Program rozvoje středočeského kraje Středočeský kraj je rozlohou svého území (11 014 km2) i celkovým počtem obcí největším krajem ČR. K 1. lednu 2000 zde žilo 1 108 465 obyvatel (10,8 % obyvatel ČR). Počtem obyvatel se tak Středočeský kraj řadí na 4. místo mezi kraji. V článku přinášíme základní...
Program rozvoje středočeského kraje
Středočeský kraj je rozlohou svého území (11 014 km2) i celkovým počtem obcí největším krajem ČR. K 1. lednu 2000 zde žilo 1 108 465 obyvatel (10,8 % obyvatel ČR). Počtem obyvatel se tak Středočeský kraj řadí na 4. místo mezi kraji.
V článku přinášíme základní informace z návrhu programu rozvoje kraje připraveného Regionálním řídícím a monitorovacím výborem ve spolupráci s Berman Group. Návrh vycházel mj. ze strategie rozvoje kraje a byl předkládán jako doporučení.
Středočeský kraj zahrnuje celkem 12 okresů (nejvíce mezi kraji ČR). Specifikou kraje v regionálním systému ČR je fakt, že ve svém středu "uzavírá" hlavní město Prahu, jež je vlastně samostatným krajem a zároveň administrativním centrem pro okresy Praha-východ a Praha-západ.
Vazba celého regionu na hl. město je obecně velmi silná. Intenzita sociálně-ekonomických vztahů je nejvíce ovlivněna dojížďkou za prací. Možnost využívat pracovní trh hlavního města má pro oblasti středních Čech ležících v dojížďkové vzdálenosti od Prahy významné implikace pro vývoj a fungování jejich ekonomických struktur (nižší nezaměstnanost, vyšší kupní síla obyvatel atd.).
Obyvatelstvo a osídlení
K 1. lednu 1999 se na území Středočeského kraje nacházelo 1148 administrativně samostatných obcí a 14 955 částí obcí. Charakter sídelní struktury, který je výsledkem dlouhodobého historického vývoje, se na území Středočeského kraje vyznačuje poměrně značnou rozdrobeností sídelních jednotek.
Nejřidší síť sídelních jednotek je v okresech Rakovník (vliv nízké exponovanosti území) a Nymburk (pro sídelní strukturu v úrodném Polabí je typické spíše větší sídlo jak rozlohou, tak i počtem obyvatel), ve kterých průměrná rozloha části obce jako v jediných okresech kraje převyšuje průměr za ČR. Hustá síť sídelních jednotek je naopak v okresech Benešov, Kutná Hora a Praha-východ.
Populační vývoj Středočeského kraje byl v 90. letech charakterizován změnou dlouhodobých vývojových trendů. Před r. 1989 se území kraje prakticky od konce 70. let kontinuálně vylidňovalo, přičemž nejvíce byly úbytkem obyvatelstva postiženy oblasti v zázemí Prahy a na vnitřní periferii.
Jediným okresem kraje s přírůstkem obyvatelstva celkovou měnou byla v 80. letech Příbram. V průběhu 90. let se vylidňování kraje (především na úkor Prahy) zpomaluje a v r. 1997 je zaznamenán po dlouhé době celkový přírůstek obyvatelstva. Okresy regionu patří obecně mezi okresy, které dosahovaly v průběhu 90. let nejvyšších migračních zisků v rámci celé ČR.
Migračně zdaleka nejatraktivnějším okresem kraje i ČR se v období 1991-2000 stal okres Praha-západ. Nadprůměrné migrační přírůstky zaznamenaly v rámci kraje ještě okresy Praha-východ, Nymburk, Beroun a Kladno.
Ekonomická základna
Ekonomická váha Středočeského kraje byla v období centrálně plánovaného hospodářství v rámci ČR nadprůměrná, a to především v oblasti průmyslové výroby a zemědělství. K hlavním faktorům, jež se promítly do změn odvětvové struktury a distribuce ekonomických aktivit ve Středočeském kraji patří:
[*] rychlý růst sektoru služeb,
[*] útlum průmyslové výroby v okrese Kladno,
[*] dynamický rozvoj automobilového průmyslu v okrese Mladá Boleslav.
Nejvyšší podíl zaměstnaných v zemědělství vykazují trochu překvapivě okresy v jižní polovině kraje (Kutná Hora, Benešov, Příbram, Rakovník), které nemají tak příhodné přírodní podmínky pro zemědělství jako okresy v Polabí.
Těžiště průmyslové zaměstnanosti se především díky dynamickému rozvoji automobilového závodu Škoda a útlumu ocelářství na Kladensku přesunul z okresu Kladno do okresu Mladá Boleslav, který má po okresu Sokolov vůbec nejvyšší podíl průmyslové zaměstnanosti v ČR.
Středočeský kraj má díky Polabí nadprůměrně příznivé podmínky pro zemědělskou výrobu. Vysoké procento zastoupení černozemních a hnědozemních půd v kombinaci s teplým klimatem řadí Polabí vedle moravských úvalů k nejúrodnějším regionům v ČR.
Průmysl
Průmyslová výroba má v regionu tradičně silné postavení. Těžiště průmyslové výroby leží v jeho severní polovině, kde se nacházejí hlavní průmyslová centra - Mladoboleslavsko, "labská průmyslová osa" a navzdory úpadku hutnictví stále ještě Kladno.
Průmyslová základna Středočeského kraje je charakteristická poměrně vysokou flexibilitou, která je daná vyšším zastoupením malých firem a naopak podprůměrným podílem středních a velkých podniků s 20 a více zaměstnanci.
Doprava
Celý dopravní systém středních Čech je výrazně ovlivněn polohou hlavního města České republiky v centru kraje. Hlavní dopravní trasy vedoucí tímto regionem proto byly po staletí budovány tak, že vytvářely paprskovitou síť se středem v Praze.
Na druhou stranu se dostatečně nerozvinulo propojení velkých středočeských měst po okruhu, tzn. ne přes Prahu. Dopravní systém kraje má s výjimkou Prahy nejrozsáhlejší a nejhustší síť a intenzitu dopravy v celé republice.
Hustotou silniční sítě se Středočeský kraj řadí na 2. místo v ČR hned za Prahu. Přes území kraje vedou čtyři dálnice (D1 Praha - Brno, D5 Praha - Plzeň, D8 Praha - Nová Ves a D11 Praha - Poděbrady) a dalších sedm důležitých silnic 1. třídy, které spojují ostatní kraje s metropolí.
Oblastí prochází prakticky i celá mezinárodní přeprava ve směru západ - východ, a to zejména nákladní a kamionová. Nezanedbatelným je rovněž turistický tranzit přes toto území, zvláště v letním období.
Na třinácti hlavních železničních rychlíkových tratích, vedoucích přes Středočeský kraj, leží všechna jeho okresní města. Železniční přeprava je velmi důležitá pro dojížďku za prací do Prahy i pro její zásobování. Například elektrifikovaná trať Praha - Kolín (největší železniční uzel na území kraje) patří k nejfrekventovanějším v České republice v nákladní i osobní přepravě.
V poslední době je věnována značná pozornost modernizaci 4 tranzitních koridorů - územím Středočeského kraje vedou tři z nich:
[*] I. koridor Berlín - Děčín - Praha - Česká Třebová - Brno - Břeclav - Vídeň/Bratislava
[*] III. koridor Norimberk - Cheb - Plzeň - Praha - Olomouc - Ostrava - Žilina
[*] IV. koridor Berlín - Děčín - Praha - Veselí nad Lužnicí - Horní Dvořiště - Linec/České Velenice - Vídeň
Novým trendem ve větších městech, případně v příměstských oblastech velkých aglomeračních center, se stává zavádění integrovaného dopravního systému hromadné dopravy (IDS).
Tyto systémy integrují všechny dostupné druhy veřejné dopravy s preferencí kolejové. Z celkových 9 v ČR zasahuje na území středočeského regionu pouze pražská. Územní prognóza pražského regionu do budoucna předpokládá přechod na systém regionální železniční dopravy fungující např. v Německu. Ten tvoří vlaky S-bahn (příměstská intervalová doprava) a R-bahn (regionální doprava s dosahem 40-60 km od hlavního města).
Jedinou vodní cestu v ČR pro vnitrostátní i mezinárodní přepravu představuje v současné době Labsko-vltavská vodní cesta, kterou tvoří Labe od Chvaletic po státní hranici s Německem a Vltava v úseku Slapy - Mělník (soutok s Labem). Středočeským krajem tudíž prochází asi 3/4 délky této cesty.
Své využití nachází především při přepravě surovin. V mělnickém přístavu v současnosti vzniká významné mezinárodní logistické centrum Českých přístavů Praha.
Nejbližším veřejným mezinárodním letištěm je Praha-Ruzyně. Kromě dvou neveřejných mezinárodních letišť ve Vodochodech a v Benešově se na území kraje nachází asi 20 malých civilních (většinou sportovních) a vojenských letišť (nejdůležitější je výhradně vojenské v Čáslavi). Důležitým letištěm se díky svým technickým i prostorovým parametrům může v budoucnu stát bývalé vojenské letiště Boží Dar u Milovic.
Technická infrastruktura a obce
Vybavenost středočeských obcí technickou infrastrukturou je na české poměry nedostatečná. Ze tří sledovaných sítí (vodovod, kanalizace, plyn) dosahuje českého standardu pouze napojení obcí na kanalizaci (25,4 % obcí; ČR - 26,8 %).
Vybavenost obcí veřejným vodovodem stejně jako míra jejich plynofikace je ve Středočeském kraji na nízké úrovni.
Cestovní ruch
Středočeský region má v rámci ČR relativně dobré předpoklady pro rozvoj celé řady forem cestovního ruchu. Celkové hodnocení dopadů víkendové turistiky, resp. chataření a chalupaření, v území je nejednoznačné. Významným efektem, který od začátku 90. let ovlivňuje charakter "víkendových" oblastí v zázemí Prahy, je poměrně frekventovaná přeměna tzv. druhého (v tomto smyslu víkendového) bydlení v rekreačních objektech na trvalé bydlení.
Vliv víkendové turistiky na ekonomický rozvoj území je spíše negativní. Při této formě rekreace je využití infrastruktury cestovního ruchu v daném území (hotely, restaurace, zábavní a sportovní zařízení atd.) velmi nízké a rovněž dopad na drobné podnikání, především v oblasti maloobchodu se zdá být zanedbatelný.
Dalším problémem je fakt, že při vysoké intenzitě stojí víkendová turistika v kontradikci k ostatním formám cestovního ruchu (vícedenní turistika, kulturně-poznávací turistika včetně zahraniční) a jejich rozvinutí spíše zabraňuje. To je do jisté míry i problém turistických oblastí v jižní polovině regionu.
Využití primárních předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu v území (přírodní podmínky, koncentrace kulturních hodnot je s výjimkou víkendové turistiky a některých okrajových forem cestovního ruchu (např. tramping) determinováno vybaveností území infrastrukturou pro cestovní ruch.
Spíše než kvantita turistické infrastruktury, která může být často v rozporu s ochranou přírodního i kulturního potenciálu krajiny, je v současné době důležitá kvalita a především různorodost produktů turistického ruchu.
Nezanedbatelný význam má také marketing a propagace jednotlivých oblastí jako atraktivních destinací, a to jak pro české, tak i zahraniční turisty (pozitivním příkladem v této oblasti je např. zapojení města Kutná Hora do projektu "Česká inspirace", jehož cílem je propagace historických měst, jež stojí ve stínu Prahy a jsou velmi často opomíjeny.
Společným jmenovatelem velké většiny okresů Středočeského kraje, který brání dalšímu rozvoji cestovního ruchu, je nedostatek hotelů vyššího typu, chybějící stravovací a zábavní centra odpovídající úrovně, nízký počet a vybavenost sportovních zařízení.
Překvapivě nejvyšším množstvím ubytovacích zařízení i jejich kapacitou vyniká okres Příbram. Na druhé straně na první pohled udivují nízké hodnoty Kolína, které jsou způsobeny nikoli nedostačující lůžkovou kapacitou, ale špatnou morálkou vykazujících subjektů. Výrazně nejvyšší počet turistů (i zahraničních) nachází ubytování v okrese Praha-západ.
Kvalitně udržovaná zůstává síť značených turistických tras a zpracovává se systém cykloturistických tras. Rozvoj agroturistiky lze zaznamenat zejména v okresech Příbram a Benešov.
Největší koncentrací historicky cenných památek ve Středočeském kraji se vyznačuje město Kutná Hora. Právem se také nachází v Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. V českém seznamu městských památkových rezervací středních Čech kromě Kutné Hory figuruje jen Kolín.
Mezi nejproslulejší hrady se řadí Karlštejn a Točník na Berounsku, Křivoklát na Rakovnicku, Český Šternberk na Benešovsku, Kost na Mladoboleslavsku a Kokořín na Mělnicku. Za nejvýznamnější zámky lze považovat Konopiště na Benešovsku, Žleby a Kačinu na Kutnohorsku, Lány na Rakovnicku, Nelahozeves nebo mělnický zámek.
Nejcennější přírodní oblast Středočeského kraje představuje Chráněná krajinná oblast (CHKO) Křivoklátsko, která dokonce figuruje na seznamu biosférických rezervací UNESCO Man and Biosphere. Vyznačuje se zejména svým mimořádně zachovalým převážně lesním územím s bohatou květenou i zvířenou a řadou zajímavých geomorfologických objektů.
Mezi další významné oblasti patří CHKO Kokořínsko, známá svými pískovcovými skalami. CHKO Český kras, jejíž krajinný ráz tvoří různorodé vápence, které se střídají s dalšími druhy hornin se vyznačuje řadou typických krasových jevů, z nichž nejznámější jsou Koněpruské jeskyně. Jádro CHKO Český ráj tvoří několik pískovcových skalních měst. CHKO Blaník představuje ekologicky vyvážený celek s historickou zástavbou obcí nedotčených rekreační zástavbou.
Životní prostředí
Vývoj množství měrných emisí hlavních znečišťujících látek na území Středočeského kraje v 90. letech má převážně klesající tendenci, hlavně díky poklesu průmyslové výroby, odsiřování i postupující plynofikaci.
Ze srovnání s celorepublikovým průměrem vyplývá s výjimkou oxidu uhelnatého obecně horší stav (především z důvodu vysokých emisních hodnot mělnického elektrárenství).
Strategická operační část
Strategická operační část návrhu programu vycházela ze strategické vize: Středočeský kraj bude dynamicky se rozvíjejícím centrem Čech se silnými a vzájemně výhodnými vztahy a vazbami na hlavní město Prahu, které budou respektovat různorodost přírodních a ekonomických podmínek jednotlivých částí kraje a rozvíjet oblasti urbanizované, příměstské i venkovské.
Hlavní cíl stanovoval: Dosáhnout vyváženého růstu celého regionu a posilovat jeho funkční integraci, a to jak mezi jednotlivými územími v rámci kraje, tak celého kraje s Prahou.
Dílčí cíle
[*] Využít blízkosti Prahy a potenciálu, který představují střední Čechy, k hospodářskému růstu regionu.
[*] Zlepšovat sociální podmínky v regionu, které budou doplňovat hospodářský růst a budou vytvářet ze Středočeského kraje území atraktivní pro život obyvatel.
[*] Budovat a rozvíjet technickou infrastrukturu tak, aby vyhovovala rostoucím potřebám ekonomického rozvoje při respektování ochrany životního prostředí a splňovala požadavky obyvatelstva Středočeského kraje na trvalé zlepšování kvality života.
[*] Zlepšovat podmínky pro život obyvatel se zvláštním důrazem na venkovský prostor a zvyšovat atraktivitu regionu zlepšováním životního prostředí a ochranou přírodních území.
Zpracoval Václav Drašnar
FOTO ARCHÍV
