Bretaňský model Místní veřejná správa je organismus, jehož prvořadým cílem je podporovat společné úsilí o rozvoj spravovaného území. Proto se regiony nesmějí spoléhat jen na pomoc zvenčí, na pomoc centrálních orgánů či dokonce evropských institucí. Velmi zajímavým příkladem může být Bretaň, o jejíž...
Bretaňský model
Místní veřejná správa je organismus, jehož prvořadým cílem je podporovat společné úsilí o rozvoj spravovaného území. Proto se regiony nesmějí spoléhat jen na pomoc zvenčí, na pomoc centrálních orgánů či dokonce evropských institucí.
Velmi zajímavým příkladem může být Bretaň, o jejíž zkušenostech nedávno v Brně hovořil Jean-Bernard Vighetti, ředitel Úřadu pro cestovní ruch města Rennes. Ještě v první polovině tohoto století byla Bretaň "koncem světa", regionem bez šancí i bez budoucnosti.
Upadal zde textilní průmysl a také zemědělství mělo problémy, takže docházelo k výraznému odlivu obyvatel do měst. Banky odmítaly poskytovat bretaňským zemědělcům úvěry.
Společné úsilí
Domácí obyvatelé pochopili, že chtějí-li dosáhnout ekonomického rozvoje, nemohou spoléhat na stát. Sami založili výbor pro hospodářský rozvoj a rozhodli se, že region postaví na nohy vlastním přičiněním. Do společné práce se zapojili všichni.
Od roku 1950 se podařilo nastartovat tzv. bretaňský ekonomický model. V té době se dokonce prezident Charles de Gaulle obával, že by se Bretaň mohla pokusit získat autonomii.
Následovalo dvacet let analýz, hledání, lobování a především usilovné práce. Podařilo se najít a rozvinout bretaňská specifika a přednosti. Obnovila se původní hospodářská odvětví - rybolov a pobřežní námořní doprava.
Šance pro zemědělce
Zemědělství se z hromadné velkovýrobní produkce přeorientovalo na biologickou a ekologickou kvalitu. Vytvořena byla vlastní síť bank kontrolovaná zemědělci. Ta podporuje renesanci rybolovu, námořní přepravy zeleniny a pobřežní plavby vůbec.
Bretaň byla v minulosti "lázněmi Paříže", nyní se stává střediskem agroturistiky, kulturní turistiky a "turistiky identity".
Živé tradice
Úsilí veřejné správy o podporu lokálního průmyslu volného času a s tím souvisejících aktivit vycházelo i z analýzy změn v trendech trávení volného času.
Ukázalo se, že kromě tradiční delší dovolené mají lidé zájem o krátkodobé pobyty (prodloužené víkendy) několikrát do roka, a ty je možné naplnit aktivitami vedoucími k posílení národní identity.
Důležitou roli při hledání vzájemného porozumění a ve snahách o udržení společenské soudržnosti hrála a hraje v Bretani lidová kultura. Bretaňcům ale šlo i o to, aby se nestala muzeálním folklórem.
Hudba, zpěv a tanec mají trvalou hodnotu, zatímco kroj podléhá módě a ztrácí svůj praktický význam. Proto se podpora lidové kultury zaměřuje především na bretaňskou hudbu a tanec. Pořádají se plesy a taneční zábavy s bretaňskými tanci v civilním oblečení. Tyto akce jsou mnohem navštěvovanější než místní diskotéky a noční podniky. Hrají zde mladí hudebníci, kteří znají jak starou lidovou muziku, tak i své nové skladby, vytvořené v duchu lidové hudby.
Tato hudba je živá, vychází na deskách, hraje se v rozhlase. Podpora osobností i způsobů organizace aktivit přispívá k posílení identity.
V současné době v Bretani již opět přemýšlejí, jak dál. Že se nevzdávají a neponechávají rozvoj svých měst a regionů náhodě, svědčí například i Charta komerčního urbanismu, spojení úsilí orgánů místní správy, orgánů obchodní justice, představitelů spotřebitelů, občanských sdružení, obchodních firem i drobných živnostníků, zabývající se harmonickým rozvojem obchodu a jeho působením na image města.
Věra Foretová,
Mezinárodní institut marketingu,
komunikace a podnikání v Brně
