Protisprejerský diletantismus NÁZOR O některých rozhodnutích poslanců lze i při maximální míře tolerance říct jen, že jsou zdravým rozumem těžko pochopitelná. Toto hodnocení zaslouží i novela trestního zákona, zavádějící novou skutkovou podstatu trestného činu sprejerství-vandalství. Tohoto...
Protisprejerský diletantismus
NÁZOR
O některých rozhodnutích poslanců lze i při maximální míře tolerance říct jen, že jsou zdravým rozumem těžko pochopitelná. Toto hodnocení zaslouží i novela trestního zákona, zavádějící novou skutkovou podstatu trestného činu sprejerství-vandalství.
Tohoto privilegovaného trestného činu se dopustí, kdo poškodí cizí věc tím, že ji znečistí, postříká nebo pomaluje barvou ve spreji. Protože sprejery má rád jen málokdo, nevzbudila novela velkou pozornost.
Dosavadní trestní zákon postihuje poškození cizí věci pouze v případě, že byla způsobena škoda nikoliv nepatrná, to je škoda převyšující 2000 korun. U škody nižší nejde o trestný čin, ale přestupek. Poslanci by rádi, aby zrovna pro sprejery platila jiná pravidla. Tedy i "vyrobení" skvrny o velikosti mexického dolaru na cizím majetku by mělo být trestným činem.
Proč si poslanci vybrali zrovna sprejerství, není zcela jasné. V důvodové zprávě novely je uvedeno, že se činnost sprejerů v poslední době stále více rozmáhá. Obdobná vágní informace byla přednesena i v rámci rozpravy, aniž by se kdokoliv zajímal o to, co to kvantitativně znamená. Jestli tři případy do roka, třicet případů, nebo třicet tisíc.
Přes bagatelnost novely však existují skutečnosti, pro které je třeba se o věci zmínit. Především dali poslanci opět najevo svoji nevážnost k zákonům jako legislativním dluhům podloženým seriózní, odbornou přípravou. Jakákoliv diskuse o tom, jaká jednání kriminalizovat, případně jaké vedlejší dopady tato kriminalizace může mít, jaké náklady s tím mohou být spojeny a vše další, čím se odborníci na trestní právo zabývají dříve, než se rozhodnou navrhnout rozšíření postihu cestou trestního zákona, byla zcela okázale ignorována. A byla nahrazena jednak nepravdivým tvrzením v důvodové zprávě, že s přijetím navrhovaného zákona nejsou spojeny žádné nároky na státní rozpočet nebo pracovní síly z rozpočtu placené, následně pak diskusí, která by se svojí úrovní hodila tak nanejvýš do hospody nižší cenové skupiny a navíc až tak po desáté hodině večer.
Nikoho z účastníků poslanecké rozpravy, včetně ministra vnitra, vůbec nenapadlo, s čím si zahrávají. Barevná skvrna vytvořená sprejerem na zdi cizího domu, stěna vagónu apod., by znamenala automaticky trestný čin. To neméně automaticky znamená, že každý majitel takto dotčeného objektu má právo oznámit trestný čin a policie má povinnost se dostavit, následky trestného činu zadokumentovat a vyšetřovat. To bude nutně znamenat i fotodokumentaci, takže bude muset vyjíždět technik. Protože sprejeři v našich zemích již nějakou dobu řádí, bude nutné vyloučit, že jde o skvrnu pořízenou až po účinnosti novely trestního zákona, a nikoliv před ní. Tedy další zkoumání a dokumentace. Pak bude následovat už "jenom" běžná rutina, tedy evidování věci jako trestného činu, u něhož není znám pachatel a případně kroky k jeho odhalení. Nedokážu si představit, jak hodlá policie toto vše provozovat bez zvýšených nároků na státní rozpočet.
Sice nejsem přehraný rovnostář, ale pokud už mám v Listině základních práv a svobod, dokonce přímo v článku 1 napsáno, že lidé jsou si rovni v právech, tak bych očekával, že zákon bude stejně chránit i jejich majetek. Z pohledu novely trestního zákona si však vlastní věci rovni nebudou. Jestliže sprejer udělá škodu za dvacet korun, dopouští se trestného činu, pokud někdo jiný prakem rozbije okno za 1900 korun, jde o přestupek. Speciální ochrana určitého majetku byla typická pro komunistické Československo, kde bylo přísněji trestáno rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví než třeba vykradení soukromého bytu. Jak se zdá, ne pro všechny je tahle minulost zcela pasé.
O naprostém diletantství těch, kteří zákon přijali, svědčí i dva další argumenty. Zastánci novely poukazovali na možnost uložit odsouzenému sprejerovi trest obecně prospěšných prací podle § 45 trestního zákona s tím, že v rámci tohoto trestu by měl odstranit barevné skvrny, které sám vyrobil nebo které vyrobil případně někdo jiný. Přehlédli však, že obecně prospěšné práce se vykonávají v obvodu okresního soudu, ve kterém pachatel bydlí, takže pokud sprejer páchá trestnou činnost jinde, určitě nebude možné uložit, aby odstranil to, co sám způsobil. V rámci trestu obecně prospěšných prací však lze uložit pouze práce ve prospěch obce při údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací, případně obdobné práce sledující obecný prospěch. Zcela určitě tedy nebude možné sprejerovi uložit, aby vyčistil zeď, která je součástí domu, jenž není ve vlastnictví obce.
O tom, zda určité jednání je trestným činem, nerozhoduje jen formální stránka, ale i tzv. materiální, kterou je stupeň nebezpečnosti pro společnost. Pro posouzení stupně nebezpečnosti je významná i výše vniklé škody. Jsem zvědav, jak chtějí naši zákonodárci přesvědčit soudce, že i způsobení desetikorunové škody má stupeň nebezpečnosti, potřebný pro trestný čin, je-li viníkem sprejer. Jinak řečeno, je pravděpodobné, že se judikatura ustálí na určité výši škody, například dva tisíce korun, která bude podmínkou trestnosti jednání sprejera. Z tohoto pohledu se přijatí novely jeví nejen jako poměrně hloupé, ale také dost zbytečné.
Tomáš Sokol,
advokát
Přetištěno z HN 14. 2. 2001
