Devizou jsou památky V Dašicích, městě v Pardubickém okrese, mě zaujalo nové, prostorem velké náměstí, které má za sebou velkorysou rekonstrukci. Nejen o jejím průběhu, ale též o dalším rozvoji města, jsem hovořila se starostou Jiřím Halířem. [*] Jaký byl největší problém obnovy náměstí? Naše město...
Devizou jsou památky
V Dašicích, městě v Pardubickém okrese, mě zaujalo nové, prostorem velké náměstí, které má za sebou velkorysou rekonstrukci. Nejen o jejím průběhu, ale též o dalším rozvoji města, jsem hovořila se starostou Jiřím Halířem.
[*] Jaký byl největší problém obnovy náměstí?
Naše město není velké, ale má hodně krásných starých domů, je starobylým historickým městem. Jako jediné v okrese je památkovou zónou. Původně bylo dřevěné, ale několikrát vyhořelo. O rekonstrukci náměstí se hovořilo vlastně už od první republiky, na úřadě máme za tu dobu 25 návrhů. Po volbách v roce l994 jsme spočítali peníze, vzali si půjčku a začali. Mnozí se půjčky bojí, já ne. Obce nejsou žádným rizikovým faktorem, vždycky zaplatí, nemohou zkrachovat, jsou perspektivní, podle určitých regulí se dá kalkulovat. Přestože jsme památkovou zónou a máme na náměstí tři krásné staré sochy, nedostali jsme od nikoho žádnou dotaci. A už v roce l999 jsme celých 10 miliónů zaplatili.
Největším problémem rekonstrukce náměstí byly stromy. Nechali jsme vypracovat studii a nabízely se tři varianty: vykácet úplně či ořezat do čtyř metrů a dát k nim bidla, anebo nějakým způsobem ozdravovat. Neustále jsme se radili s odborníky a nakonec jsme přistoupili k radikální verzi pokácet, ale zároveň vysázet nové.
Aby lidé měli jistou představu, ještě na podzim jsme připravili chodník. Ten se líbil. Na jaře podle projektu jsme skáceli nejdříve stromy v blízkosti domů, aby při nepřízni počasí nespadly na domy a pak byly vytaženy jako zuby i s kořeny ostatní. Nastal fofr. Začali jsme v souběhu i s hloubkovou kanalizací pod částí náměstí a plynofikací, která pokračovala dál do ulic.
Všechno muselo být časově provázáno. Náměstí pokrývala dlažbou solidní litomyšlská firma, která vyhrála výběrové řízení. Stálo nás to 14 miliónů, všechno. Přál bych si ještě košíky s květinami. Velkým snem je také kašna či fontána a kolem posezení v ratanových křesílkách s občerstvením. Tak, jak to uprostřed historických měst bývá.
[*] Zdůrazňujete historii města, jakým směrem se město rozvíjí?
Návštěvníky nové budovy nezajímají, ty mají doma, je zajímají staré dřevěnice, chaloupky, staré domy, které jinde nevidí. Naše městečko je na toulání a snění. Kdo má rád historii a půvab klidu maloměsta, pozná u nás hodně hezkých a zajímavých staveb i příběhů. Naše radnice má ve štítě staré hodiny. Instalovala je a dnes znovu našla a opravila pražská hodinářská firma, která pracovala i na Orloji.
Dašice mají starý malebný mlýn a už na počátku století dodával elektrickou energii městu jako první v okresu. A dodává dodnes.
Krásných staveb je tu mnoho: vedle mlýnu i vodárna, stará klasicistní radnice s hodinovou věží, radnice s hodinami, pivovar, kasárna s hodinami, staré roubené chaloupky, domy na náměstí, kostel. Měli bychom se více soustředit na turisty. Lidé, turisté chtějí vidět ty původní domy, proč by naši lidé toho nevyužili, vždyť jim budou nosit peníze až domů.
[*] Víte, co lidé v Dašicích chtějí?
Dobrou práci za dobré peníze, určité civilizační výhody a něco zábavy. Pro malá města a obce je úspěch, když mohou investovat či spoluinvestovat vodovodní a kanalizační systém, plynofikaci jako základ. To se nám podařilo. Ještě před devadesátým rokem město zrekonstruovalo kino za velké peníze, dnes je vráceno v restituci a neprovozuje. To jsou časté situace. Takže do budoucna uvažujeme o různých investičních možnostech, ale zaměříme se v souvislosti se starobylostí města více na rekonstrukce.
Podporujeme dotací naše nad-šence při předvádění starých hasičských aut či starých motorek. Náměstí chceme zaplnit živými šachovými figurami, připravit turnaj s obřími dřevěnými figurami. Nechceme suplovat občanské organizace, spíš iniciovat, podpořit.
V rámci okresu město uspořádalo v červnu den knihoven a pozvalo na čtyřicet knihovníků a starostů k výměně zkušeností, to je dnes achillova pata.
[*] Lišíte se něčím od jiných měst?
Lišíme. Dašice mají statut města, aniž by dosahovaly statutárního počtu 3000 obyvatel. My máme 1800 obyvatel. O statut města jsme požádali na výjimku v roce 2000, v květnu nám byla udělena a v červnu nám ji předal předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus.
Máme krásný znak a vzácný, přidělený už v roce 1914. Český dvouocasý lev obrácený doprava s korunkou a pavézou. To mají jen královská města, podle heraldiků. Na vlajce jsou ale symboly královké, korunka a pavéza, nemohou být. Pořídili jsme si i listinu zachování. Dnes už by tato výjimka nebyla možná, zákon ji nedovoluje.
[*] A lišíte se něčím vy?
Nepocházím z Dašic, oženil jsem se tu. A snad, nikde to neříkám, jsem dárce krve, 117 odběrů, předseda klubu dárců v okresu.
JANA KRACÍKOVÁ
FOTO AUTORKA
