Reforma je typicky česká Zlínský kraj tvoří okresy Zlín, Uherské Hradiště, Kroměříž a Vsetín. Co do hospodářských ukazatelů patří mezi nejslabší regiony. O tom, jak tento stav změnit, a o průběhu reformy jsme hovořili s Františkem Slavíkem, hejtmanem Zlínského kraje. [*] Jaký pocit ve vás za dobu...
Reforma je typicky česká
Zlínský kraj tvoří okresy Zlín, Uherské Hradiště, Kroměříž a Vsetín. Co do hospodářských ukazatelů patří mezi nejslabší regiony. O tom, jak tento stav změnit, a o průběhu reformy jsme hovořili s Františkem Slavíkem, hejtmanem Zlínského kraje.
[*] Jaký pocit ve vás za dobu působení ve funkci převažuje?
Přiblížení státní správy do samosprávných celků mělo být připraveno tak, aby mohlo probíhat logicky v jasně vymezených krocích. Dnešní realita je velmi hektická a nesnadno uchopitelná. Zákon, který nám dává spoustu možností, jak kraje řídit a rozvíjet, sice platí, ale není věcně naplněn. Řada zřizovatelských funkcí a příslušných agend zůstává v dosavadních centrech, a hlavně: Reforma není podložena samostatným financováním krajů.
Nemám vůbec pocit zklamání. Převažuje však ve mně dojem, že startujeme poněkud málo pracovně, ne zcela věcně a velký prostor v tomto procesu sehrává politická složka. Domnívám se, že mnohé bude záviset na dohodě politiků v parlamentu, jaké postavení krajů vybojují dál.
[*] Sdílíte tedy názor, že reforma byla předčasná a všechno se předem mělo lépe připravit nebo naopak spatřujete i nějaká pozitiva v tom, že mnohé věci vznikají takříkajíc za pochodu?
Reforma je podle mého názoru typicky česká. Prostě děje se jen "jako". Svou roli sehrává i to, že jednotlivé kraje se velmi liší svým vybavením, nejsou zkrátka zcela srovnatelné. Například některé již mají krajské finanční úřady či krajské soudy, což jiným regionům zatím chybí. A právě tuto nedotaženost považuji za onen typicky český způsob řešení.
A pokud jde o předčasnost? Přesně naopak. Toto je opožděná reforma. Podle původních představ měly do roku 1992 pracovat dočasná okresní shromáždění, ale toto provizorium se neustále prodlužovalo. Stát měl snahu vše řídit z centra prostřednictvím okresních úřadů.
Nic nebránilo tomu, aby krajská zastupitelstva vznikla již v počátku devadesátých let na podobném principu, na němž stojí samospráva měst a obcí. Je to srovnatelný systém. Liší se pouze v tom, že obce jsou více zainteresovány na péči o občana a na tvorbě a údržbě místní infrastruktury, zatímco kraj by měl zprostředkovávat a koordinovat rozvoj celého regionu včetně přísunu peněz z evropských struktur.
Škoda, že neochota k decentralizaci trvala tak dlouho, ale buďme rádi, že konečně odstartovala.
[*] Jak hodnotíte současný postoj vlády a zákonodárců ke vznikajícím krajům?
Vzhledem k tomu, že v době, kdy spolu hovoříme, je připravena pouze první část reformy, obávám se, že se celý proces neustále protahuje. Věcně není vůbec pojmenován druhý krok. Například nejsou známy termíny, kdy budou předány zřizovatelské funkce vůči sociálním ústavům nebo nemocnicím a přitom krajská zastupitelstva mají povinnost jejich činnost zajišťovat. Tím, že se návazně na první hned neuskutečnila i druhá fáze reformy, což by mělo svoji logiku a provázanost, dochází nyní k situaci, kdy vláda musí akutně řešit spoustu jiných problémů a otázku krajů odsouvá na vedlejší kolej.
[*] Chápete tento přístup jako záměr zpochybnit suverenitu nových samosprávných celků?
Je to trochu začarovaný kruh: kvůli neustálému odkládání vzniku krajů stát postupně vybudoval silná ministerstva a posílil okresní úřady i další instituce státní správy. Je pochopitelné, že ti, kdo v tomto systému žijí, nebudou chtít sami sebe zrušit. V tom vidím hlavní potíž. Navíc reforma není jediný vládní program. Vláda je pod silným tlakem různých dalších problémů. Nicméně svou roli v této otázce jistě hrají politické dohody na úrovni parlamentu. Ty jsou těžko čitelné a teprve se v tuto chvíli rýsují.
Musím však říci, že se v poslední době objevují určité signály naznačující posun kupředu.
[*] Můžete být konkrétní?
Mám na mysli zejména květnové setkání ministra vnitra s hejtmany všech krajů v Praze, kdy Stanislav Gross sdělil, že jeho resort navrhuje tři konkrétní kroky: do konce června určit tzv. pověřené úřady III. stupně, do poloviny července připravit návrh přenosu agend a kompetencí na městské úřady, případně na kraje a v listopadu předložit celý balík souvisejících zákonů do Parlamentu ČR.
Z tohoto stanoviska je patrné, že vláda už konečně přijala naše argumenty a můžeme doufat, že do konce roku se začne projednávat zákonný rámec druhé etapy reformy.
[*] Jak vnímáte atmosféru uvnitř krajské politické reprezentace?
Politické zájmy se postupně přenášejí do pracovní roviny a ta je dostatečně věcná. Budeme mít prioritní snahu řešit úkoly, které pomohou tomuto regionu jako celku. Myslím si, že zde převažuje konstruktivní přístup.
[*] Setkáváte se někdy s obavami starostů menších měst, že centrum - Zlín - bude chtít vyniknout na jejich úkor a že budou, byť třeba v menší míře než dosud, znovu vznikat centralistické snahy?
Především nemám vůbec dojem, že by se tady vytvářela nějaká opozice venkova vůči městu. Ovšem podle mne je v této souvislosti třeba poukázat na skutečnost, že demokracie se v rámci kraje musí respektovat a to, co jednotliví zastupitelé jako reprezentanti politického spektra i územní vyváženosti prosadí, by mělo být závazné.
Vztah starostové obcí versus kraj nepovažuji za nijak konfliktní, protože zástupci dílčích regionů mají možnosti sdružovat se a realizovat své projekty rozvoje na úrovni mikroregionů. V tom se naše zájmy rozhodně nebudou křížit. Na druhou stranu však kraj bude sehrávat roli jakéhosi strážce pokladu či správce financí.
Tím pádem při rozhodování o tom, jak naložit s penězi, bude zastupitelstvo zvažovat, zda prostředky plynou vyrovnaně a opodstatněně. Krajská reprezentace, posílená o partnery ze státní správy, z neziskových organizací a z dalších oblastí veřejného života, si jistě bude ve svém vlastním zájmu hlídat, jestli jsou finance rozdělovány ve prospěch regionu. Lze předpokládat, že představy a požadavky budou různé, ale odlišné názory bude nutné sjednotit demokratickou cestou.
[*] Jsou už v současné době v regionu realizovány konkrétní projekty, finančně podporované z prostředků Evropské unie? Do jaké míry jsme vůbec informováni o možnostech získat evropské peníze?
Metodika spolupráce s EU je dobře propracovaná a informací máme dostatek. Přímo z evropských zdrojů je momentálně možné využít pouze program Phare, který u nás běží už od roku 1995. Z těchto peněz se v současné době pracuje na "odkanalizování" obcí na Brumovsko-Bylnicku.
Sluší se připomenout, že bezprostředně po povodních k nám právě v rámci Phare přišlo několik desítek miliónů korun na "malé infrastrukturní projekty". Z těchto peněz byly v letech 1997 až 2000 provedeny obnovy některých poškozených inženýrských sítí, vodních hrází a silničních komunikací.
Je nachystáno několik dalších velmi zajímavých projektů, které je kraj připraven vyhodnotit. Existuje vážný příslib, že by střední Morava mohla v příštím roce získat z programu Phare dotaci v hodnotě několika set miliónů korun na investice do kompletně připravených projektů podpory podnikatelské infrastruktury.
[*] Čím je pro vás kraj přitažlivý?
Pochopitelně, že cítím silnou vazbu k místům, kde jsem vyrůstal, tedy především ke svému rodišti Starému Městu i k celému Slovácku. Vedle toho však pro mě byl od raného mládí Zlín symbolem úspěšného podnikání a především moderního životního stylu, který rozhodně nespočíval jenom ve výrobě, ale také ve velkorysé nabídce vzdělávacích a kulturních možností.
Celkově mě fascinuje nesmírná rozmanitost této oblasti: Když se člověk projde Kroměříží, okouzlí jej krása a oduševnělost tohoto města. Valašsko, to je zase svět svérázné přírody a života s ní úzce spjatého.
Ve Zlínském kraji se setkávají tři národopisné celky a každý s sebou nese silnou tradici lidové kultury. I to přispívá k bohatosti a ojedinělosti tohoto regionu.
[*] O Zlínsku se skutečně vždy hovořilo jako o oblasti neobvykle dynamické a hospodářsky silné. Současná realita však tento mýtus boří. Řada velkých průmyslových podniků je v konkurzu a kraj patří k regionům s podprůměrnou tvorbou hrubého domácího produktu. V čem vidíte východisko z této nepříznivé situace?
Současný ekonomický útlum nepovažuji za nic tragického. Jde v podstatě o přirozený vývojový jev. Obecně platí, že po vzestupu, po prudkém boomu, zákonitě přichází pokles.
Nepochybuji o tom, že tento region před sebou má velkou perspektivu a věřím, že jeho rozvoj jsme společně schopni nastartovat.
Já bych však nekladl tak velký důraz na nějaké číselné parametry ekonomické výkonnosti kraje, protože kvalita života v něm závisí na mnoha dalších skutečnostech. Vezměme si Ostravsko nebo severní Čechy - to bývaly přece typicky silné oblasti a dnes patří k nejproblémovějším. Ekonomicky i sociálně. Potýkají se nejen s nezaměstnaností, ale také s odlivem obyvatel a se zničeným životním prostředím. To je věc mnohem zásadnější.
Máme krásnou krajinu, bohatou kulturu a silný lidský potenciál v podobě vynalézavých, pracovitých a adaptabilních lidí, kteří jsou s tímto regionem srostlí a chtějí zde zůstat. Je třeba poznat identitu daného místa a na ní stavět. Ovšem předpokladem je, aby se nám podařilo vybudovat dopravní infrastrukturu, investovat do nových technologií a vytvořit takový systém vzdělání, jaký podporuje růst místní ekonomiky a přitom navazuje na širší světové trendy.
[*] Myslíte si, že namísto manuálních technologií je pro region perspektivní spíš využití mozků?
Ano, s tím souhlasím. Geniální Baťův vklad se určitě bude do budoucna využívat jinak než formou tovární výroby, která dříve zaměstnávala tisíce lidí z celého okolí. Obnovit tento systém zřejmě není možné, to je věc, která už patří minulosti. Cestu skutečně vidím ve spojení vědy, vzdělání a příslovečné chuti podnikat.
[*] Máte nějaké osobní předsevzetí, které byste chtěl během svého hejtmanského působení naplnit?
Rád bych přispěl k zachování konzervativních hodnot, které jsou pro náš kraj charakteristické a které vycházejí z tradic křesťanské Evropy. V nich je obsažen základní morální kodex. Ve smyslu etickém není nutné nic nového vymýšlet. Zároveň je před námi velký úkol převést společnost přes současné těžké postkomunistické období do moderního a skutečně demokratického světa.
Ovšem bez kopírování Západu a jiných vnucených vzorů. Máme na čem stavět, ale měli bychom si být vědomi, že kvalita vzniká postupně, trpělivě a po generacích.
HELENA MRÁČKOVÁ
FOTO ARCHÍV
