01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Knihovny se dočkaly nového zákona

Knihovny se dočkaly nového zákona Na přelomu června a července t. r. Parlament ČR schválil návrh nového zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). Zákon nabývá účinnosti 1. ledna 2002. Uzavřelo se zhruba desetileté...

Knihovny se dočkaly nového zákona

Na přelomu června a července t. r. Parlament ČR schválil návrh nového zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). Zákon nabývá účinnosti 1. ledna 2002.

Uzavřelo se zhruba desetileté období usilování knihovnické veřejnosti o novou právní úpravu. Stávající zákon č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven (knihovnický zákon) nejenže nereflektoval současnou společenskou realitu, ale ani nekorespondoval se současným právním řádem. To způsobovalo mnohé opakující se problémy a nedorozumění a se vznikem dalších nových zákonů se problémy jen vršily.

Nový knihovní zákon neupravuje pouze existenci a podobu knihoven. Týká se především jejich služeb a podmínek, za kterých služby poskytují, a to služeb poskytovaných všem bez rozdílu jako služby veřejně přístupné. Vytváří i podmínky pro oblast veřejných knihovnických a informačních služeb k naplnění cílů obsažených ve strategických dokumentech vlády v oblasti kulturní i informační politiky a požadavků současného technologického vývoje.

Jinak řečeno, zákon směřuje k dosažení stavu, kdy na území celého státu budou všem občanům k dispozici veřejné knihovnické a informační služby, a to pokud možno ve stejné kvalitě, rozsahu a rychlosti.

Strukrura a obsah

Předmětem úpravy zákona číslo 257/2001 Sb., je systém knihoven poskytujících veřejné knihovnické a informační služby a podmínky jejich provozování. Nevztahuje se na knihovny provozované na základě živnostenského oprávnění.

Nekonstatuje danou realitu co do existence knihoven, ale dává možnost do systému dobrovolně vstoupit, a to přihlášením knihovny do evidence (§ 5 až § 8). Knihovny takto registrované vytvářejí výše zmíněný systém knihoven (§ 3), jehož službami a dalšími činnostmi se zákon zabývá.

Veřejné knihovnické a informační služby jsou předmětem obsáhlého § 4. V něm jsou stanoveny i podmínky, za kterých jsou ty které služby poskytovány, resp. stanovena pravidla pro eventuální zpoplatňování s ohledem na požadavek rovného přístupu všech ke službám (i neziskového charakteru) knihoven. Ukládá provozovateli vydat knihovní řád.

Paragrafy 9 až 13 charakterizují jednotlivé druhy knihoven, u nichž je předpoklad, že se stanou součástí systému, a uvádějí obecné i specifické funkce.

Významná část zákona upravuje i činnosti, které byly v předešlém zákoně pouze zmíněny a následně se staly předmětem vyhlášek a směrnic. V tomto knihovním zákonu je to naopak.

Další paragrafy

Např. § 14 je věnován meziknihovním službám, právům a povinnostem knihoven v této oblasti tradiční spolupráce. Odstavec 6 pak stanoví, že bude vydán prováděcí právní předpis práv, povinností a pravidel pro realizaci, a to nejen v rámci našeho státu, ale i v rámci mezinárodních meziknihovních služeb. To základní ale obsahuje zákon.

Velké pozornosti se jistě dočká § 15, který nese název Podpora knihoven. Konstatuje se v něm, že provozovateli knihovny (evidované jako knihovna poskytující veřejné knihovnické a informační služby) mohou být poskytnuty účelově určené dotace. Následuje pak pestrý výčet, na jaký účel mohou být poskytnuty (podrobněji dále).

Významný pro knihovny a provozovatele je § 16, upravující povinnosti a pravidla pro evidence a revize knihovních fondů a § 17, který stanovuje postupy při vyřazování dokumentů z knihovních fondů. Paragraf 17 ve svém posledním odstavci stanovuje i postup naložení s knihovním fondem, eventuálně zrušené knihovny. Také k § 16 bude vydán prováděcí právní předpis. Oba paragrafy jsou významné již z toho hlediska, že se týkají nakládání se zvláštním druhem majetku.

Paragraf 18 vymezuje povinnosti provozovatele zajistit ochranu knihovního fondu.

Další paragrafy (§ 19 až § 21) upravují sankce. Zmocňovací ustanovení v § 22 se týká vydání vyhlášky k § 14 a § 16.

Zákon obsahuje v § 24 i dvě přechodná ustanovení. První ustanovuje, že všechny knihovny, které k datu nabytí účinnosti poskytují veřejné knihovnické a informační služby, k nimž mají všichni rovný přístup, jsou za knihovny podle tohoto zákona považovány nejdéle po dobu 12 měsíců od dne účinnosti tohoto zákona. Znamená to, že k podání návrhu na zapsání do evidence mají provozovatelé k dispozici dobu jednoho roku, tj. rok 2002.

Druhé přechodné ustanovení bude zajímat zejména provozovatele knihoven v malých obcích. Týká se odkladu podmínky pro zapsání do evidence - totiž napojení na internet, a to až do 31. 12. 20061).

Co čeká zřizovatele

Provozovatelé podají návrh na zápis do evidence knihoven u Ministerstva kultury ČR. Knihovny, na které se bude zákon vztahovat, musí být svým zřizovatelem, dikcí zákona provozovatelem, navrženy k zápisu do veřejně přístupného informačního systému, který povede Ministerstvo kultury ČR. Aby byla knihovna zapsána do evidence, musí splňovat podmínku - poskytovat způsobem zaručujícím rovný přístup všem veřejné knihovnické a informační služby.

Veřejné knihovnické a informační služby a podmínky jejich poskytování jsou poměrně podrobně a jednoznačně vymezeny v § 4. Knihovníci i provozovatelé tak mají možnost porovnat, zda již v současné době lze jimi poskytované služby klasifikovat jako veřejně přístupné, či musí-li učinit některé změny a kroky, rozhodnou-li se přihlásit do evidence knihoven. Aby byly do evidence zapsány, musí splňovat některé podmínky, např. bezplatně poskytovat uvedené "základní" služby, v zákoně taxativně vyjmenované, a naopak připouští možnost poskytovat další služby za úhradu, avšak pouze za skutečně vynaložené náklady. V tomto paragrafu je uvedena i povinnost provozovatele vydat knihovní řád, který stanoví podrobnosti poskytování služeb.

Všechny náležitosti návrhu na zápis a další pravidla, např. povinnost provozovatele ohlašovat změny, podmínky vyškrtnutí knihovny z evidence a další podrobně upravují § 5 až § 8. Zapsáním do evidence se knihovna ocitá v systému knihoven fungujícím v režimu tohoto zákona, plní své povinnosti a využívá práv a výhod v něm stanovených. To je důvod, proč by měly obce, města a další provozovatelé přihlásit do evidence své knihovny, které zřídily a provozují jako zařízení pro poskytování veřejně přístupných služeb občanům. Knihovny takto evidované tvoří systém knihoven definovaný v § 3 zákona. Systém knihoven se neomezuje pouze na knihovny samosprávných celků a státu, ale i na knihovny další, splňují-li podmínku veřejné přístupnosti služeb.

Návaznost na nové uspořádání

Zároveň je z § 3 jasné, že zákon respektuje cílovou podobu státoprávního uspořádání, resp. veřejné správy. Totiž zákon zmiňuje knihovny zřízené státem, resp. Ministerstvem kultury ČR, knihovny krajské - zřízené kraji, a knihovny základní, které představují všechny knihovny zřízené místní samosprávou - obcemi a městy. Předjímá již stav bez okresních úřadů, a tak mizí mezistupeň okresních knihoven.

Nezvyklé označení "základní knihovna" nemá žádný jiný význam než ten, že základní knihovny jsou zřízeny a provozovány místní samosprávou a jejich funkce jsou především zaměřeny na působení v místě. Nevylučuje to samozřejmě i funkce další.

Druhou významnou součástí systému knihoven je pestrý okruh knihoven specializovaných, nejrůznějších odborných, vysokoškolských a školních, knihoven výzkumných ústavů, institucí, úřadů a dalších, které své služby vedle původního poslání poskytují veřejnosti a rozhodnou se zařadit do systému knihoven poskytujících veřejné knihovnické a informační služby.

Všechny knihovny systému podle tohoto zákona a jejich funkce jsou definovány v části Druhy knihoven, § 9 až § 13.

Výhody pro knihovny obcí

Zejména malé obce využívaly pomoci větších profesionálních knihoven (poradenské, konzultační, nebo i odborné pomoci) v oblasti budování, péče a spravování knihovních fondů, výhod souvisejících se společným využíváním výměnných knihovních fondů, odborných instruktáží či vzdělávacích aktivit pro své knihovníky. Tyto funkce profesionálních knihoven mají dnes již ustálené označení "regionální funkce" a nezbytnost jejich existence je natolik zřejmá, že je na ně pamatováno i v zákonu.

Každá základní knihovna systému má na výše zmíněné služby nárok. Garantem za regionální služby je knihovna krajská - § 9 odst. 3 zní: "Krajská knihovna plní a koordinuje plnění regionálních funkcí vybraných základních knihoven v kraji. Smlouva o přenesení regionálních funkcí na vybrané základní knihovny musí mít písemnou podobu." Znamená to, že krajská knihovna pověří některé knihovny v kraji, a ty budou vykonávat regionální funkce v rámci svého předem stanoveného obvodu.

V § 2 písm. h) jsou regionální funkce vymezeny takto: "... regionálními funkcemi jsou funkce, v jejichž rámci krajská knihovna a další jí pověřené knihovny poskytují knihovnám v kraji základní, především poradenské, vzdělávací a koordinační služby, budují výměnné fondy a zapůjčují výměnné soubory knihovních dokumentů a vykonávají další nezbytné činnosti napomáhající rozvoji knihoven a jejich veřejných knihovnických a informačních služeb."

Které základní knihovny pověří krajská knihovna regionálními funkcemi a jakými, bude záležet na místních podmínkách a dohodě. Garantem je ze zákona krajská knihovna.

Knihovní fondy

Další nepřehlédnutelnou výhodou pro evidovanou knihovnu, a to pro každou knihovnu, nikoliv jen obecní, jsou podmínky pro budování a správu knihovních fondů. Předešlá léta byla poznamenána mnoha problémy, které vznikly právě stále narůstající vzdáleností a rozdílností právního řádu, zejména zákona o účetnictví a zákona č. 53/1959 Sb. a na něj navazující vyhlášky o evidenci a revizi knihovních fondů.

Současný zákon v § 16 upravuje povinnosti a zásady při evidenci a revizi knihovního fondu, vyjímá knihovní fondy z režimu inventarizací majetku2), a naopak stanovuje konkrétní lhůty pro revidování knihovních fondů.

Stanovit podrobnosti o vedení evidence knihovních fondů a náležitosti zápisů o revizi ukládá zákon Ministerstvu kultury ČR, které zajistí vydání prováděcího právního předpisu.

Paragraf 17 pak stanovuje podmínky a způsoby vyřazování dokumentů z knihovních fondů a způsob nakládání s konzervačními a historickými knihovními fondy, uvádí pravidla, jak naložit s knihovním fondem, jestliže dojde ke zrušení knihovny. Jednoznačný výčet kroků, uvedených v § 17 by měl pro příště odstranit různé výklady, názory a postupy.

Podpora knihoven

Velkou příležitostí pro knihovny, které jsou součástí systému, tj. evidovány, je možnost ucházet se o finanční podporu. Je to projev státu, jak podpořit snahu provozovatelů, v našem případě obcí a krajů, poskytovat co nejkvalitnější a nejrychlejší veřejné knihovnické a informační služby s využitím nejmodernějších technologií. To stanovuje § 15 - Podpora knihoven.

V něm se praví, že provozovateli knihovny mohou být z peněžních prostředků státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuty podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, účelově určené dotace zejména na projekty vědy a výzkumu, zavádění nových technologií v oblasti zajištění veřejných knihovnických a informačních služeb. Dále se jedná o podporu propojení knihoven v síti, zpracování informačních pramenů do elektronické podoby a jejich zpřístupnění, doplnění knihovního fondu, ochranu knihovního fondu před nepříznivými vlivy prostředí a zpřístupnění knihovních fondů pro občany se zdravotním postižením. Zahrnuje též podporu projektů v oblasti kulturní, výchovné a vzdělávací činnosti, zajištění regionálních funkcí, zabezpečení dalšího odborného vzdělávání pracovníků knihoven, výstavbu a rekonstrukci objektu knihovny, vybavení objektu knihovny zabezpečovacími a protipožárními systémy.

Z výčtu je patrné, že zákon uvádí oblasti, do kterých je nejčastěji a nejnaléhavěji potřeba vložit finanční prostředky, přičemž provozovatelé je mnohdy jen s v velkými obtížemi mohou poskytnout v potřebné výši. Proto stát jejich snahy v těchto oblastech podpoří. Ohlédneme-li se několik let zpět, pak právě tato ustanovení mohou vzbuzovat oprávněné naděje, že pro aktivní knihovny a jejich provozovatele, kteří přijdou s kvalitním projektem a seriózním závazkem hradit část nákladů, bude otevřena cesta významné pomoci k dosažení cílů.

Prioritní oblasti poskytování dotací stanoví Ministerstvo kultury ČR na základě doporučení Ústřední knihovnické rady, svého poradního orgánu. Pravidla pro poskytování dotací podle tohoto paragrafu stanoví vláda svým nařízením. Zákon určuje, že pravidla musí obsahovat podmínky, v jaké výši i lhůtách budou dotace poskytovány.

Autorská práva

Nezanedbatelnou předností pro knihovny systému, zejména pak s výhledem do budoucnosti, je jejich zastupování Národní knihovnou ČR při jednání s kolektivními správci autorských práv ve věci úhrady odměn za využití autorských děl3). Upravil odst. 2 písm. f) § 9. To pro knihovny znamená, že Národní knihovna ČR smlouvy s kolektivními správci za systém knihoven (podle tohoto zákona) uzavře, ale také, jak vyplývá z důvodové zprávy, uhradí poplatky.

V současné době tuto funkci plní Svaz knihovníků a informačních pracovníků (SKIP). Zastupuje knihovny, které jsou kolektivními členy SKIP. Smlouva se týká půjčování zvukových a zvukověobrazových dokumentů. To, že se povinnost knihoven vůči nositelům autorských práv řeší v zákoně, a navíc poplatky hradí stát, nás přiblížilo k zvyklostem rozvinutých zemí. Ustanovení § 9 odst. 2 písm. f) nabude významu v momentě, kdy české autorské právo bude vyžadovat poplatky za půjčování knih, jak je obvyklé v některých evropských zemích.

Základní pravidla

[*] Nový zákon upravuje systém knihoven poskytujících veřejné knihovnické a informační služby.

[*] Součástí systému se knihovna stane na základě zapsání do evidence knihoven, která je veřejnosti přístupným informačním systémem.

[*] Evidenci vede Ministerstvo kultury ČR.

[*] Návrh na zápis do evidence podává provozovatel knihovny a je to jeho svobodné rozhodnutí.

[*] Zaregistrováním se knihovna dobrovolně hlásí do systému knihoven poskytujících veřejné knihovnické a informační služby.

[*] Veřejné knihovnické a informační služby jsou vymezeny v zákonu, taxativní část musí poskytovat bezplatně.

[*] Knihovny systému využívají některých výhod:

- budou podporovány v grantových programech,

- využívají výhod plynoucích ze vzájemné spolupráce,

- malé knihovny využívají služeb profesionálních knihoven - jejich tzv. regionálních funkcí,

- jsou zastupovány při jednání s kolektivními správci autorských práv,

- využívají a realizují meziknihovní služby,

- při tvorbě, zpracování, ochraně a využívání knihovních fondů se řídí ustanoveními, která řeší specifické potřeby knihovních fondů z majetkového hlediska (evidence, revize, vyřazování).

Věřme, že nový knihovní zákon bude dobrým pomocníkem všech knihovníků a provozovatelů knihoven a že přinese kvalitnější, pestřejší a rychlejší služby všem uživatelům.

Poznámky:

1) Do té doby monou být evidovány jako veřejné a z grantových programů získat účelovou dotaci

2) podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů

3) zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon

Ladislava Zemánková,

odbor knihovnictví

Národní knihovny ČR

FOTO EVA VESELÁ

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down