Nesvéprávná samospráva NÁZOR Poslanecká sněmovna již dvakrát zamítla vládní novelu zákona o dani z nemovitostí. Daň z nemovitostí podle zákona č. 338/92 Sb. nahradila od roku 1993 v podstatě obcemi vyměřovanou i vybíranou tzv. daň domovní. Daň z nemovitostí sice v současné době tvoří za obce ČR...
Nesvéprávná samospráva
NÁZOR
Poslanecká sněmovna již dvakrát zamítla vládní novelu zákona o dani z nemovitostí. Daň z nemovitostí podle zákona č. 338/92 Sb. nahradila od roku 1993 v podstatě obcemi vyměřovanou i vybíranou tzv. daň domovní.
Daň z nemovitostí sice v současné době tvoří za obce ČR celkem jen asi 4 % z celkových příjmů. Významnější položku, tj. asi 6 % i více tvoří u obcí řádově do 1500 obyvatel a domnívám se, že by po správné úpravě a 100% výběru mohla tvořit až 10 % z rozpočtových příjmů.
Daň z nemovitostí by především měla sloužit zpětně občanům jako náhrada nákladů spojených s veřejným osvětlením, údržbou komunikací, údržbou zeleně apod. Náklady na tyto služby za posledních 10 roků vzrostly, přičemž daň z nemovitostí se nemění. V podstatě zůstává na úrovni daně podle zákona č. 143/61 Sb., ve znění zákona č. 129/74 Sb. a pozdějších předpisů. Je absurdní, že výše této daně zůstává v podstatě na úrovni roku 1961.
Změny v zákoně o dani z nemovitostí budou mít význam pouze tehdy (z pohledu obcí), pokud přinesou obcím mnohem širší rozmezí ve stanovení výše daně a také možnost poskytování slev z hlediska a podle potřeb obce a nikoliv státu.
Zde vidím právě značnou nedůvěru zákonodárců v místní samosprávu. Přitom např. poplatek ze psů je stanoven prakticky v rozsahu od 0 až do 1000 Kč i výše a se stanovením jeho výše místními vyhláškami nejsou žádné problémy. Zákon o dani z nemovitostí má desítky výjimek, které stanovuje stát, přičemž příjmy jsou výlučně příjmem obcí.
Všechny tyto výjimky je nutné zrušit a je výlučně v pravomoci obcí, jaké úlevy bude poskytovat. Pokud si stát přesto některé výjimky vymíní, měl by ztrátu postižené obci uhradit.
Rovněž je nutné, aby obce pokud nebudou pověřeny vyměřováním a výběrem této daně samy, měly možnost kontroly jak vyměřování této daně, tak výběru ve svém katastrálním územím
Daň ze staveb
Považuji za správné, aby při zdaňování staveb se vycházelo ze zastavěné plochy, která je dána výpisem z katastru nemovitostí. Při vícepodlažních stavbách se tato plocha násobí počtem podlaží. Suterény a střešní vestavby se krátí např. na 50 %. Základní sazba stanovená ve velmi širokém rozsahu bez ohledu na počet trvale bydlících obyvatel (např. od 1 Kč do 10 Kč/m2 by si obec upravila závaznou vyhláškou.
Aby se zabránilo eventuálnímu neúměrnému zvyšování této daně, může být např. omezena tím, že tato daň nesmí překročit 0,5 % z hodnoty nemovitostí dané vyhláškou. Obec by potom mohla přihlédnout k počtu trvale bydlících obyvatel v nemovitosti a daň snižovat, případně poskytovat jiné úlevy.
Co se týká ostatních staveb, sazbu určuje obec (stavby pro rekreaci, garáže, stavby sloužící k podnikání apod.). I zde by jako horní mez mělo platit maximálně 0,5 % z hodnoty stavby.
Daň z pozemků
Pokud jde o pozemky sloužící k zemědělské a lesní výrobě, stávající výše daně zvýšená o míru inflace by měla zůstat zachována. Daň z pozemků označených jako zahrada, sad, vinice jako součást stavby apod. by obec mohla stanovit koeficientem proti zemědělské půdě. Obec by měla mít možnost až několikanásobně zdanit pozemky uvnitř obce nezastavěné, které nejsou součástí staveb. Tyto pozemky rozšiřují území obce, kde je nutné vést osvětlení, udržovat komunikace, případně sítě. Pozemky se tak často výrazně zhodnocují, a to na náklady obce ve prospěch vlastníků. Rekapituluji:
1. Obec by měla mít možnost v poměrně širokém rozsahu stanoveném zákonem, místní vyhláškou určit výši daně z nemovitostí.
2. Pouze obec (nikoliv stát) může určit zásady poskytování úlev při placení daně z nemovitostí. Pokud si stát takovou možnost vymíní, potom je povinen obci ztrátu nahradit.
3. Obec musí mít možnost buď sama daň vyměřovat a vybírat, nebo mít možnost vyměřování a vybírání finančního úřadu kontrolovat.
Jako další značné omezování svéprávnosti obcí vidím nařízení Ministerstva financí ČR, týkající se postupu obcí při vykazování údajů o rozpočtu.
Lze snad pochopit opatření, která by se vztahovala na obec, která výrazným způsobem v průběhu roku překročí rozpočtované výdaje bez patřičného krytí příjmem. Ale nutit zastupitelstva obcí schvalovat každé překročení rozpočtu u jednotlivých paragrafů či položek je nereálné a způsobí ohromný nárůst administrativy.
Co se týká neustále přetřásaného problému zadlužení obcí, považuji za velmi fundovaný rozbor Ing. L. Tesaře z Ministerstva financí ČR v časopise Moderní obec č. 8/2001, str. 7-10, který nepotřebuje další komentáře.
Oldřich Pařízek,
starosta obce Babice nad Svitavou
Daň z nemovitostí by především měla sloužit zpětně občanům jako náhrada nákladů spojených s veřejným osvětlením, údržbou komunikací, údržbou zeleně apod.
