Divadla se bez státních dotací neobejdou Tak burcoval nedávno článek v jednom z největších tuzemských deníků. Šlo o to, že zatímco před pěti lety byla dotace Ministerstva kultury na Program podpory českých divadel 80 mil. Kč, aby se "po balíčcích" v dalších letech smrskávala na 64 mil. Kč, 53 mil....
Divadla se bez státních dotací neobejdou
Tak burcoval nedávno článek v jednom z největších tuzemských deníků. Šlo o to, že zatímco před pěti lety byla dotace Ministerstva kultury na Program podpory českých divadel 80 mil. Kč, aby se "po balíčcích" v dalších letech smrskávala na 64 mil. Kč, 53 mil. Kč, 50 mil. Kč.
Na letošní rok nárokovalo ministerstvo pro tento účel opět nejméně 50 mil. Kč, nedostalo nic, aby se pak po různých rozpočtových rošádách podařilo získat 30 mil. Kč. To bude znamenat, že se pro rozdělení příspěvku použije loňský klíč, ovšem částky budou plošně sníženy o 40 %.
Ta příspěvková akce se nazývá Program podpory českých divadel. Neškodí připomenout, že nejde o podporu českých divadel vůbec, nýbrž kamenných divadel, zřizovaných před deseti lety krajskými národními výbory. Tato divadla se po listopadu 1989 radostně osvobodila od státního dozoru (ovšem i od státních dotací) a stala se divadly městskými. Divadelníci tehdy věřili bez ohledu na zkušenosti sousedních zemí, že ceny vstupů zůstanou zamrzlé, diváci i sponzoři se pohrnou a s radnicemi se o dotacích bez problémů dohodnou (koneckonců mnozí divadelníci se stali členy zastupitelstev, radními i starosty - i když obvykle ne na dlouho). Jenže to bylo a je jinak.
Zmíněná divadla postupně v rozpočtech měst - zřizovatelů okupovala daleko největší podíl z částek, určených v rozpočtech "na kulturu" (až 95 %), což logicky znamenalo omezování podpory jiných aktivit kulturního života. Přesto se ukazuje, že vzhledem k růstu cen vstupů (energie apod.) to na provoz divadel nestačí a města říkají, že zvýšit příspěvky už nemají z čeho. Takže: ať to doplatí stát!
V rubrice "ekonomika" píšeme mj. o tom, kdo to vlastně v této souvislosti stát je. Mj., že vůči subjektům v místech a regionech stát měly v první řadě představovat okresní úřady (nikoli Ministerstvo kultury). Dále, že ale vzhledem k platným zákonům o okresních úřadech tyto nemají ze zákona povinnost a vlastně ani právo městská divadla podporovat. (Pokud je někdy někde podpořily nějakou dotací, byla to věc osobního rozhodnutí přednosty - kterého to mohlo stát místo - a souhlasu okresního shromáždění.) Výjimku - zatím a jen na zbývající krátkou dobu - tvoří divadla v Jihlavě, Uherském Hradišti a Českém Těšíně, jejichž dočasnými zřizovateli jsou okresní úřady. Města, ve kterých zmíněná 3 divadla (4 soubory) sídlí, se ovšem dnes na rozdíl od situace počátku devadesátých let už nijak nemají k tomu, aby si je převzala.
Jestliže teď zmíněná (kdysi krajská) divadla, která tvoří základní strukturu tuzemské divadelní sítě (neuvažujme zde o tom, zda není předimenzovaná) nemohou vystačit se svými výdělky a nestačí jim na dobrý provoz ani příspěvky měst, je apelováno na pomoc státu. Když ovšem díky platné legislativě vypadly už před deseti lety ze hry okresní úřady, vzalo na sebe pomoc těmto divadlům (s využitím poslanecké iniciativy a podpory) v roce 1996 Ministerstvo kultury.
To bylo samozřejmě opatření nesystémové, nic takového nemá ústřední státní úřad zákonem uloženo, a tedy to nemá dělat. Důvodem k výjimce byla skutečnost, že stále ještě nebyl naplněn záměr ústavy a nebyly zřízeny (ba ani na obzoru nebyly) vyšší územní samosprávné celky. Výjimka to je ovšem nesystémová, tudíž trvale nevymahatelná a nutně přechodného rázu. Při nástupu nových krajů proto tato podpora padla. Jistě mohly vláda i rozpočtový výbor sněmovny udělat pro přechodový rok 2001 ještě jednou výjimku. (Neudělaly.) Protože teď tu sice kraje (VÚSC) jsou, jenže zatím nemají disponibilní finanční prostředky, ani představu jakou podporu kultuře chtějí vlastně poskytovat.
Ministerstvo kultury nabídlo před časem ředitelům zmíněných divadel, že se pokusí pomoci jim v jednání o případném zpětném přechodu ze zřizovatelství měst na kraje. To většina ředitelů odmítla - své městské papenhajmské už znají a vědí, jak s nimi jednat, o těch nových krajských v době jednání nic nevěděli a v jejich vstřícnost ke kultuře (bohužel ani právem) moc nevěřili. Věřili ovšem v trvání ministerského podpůrného programu - a s tím to dopadlo viz výše.
Když se úkoly a kompetence okresů (také v kultuře) projednávaly v Parlamentu (což bylo od roku 1990 vícekrát), nebyly slyšet hlasy ani divadelníků a jejich novinářů, nikdo nemobilizoval, nestávkoval, nesvolával manifestace, nesbíral podpisy pod petice. Důležitější v té chvíli byly recenze různých premiér. Ne že by nebyly důležité, jen někdy nejsou pro vytváření přijatelných podmínek pro kulturu přece jenom tím nejdůležitějším.
Rozhodující bude v dalších letech podpora divadel ze zdrojů samosprávy (místní i krajské).
V krajích nyní budou (mimo institucí zřizovaných vzhledem k jejich poslání ministerstvem) krajské knihovny, muzea a galerie. Ve většině krajů (možná ve všech) nebude existovat žádné krajské divadlo. Koneckonců města se v naprosté většině nechtějí vzdát svých divadel, jen tvrdí (zřejmě právem), že z peněz občanů města nemohou plně financovat divadlo pro region. Okolní města přitom již několikrát řekla, že ze svých rozpočtů na kulturní instituci jiného města přispívat nehodlají. Města s divadly, jejichž funkci lze označit jako regionální, proto očekávají, že jejich divadlo (ale i jiné kulturní instituce a projekty regionálního významu) podpoří kraje.
O podpoře regionálních divadel bude v neposlední řadě rozhodovat názor členů krajských zastupitelstev. Nezbývá, než jednat s nimi stejně (nebo lépe) jako se členy zastupitelstev měst.
Zdeněk Jírový
(Přetištěno z Místní kultury č. 3/2001)
FOTO ARCHÍV
