Mít divadlo, mít starosti Ve Vysokém nad Jizerou si obojí připouštějí od roku 1786. To proto, že se zde začalo, díky nadšenému ochotníkovi Janu Petruškovi, hrát divadlo. Tím se městečko, dnes asi s jedenácti sty obyvateli, stalo v České republice, co se divadelních tradicí týče, jedno z...
Mít divadlo, mít starosti
Ve Vysokém nad Jizerou si obojí připouštějí od roku 1786. To proto, že se zde začalo, díky nadšenému ochotníkovi Janu Petruškovi, hrát divadlo. Tím se městečko, dnes asi s jedenácti sty obyvateli, stalo v České republice, co se divadelních tradicí týče, jedno z nejstarších.
Hrávalo se postupně ve větších místnostech jednotlivých hospodářství při využití židlí, sudů, prken, prostěradel, dek a jiných domácích potřeb, jež sloužily za podium, oponu atd. Vysočtí tak sehráli snad stovky představení a uvedli desítky her. Až se ve 20. letech 20. století rozhodli, že si postaví vlastní divadelní budovu. Začali s pracemi v květnu roku 1925 a v říjnu už ochotníci uváděli své premiéry.
Zanícení pro Thálii sem postupně přivádělo i příznivce z Prahy. Vlastní objekt však přinášel nové starosti. Především šlo o úhradu vzniklých dluhů a výpůjček, což se podařilo až téměř o dvě desetiletí později. S provozem, s náklady na údržbu, vytápění a dalším se musí ochotníci vyrovnávat stále.
Budova, která nese jméno "Krakonoš", je majetkem stejnojmenného spolku. Jan Hejral, principál zdejší loutkové scény, která je součástí Divadelního spolku Krakonoš, má rovněž ohlas v širém okolí. O krakonošovský soubor se stará především 12 - 15členný kolektiv. Členů je asi desetkrát víc a jsou roztroušeni po celé republice. Každý platí roční jednostokorunový příspěvek, důchodci a děti polovinu. Mezi nejmladší patří člen takříkajíc kojeneckého věku, kterého přihlásili rodiče.
Peníze musí být
Členské příspěvky jsou v podstatě základním přínosem pro chod celého Krakonoše. Bez něho by se 1. ledna příslušného roku nemohlo ani rozsvítit světlo, ani zatopit. Hned první novoroční den se předpokládá pokladní hotovost jednoho sta tisíce korun. "Vem, kde vem, ale peníze musí být," říká principál. Jde při tom o potřeby zcela lapidární - otop, osvětlení apod. Bez toho by se nemohly uskutečňovat ani zkoušky, probíhající někdy až tři měsíce.
Jistým a vlastně jediným finančním zajištěním - protože se soubor musí starat sám o sebe - jsou četná divadelní představení, na která je vždy, naštěstí, vyprodáno. Tržbu lze poměrně snadno vypočítat - 40 Kč nebo 45 Kč za sedadlo. Míst je 255 míst, zhruba se může shromáždit okolo 10 000 Kč, z nichž část přichází na konto divadla také s poplatky ze zavedeného předplatného. Deset představení by tedy mělo postačit k tomu, aby se 1. ledna každého roku mohl vypínači pro světlo i teplo, zahájit provoz.
Vysocká scéna je vždy, právě v předvánočním i vánočním období a také v jarním, velikonočním, vyprodána. Je to pozoruhodné. Zatímco jinde lidé propadají televizi, zde v nadmořské výšce bezmála 700 metrů, se nacvičuje, hraje a v hledišti tleská účinkujícím. Odhad napovídá, že zde od roku 1925 usedlo a nejednou ovacemi k ochotníkům se projevovalo na 50 000 návštěvníků. V současné době je největší zájem o komedie, repriz bývá deset až čtyřicet. Některá z her vydrží po dva tři roky.
Na loutkové scéně se drží Potopa světa, od V. K. Klicpery, Charleyova teta, Sluha dvou pánů. O takříkajíc zdejší světovou premiéru se postaral Jan Hejral, věnující se rovněž muzice. Nastudoval podle předlohy svůj "Sen vo kříllovce", jak zní vyjádření obsahu v "jazyce kerkonošském".
Komerční činnost
Další předpoklad k získání finančních prostředků tkví v komerční činnosti. Prostorný sál a přilehlé místnosti Krakonoše se pronajímají např. pořadatelům plesů, tanečních a jiných vystoupení, pro srazy pamětníků, potřeby škol atd. Kalkuluje se také s aktuálními nápady členů Krakonoše, kde a za jakých podmínek lze získat prostředky k provozu. V září byli ochotníci přizvání k otevírání silnice ve Vítkovicích, kde se uvedli v příslušných krojích a přípravou pohostinství podle potřeb pořadatelů.
Mezi pochoutky, i když ne s největším přínosem pro spolkovou pokladnu, patří podkrkonošské bramboráky, zvané sejkory, které ochutnávají každoročně i návštěvníci rovněž zdejších celostátních přehlídek. Vysočtí získávají výtěžek, byť minimální, rovněž z loutkových představení pořádaných výjezdovým způsobem.
Čtenáře možná napadne, že se asi nemohou obejít bez tzv. manažerství. Principál ovšem nepřikládá tomuto slovu zvláštní význam. Zde je v podstatě manažerem každý, kdo má nějaké kontakty, známosti a hlavně ochotu pohovořit v sousedních obcích o tom, co se Vysokém chystá a připravuje. Je to nikde neurčený a nezdůrazňovaný systém "tam tamu". I tady zřejmě platí, že dobré zboží se prodává samo. Najdou se i domácí příznivci, odborníci, řemeslníci, kteří např. ochotně opraví tu omítku, tu vodovodní či jiné vedení pro zachování objektu i jeho inventáře.
Národní přehlídka
V tomto vysockém kulturním zařízení však existuje ještě jeden účet, který ovšem s prvním nemá nic společného. Týká se nikoliv vysockých ochotníků, ale zde pořádané významné celostátní události. Je to Národní přehlídka, vyhlašovaná Svazem českých divadelních ochotníků, o jejíž uskutečnění se stará 16členný přípravný výbor.
Začíná vždy uvítacím proslovem krojované postavy Krakonoše a zakončovaná je sejkoráckým bálem s tanečním rejem a nabídkou bramborových placek. Také tyto události se odehrávají na balkónu budovy Krakonoš i ve všech jejich prostorách. Letos přehlídka, v jejímž čele působí prezident Krakonoše, čtyřiasedmdesátiletý Josef Hejral, dospěla už do 32. ročníku celkem s pětistovkou představení. Každý přehlídkový týden zhlédnou návštěvníci - od roku 1971 jich bylo už 130 000 - deset inscenací, což činí v úhrnu 300 titulů.
Co se týká vysockých ochotníků, nepřináší jim tato událost jakýkoliv finanční efekt, ovšem příliv hostí je jistě přínosem pro město. Lze tu ovšem pro hospodaření Krakonoše kalkulovat aspoň s příjmem za nájemné divadelních prostor.
Asi padesátka členů Divadelního souboru Krakonoš, který byl i se svou budovou registrován u Ministerstva vnitra už v roce 1990, se na základě svých letitých zkušeností střídavě podílí a vypomáhá na organizaci a průběhu festivalového týdne. Obdobně i Občanské sdružení "Vobskočák", rovněž registrované u Ministerstva vnitra. O prodej a distribuci vstupenek se stará knihovna. Své zájmy mohou uplatnit i sponzoři.
Náklady na přehlídku během týdne, kdy ovšem město, také turistická a výletní oáza s nádherným výhledem na blízké Krkonoše i Jizerské hory, přiláká mnoho hostí, uhrazuje 32 tisíci korunami město (v souladu s počtem ročníků). Přispívá i Okresní úřad Semily. Nejvyšší položku - 80 000 Kč - poskytuje pro potřeby přehlídky Ministerstvo kultury ČR.
Josef Farský
