Regionální správa v Nizozemí Nezávislé postavení samosprávných orgánů je v Nizozemském království garantováno ústavou. V kapitole 7 je definována struktura regionální správy a zaručena její autonomie, způsob volby a jmenování hlavních institucionálních zástupců na regionální a místní úrovni....
Regionální správa v Nizozemí
Nezávislé postavení samosprávných orgánů je v Nizozemském království garantováno ústavou. V kapitole 7 je definována struktura regionální správy a zaručena její autonomie, způsob volby a jmenování hlavních institucionálních zástupců na regionální a místní úrovni.
Kapitola 7 ústavy dále vymezuje činnosti týkající se místní a regionální samosprávy, jež musí být regulovány zákonnou úpravou. V roce 1994 nabyly účinnosti zákony nizozemského parlamentu týkající se současné úpravy obecního a regionálního zřízení.
Na místní nebo regionální úrovni působí rovněž velké množství orgánů státní správy, například daňové úřady, inspektoráty územního plánování a další. Jejich schválení podléhají rozhodnutí samosprávy z oblasti strategie budoucího rozvoje území, měly by s nimi být konzultovány také jednotlivé kroky nezbytné pro plnění přijaté rozvojové strategie.
Správní orgány
o Municipality. Nejvyšším řídícím orgánem obce je zastupitelstvo. Počet jeho členů je odvozen od velikosti obce a je vždy lichý. Zastupitelstvu předsedá starosta (burgomaster), který je jmenován královským dekretem. Při jednáních zastupitelstva nemá starosta právo hlasovat. Zastupitelstvo je voleno poměrným volebním systémem na čtyři roky obyvateli obce staršími 18 let. Pro účast v komunálních volbách není nutné nizozemské občanství; pro cizince, kteří mají trvalé bydliště na území obce a nepocházejí ze členské země Evropské unie, je však podmínkou nepřetržitá doba pobytu v Nizozemí během posledních pěti let.
Zastupitelstvo je zodpovědné za správu veškerých záležitostí obce s výjimkou těch, které byly svěřeny do provomoci starosty nebo výkonného orgánu obce. K těmto účelům přijímá nařízení a vydává rozhodnutí. Jednání zastupitelstva jsou veřejná. Funkce zastupitele je neslučitelná s prací ve vybraných státních a regionálních úřadech.
Výkonný orgán obce, do jehož kompetence spadá zejména běžný chod obecních záležitostí, příprava podkladů pro jednání zastupitelstva a implementace nařízení a rozhodnutí jím přijatých, je složen ze starosty a radních.
Radní jsou voleni zastupitelstvem ze svých řad, jejich počet závisí na velikosti obce a činní maximálně 20 % počtu zastupitelů obce. Jestliže radní nepracují ve výkonném orgánu obce na plný úvazek, jeho velikost může být rozšířena až na 25 % počtu členů zastupitelstva. V případě nerozhodného hlasování tohoto orgánu rozhoduje hlas starosty.
Hlavním reprezentantem obce navenek je starosta, který by měl být ve své práci nadstranický. Kromě toho přináší funkce starosty celou řadu dalších pravomocí, např. implementace některých rozhodnutí zastupitelstva, dozor nad aktivitami zastupitelstva a rovněž výkonného orgánu obce. Jeho další kompetence již nejsou spojeny s aktivitami samosprávy a starosta zde vystupuje jako zástupce státní moci. Jedná se zejména o záležitosti v oblasti veřejného pořádku. Starosta má přímou řídící pravomoc nad policií a hasičskými sbory. Přestože je jmenován i odvoláván královským dekretem, jeho funkce je spojena pouze s obecními záležitostmi a za svoji práci je zodpovědný výlučně zastupitelstvu příslušné municipality.
Důležitou funkcí ve struktuře obecní samosprávy je pozice tajemníka, který bývá pověřen řízením obecního úřadu. Tajemník napomáhá při plnění úkolů zastupitelstvu, výkonnému orgánu, starostovi, případně dalším výborům, které jimi byly zřízeny. Tajemník je vybrán zastupitelstvem ze dvou kandidátů, kteří jsou navrženi výkonným orgánem obce.
Kromě tří hlavních orgánů (zastupitelstva, exekutivy a starosty) může zastupitelstvo zřizovat k řešení specifických záležitosti nebo pro zvláštní oblasti působnosti výbory. Tyto výbory mohou mít statut poradní, ale může jím být rovněž přiznána rozhodovací pravomoc.
Provincie
Rovněž v provinciích je nejvyšším orgánem zastupitelstvo, které má pravomoc přijímat nařízení a vydávat rozhodnutí. Jednání předsedá královský zmocněnec, je mu zde však přiznán pouze hlas poradní. Zasedání zastupitelstva provincie jsou veřejná. Zastupitelstvo je voleno poměrným volebním systémem na čtyři roky a voleb se mohou účastnit pouze nizozemští občané starší 18 let, kteří mají trvalé bydliště na území provincie. Počet členů zastupitelstva je dán počtem obyvatel provincie. Rovněž členství v zastupitelstvu provincie podléhá ustanovení o střetu zájmů, neslučuje se např. s funkcí ministra nebo se zaměstnáním v úřadu provincie.
Za běžný chod záležitostí provincie je zodpověná exekutiva. Ta se skládá z královského zmocněnce a dalších 3 - 9 zástupců, které volí ze svých řad zastupitelstvo. Výkonnému orgánu předsedá královský zmocněnec. Zde je mu přiznáno hlasovací právo a v některých záležitostech dokonce rozhodčí hlas.
Navenek reprezentuje provincii královský zmocněnec. Královský zmocněnec musí ze zákona zveřejnit, z důvodu případného střetu zájmů, veškeré pracovní aktivity, které nemají spojitost s jeho úřadem. Zmocněnec je jmenován královským dekretem na dobu 6 let. Před nominací kandidáta požádá ministr vnitra zastupitelstvo provincie, aby definovalo, které schopnosti považuje pro výkon této funkce za nezbytné. Zastupitelstvo může za účelem vybrání správného kandidáta rovněž vytvořit vlastní komisi; pouze ve výjimečných případech vláda nejmenuje kandidáta, který byl touto komisí navržen. Zmocněnec je za výkon své funkce zodpovědný zastupitelstvu, nicméně to nemá pravomoc ho odvolat. Podle ústavy může být královský zmocněnec rovněž pověřen správou státních záležitostí. Jedná se například o pravidelné návštěvy municipalit nebo o koordinaci činností mezi státními, regionálními a municipálními orgány. Při výkonu funkce v oblasti státní správy není královský zmocněnec zodpovědný zastupitelstvu a nemusí mu ani podávat o výkonu těchto činností informace.
Každá provincie musí mít tři výše zmiňované orgány. Řízením úřadu provincie je pověřen úředník provincie, který je jmenován na návrh exekutivy zastupitelstvem. Dalšími orgány na regionální úrovni mohou být výbory, které si ustavuje ke zvláštním účelům zastupitelstvo. Výbory jsou zřízeny jako orgán poradní nebo rozhodovací.
Rozdělení pravomocí
V Nizozemí je patrný značný stupeň decentralizace a municipality i provincie mají velké pole působnosti. S výjimkou starostů a královských zmocněnců přitom nedostávají žádné úkoly od centrální vlády. Přesto jsou tyto orgány často povinny spolupracovat na implementaci rozhodnutí parlamentu, respektive mají právo spolupracovat na činnostech, které jsou řízeny výše postavenými orgány.
V případech, že správní činnost spadá do kompetence více úrovní veřejné správy, rozdělení úkolů je zpravidla následující:
[*] Stát je zodpovědný za legislativu a financování, případně za kvalitativní standardy výstupů.
[*] Provincie zodpovídá za koordinaci činností municipalit nebo za plánování aktivit v příslušném sektoru; v některých případech je přímo zodpovědná za splnění úkolu.
[*] Municipality jsou ve většině případů pověřeny implementací.
Rozdělení kompetencí v oblasti poskytování veřejných služeb:
1. Výlučně v pravomoci municipalit: matrika, školky a jesle, vzdělávání dospělých, pohřebiště a krematoria, vytápění.
2. Výlučně v pravomoci provincie: vodní hospodářství, zásobování elektřinou, jatka.
3. Společně v kompetenci municipality a provincie: požární ochrana, ústavy sociální péče, odpadové hospodářství.
4. Společná kompetence státu a municipalit: policie, civilní obrana, předškolní, základní, střední a technické vzdělávání, nemocnice, ochrana zdraví, pomoc rodinám s dětmi, sociální pomoc, náboženská zařízení.
5. Společná kompetence státu a provincie: letiště.
6. V působnosti všech úrovní veřejné správy: bydlení, rozvoj měst, územní plánování, kanalizace, ochrana životního prostředí, divadla, muzea, knihovny, veřejná zeleň, sportoviště, různá kulturní zařízení, silnice, doprava, přístavy, plyn, hospodářský rozvoj, obchod a průmysl, cestovní ruch.
Přestože je spolupráce na regionální a místní úrovni určena ze zákona, odehrává se zpravidla na dobrovolné bázi. Zastupitelstvo provincie rozdělí celé území na části, které by měly vzájemně spolupracovat. U municipalit je nejběžnější formou spolupráce vytvoření společného orgánu, který má právní subjektivitu a jsou na něj přeneseny pravomoci jednotlivých spolupracujících municipalit v dané oblasti.
Finanční prostředky
Daně. Regionální a místní orgány si spravují daně samy a vyhláškou rovněž určují jejich výši. Výše zdanění nesmí být závislá na příjmech, zisku nebo jmění poplatníka a územní orgány nemohou vyhlašovat daně nové. U daně z majetku, která činí přes 90 % daňových příjmů municipalit, však musí být výše zdanění pro hodnotu každých celých 5000 NLG stejná ve všech municipalitách a existují ještě i další menší omezení u některých jiných daní. Regionální zastupitelstvo může také zřídit výbor pro nakládání a kontrolu vody, který má status veřejného orgánu a může též ukládat poplatky (za znečištění vody a přidělení zdrojů). Příjmy územních rozpočtů z daní a poplatků dosahují okolo 15 % jejich celkových příjmů.
Dotace. Každý rok dostávají municipality a provincie finanční prostředky ve formě obecné subvence z fondu pro municipality, resp. provincie. Tyto subvence rovněž zohledňují daňovou kapacitu místních orgánů; municipality, jejichž příjmy se dlouhodobě nacházejí pod úrovní, která by jim umožňovala poskytovat veřejné služby na odpovídající úrovni, mohou získat z fondu dodatečnou finanční podporu. Mimo obecné subvence existují také zvláštní granty, které jsou pro územní orgány hlavním zdrojem příjmů. Jejich poskytnutí je vázáno na způsob využití - tyto prostředky z podstatné části směřují do oblasti sociální pomoci, vzdělávání, obnovy města a zaměstnanosti.
Další zdroje financování. Jedná se zejména o poplatky, které jsou placeny uživateli za využívání poskytovaných veřejných služeb. Dalšími zdroji příjmů mohou být pronájem, úroky, dividendy, dále vstupné do muzeí, poplatky za využití sportovišť, rekreačních zařízení atd. Posledním zdrojem příjmů pro územní orgány jsou půjčky, jejichž přijímání je podřízeno pravidlům stanoveným centrální vládou (např. půjčky nesmí být v cizí měně, dlouhodobé půjčky musí být splatitelné z municipálního rozpočtu do 10 let).
Rozpočet musí být strukturován v souladu se zásadami, které jsou vydány ministrem vnitra. Až do roku 1994 byla finanční kontrola hospodaření municipalit prováděna předběžně (tzn. již v době přípravy rozpočtu na další období), ale poté byla nahrazena systémem následného přezkumu. Municipální rozpočty kontroluje výkonný orgán provincie, kontrola provinciálních rozpočtů je svěřena do kompetence ministerstva vnitra.
Kontrola rozhodnutí územních orgánů
Podle nizozemské ústavy musí být způsob dozoru nad územními orgány vymezen zákonem. K dohledu nad výkonem veřejné správy územními orgány jsou zplnomocněni pouze ministři, případně celá vláda, nad municipalitami může provádět dohled rovněž exekutiva provincie.
Pokud územní orgán schválí rozhodnutí, které není v souladu s právem nebo veřejným zájmem, může jej vláda královským dekretem zrušit. Vláda, ale rovněž některé další orgány, mohou výkon takového rozhodnutí rovněž pozastavit.
V Nizozemí existuje také tzv. pozitivní dohled, v rámci kterého může exekutiva vydat rozhodnutí, jež bylo povinno příjmout zastupitelstvo, ale neučinilo tak. Proti všem těmto opatřením se lze odvolat k nezávislému soudu. Dále existují ještě dvě formy dozoru: první je nutnost konzultací před přijetím některých rozhodnutí, druhou povinnost informovat o přijetí vybraných rozhodnutí výše postavené orgány.
Základním principem ochrany práv občanů proti správním aktům územních orgánů je možnost odvolání k nezávislému soudu. V případě, že subjekt nesouhlasí s některým rozhodnutím územního orgánu (s výjimkou rozhodnutí z legislativní oblasti), může proti němu podat stížnost do šesti týdnů od jeho přijetí.
Stížnost se podává u stejného orgánu, který vydal původní rozhodnutí a ten je povinen přijmout rozhodnutí rovněž k této námitce. V některých případech je možné se odvolat i k jinému orgánu, než který rozhodnutí přijal a jenž má pravomoc takovéto rozhodnutí změnit (jedná se např. o odvolání k zastupitelstvu proti rozhodnutím vydaným exekutivou).
Pokud příslušný subjekt nesouhlasí ani s rozhodnutím vydaným k vyřešení jeho námitky, může se odvolat k správnímu soudu (oblastnímu a ve druhé instanci státnímu), který může příslušné rozhodnutí zrušit, ale nemá právo vydat nové.
Jestliže záležitost nespadá do působnosti správního soudnictví, je možné dovolávat se nápravy příslušného rozhodnutí u soudu občanského.
Jiří Daneš,
Ministerstvo pro místní rozvoj,
Rada Evropy, Štrasburk, říjen 2001
FOTO ARCHÍV
Druhy daní ukládané na jednotlivých úrovních územní správy
Municipality Provincie
Daň z nemovitosti Poplatky za znečištění vody
Poplatek ze zhodnocení nemovitosti Přirážka k dani
(dobudováním infrastruktury obcí) z motorovýchvozidel
Daň ze psů Daň z podzemní vody
Daň z cestovního ruchu Přirážka k poplatku za televizní a rádiovou koncesi
Daň z přechodného pobytu
Daň z plakátovacích ploch
Daň z movitých obytných
a hospodářských prostor
Přirážka k poplatku za televizní
a rádiovou koncesi
Provincie v Nizozemsku
Provincie Rozloha (km2) Počet obyvatel
Groningen 2 800,48 558 074
Friesland 5 792,62 611 895
Drenthe 2 685,70 457 175
Overijssel 3 419,14 1 054 708
Gelderland 5 082,96 1 875 685
Utrecht 1 442,67 1 071 679
Noord-Holland 4 094,86 2 470 174
Zuid-Holland 3 399,14 3 330 594
Zeeland 2 945,51 367 277
Noord-Brabant 5 083,02 2 290 869
Limburg 2 216,04 1 132 804
Flevoland 2 342,88 272 975
