V současné době vznikají bouřlivé diskuze o osudu zaměstnanců předškolních zařízení, škol a školských zařízení zřizovaných obcí. Jde výhradně o školy bez právní subjektivity. Školské odbory tvrdí, že obce nejsou schopny plnit funkci zaměstnavatele a že školství zkolabuje. Obce jsou zřizovateli a...
V současné době vznikají bouřlivé diskuze o osudu zaměstnanců předškolních zařízení, škol a školských zařízení zřizovaných obcí. Jde výhradně o školy bez právní subjektivity. Školské odbory tvrdí, že obce nejsou schopny plnit funkci zaměstnavatele a že školství zkolabuje.
Obce jsou zřizovateli a bylo by absurdní, aby dělaly všechno proto, aby školy nefungovaly. Současný návrh je však staví do poněkud podivné role - plaťte provoz, údržbu a opravy, ale užívat vše budou zaměstnanci jiného subjektu.
Každá obec zvládá minimální administrativu a pokud je tak maličká, že nemá pracovníky, kteří by se školství věnovali, může se dohodnout s jinou obcí, případně si tuto službu zajistí smluvně.
Pro bezproblémové zajištění této změny je však jisté, že obce musí mít dostatek času na technicko-organizační přípravu zajištění pracovně-právních vztahů vůči zaměstnancům těchto škol včetně zohlednění změny ve vazbě na rozpočet státu a obcí a tok finančních prostředků.
Zároveň je třeba si uvědomit, že řešíme situaci, která bude existovat do doby platnosti nového školského zákona. Ten o školách bez právní subjektivity vůbec nehovoří.
Dalším problémem je jmenování a odvolávání ředitelů předškolních zařízení, škol a školských zařízení zřizovaných obcí - tedy i škol s právní subjektivitou. Je logické, že subjekt, který zřizuje školu a ze svého rozpočtu hradí její provoz, by měl mít možnost ovlivňovat jmenování či odvolávání jejího statutárního orgánu, kterým je ředitel školy. Pojistkou, aby tato pravomoc nebyla zneužita, je návrh, aby souhlas dával kolektivní orgán, tj. obecní rada či zastupitelstvo. Zároveň by měl být nutný souhlas orgánů kraje.
Bude na zvážení obce, zda využije konkurzního řízení, ale opět to bude především v jejím zájmu, aby v čele školy stál schopný ředitel, pod jehož vedením by pracoval kvalitní pedagogický sbor.
Kdo se tedy obává nových kompetencí dávaných obcím? V kontrastu s planými polemikami stojí fakta - můžeme vidět upravené školy i tam, kde je obec chudá a na nic jiného jí nezbývají peníze. Většina starostů totiž ví, že školou procházejí všichni občané obce. Uvědomují si význam vzdělávání pro budování vztahů k rodné obci, není jim neznámá role školy pro rozvoj celé společnosti.
Učitelská veřejnost či alespoň ta část z ní, která chce zlepšovat úroveň vzdělávání na základní úrovni, by proto měla navrhované změny vítat. Rozhodování obecních zastupitelstev na poli školství je toho nejlepším odůvodněním.
MARCELA ŠTIKOVÁ,
předsedkyně Školské komise
Svazu měst a obcí ČR
