Proč se mateřské školy brání slučování "Velmi negativním jevem kvality práce mateřských škol je nechtěné a neuvážené slučování několika škol do jednoho právního subjektu. Toto slučování přináší negativní důsledky." Tolik citace z prohlášení, pod něž se podepsalo sedm profesních asociací působících...
Proč se mateřské školy brání slučování
"Velmi negativním jevem kvality práce mateřských škol je nechtěné a neuvážené slučování několika škol do jednoho právního subjektu. Toto slučování přináší negativní důsledky." Tolik citace z prohlášení, pod něž se podepsalo sedm profesních asociací působících v oblasti předškolní výchovy. Proč? Protože za mnoha konkrétními případy cítí nedostatek odborné kompetentnosti při rozhodování zastupitelů obcí.
Představitelky předškolních zařízení byly rozhořčené: neuvážené slučování škol zhoršuje podmínky pro výchovnou práci. Uznávaly, že při neustále se snižujícím počtu narozených dětí je obtížné některé mateřské školy udržet, přesto se domnívají, že zástupci obcí při rozhodování o osudu předškolních zařízení nepostupují vždy korektně.
"Jediné, co dneska většinu obcí zajímá, je, jak na provozu škol ušetřit - a záleží na jedné každé, zda se dokáže ubránit. Bohužel, zastupitelstev, která chápou, o co nám jde a snaží senám vycházet vstříc, není tolik, kolik bychom si přáli," zaznívá stále častěji z mateřinek.
O co jde?
V posledních měsících prudce vzrostl počet případů, kdy se obce rozhodly spojit několik škol pod jedno vedení, přičemž nově vzniklá škola dostala právní subjektivitu. Což o to, praxe ukazuje, že školy v právní subjektivitě pracují mnohem kvalitněji a hlavně odpovědněji než ty, které existují ve formě příspěvkových organizací. Potud by bylo všechno v pořádku. Problém je, když sloučení proběhne "na povel", bez předchozího projednání se všemi zainteresovanými, bez toho, že by se s ním všichni ztotožnili, že by o jeho funkčnosti byli přesvědčeni. Zejména menší obce už několik let z úsporných důvodů slučují dohromady mateřskou a základní školu (zvlášť když sídlí v jedné budově), čímž se mnohdy podaří oba stupně škol pro obec zachránit.
Teď se však rozmáhá "nešvar", který mateřinky zdvihá ze židlí. Obce slučují pod jednu hlavičku několik předškolních zařízení, často od sebe značně vzdálených, a to všechno pod záminkou, že se zlepší jejich autonomie. Mohou přece pracovat v právní subjektivitě, rozhodovat samy za sebe, mít větší práva a jistě i povinnosti. To všechno jako samostatná malá škola nemohli! "Přitom se pochopitelně také ušetří," dodávají zastupitelé jen tak mimochodem.
Nemají na rozhazování
Tohle školy vědí, ostatně ředitelka se taky musí snažit, aby zařízení vyšlo s přiděleným normativem.
"Slučujeme školy pod jedno vedení, abychom ušetřili," vysvětlují radní, ale tváří se přitom rozpačitě. Vědí, že to vždycky nemusí být pravda?
"Na sloučení škol se ušetří maximálně funkční příspěvek jedné (nebo několika ředitelek) - a to je všechno," říkají mateřské školy. Snad ještě když se sloučí mateřská a základní škola, která bydlí pod jednou střechou - pak se možná něco uspoří na provozních pracovnících, brzy ráno a později odpoledne se spojí mateřinka s družinou. Ovšem když jsou školy od sebe vzdálené několik kilometrů, stejně musí každá svítit, topit, telefonovat.
"Jedno se rozhodně ušetří: práce úředníků v zastupitelstvu. Zatímco dřív museli projednávat například šest rozpočtů, teď budou projednávat tři nebo dva, budou jednat se třemi nebo dvěma učitelkami. Jsem zvědavá, jestli se tím pádem taky sníží počet lidí v administrativě."
Právní subjektivita je plus pro všechny
"Rozhodně bych všechny představitele obcí do jednoho pytle neházela," oponovala jiná. "Znám jich dost, které se naopak svými školami chlubí. Měly bychom se spíš zeptat, jestli si za tuhle nepříznivou situaci nemůžeme tak trochu samy."
Pravda je, že se malé školy - mateřské i některé základní - do právní subjektivity nijak zvlášť nehrnuly. Znamenala pro ně totiž práci navíc, přitom práci od jejich původní profese zdánlivě poněkud odlehlou - totiž ekonomickou a manažerskou. To pro nás není, to ať zkusí velké školy, bránily se.
"Já být zřizovatelem, kterému jde o kvalitu školy, tak se zamyslím nad stanoviskem České školní inspekce, které jasně říká, že práce škol s právní subjektivitou je kvalitnější. Kde by se ředitelka právní subjektivitě bránila, vypsala bych na její místo konkurz. Jde přece o kvalitu školy, ne o člověka v určité funkci. Jenže právní subjektivity se báli i někteří zastupitelé. Mysleli si, že už by na školu tolik nemohli. A teď by právní subjektivitu řešili lámáním přes koleno. To není fér."
Ředitelky, které se dosud nezvyklého stylu práce nelekly a podařilo se jim přesvědčit zřizovatele, aby právní subjektivitu pro ně podpořil, si brzy plus uvědomily. Rozhodují samy o sobě, nesou značnou odpovědnost, ale zároveň s ní získávají u svých partnerů autoritu: u rodičů, u zastupitelstva.
Jenže autoritu získá jen ředitelka, která svoji školu řídí dobře. V tomto ohledu jí sloučení škol může docela slušně podrazit nohy.
V čem je sloučení škol minus?
"Zhoršuje kvalitu řídicí práce," učitelky měly jasno.
Málokdy zřizovatel, který uvažuje o sloučení škol, bere v potaz koncepci jejich práce. Jednotná škola už je dávno minulostí, každé zařízení - i předškolní - si staví svůj vlastní, speciálně zaměřený program. A teď si představte, že jsou sloučeny dvě školy, jejichž koncepce se radikálně liší. Například klasická mateřinka a mateřská škola waldorfská, nebo montessori. Nově jmenovaná ředitelka bude logicky preferovat své názory, i kdyby měla sebelepší předsevzetí, že do chodu druhé školy (nebo ostatních škol) zasahovat nebude. Musí - je to její povinnost.
"Při sloučení tří nebo čtyř škol může dojít nejen ke ztrátě identity jedné každé školy, ale také kontinuity mezi nimi. Jsou velmi vzácné případy, kdy se školy shodnou a budou se tolerovat."
Dá se říci, že především vzdálenost mezi školami má až destruktivní charakter. Na odloučených pracovištích zákonitě dochází k omezení přímého kontaktu ředitelky s pracovnicemi mateřské školy, ale také s rodiči dětí. Obtížné je pak řešení jakýchkoli problémů, o pružnosti a operativnosti se moc mluvit nedá. Je těžké (a zároveň i ekonomicky náročné) řídit školu na dálku. Je vůbec možné mluvit o ředitelce jako pracovním vzoru pro učitelky, jestliže se s ní potkají jen sporadicky? Je reálné, aby odpovídala za práci školy, s kterou není v denním, bezprostředním styku? Zprostředkované řízení není vždycky to pravé. Můžeme se divit, že se mateřské školy brání?
Doporučení a taky prosba o pochopení. "Víme, že existují sloučené školy, které si novou organizaci práce pochvalují," přiznávají učitelky, "ale jsou to opravdu vzácné případy. Jedno mají společné: sloučení vždycky provázela pečlivá příprava." V čem spočívala? Zřizovatel od počátku jednal se zástupci všech zařízení otevřeně, předložil jim přesvědčivé argumenty, proč je nutné zařízení spojit. Nikdy nespojoval dohromady zařízení, jejich koncepce se výrazně lišila, nikdy také neslučoval víc než dvě školy. Pokud se spojila dohromady základní a mateřská škola, měl zástupce ředitele pro mateřskou školu vždycky kvalifikaci pro předškolní vzdělávání. V každém případě pak byl do čela školy vybrán v konkurzu člověk, který prokázal patřičné řídící kvality.
Zdá se vám požadavků příliš? Věřte, že tomu tak není. Má-li zastupitelstvo skutečný zájem na tom, aby jeho škola pracovala co nejlépe, pak by mělo myslet i na to, aby se v něm jeho pracovníci cítili dobře.
Jaroslava Volfová
FOTO AUTORKA
