Spoluúčast dětí a mládeže V poslední dekádě jsme v České republice začali získávat první zkušenosti z konání sněmů a parlamentů dětí a mládeže, podnětného způsobu spoluúčasti příslušníků nejmladší generace na životě své školy, střediska volného času nebo obce. Od konce 70. let se začaly rozvíjet...
Spoluúčast dětí a mládeže
V poslední dekádě jsme v České republice začali získávat první zkušenosti z konání sněmů a parlamentů dětí a mládeže, podnětného způsobu spoluúčasti příslušníků nejmladší generace na životě své školy, střediska volného času nebo obce.
Od konce 70. let se začaly rozvíjet tzv. rady dětí a mládeže nejprve v obcích Francie a pak v dalších evropských zemích.
Od 90. let rady a parlamenty dětí a mládeže jako významné participační aktivity začaly vznikat také na školách a v obcích naší země. Tuto otázku aktualizovalo usnesení vlády ke koncepci státní politiky ve vztahu k mladé generaci v České republice do roku 2002 ze 6. 1. 1999, které mj. stanovilo:
[*] zpracovat koncepci rozvoje participace mládeže, ustavit poradní orgány pro mládež, volené orgány zastupující mládež, na všech úrovních státní správy a samosprávy vytvořit potřebné legislativní podmínky k jejich fungování;
[*] řešit pojetí působení státu, regionů a obcí v oblasti volného času mládeže.
Sněmy a parlamenty mládeže jsou v tomto smyslu jedním z míst dialogu samosprávy a státní správy se zástupci mladé generace; místem, kde mladí účastníci sdělují svoje názory a stanoviska, přání i požadavky ke zlepšení svého života, obce a celé společnosti.
První parlament
Tak tomu bylo již na prvním Dětském parlamentu (Praha, prosinec 1998), který věnoval velkou pozornost volnému času. K tomu navrhl dodnes některá aktuální doporučení:
[*] zařízení škol (klubovny, tělocvičny, hřiště) otevřít v mimovyučovací době zájemcům o volnočasové aktivity,
[*] zvýšit dostupnost zařízení pro volný čas, předpokládající například: budovat zelené plochy, nová hřiště, pěší zóny, cyklistické stezky a v tomto směru vytvářet podmínky také v malých obcích,
[*] přístupnost zvýšit opatřeními v sociální a finanční oblasti (přijatelné ceny, sociálně motivované slevy, rozšiřovat hmotnou podporu pro zájmovou činnost, vybavení i pracovníky "volnočasových" zařízení).
Druhý národní dětský parlament (Praha, říjen 1999) se zabýval dvěma hlavními otázkami:
[*] obrazem dětí a mladých lidí, jak je představují naše současná média a vlivem médií na veřejné mínění. Stanoviska vyjádřil zejména k rozhlasovému a televiznímu vysílání, ocenil pozitivně jejich informační činnost, formuloval však zejména kritické výhrady (k neúplnosti a nepřesnosti zpráv, k úrovni některých televizních seriálů, k častým vulgaritám a zobrazovanému násilí, k reklamě kouření a alkoholu),
[*] vyjádřil rovněž přání rozšířit vysílání naučných pořadů na historická i současná témata a uvádět je častěji v odpoledních hodinách, rozšířit uvádění českých filmů; zlepšovat komunikaci dospělých a dětí v přípravě programů pro malé diváky,
[*] neméně podnětná byla doporučení k otázkám ekologickým. Týkala se městské zeleně a zalesňování nevyužité zemědělské půdy, zavádění ekologicky šetrné dopravy, snižování továrních emisí (i za pomoci daňového zvýhodňování), k těmto jednotlivým oblastem je třeba přijímat zákonná opatření.
Letošní zasedání
Zatím poslední, čtvrté zasedání Národního parlamentu dětí a mládeže se uskutečnilo v Senátu, letos v červnu. Bylo věnováno projednání druhé periodické zprávy o uskutečňování Úmluvy OSN o právech dítěte v České republice, kterou zpracovaly státní orgány a k níž oponentní názor připravuje neziskový a nevládní sektor.
Jednání se uskutečnilo za pomoci senátního výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, české sekce DCI - Sdružení zastánců dětských práv a sdružení Duha. Účastnilo se ho 80 účastníků mezi 12 - 17 roky z pěti krajů. Zajímavé jsou statistické údaje o složení delegátů:
[*] chlapců bylo 47,2 %, děvčat 52,8 %; početní vyrovnanost obou pohlaví se tedy výrazně odlišuje od složení zastupitelských sborů dospělých na různých úrovních,
[*] 7 % účastníků bylo ve věku 12 - 13 let, 13 % mezi 18 - 19 roky; těžiště tak spočívalo ve věku 14 - 17 let (80 %),
[*] z měst přijelo 75 % účastníků; pouze čtvrtinový podíl zástupců z vesnic signalizuje nedostatečný rozvoj v tomto směru, ačkoliv samosprávné struktury by se právě zde mohly dobře uplatňovat; nedostatkem však byla také neúčast zástupců hlavního města, ačkoliv Praha již v první polovině 90. let patřila k průkopníkům dětského a mládežnického parlamentu,
[*] 53 % zástupců bylo ze základních, ostatní z různých typů středních škol,
[*] v delegování přetrvávají nepřesnosti, jež bude nezbytné odstraňovat; pouze 51 % účastníků bylo zvoleno (spolužáky ze škol nebo členy občanského sdružení), 27 % jich však bylo vybráno třídním učitelem a 13 % se jich samo přihlásilo, 22 % se již účastnilo některého z předchozích sněmů dětí a mládeže, což naznačuje jisté možnosti kontinuity, i nadále je ovšem třeba počítat se značnou obměnou složení participačních struktur.
Pozitivním rysem besed v dílčích pracovních skupinách, jež zasedání v Senátu předcházely, byla aktivita účastníků zejména ze základních škol.
V jejich vystoupeních se projevily: samostatný úsudek, kritický přístup a rozšiřující se pohled na život v obci, na uskutečňování ustanovení Úmluvy o právech dítěte a realizaci svého volného času.
Někteří zástupci působí v místních samosprávných strukturách i dva-tři roky a do jednání přinesli zkušenosti ze své činnosti (z kulatých stolů - setkání s představiteli obcí nebo okresů).
Talent roku
Dětská rada při komisi pro mládež v České Lípě vyhlásila pro rok 2000 již druhý ročník soutěže "Talent roku" pro jednotlivce a nejméně tříčlenné kolektivy do 18 let v různých zájmových oborech (umění, sporty, společenské vědy), jež svými výsledky dobře reprezentovaly svoje města. Porotu tvořili děti i dospělí, nejlepší výsledky byly ohodnoceny cenami.
Pořadatelem se stal dům dětí a mládeže, a naznačuje tak možnosti těchto zařízení při rozvoji spoluúčasti dětí a mládeže také v dalších místech.
Priority
V závěrečném plenárním zasedání bylo přijato 25 doporučení vyjadřujících tyto priority:
[*] rozvoj participace (legislativní podpora vzniku a činnosti žákovských a studentských samospráv, setkávání zástupců mladé generace s představiteli obcí, krajů a celostátního parlamentu, umožnit sdružením dětí a mládeže vyjadřovat se k připravovaným opatřením, setkávat se zástupci zahraničních parlamentů dětí a mládeže),
[*] aktivity volného času (využívat k nim zařízení školy, podporovat volný čas mladých občanů ze strany obcí, zejména formou grantů, podpora sportovní činnosti, zařízení a mezinárodních výměn, projekty pro rozvoj nadaných dětí, a to i ze sociálně slabých rodin, zvyšovat připravenost vedoucích),
[*] podpora zdravotně a sociálně znevýhodněných (přípravné třídy pro problémové děti, lepší spolupráce orgánů činných v trestním řízení a škol, prevence týrání a zneužívání dětí, využití médií v osvětě proti negativním jevům),
[*] další náměty se týkaly rodiny (zvýšit pozornost k problémovým rodinám a výchově jejich dětí, pořádat semináře i pro rodiče a školy (zlepšení vztahu učitele a žáků, zřízení funkce školního pedagoga).
Společným jmenovatelem se stal požadavek soustavněji než dosud seznamovat s Úmluvou o právech dítěte, a to včetně učebnic občanské výchovy a dalšího vzdělávání učitelů a do tohoto procesu zařadit také děti.
Podnětem, který lze doporučit k přímé realizaci, by se mohla stát "povinnost každoročně vydávat a zveřejňovat výroční zprávu o činnosti pro děti a mládež a zveřejňovat ji v obecních novinách, pokud jsou vydávány nebo jinou formou" (bod č. 10 usnesení).
Žádné z těchto opatření není pochopitelně závazné, každé má však informační a výchovnou hodnotu. Pro dospělé a jejich samosprávné orgány je to sdělení, jaké otázky zástupci nejmladších občanů pokládají pro sebe i pro společnost za významné.
Pro ně samotné to jsou pozitivní či kritická sdělení, jež mohou přenášet do celého svého dalšího občanského života, kdy se budou přímo podílet na jejich uskutečňování.
Výsledky analýzy
O tom, jaký význam má v současné situaci možnost dětí a mládeže vyjadřovat se k těmto otázkám, svědčí analýza vnitřních řádů 79 základních a středních škol v naší zemi (Práva a participace dětí v rodině, ve škole a veřejném životě - sborník z pracovního semináře, Hradec Králové 1999). Jejich rozbor poukázal na zásadní disproporci mezi vymezením jejich práv a povinností.
V řádech převažují zákazy, příkazy a organizační povinnosti, v některých případech přecházející až do směšnosti. Práva jsou oproti tomu podstatně redukována, 85 % řádů je vůbec neformuluje.
Ke stejným závěrům dospěly také zprávy školní inspekce z let 1996 - 1998. Lze proto dovodit: v denním životě mnoha škol se nevytvářejí předpoklady ke spoluúčasti žáků, ačkoliv právě odtud může vyrůstat zkušenost i vědomí demokratické účasti na řešení společných záležitostí.
Rostoucí zájem
Samosprávné struktury našich dětí a mládeže procházejí přesto v současnosti rostoucím zájmem představitelů obcí, pracovníků nevládních sdružení, zařízení volného času i pedagogů na školách.
Někteří z nich již pochopili, že příslušníci mladé generace mají od svého dětského věku dostávat příležitost poznávat chod místní samosprávy a svými návrhy i praktickou účastí vstupovat do života obce.
Nastoupená cesta je nadějná, přesto však na samém počátku, takže se v ní projevují dětské nemoci a slabiny. Zaslouží si proto větší pozornosti i ze strany médií, která tuto oblast nepokládají dosud za významné a zajímavé téma. Další žádoucí vývoj spatřujeme v následující orientaci:
[*] Národní sněmy a parlamenty dětí a mládeže jsou zajisté důležitým projevem samosprávnosti, měli bychom je však pokládat především za vyústění předchozí každodenní činnosti v klíčových sociálních prostředích dětí a mladých lidí - na základních a středních školách, ve střediscích a klubech volného času, v obcích či městských částech, kde všude se prakticky seznamují s pojetím a možnostmi, hodnotami a způsoby realizace demokratického občanství.
[*] Dosavadní zkušenost však vyžaduje rozšiřovat dosah a účinnost fungování samosprávných struktur. To předpokládá: rozšiřovat je do dalších škol, zařízení a obcí, aby na celostátních sněmech a parlamentech byly zastoupeny všechny kraje; řešit způsoby delegování tak, aby všichni účastníci celostátních setkání byli voleni svými vrstevníky; informacemi a kontrolními zprávami se vracet k doporučením přijatým na předchozím zasedání a takto zvyšovat jejich akceschopnost a účinnost.
Perspektivní vklad
Dosavadní fungování samosprávných struktur dětí a mládeže v sobě skrývá i další trvalý problém a úkol: navazování správné vazby mezi potřebami a přáními vyjadřovanými mladými účastníky a jejich (spolu)odpovědností za přiměřený podíl při jejich uskutečňování.
Zasedání samosprávných struktur dětí a mladých lidí se nemohou omezit pouze na vznášení byť sebesprávnějších požadavků, aniž by se tito "zastupitelé" sami nepřihlásili o svůj podíl na realizaci nebo na požádání dospělých takový úkol nepřejímali; přitom se ovšem nemohou přeměňovat na mechanickou "převodní páku" dospělých.
Vyvažovat obojí zřetel potřebuje pedagogickou citlivost, dovednost a takt. Dlouhodobé tradice i současný stav výchovně vzdělávacího procesu našich škol vyžaduje zdůraznit a rozvíjet především právě možnosti spoluúčasti, aktivizace a motivace dětí a mladých lidí (žáků a studentů).
Ty jim ovšem mohou otevírat pouze zainteresovaní dospělí: rodiče, školní a "volnočasoví" pedagogové a v neposlední řadě představitelé místních občanských sdružení a obcí.
Takový postup je současně významnou cestou realizace Úmluvy OSN o právech dítěte. Ta se sice již před lety stala součástí našeho právního řádu, stále však není dostatečně známá, uznávaná a v praxi uskutečňovaná.
Je trvalou výzvou k tomu, pokládat děti a mladé lidi za spoluobčany, brát jejich názory a postoje vážně, zvyšovat zainteresovanost dospělých o jejich získávání a včleňování do života obce.
Jejich participace je dnes proto významným úkolem a měla by se stát perspektivním vkladem do dalšího rozvoje každé obce a celé společnosti.
Břetislav Hofbauer
FOTO ARCHÍV