Jak je to s vedoucím organizační složky Některé okresní úřady jsou toho názoru, že obec, která je podle zákona č. 564/1990 Sb. zřizovatelem předškolního zařízení nebo základní školy bez právní subjektivity (a podle zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů jde tedy o organizační složku),...
Jak je to s vedoucím organizační složky
Některé okresní úřady jsou toho názoru, že obec, která je podle zákona č. 564/1990 Sb. zřizovatelem předškolního zařízení nebo základní školy bez právní subjektivity (a podle zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů jde tedy o organizační složku), musí do tohoto zařízení jmenovat ve smyslu § 24 odst. 3 zákona č. 250/2000 Sb. vedoucího, jehož funkce je odlišná od funkce ředitele jmenovaného podle zákona č. 564/1990 Sb.
To má v praxi znamenat, že půjde buďto o dvě osoby, nebo o sice osobu jednu, avšak s dvěma pracovněprávními vztahy (jedním jako ředitel ve vztahu ke státu a jedním jako vedoucí ve vztahu k obci). Je tento výklad správný a jak v tomto případě postupovat?
Byla by to kolize kompetencí
Podle § 24 a násl. zákona č. 250/2000 Sb. (dále jen zákon č. 250), o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů mohou územní samosprávné celky zřizovat jako svá zařízení bez právní subjektivity tzv. organizační složky (OS). Podle § 24 odst. 2 tohoto zákona jsou pracovníci OS zaměstnanci zřizovatele, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Toto ustanovení tedy počítá s oním rozdvojením funkce zřizovatele a funkce zaměstnavatele vyplývajícím z dále citovaného § 4 odst. 2 zákona č. 564/1990 Sb. (dále jen zákon č. 564). Podle § 24 odst. 3 zákona č. 250 jmenuje vedoucího organizační složky zřizovatel (obec), který současně určí jeho práva a povinnosti. Podle § 3 zákona č. 564 řídí školu, předškolní zařízení nebo školské zařízení ředitel, kterého podle § 7 písm. h) tohoto zákona jmenuje a odvolává se souhlasem zřizovatele (obce) orgán kraje v přenesené působnosti.
Podle § 4 odst. 2 zákona č. 564 úkoly zaměstnavatele vyplývající z pracovněprávních vztahů plní pro předškolní zařízení, školy a školská zařízení zřizovaná obcí, která nemají právní subjektivitu, okresní úřad, tj. stát.
Kdybychom vykládali oba zákony odděleně a nezávisle na sobě, mohlo by se opravdu zdát, že každá škola nebo předškolní či školské zařízení bez právní subjektivity zřizované obcí má mít v čele dvě osoby, a to ředitele (podle zákona č. 564) a vedoucího organizační složky (podle zákona č. 250). Takový model by v praxi znamenal kolizi kompetencí. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 564. odpovídá ředitel mj. i za efektivní využívání svěřených hospodářských prostředků a není jasné, jak by se obec jako zřizovatel vyrovnala s touto jeho zákonnou kompetencí při současném určování práv a povinností vedoucího organizační složky ve smyslu § 24 odst. 3 zákona č. 250. Taková duplicita by rovněž znamenala zcela zbytečně vynaložené náklady z veřejných rozpočtů.
Pracovněprávní vztahy
Dalším praktickým problémem, který by vyplynul ze zdvojení funkce ředitele a vedoucího OS, by byl výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Zaměstnanci zařazení ve školách, předškolních a školských zařízeních bez právní subjektivity zřizovaných obcí jsou zaměstnanci státu (viz § 4 odst. 2 zákona č. 564), zatímco vedoucí organizační složky, který by byl do své funkce jmenován zřizovatelem (obcí) by byl zaměstnancem zřizovatele, tj. obce (§ 24 odst. 2 zákona č. 250).
Z hlediska pracovního práva ale vedoucí organizační složky jako zaměstnanec obce nebude (a ani být nemůže) vůči zaměstnancům zařazeným ve školách, předškolních a školských zařízeních bez právní subjektivity, tj. vůči zaměstnancům státu, v právním vztahu. Podle zákoníku práce je zaměstnanec povinen konat práci podle pokynů zaměstnavatele a svých nadřízených a není možné, aby nadřízeným byla osoba, která není jmenována do funkce zaměstnavatelem, ale někým jiným (v tomto případě obcí).
Podle § 9 odst. 1 zákoníku práce činí právní úkony v pracovněprávních vztazích u zaměstnavatele, který je právnickou osobou (což je i případ státu - § 6 zákona č. 219/2000 Sb.), především jeho statutární orgán, přičemž jiní zaměstnanci zaměstnavatele, zejména vedoucí jeho organizačních útvarů, jsou jako orgány zaměstnavatele oprávněni činit jménem zaměstnavatele právní úkony vyplývající z jejich funkcí, které jsou stanoveny organizačními předpisy.
Podle § 9 odst. 2 zákoníku práce může zaměstnavatel v mezích své působnosti písemně pověřit další své zaměstnance, aby činili v pracovněprávních vztazích jeho jménem určité právní úkony. Ustanovení § 9 odst. 3 zákoníku práce rozumí vedoucími zaměstnanci orgány zaměstnavatele a další zaměstnance, kteří jsou pověřeni vedením na jednotlivých stupních řízení u zaměstnavatele, jsou oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Ani jedno z těchto ustanovení vůbec nepočítá s tím, že by v pracovněprávních vztazích vystupoval jménem zaměstnavatele někdo, kdo k tomuto zaměstnavateli není sám v pracovněprávním vztahu.
Ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 250 zmiňující se o vymezení práv a povinností vedoucího organizační složky zjevně nemá na mysli práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů, neboť to by bylo v rozporu jak se zákoníkem práce, tak i s § 4 odst. 2 zákona č. 564, ale jen práva a povinnosti související s činností organizační složky podle zákona č. 250.
Samostatně zřízená funkce vedoucího OS jmenovaného podle zákona č. 250 tak prakticky ztrácí smysl a právní úprava obsažená v citovaných ustanoveních zákona č. 564. a zákona č. 250 si do jisté míry protiřečí.
Možnosti řešení
Mnohem racionálnější možností je sloučit v jedné osobě funkci ředitele školy, předškolního nebo školního zařízení bez právní subjektivity a funkci vedoucího tohoto zařízení. Toto řešení odpovídá § 24 odst. 2 zákona č. 250, podle něhož jsou pracovníci organizační složky zaměstnanci zřizovatele, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Zvláštním zákonem, který "stanoví jinak", je zákon č. 564, podle něhož jsou zaměstnanci zařazení v těchto zařízeních zaměstnanci státu. Z žádného ustanovení zákona č. 564 ani zákona č. 250 Sb. nevyplývá, že by nebylo možné funkci ředitele a funkci vedoucího, který (předpokládá-li to zvláštní zákon) nemusí být zaměstnancem zřizovatele, takto sloučit.
Další variantou by bylo, aby obec jako zřizovatel uzavřela s ředitelem, který je zaměstnancem státu jmenovaným do funkce podle zákona č. 564, vedlejší pracovní poměr pro výkon funkce vedoucího organizační složky podle § 24 odst. 3 zákona č. 250. Toto řešení by ale svými finančními důsledky prakticky odpovídalo výše popsané variantě, kdy je funkce ředitele a vedoucího personálně zdvojena.
Konečně je možné vztah obou zákonů chápat tak, že zákon č. 564 je vůči zákonu č. 250 zákonem speciálním, který upravuje zvláštní právní postavení škol, předškolních nebo školních zařízení jako organizačních složek a kterého se užije ve vztahu k zákonu č. 250 přednostně.
Vychází se přitom z toho, že zákon č. 564 obsahuje zvláštní úpravu právního postavení škol, předškolních nebo školních zařízení jako organizačních složek včetně jejich orgánů, což znamená, že v nich nepůsobí vedoucí podle § 24 odst. 3 zákona č. 250, ale pouze ředitel podle § 3 zákona č. 564 a funkce vedoucího ve smyslu zákona č. 250 se tam vůbec nezřizuje, neboť by koneckonců byla i nadbytečná.
Domníváme se, že takový výklad nejvíce odpovídá smyslu a účelu obou dotčených zákonů a lze mu dát v praxi přednost.
Poslední možností, jak se s touto situací vyrovnat, je změna zákonné úpravy, a to buď tak, že úkoly zaměstnavatele vyplývající z pracovněprávních vztahů pro předškolní zařízení, školy a školská zařízení zřizovaná obcí, která mají formu organizačních složek, budou zákonem převedena na obce nebo bude pro tyto typy organizačních složek v zákoně č. 250 doplněna výjimka z povinnosti jmenovat vedoucího.
JOSEF VEDRAL,
Kancelář Svazu měst a obcí ČR
