Participace občanů ve Francii Aktivní účast občanů na rozhodování o budoucím rozvoji obcí a měst musí být zajištěna prostřednictvím práva svobodně a demokraticky se podílet na lokálním životě. Francouzské zákonodárství je příkladem možných přístupů integrace obyvatel do rozhodovacích procesů...
Participace občanů ve Francii
Aktivní účast občanů na rozhodování o budoucím rozvoji obcí a měst musí být zajištěna prostřednictvím práva svobodně a demokraticky se podílet na lokálním životě. Francouzské zákonodárství je příkladem možných přístupů integrace obyvatel do rozhodovacích procesů municipalit.
Vývoj současného francouzského demokratického systému směřuje k rozvoji občanské participace zejména v rámci komunitního života. Mnohá legislativní opatření odrážejí nové sociálně-ekonomické potřeby občanů být konzultováni a zapojováni do rozvojových projektů na místní úrovni.
Decentralizační tendence rozvíjející se v posledních 20. letech podnítily rozvoj dvou základních struktur organizace francouzského demokratického života. První je tradiční model reprezentativní demokracie, kdy účast na demokratickém řízení je zaručena prostřednictvím voleb a rolí občana je volba reprezentantů, kteří budou rozhodovat za něj. Druhou strukturou je model participativní demokracie, kdy se občané aktivně a systematicky účastní veřejného života municipalit.
Právní základ
Základní legislativní ustanovení determinující možnosti rozvoje místní demokracie vychází ze zákonů o decentralizaci z 80. let a následujících právních úprav z 90. let. Základními právními pilíři jsou:
[*] Zákony o decentralizaci z let 1982-1983 - determinují základní principy rozvoje participace občanů v místním životě.
[*] Zákon o územním uspořádání z 6. 2. 1992 (Loi d' administration territoriale de la république), který obsahuje ustanovení o "Demokratizaci lokálního života" v oblasti místní demokracie.
[*] Zákon o územním rozvoji z 4. 2. 1995 (Loi d'aménagement et développement du territoire), který obsahuje některé dispozice posilující participaci občanů.
Rozvoj místní demokracie
Základním východiskem pro vznik a vývoj místní demokracie bylo uzákonění pravomocí a kompetencí obcí. Základ právního statutu obcí je vymezen články 34 a 72 francouzské ústavy z roku 1958, dále zákony o decentralizaci z let 1982-1983 a navazujícími legislativními pravidly, které umožnily kompletovat a upřesnit status obcí zejména uznáním principu samostatné působnosti.
V 60. a 70. letech vychází některá legislativní opatření, upravující práva občanů na veřejné informace; dále problematiku práv a povinností občanských asociací (zákon "Galley" z roku 1975) apod.
Významným mezníkem pro rozvoj lokální demokracie jsou zákony o decentralizaci z let 1982-1983, které modifikují podmínky fungování lokálních a regionálních správních a samosprávních institucí. Jejich hlavním principem bylo zakotvit rovnováhu mezi silnou centrální vládou a demokratickou kontrolou na komunální úrovni.
Důležitým pilířem decentralizace bylo nejen posílení přímé účasti místních reprezentantů na rozhodování a především odpovědnosti (přenesením kompetencí a finančních a jiných prostředků na lokální vlády), ale zároveň zvýšení kontroly a účasti občanů v rozhodování na místní úrovni.
Významným aspektem rozhodovacích a řídících procesů v rámci reprezentativní demokracie je specifická role politických stran a politických seskupení, které v dlouhém období definují politiku města. Poslední výzkumy však ukazují rostoucí nedůvěru občanů v politické strany (poslední statistiky z konce roku 1999 ukazují, že 57 % Francouzů má k politice nedůvěřivý vztah, zatímco pouhých 20 % prokazuje svůj zájem a 7 % respekt).
Významným ukazatelem nespokojenosti francouzské populace je míra neúčasti ve volbách. (Míra absence v komunálních volbách činila v roce 1995 - 30,6 %, v roce 1983 - 21,6 %, v roce 1989 - 27,2 %, 1959 - 25,3%.)
Jedno z možných východisek této krize, které se v lokálním životě začíná stále více prosazovat, je nová koncepce participativní demokracie (tzv. aktivní občanství), jejímž hlavním principem je integrace občanů do veřejných rozhodovacích procesů.
Tři pilíře
V prvním období decentralizačních reforem (v 80. letech) se rozvoj místní demokracie opíral o tři základní pilíře. Za prvé byla posílena role místní komunikace a uvolněn přístup k informacím, dále bylo vydáno ustanovení týkající se vytváření nezávislých komisí a byl rozšířen nástroj tzv. veřejných anket. V 90. letech byly tyto přijaté koncepty dále rozvíjeny v rámci spolupráce mezi jednotlivými správními jednotkami.
Základním pilířem rozvoje místní demokracie bylo rozšíření práva na volný přístup občanů k informacím. Legislativní úpravy se týkaly několika aspektů. Jednalo se o otevření možnosti informovat se o průběhu úředních jednání, dále o rozšíření práva účasti obyvatel na veřejných zasedáních místní správy, byla stanovena pravidla publikace úředních aktů apod. V rámci těchto opatření bylo místní opozici zaručeno právo vyjadřovat své názory v místním tisku.
Dalším významným nástrojem prohlubování participativní demokracie ve Francii jsou tzv. veřejné ankety. Veřejné ankety byly institucionalizovány v roce 1933 v rámci procedur vyvlastňování majetku. Později byly rozšířeny na mnohé procedury veřejného rozhodování v rámci programů územního rozvoje, urbanismu a životního prostředí.
Zákon z 12. 6. 1983 (zákon "Bouchardeau") upravuje novou formu veřejných anket, které mají za cíl informovat veřejnost o každém projektu navrhovaném městem; shromažďovat hodnocení těchto projektů veřejností a seznámit se s návrhy a protinávrhy.
V současné době je ve Francii v průměru realizováno okolo 10 000 veřejných anket ročně, z nichž polovina se týká dokumentů územního rozvoje, čtvrtina infrastrukturní výstavby a čtvrtina různých projektů týkajících se staveb silnic, dálnic, železnic apod.
Základním principem veřejných anket je poskytnout možnost všem občanům seznámit se v delším časovém horizontu s navrhovaným projektem a následně s k němu vyjádřit na veřejné obhajobě projektu, které se zúčastní všichni zpracovatelé plánu (zastupitelé města, odborníci). Experti mají možnost vysvětlit veřejně záměr a naplnění zadaného projektu a seznámit se s názory občanů. Zpráva o stanoviscích občanů je samostatným dokumentem a musí být začleněna do konečného rozhodování o projektu. Zpráva a závěry ankety jsou veřejně přístupné dokumenty.
Další nástroje rozvoje místní demokracie se objevují v zákoně o územním uspořádání. Zákon z roku 1992 obsahuje tři významné oddíly komunálního života. V zákoně je rozpracováno opatření týkající se vytváření a rozvíjení dobrovolných konzultativních komisí občanů zaměřených na konkrétní tematické okruhy. V rámci přijatých legislativních opatření jsou obce nuceny zřizovat konzultativní komise (jejich charakter se liší podle typu a velikosti obce), jejichž činnost podléhá veřejné kontrole.
Dalšími nezávislými organizacemi na úrovni měst a městských sdružení jsou tzv. ekonomické a sociální rady, jejichž členy jsou nejen zástupci měst a podnikatelských subjektů, ale i zástupci příslušných organizací.
Významným nástrojem, který podporuje rozvoj participace, je zákonné ustanovení týkající se veřejného jednání o místním rozpočtu (Loi d'oriéntation budgétaire). Na základě tohoto ustanovení musí být základní orientace místního rozpočtu na následující rok prezentovány na veřejném zasedání místního zastupitelstva dva měsíce před volbou rozpočtu.
Dalším aspektem zákona je ustanovení o místním referendu (réferendum d'initiative communal), v němž se jedná především o rozšíření možností konzultací mezi místní správou a občany v kompetentních oblastech veřejného života; občané mají v tomto případě konzultativní, ne však rozhodovací pravomoc. (V průměru proběhne ročně 29 konzultací s občany.)
V rámci zákona o územním rozvoji z roku 1995 byly rozšířeny některé možnosti vycházející především se zákona o územním uspořádání a dalších legislativních úprav. Konkrétní ustanovení zahrnovala především rozvíjení koncepcí odborných konzultací poskytovaných občanům nejen na společných veřejných zasedáních, ale i v rámci projektů v jednotlivých částech municipalit. Rozšiřování prostoru pro konzultace mezi jednotlivými aktéry municipální politiky se týká především projektů a programů územního rozvoje, zlepšování kvality občanské vybavenosti (též mezi jednotlivými komunitami) apod.
Dalším významným pilířem vývoje francouzské demokracie je zřizování zvláštních komisí na úrovni čtvrtí (tedy co nejblíže obyvatelům). Komise tvoří jak vybraní zástupci obecní rady, jejichž úkolem je především koordinace aktivit v jednotlivých čtvrtích se zastupiteli a správním aparátem a zprostředkovávání vzájemného dialogu, tak i zástupci asociací a obyvatelé čtvrtí. Komise se pravidelně schází dvakrát až třikrát za čtvrt roku a projednává aktuální problémy a projekty čtvrtí za účasti příslušných zastupitelů a úředníků.
Diskuze s občany probíhají tak, aby obyvatelé na projektech nejen spolupracovali, ale aby měli také určitou zodpovědnost za realizované programy.
Původně vznikaly tyto komise pouze v nejproblémovějších čtvrtích (např. v rámci řešení problematiky sociálního bydlení v centrech měst). Postupně se však rozšířily na celá města. Iniciativy komisí mají rozličné formy, od pouhé potřeby být informovány o aktuálních projektech až po žádosti být aktivně integrovány do probíhajících projektů.
Vývojové tendence
Současné rozhodovací procesy na lokální úrovni jsou založeny na principech, které umožňují občanům aktivně se zúčastnit veřejného života. Aktivní účast je zaručena již ve fázi identifikace problémů. Nejvíce využívanými nástroji jsou empirické sondáže, veřejné schránky (místa, kam mohou obyvatelé zasílat své nápady a připomínky).
Ve fázi rozhodovací mají velký význam nezávislé konzultativní komise (prověřují orientace občanů před rozhodováním) a v některých oblastech také veřejné ankety. Rostoucí úlohu plní také komise na úrovni čtvrtí (popř. územním obvodě), jejichž hlavní rolí je zprostředkovávání kontaktu mezi obyvateli a zastupiteli.
Stále významnějším prvkem v rozvoji místní demokracie jsou moderní komunikační a informační technologie. Města mají k dispozici místní televizní kanály a internetové stránky s městskými informacemi. Municipality zřizují elektronické adresy určené pro každodenní kontakt a výměnu názorů s obyvateli.
Rozvoj místní demokracie a vznik nových forem participativní demokracie podněcují stále nové nástroje, pomocí nichž bude možná větší aktivní účast občanů ve veřejném životě a rozhodování. Participativní demokracie postupně mění organizační prostředí francouzské místní správy, neboť nové koncepce vyvolávají změnu pojetí, fungování a praxi municipálních (ale také regionálních a centrálních) institucí.
Zuzana Trhlínová,
doktorandské studium
na katedře veřejné správy a regionalistiky
VŠE Praha
FOTO AUTORKA
