Partnerskou komunikací k oživení sídlišť Sociologové tvrdí, že většina obyvatel ČR bere panelová sídliště jako realitu, proti níž není možné se bránit. Psychiku obyvatel deptá hlavně uniformita. Jediným řešením je pověstné polidštění. Pokoušejí se o to též obyvatelé Městské části Nový Lískovec v...
Partnerskou komunikací k oživení sídlišť
Sociologové tvrdí, že většina obyvatel ČR bere panelová sídliště jako realitu, proti níž není možné se bránit. Psychiku obyvatel deptá hlavně uniformita. Jediným řešením je pověstné polidštění. Pokoušejí se o to též obyvatelé Městské části Nový Lískovec v Brně, i když výsledek zatím není jasný.
Městská část má 13 tisíc obyvatel. Většina bydlí v sídlišti. To leží na svahu a mezi domy je málo vodorovné plochy. Tu, která zbyla, zabírají parkoviště a asfaltové cesty.
Křísí komunitu
V polovině roku 1999 se sešli k schůzce nájemníci domu na Oblé ulici a oslovili své zastupitele s požadavkem regenerace sídliště.
Vloni zastupitelstvo zřídilo Fond regenerace bytových domů, na který plynuly přebytky z nájemného tak, aby mohly být využívány na komplexní úpravy.
Byla sestavena pracovní skupina, složená i z aktivních nájemníků, znalých poměrů a s reálným pohledem na navrhovaná opatření. Jsou v ní lidé z Ekologického institutu Veronica v Brně, který se zabývá dlouhodobými úsporami energie a spolupracuje se zahraničními odborníky. Nechybějí zástupci Vysokého učení technického, bytového odboru magistrátu ani Moravského sdružení pro dostupné bydlení, které hájí zájmy nájemníků. A také Organisationsberatung GmbH - nezisková poradenská společnost, navazující na rakouské zkušenosti ekologického poradenství.
Nejde však jen o to společně "rýsovat" řešení. Mnozí cítí, že je třeba napřed spolu mluvit, naslouchat si a střádat nápady. Chcete-li, probouzet komunitu diskuzí se všemi, kdo o to stojí.
Rok 2001 bude klíčovým např. pro jeden z paneláků. Má totiž vzniknout projekt, řešící jeho přeměnu v nízkoenergetický dům. V březnu proběhl také seminář za účasti zahraničních expertů a představitelů samosprávy městské části. V dubnu se konala netradiční akce iniciovaná občanským sdružením Trialog, které má v podtitulu "brněnský institut pro rozvoj občanské společnosti". V místní škole se sešli ekologové, sociologové, zastupitelé i experti na diskuzi a debatovali s obyvateli. Shodli se na mnohém. Sídlišti chybí občanské vybavení, zařízení, která umožní obyvatelům trávení volného času, chybí také tělocvičny, hřiště, posilovny, pracovní příležitosti, kina, kulturní stánky, kostel.
Co si přály děti
Ve třídách se scházely skupinky po 10 dětech různého stáří a dva dospělí, kteří s nimi přístupnou formou diskutovali a hledali klíčové problémy. A také řešení. Tu z ostychu pomohl vtip, tu malůvka na improvizovaném výkresu sídliště. Po chvíli se vymýšlení námětů slušně rozjelo - aby ne, když nahradilo výuku.
Mladší děti chtějí doplnit prostor zelení. Navrhují živější rozčlenění nudného terénu: navézt menší kopečky s travním porostem, kde lze rozdělávat ohniště a prožít večer. "Šikla" by se klubovna, hřiště. "A chtělo by to i nějak zabezpečit ty temné kouty, kde se necítíme - a vlastně nikdo - v bezpečí."
Starší žáci připomínají vyčištění venkovních prostor (například od psích exkrementů). Vítali by založení kluboven různého zaměření, ale i knihovnu, kino, internetovou kavárnu... Přemýšlí dokonce o místních nezaměstnaných, jak je přitáhnout k práci, jak jim zajistit možnost uplatnění.
A co dospělí
Dobrovolných zástupců z řad obyvatel přišlo, bohužel, "pět a půl", přesto, že pozvánku otiskl místní list, který každý dostává do schránky. Schůzky se účastnili i zástupci jiných měst, kteří měli s podobnými projekty zkušenosti.
Michal Polesný z Ústí nad Labem pracuje v Centru komunitní práce, zabývá se přípravou strukturovaného prostředí v městských podmínkách, tolik potřebného při vstupu do Evropské unie.
"Když jsem vstoupil na sídliště, hned jsem si pomyslel, že tak pěkné jsem ještě neviděl. U nás na severu vypadají mnohem hůře. Ale tady nejde jen o to, že je vhodné vybudovat pro děti hřiště, to přece všichni vědí. Jde spíš o propojení zdejších problémů. Ne každý si například uvědomí, že je třeba zde vytvořit pracovní příležitosti nebo místa k odpočinku. Když u nás stavěla cizí firma průmyslovou zónu, počítala také s tím, kam půjdou lidé po práci. Na to při stavbě sídliště nikdo nemyslel. V Ústí je již připraveno politické zázemí: máme své lidi v radě, ale i v odborných komisích."
Jan Sponar z investičního odboru Městské části Nový Lískovec se domnívá, že všechny informace ze setkání bude moci po jejich shrnutí a posouzení použít v další práci: "Materiál využijí jak architekti, tak plánovači, politikové radnic. Pro mě je to šance slyšet názory obyvatel. Škoda, že přišlo málo lidí. Jakoby nechtěli pochopit, že by se sami mohli aktivně zapojit do akce, která by zlepšila prostředí pro jejich život."
Mgr. Eva Slavíková z občanského sdružení Trialog: "Projekty, které rozvíjíme, jsou postaveny na partnerství hlavních sektorů v komunitě, tj. veřejné správy, podnikatelů a nevládních organizací. Komunikace mezi nimi v Brně není dobrá. Tomu partnerství je třeba se učit a my jsme se tomu učili dva roky s pomocí expertů několika nadací. Bohužel, účastníky seminářů nemohli být zástupci veřejné správy ani podnikatelé. Když s nimi jednáme, vidíme jak jim základy takové komunikace chybí."
O pravidlech i úskalích partnerství v komunitě je třeba opravdu mnoho vědět. Chcete-li na toto téma mluvit s úředníkem či podnikatelem, nepovažuje to za důležité. Občan pro ně není partnerem. Nevládní organizace to chtějí měnit. "Zastupujeme přece občany, nejsme organizace, která chce něco za sebe," říká Eva Slavíková z Trialogu. V Kohoutovicích například zorganizovali se zastupitelstvem, úředníky a občany kulatý stůl o školství v této městské části. Šlo mj. o to, že se chystá sloučení dvou škol v jednu.
"Občané o tom dostali málo informací a pozdě. Lidé to kritizovali a ptali se, proč to tak bylo. Měli pravdu, my jsme v té chvíli proto nemohli vyznění zvrátit. To se nelíbilo samosprávě. Efekt, který byl cílem, tj. aby se politik začal s občanem otevřeně domlouvat - se nekonal. Zřejmě jsme udělali chybu - samosprávu jsme měli více připravit na to, že se může cítit ohrožena, začne-li občan jako daňový poplatník, uplatňovat své právo." Eva Slavíková i její kolegové podobné zkušenosti pečlivě hodnotí. Pro komunitní přístup k jednání mezi partnery se na městské scéně snaží získávat další. Tak to činí téměř 20 obdobných organizací v ČR, které se projektu pod záštitou Nadací Open Society Fund Praha účastnily. Převládá názor, že nejdále v umění partnerské komunikace došli v Ústí nad Labem zásluhou tamního Centra pro komunitní práci.
Tvrdí-li zasvěcení, že v komunitním partnerství jde hlavně o pojmenování věcí a vytváření veřejného prostoru pro jejich demokratické řešení za účasti všech, pak v Brně bylo to pravé semínko na veřejném políčku alespoň zaseto. Byť má k řádným kořenům i bujení ještě daleko.
Pavla Hobstová,
KAREL MERHAUT
FOTO MICHAELA DVOŘÁKOVÁ
