Odpovědnost za škodu na hrobce Nájemci hrobových míst se nezřídka obracejí na správce a provozovatele hřbitovů s žádostí o odstranění porostů, zpravidla stromů, a to z důvodu poškozování hrobek, pomníků, rámů či jiného hrobového příslušenství. Obce jako nejčastější vlastníci pohřebišť jsou dokonce...
Odpovědnost za škodu na hrobce
Nájemci hrobových míst se nezřídka obracejí na správce a provozovatele hřbitovů s žádostí o odstranění porostů, zpravidla stromů, a to z důvodu poškozování hrobek, pomníků, rámů či jiného hrobového příslušenství. Obce jako nejčastější vlastníci pohřebišť jsou dokonce vystavovány hrozbám žalob o náhradu škod.
Stromy k pohřebištím neodmyslitelně patří, neboť jsou odpradávna vnímány jako symboly klidu, míru a pokoje. Dotvářejí a umocňují pietu míst, kde odpočívají ostatky našich blízkých. Protože strom jako živý organismus během svého života zvyšuje nároky na svůj životní prostor, je třeba, aby správci a provozovatelé hřbitovů postupovali při výsadbě nových porostů s rozmyslem. Měli by se vyvarovat jakékoliv nahodilosti, která by se za několik málo let mohla projevit v podobě poškození náhrobků a ostatního hrobového příslušenství. Otázka odpovědnosti za vzniklou škodu je pak více než aktuální.
Vlastnictví porostů
Pro správné pochopení všech souvislostí daného problému je nezbytné si nejdříve objasnit právní režim hřbitova, hrobového místa a případných porostů na nich. Většina hřbitovů u nás je ve vlastnictví obcí a měst, nejedná-li se o hřbitovy židovské, které jsou ve vlastnictví náboženských židovských obcí. Protože se hrobová místa na pohřebištích jako specificky vymezené části pozemku neprodávají, ale pouze pronajímají jednotlivým osobám, zůstává hrobové místo ve vlastnictví obce a sdílí tedy právní osud celého hřbitova. Jinak řečeno vlastníkem hrobového místa zůstává obec, která má nejen práva, ale i povinnosti vyplývající z vlastnického práva k hrobovému místu.
Jak je to ovšem s vlastnickým právem k porostům na hřbitovech? Odpověď na tuto otázku nám dává ustanovení 120 občanského zákoníku. Uvádí se v něm, že součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. V souladu s tímto ustanovením je třeba porosty (stromy, keře) považovat za součást věci (pozemku) jako věci hlavní, neboť je z právního hlediska za samostatné věci považovat nelze.
Vlastnické právo k porostu nabývá okamžikem jeho výsadby vlastník pozemku, bez ohledu na skutečnost, že porost např. vysázel někdo jiný. Otázku vlastnictví porostů lze tedy uzavřít s tím, že porost sdílí právní režim pozemku, neboť je z občanskoprávního hlediska jeho součástí. Nachází-li se tedy na pohřebišti např. okrasné keře či stromy, jsou stejně jako hřbitov ve vlastnictví obce.
Pokud se jedná o vlastnictví hrobek, je situace poněkud složitější. Vycházejme nicméně ze situace, že hrobky jsou ve většině případů stavby spojené se zemí pevným základem, tj. splňují znaky nemovitosti a v konečném důsledku jsou tedy i samostatnými věcmi v právním smyslu. Vlastníkem hrobky je pak osoba, která ji vybudovala, koupila, zdědila apod.
Na jedné straně tedy vystupuje vlastník porostu (obec), jehož kořeny poškozují stavbu hrobky, na druhé straně stojí poškozený (vlastník hrobky).
Řešení celé situace je třeba opět hledat v občanském zákoníku, kde se v § 127 odst. 1 v úvodu stanoví, že vlastník věci (hřbitova, jehož součástí je i porost) se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného (vlastníka hrobky) nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Prorůstání kořenů a tím i poškození hrobky lze hodnotit jako zásah do vlastnického práva k hrobce a odpovědnost za vzniklou škodu je tedy nutno přičíst vlastníku porostu, kterým je v tomto případě obec jako vlastník celého pohřebiště.
Spoluzodpovědnost za škodu
K odpovědnosti za vzniklou škodu na hrobce je však nutno dodat ještě následující. Za vzniklou škodu by totiž mohl být spoluodpovědný i vlastník hrobky. Tomu totiž ukládá povinnost zakročit k odvrácení hrozící škody způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení ustanovení § 417 odst. 1 občanského zákoníku. Půjde-li o vážné ohrožení, např. zhroucení stavby hrobky, má ohrožený právo domáhat se, aby soud uložil provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody. Prokáže-li se, že vlastník hrobky výše zmíněné kroky neučinil, ačkoliv o hrozící škodě věděl, bude nezbytné přihlédnout k ustanovení § 441 občanského zákoníku, kde se hovoří o tom, že byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně.
Obecná ochrana
K možnosti odstranění porostů na hřbitovech si dovolím uvést ještě následující. Při odstraňování porostů, ať už se jedná o porosty na pohřebišti či jiném místě, je nutno brát v potaz a respektovat stávající právní úpravu ochrany dřevin, tak jak je upravena v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a jeho prováděcím předpise, kterým je vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny.
Zmíněný zákon o ochraně přírody a krajiny upravuje ve svém ustanovení § 7 obecnou ochranu všech dřevin, když stanoví, že dřeviny jsou chráněny podle tohoto ustanovení před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější nebo ochrana podle zvláštních předpisů. V odstavci druhém téhož paragrafu se pak uvádí, že péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování, je povinností vlastníků. Při výskytu nákazy dřevin epidemickými či jinými jejich vážnými chorobami může orgán ochrany přírody uložit vlastníkům provedení nezbytných zásahů včetně pokácení dřevin. Pro náš výklad je však významnější ustanovení § 8 citovaného zákona, kde jsou upraveny podmínky, za jakých lze ke kácení dřevin přistoupit.
Obecně lze shrnout, že zákon o ochraně přírody a krajiny umožňuje kácení dřevin buď na základě "povolení" orgánu ochrany přírody a krajiny, nebo na základě "oznámení" učiněném tomuto orgánu a u vybraných dřevin je možné přikročit k jejich kácení i "bez oznámení".
Nezbytné povolení
Konkrétně podle § 8 odst 1 zákona o ochraně přírody a krajiny je ke kácení dřevin nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. V odstavci druhém se stanoví, že povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, a z důvodů zdravotních nebo při výkonu oprávnění podle zvláštních předpisů. Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin nebo rozsahu zvláštního oprávnění.
Naopak povolení není podle § 8 odst. 3 citovaného zákona třeba ke kácení dřevin na pozemcích, které jsou ve vlastnictví fyzických osob, jestliže pozemky užívají a jde-li o stromy se stanovenou velikostí, popřípadě jinou charakteristikou. Tuto velikost, popřípadě jinou charakteristiku stanovilo Ministerstvo životního prostředí shora uvedenou vyhláškou č. 395/1992 Sb., které se ještě budeme věnovat. Na základě posledního odstavce § 8 rovněž není třeba povolení ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení.
Již zmíněná vyhláška č. 395/1992 Sb., ve svém ustanovení 8 hovoří o tom, že povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les za předpokladu, že nejsou významným krajinným prvkem /(§ 3 písm. b) zákona/ a jsou splněny ostatní podmínky stanovené zákonem a jinými právním předpisy, se podle § 8 odst. 3 zákona nevyžaduje pro stromy o obvodu kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm nad zemí nebo souvislé keřové porosty do celkové plochy 40 m2. Žádost o povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les podává na základě § 8 odst. 3 citované vyhlášky vlastník pozemku (tj. v našem případě hřbitova) či nájemce (tj. nájemce hrobového místa) se souhlasem vlastníka pozemku (obce, církve, příp. židovské obce), na kterém dřeviny rostoucí mimo les rostou.
Žádost musí dle zmíněného ustanovení obsahovat jméno a adresu žadatele, doložení vlastnického či nájemního vztahu žadatele k pozemkům a dřevinám rostoucím mimo les, specifikaci dřevin rostoucím mimo les, které mají být káceny, zejména jejich druh, počet, velikost plochy keřů včetně situačního zákresu, udání obvodu kmene stromu ve výšce 130 cm nad zemí, zdůvodnění žádosti. V souladu s § 8 odst. 4 vyhlášky musí oznámení o kácení dřevin rostoucích mimo les obsahovat stejné náležitosti jako žádost o povolení ke kácení podle odstavce 3. Kácení dřevin rostoucích mimo les se provádí zpravidla v období jejich vegetačního klidu. K tomu přihlíží orgán ochrany přírody při vydávání povolení ke kácení dřevin (viz § 8 odst. 5 vyhlášky).
Problémy obcí jako vlastníků a správců hřbitovů vyvstávají zpravidla v rámci správních řízení vedených právě orgánem ochrany přírody a krajiny v souvislosti s vydáním povolení ke kácení stromů na pohřebištích. Zde totiž na jedné straně stojí zájmy ochránců přírody (někdy též orgánů státní památkové péče je-li např. hřbitov nemovitou kulturní památkou), na druhé straně však nelze podceňovat nebezpečí vzniku škody na hřbitovních stavbách, a tím i případnou občanskoprávní odpovědnost obce za vzniklou škodu. Hledání optimálního stavu a nalezení nejvhodnějšího řešení bývá obvykle cestou kompromisů všech zúčastněných stran.
Výklad k odpovědnosti za škodu na hrobkách, pomnících a jiných trvalých ozdobách hrobu lze tedy uzavřít s tím, že za tuto škodu bude odpovídat vlastník hřbitova, vždy je však na místě zabývat se tím, zda poškozený vlastník hrobky vzniklou škodu svou nečinností také nezavinil.
Marek Hanák,
Kancelář veřejného ochránce práv, Brno
FOTO VÁCLAV STOUPA
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobrý den chci se prosím optat? Na hřbitově u našeho hrobu byly kaceny tújí bez našeho vědomí . Ano byla tam škoda a naše město se vyhýbá k proplacení škody . Na koho se máme obrátit ?