Různé úhly pohledu Rozdílné názory na reformu veřejné správy zaznívají i v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Několika poslanců, členů Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a zástupců rozdílných politických stran, jsme se proto zeptali: V čem může reforma veřejné správy školství...
Různé úhly pohledu
Rozdílné názory na reformu veřejné správy zaznívají i v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Několika poslanců, členů Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a zástupců rozdílných politických stran, jsme se proto zeptali: V čem může reforma veřejné správy školství zaskočit?
Walter Bartoš (ODS)
Problém může nastat především v oblasti krajů; vznikají vlastně nové útvary, nějakou dobu potrvá, než ve struktuře veřejné správy zakotví.
Bohužel, právě jim dává reforma veřejné správy - tak jak byla navržena - příliš velké pravomoci. Určitě větší, než měly školské úřady, dokonce bych řekl že větší, než dosud mělo samotné ministerstvo školství. Navzdory tomu, že reforma veřejné správy mluví o decentralizaci, subsidiaritě a přiblížení se k občanovi, paradoxně jsme vytvořili silně centralistický model, v němž se na kraji koncentruje veškerá rozhodovací moc. To podle mého názoru není dobré.
A to vůbec nemluvím o složité komunikaci "na dálku", o silně ztížené schopnosti řídit školu v nejvzdálenější obci... Pokud myslíme slova o decentralizaci a subsidiaritě vážně, musí mít například obce pravomoc jmenovat a odvolávat ředitele škol a školských zařízení, která zřizují. Slýchám, že to neumějí, ale podle mne to není pravda.
Za deset let jejich existence už se samospráva zažila, lidé se naučili řešit v dané lokalitě konkrétní problémy. Osobně bych uvítal, kdyby reforma veřejné správy obce proti krajům posílila.
Pokud jde o možné problémy, s nimiž by se školství mohlo začít potýkat, pak jako zásadní vidím tok financí. Způsob, který vyplývá z reformy veřejné správy, bude zbytečně komplikovaný a hlavně neprůhledný. Například finance určené školám půjdou oproti dosavadní praxi přes dva další "filtry" - z ministerstva školství napřed přes krajský, pak přes okresní úřad, a teprve odtud do škol.
To je na můj vkus zbytečně dlouhá cesta. Podle mého názoru bychom spíš měli usilovat o to, aby peníze v přímých nákladech - na pedagogickou činnost plus minimálně na 50 - 60 % provozních nákladů šly v jednom pevném normativu přímo na školy. V reformou stanovené cestě vidím největší úskalí v neprůhlednosti přerozdělovacích mechanizmů.
Zdeněk Klanica (KSČM)
Myslím, že reformu veřejné správy bude provázet hodně úskalí, ale nechtějte po mně konkrétní pojmenování, nerad bych, aby to vypadalo, že dopředu vyvolávám problémy.
Domnívám se, že bude určitou dobu trvat, než se věci zregulují tak, aby vyhovovaly oběma zainteresovaným stranám - to znamená veřejné správě školám, učitelům, žákům. Jsem však přesvědčen o tom, že v zásadě zde byl založen rozumný systém. Teď záleží na všech, kteří se na něm budou podílet, aby "vychytali" případné nedostatky tak, aby všechno mohlo fungovat lidem ku prospěchu.
Václav Pícl (ČSSD)
Pokud jde o předškolní zařízení, školy a školská zařízení, které zřizují obce, předpokládám, že se reforma výrazným způsobem školství nedotkne, neboť zřizovatelské kompetence obci zůstávají v nezměněné podobě, pouze se trochu proměnil tok financí. Co se týká oblasti středního školství, myslím, že tady bude zásah reformy veřejné správy ku prospěchu nejen středním školám samotným, ale hlavně sítě škol.
Konečně totiž do této oblasti vstoupí veřejnost. Nová síť škol by měla být vytvářena na základě koncepce, kterou schválí ministerstvo školství, ale jednotlivé kraje zpracují vlastní koncepce rozvoje školství ve svém regionu. Předpokládám, že přitom budou vycházet z požadavků jednotlivých okresů. Pak by konečně mělo - alespoň podle mého názoru - dojít k rovnoměrnému rozdělení středních škol, odborných učilišť a tak dále.
Věřím, že se ministerstvu školství podaří zabezpečit tok financí, které jdou z kapitoly školství státního rozpočtu prostřednictvím krajských a okresních úřadů do škol tak, aby školy tuto změnu nepocítily výrazným způsobem jako negativní.
Vím, že tu jsou určité obavy o osud tak zvaných solitérů, tedy škol s výlučným postavením, které jsou jedna, dvě svého druhu u nás a studují na nich mladí lidé z celé republiky - například sklářská škola, bižuterní, rybářská... Jejich provoz sice bývá často nákladný, ale jsou pro kraj něco jako šlehačka na dortu, regionální šperk.
Neměl bych o jejich existenci strach, nemyslím si, že by kraj nedokázal zajistit dostatek peněz na jejich financování - i když se jich může sejít několik, například zmíněné sklářské školy na severu Čech. Myslím, že i tady lze najít prostředky na jejich zaopatření. Jsou to často školy nadregionální, školy celostátního charakteru. Proto počítáme v rámci státního rozpočtu s určitou pojistkou, kdyby rozpočty krajů nestačily.
Znamená to, že státní rozpočet pamatuje na to, že ve skutečně nutných případech bude v prvních letech možné na zajištění zařízení, která jsme krajům převedli se ztrátou, přidělovat finanční prostředky ze státního rozpočtu - aby nemohlo dojít ke kolapsu.
Petr Mareš (US)
Pevně věřím, že reforma veřejné správy přispěje především k tomu, že na území jednotlivých krajů budou mít obce a občané větší možnost ovlivňovat strukturu škol a školských zařízení. Že nebude docházet k necitlivým zásahům z centra, například z ministerstva, k nimž by občané neměli možnost se vyjádřit.
Domnívám se, že školství je jednou z oblastí, do níž reforma veřejné správy zasahuje velmi hluboko. Jedním z cílů, které sledujeme, je to, aby školství nebylo řízeno pouze po odborné, odvětvové linii, ale aby se rozvíjelo ve vzájemném kontaktu, ve vzájemném dialogu všech, kdo na něm jsou zainteresováni: rodičů, učitelů, obcí, krajů...
Michaela Šojdrová (KDU-ČSL)
Reforma veřejné správy byla zaměřena na přenos zřizovatelské funkce z ministerstva školství na kraj. Veškeré změny se proto týkají škol a školských zařízení dosud zřizovaných ministerstvem a také přenosu pravomocí z okresního školského úřadu na krajský nebo okresní úřad. Při schvalování nové legislativy nám šlo o to, abychom nejprve zvládli reformu na krajské úrovni, teprve pak bude možné pokračovat v legislativních změnách směrem od okresu k obcím.
Proto jsem nepodpořila poslaneckou novelu zákona č. 564, o státní správě a samosprávě ve školství, která mimo jiné říkala, že obce jmenují ředitele škol a školských zařízení, která zřizují. Mám tu zkušenost, že někdy je lepší určitý krok neudělat, než ho udělat špatně. Kromě toho jsem přesvědčena o tom, že tím získáme prostor buď pro přípravu nové, kvalitnější novely, nebo vyčkáme vládního návrhu nového školského zákona. Vím, že se na mne pro můj postoj někteří kolegové zlobili - na rozdíl od starostů, s nimiž jsem hovořila. Myslím, že mne pochopili.
Ale abych se vrátila zpět k vaší otázce; pro školy, předškolní a školská zařízení zřizovaná obcemi by neměly vzniknout žádné organizační komplikace. Pokud ale jde o finanční změny, tam určité nebezpečí vidím.
Při schvalování státního rozpočtu na rok 2001 totiž neprošel můj pozměňovací návrh na konkrétní navýšení dotace, kterou obce dostávají od státu na žáka, na 1221 Kč, které dostávaly dosud. Uspělo sice usnesení kolegy Martínka, které dává vládě úkol rozpočtovým opatřením tuto částku obcím v průběhu roku dorovnat, přesto v této nejistotě určité nebezpečí vnímám. Obce přece potřebují vědět, s čím mohou při sestavování svého rozpočtu počítat.
Jaroslava Volfová
foto autorka
