeho právní nástupce obrátit, spolu s upozorněním, že pokud nebude nájemní smlouva uzavřena do 30 měsíců po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadní užívací právo k hrobovému místu zanikne;

odmítne uzavřít nájemní smlouvu nebo pokud k uzavření nájemní smlouvy nedojde z důvodu jeho nečinnosti, jeho dosavadní právo k užívání hrobového místa zanikne po uplynutí 6 měsíců ode dne odmítnutí uzavřít nájemní smlouvu nebo po uplynutí 6 měsíců ode dne, kdy mu byl doručen návrh smlouvy o nájmu hrobového místa.

Dle § 29 odst. 5 platí, že pokud v případech uvedených v odstavci 4 od uložení lidských pozůstatků dosud neuplynula stanovená tlecí doba, dosavadní užívací právo k hrobovému místu zanikne až jejím uplynutím. Pokud jde o náhrobky a ostatní hrobové zařízení a cenné předměty nalezené v hrobech a hrobkách, k nimž zanikne dosavadní užívací právo podle odstavce 4, postupuje provozovatel hřbitova obdobně jako při zrušení veřejného pohřebiště.

Na věčné časy

Kriticky bych se vyjádřil k tomu, že nový zákon nepamatuje na tu skutečnost, že se na řadě pohřebišť nacházejí hrobová místa pronajatá tzv. na věčné časy, těmito věčnými nájemními smlouvami se zákon nezabývá. Soudím, že i nadále budou vlastníkům a správcům hřbitovů působit obtíže opuštěné hrobky, realizované právě na základě zmíněných věčných nájemních smluv. U hrobů a hrobek považovaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za válečné hroby se užívací poskytuje bezplatně na neomezenou dobu (§ 29 odst. 6). Podle následujícího § 29 odst. 7 zákona jsou obce, které provozovaly veřejné pohřebiště přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona buď samy, nebo prostřednictvím jiné právnické nebo fyzické osoby, povinny upravit řád veřejného pohřebiště v souladu s tímto zákonem a vyžádat si jeho schválení územně příslušným úřadem nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Ve smyslu ustanovení § 29 odst. 8 organizační složka státu, která ke dni účinnosti tohoto zákona provozuje veřejné pohřebiště, převede jeho provozování do 3 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona obci, na jejímž území je veřejné pohřebiště umístěno. Neméně významným je pak ustanovení § 30 zákona odkazující na subsidiární (podpůrné) použití občanského zákoníku. Doslovně se zde uvádí, že není-li tímto zákonem stanoveno jinak, použijí se pro občanskoprávní vztahy podle tohoto zákona ustanovení občanského zákoníku.

Jsem přesvědčen o tom, že nový zákon bude pro vlastníky a správce pohřebišť přínosem, byť se při aplikaci některých jeho ustanovení budou muset potýkat s určitými nejasnostmi, které jsem nastínil výše. Kvalitu zákona o pohřebnictví však bude možné objektivně soudit až poté, co nabude účinnosti a bude prověřen v rámci samotné praxe.

MAREK HANÁK,

Kancelář veřejného ochránce práv Brno