ÚZEMNÍ PLÁN PRACHATICKO

V listopadu 1999 byl dokončen návrh zadání pro zpracování územního plánu VÚC Prachaticko. Ten s konečnou platností vymezil řešené území zahrnující celý okres s výjimkou katastrálních území Březovník, Smědeč - Smědeček, spadajících do obce Ktiš, a katastrálních území Třešňový Újezdec, Vodice a Horní Chrášťany z obce Lhenice.

ŠEST OBLASTÍ

V takto vymezeném území o rozloze 1343,6 km2 trvale bydlí 50,7 tisíce obyvatel v 65 obcích, z nichž jen čtyři (Prachatice, Netolice, Vimperk a Volary) mají statut města. Průměrná hustota obyvatel 38 osob/km2 patří k nejnižším nejen v ČR, ale i v Jihočeském kraji.

Tento region zabírající téměř celý okres Prachatice je příliš rozsáhlý, aby jeho vývoj bylo možné řešit detailně podle jednotlivých územních správních jednotek, tj. obcích. Proto byl rozdělen na 6 oblastí podle přirozené spádovosti obcí k určitému centru osídlení, jež plní i funkce administrativně průmyslovou a koncentrace veřejné vybavenosti. Kromě toho každá oblast představuje specifický krajinný typ, od kterého se odvíjí způsob hospodaření a rekreačního využití. Ve východní polovině okresu bylo vyčleněno Prachaticko a Netolicko, na severozápadě Vimpersko a Kvildsko a na jihu Volarsko a Nová Pec.

Závazná část územního plánu dokončená v prosinci 2000 rozhodla především o prodloužení návrhového období do roku 2025, přičemž 1. etapa se vztahuje do roku 2015 a 2. etapa označovaná jako výhled k roku 2025. Obsahuje rovněž seznam veřejně prospěšných staveb.

PRACHATICKO

Další vývoj tohoto subregionu předurčuje jeho poloha v Šumavském podhůří. Relativně nenarušené přírodní prostředí představuje potenciál pro rekreační využití, aktivní odpočinek a pro zvýšení pracovních příležitostí v terciéru.

Nejvýznamnějším centrem osídlení je okresní město Prachatice s 11 797 obyvateli (3958 byty v 1018 domech), jehož urbanistické hodnoty územní plán respektuje. Uvažované zastavování ploch v blízkosti dopravního koridoru povede k dalšímu prodlužování konfigurace sídla v severojižním směru. V řadě míst nevyhovující stav inženýrských sítí vedl k tomu, že se počítá s rekonstrukcí úpravny vody a vodovodní sítě, s posílením podzemních vodních zdrojů, přerozdělením tlakových pásem, rekonstrukcí kanalizace ve vnitřní části města a napojením nejstarší čtvrti na čističku odpadních vod.

Územní plán předpokládá, že počet trvale bydlících obyvatel Prachatic se ve výhledu zvýší na 13 960 a počet bytů na asi 5 tisíc.

Zhruba 5 kilometrů severně od Prachatic leží obec Husinec s 1292 obyvateli, na jejíž východní periferii se navrhuje průmyslová zóna. Urbanistický rozvoj je směrován na severní okraj obce a měl by výhledově zvýšit počet bydlících na 1370 a počet bytových jednotek na 525. Zastavitelné území ohraničuje přeložka silnice II/145, zahrnutá mezi veřejně prospěšné stavby.

Územní plán předpokládá v tomto subregionu mírné zvýšení počtu obyvatel také ve Vlachově Březí a ve Strunkovicích nad Blanicí. V tomto sídle bude urbanistický vývoj, rozšiřující výrazně počet bytů z 387 na 525 nasměrován na severní okraj, zatímco průmysl a podnikání se váží na stávající výrobní areály jihu obce.

NETOLICKO

Administrativně správními centry oblasti ležící na rozhraní čtyř jihočeských okresů jsou Netolice a Lhenice. Rozvoj výroby a podnikatelských aktivit je situován na severní okraj Netolic, rozvoj sportovně rekreační vybavenosti a zejména obytné zástavby na jih a jihozápad urbanizovaného území. To by mělo zvýšit počet bytů z 929 na 1129 a výhledový počet trvale bydlících osob z dnešních 2655 na 3150. Jako veřejně prospěšná stavba se proto navrhuje rekonstrukce vodovodního zdroje Bor, instalace jednoduché technologie na úpravu vody a nový výtlak do města.

Lhenice se právem označují jako "zahrada jižních Čech". Veškerá výstavba se omezuje na maximálně 3 nadzemní podlaží, předepsány jsou šikmé střechy a doplňující zeleň. Urbanistický a architektonický ráz krajiny, uličních prostorů a náměstí se nesmí porušit. Výrobní areály zemědělského družstva a Fruty je třeba řešit s ohledem na jejich exponovanou polohu a izolovat vzrostlou zelení. Bytový fond obce se má zvýšit o zhruba 200 nových jednotek, přičemž architektonicky bude náročná výstavba bytových domů při severním vjezdu do Lhenic.

VIMPERSKO

Značnou část tohoto subregionu tvoří podhorská vrchovina přecházející v horské pásmo Šumavy. Od Kvildska a Volarska jej odděluje Boubínská vrchovina. Tomu odpovídají nadmořské výšky 700 až 1000 metrů a perspektivní zhodnocení podmínek pro celoroční rekreaci. Pro oblast má velký význam průtah silnice I/4 vedoucí na hraniční přechod Strážný, na které leží její administrativní, průmyslové a správní centrum Vimperk.

Sídelní útvar Vimperk tvoří 4 přirozená přírodní pásma určující jeho výhledový rozvoj. Nejproblematičtější bude další vývoj historicky cenné centrální městské zóny s nevhodně založenými výrobními provozy v její jižní části. Územní plán zde navrhuje specifickou a širší občanskou vybavenost a "očištění" zámeckého areálu od zemědělské výroby. S rozšířením obytné funkce se počítá jižně a severně od Sušické třídy a výhledově se zde počítá s propojením na obytný satelit obce Hrabice. Počet bytů by se tak měl postupně zvýšit z dnešních 2836 jednotek na 3950 a počet obyvatel by měl přesáhnout 10 tisíc.

Jako veřejně prospěšné stavby jsou zařazeny modernizace ústředního vodovodu, zřízení vodárenského dispečinku, výtlak z Vimperka do Boubské, zřízení nové čerpací stanice, technologická úprava na čističce odpadních vod, rekonstrukce staré stokové sítě a modernizace hlavního silničního tahu I/4 v úseku Vimperk - Solná Lhota a jinde.

Jako významná nástupní centra do Chráněné krajinné oblasti (CHKO) a Národního parku Šumava jsou dále považovány obce Stachy a Zdíkov ležící na komunikaci III/145. Územní plán řeší dilema mezi průtahem či obchvatem této silnice v prvně jmenované obci, což ovlivní rozvojové plochy v její severní části. Ve Zdíkově je bytová výstavba směrována do severních partií a rozvoj podnikatelských aktivit včetně drobného průmyslu na jižní a jihozápadní okraj obce.

KVILDSKO

Jedná se o nejvýše položený subregion s nadmořskými výškami v rozmezí 1000 až 1300 metrů s nejcennějším přírodním potenciálem, který celý patří do CHKO a z větší části do Národního parku Šumava. Hlavními centry osídlení, turistického a cestovního ruchu jsou Kvilda a Borová Lada.

Urbanistická koncepce Kvildy vychází z principu horských vesnic, tj. volné řazení chalup podél komunikací s většími odstupy, lokální zahuštění a následné rozvolnění zástavby. Územní plán sleduje především objemovou regulaci, měřítko typických šumavských usedlostí s cílem vyvarovat se chyb z minulosti, jakými ještě dnes jsou existující zemědělské stavby, řadové bytové jednotky nebo velkokapacitní rekreační zařízení.

V centrální části obce se proto navrhují volné plochy pro trvalé bydlení s možností pronájmu rekreačních pokojů. Prostory po vymístění útvaru Ministerstva vnitra a zemědělských výrob vyhovují stavbám s funkcí hromadného přechodného ubytování hotelového typu. Výhradně nová rozvolněná zástavba je výhledově navrhována podél komunikace ve směru na Filipovu Huť. Součástí koncepce je i obnovení zástavby v relativně izolovaných sídlech jako jsou Hraběcí Huť, Lesní Chalupy, Františkov a Vydří Most, a to pro trvalé i přechodné bydlení.

Specifický je případ lokality Bučina, kde územní plán nepředpokládá obnovení ani sídelní ani rekreační funkce, ale pouze využití několika objektů k doplňkovým (nesídelním) funkcím (například celnice, stanice pohraniční policie, pracoviště správy Národního parku Šumava, občerstvení pro turisty apod.).

Východně od Kvildy v lokalitě Políčka se navrhují klimatické lázně, přičemž se nejedná o urbanizaci celého prostoru, ale o citlivé zasazení jednotlivých lázeňských objektů do krajiny. Severozápadně od obce se počítá s rekreační sjezdovou tratí z vrcholu Lapka.

Posílení sídelní a rekreační funkce Kvildy znamená výhledově razantní zvýšení trvale bydlícího obyvatelstva ze 135 na 345, trvale obydlených bytů z 59 na 130 a také nárůst kapacity lůžek o 350 na konečný počet 800.

V obci Borová Lada je rozvoj obytné a smíšené funkce, tj. bydlení a veřejné vybavenosti, koncentrován do jihozápadního kvadrantu sídla. Problémem zůstává využití bývalého areálu Pohraniční stráže jihovýchodně od obce směrem na Knížecí Pláně.

V nich by mělo vzniknout několik objektů s kontrolovaným režimem, poskytujících služby pro cestovní ruch, agroturistiku nebo jako informační středisko Národního parku Šumava.

Demografický vývoj nebude na Borových Ladech tak výrazný. Počet jejich obyvatel se má podle územniho plánu zvýšit z 283 na 310 a počet bytů z 92 na 115.

VOLARSKO

Tento subregion tvoří jihozápad prachatického okresu. Horské hřebeny Šumavy jej oddělují od bavorského okresu Freyung - Grafenau a nadmořská výška reliéfu klesá od zdejších 1000 metrů směrem do vnitrozemí k 750 metrům v prostoru Vltavského luhu a Volar. Hlavními centry osídlení jsou Volary, Lenora a Strážný, obce Stožec a České Žleby plní výhradně rekreační funkci pro turistiku a cykloturistiku. V sousedním Novém Údolí je významný hraniční přechod pro pěší a turisty. Jako veřejně prospěšná stavba je označena rekonstrukce železniční trati z Nového Údolí ke státní hranici.

Další urbanistický rozvoj Volar respektuje plně plastické hodnoty reliéfu. Územní plán počítá s tím, že se stávající zástavba bude postupně přetvářet, měřítkem i skladbou humanizovat do menších forem s rustikálním výrazem. Nevhodné výrobní a skladové provozy budou vymístěny mimo centrální a obytné zóny. Nejproblematičtější je dopravní zklidnění centra města za podmínky zachování atraktivity místa pro takto odkloněný tranzitní provoz.

Zpřístupnění bývalého areálu pohraniční stráže nabízí naopak možnost propojení přerušených vazeb městského organismu a vhodnou lokalizaci některých nových funkcí. Centrum města bude sloužit výlučně veřejné vybavenosti a turistickému ruchu. S lokalitami podél Budějovické ulice, České a Petra Voka se počítá pro penziony, náměstí s přilehlými ulicemi Budějovickou, zčásti Tolarovou a Českou by mohly plnit funkci mezilidského kontaktu a promenád.

Rozvojové plochy pro trvalé bydlení jsou na severovýchodě podél silnice na Mlynářovice a na jihozápadním okraji stávajícího zastavěného území. Počet obyvatel Volar by se tak měl zvýšit o 0,5 tisíce na 4536 a počet bytů ze 1337 na 1567.

V Lenoře bude rozvoj bydlení, smíšené funkce a veřejné vybavenosti koncentrován především na severním okraji intravilánu, kde se počítá s 21 novými rodinnými domy a přírůstkem 63 obyvatel. Tradiční sportovní a rekreační funkce se soustředí v jižní části obce a v lokalitě Houžná.

V pohraniční obci Strážný předpokládá územní plán i při nové bytové výstavbě na jejím severozápadním okraji pouze stabilizaci počtu trvale bydlících 290 obyvatel. V prostoru budované přeložky hlavního tahu I/4 se však počítá s nezbytnou infrastrukturou pro podnikatelské aktivity.

NOVÁ PEC A OKOLÍ

Nejjižnější část okresu Prachatice oddělují hraniční hřebeny Hraničníku, Studničné, Plechého, Trojmezné a Třístoličníku od Bavorska a Horního Rakouska.

Urbanistický rozvoj Nové Pece ležící v nadmořské výšce okolo 750 metrů je v oblasti bydlení soustředěn na východní okraj obce, na jejím západním okraji se počítá s plochami pro podnikatelské aktivity a veřejnou vybavenost. Počet obyvatel Nové Peci zůstane na úrovni 650 osob, zvýší se však kvalita bydlení nárůstem počtu trvale obývaných bytů z 221 na 250.

Tohoto subregionu se výrazně dotkne kontroverzní návrh na využití Hraničníku a Smrčiny pro sjezdové lyžování, zpracovaný variantně včetně projektu lanové dráhy z hlediska možných sociálněekonomických dopadů na celou oblast Lipenska.

Územní plán Prachaticko předpokládá, že zde bude trvale bydlet v 1. etapě o 4682 osob více a dosáhne v roce 2015 až 55 667 a výhledově v roce 2025 - 58 803 osob. Adekvátně se bude zvyšovat počet trvale obydlených bytů, a to na 20 177 v návrhovém časovém horizontu roku 2015 a konečně na 21 667 bytů v roce 2025.

JAN KOKTA