Navrácením samostatnosti všem obcím, které o to projevily zájem, se zvýšil počet obcí zhruba dvojnásobně. Zrušily se tím integrační vazby mezi mnohými obcemi v rámci určitých územních obvodů v působnosti střediskových obcí. Rád bych připomenul, že při sestavování těchto útvarů se vycházelo ze...
Navrácením samostatnosti všem obcím, které o to projevily zájem, se zvýšil počet obcí zhruba dvojnásobně.
Zrušily se tím integrační vazby mezi mnohými obcemi v rámci určitých územních obvodů v působnosti střediskových obcí. Rád bych připomenul, že při sestavování těchto útvarů se vycházelo ze západních koncepcí, které vznikaly během několika desetiletí po druhé světové válce.
Rozbití vazeb mezi jednotlivými sídelními útvary (obcemi) a přeměna pouze funkční stránky řízení obcí vypadá jako nedotvořený reengineering veřejné správy na nejnižší úrovni. Myslím, že lepší by bylo, kdyby zůstala zachována struktura střediskových obcí a změnila se jen funkční stránka. Stejně už v té době bylo zřejmé, že jde jen o dočasné řešení. Zmíněnými západními koncepcemi mám na mysli municipality, které jsou schopny zajistit základní sociální, ekonomický, kulturní a ekologický rozvoj dané místní oblasti.
V praxi to lze vidět na hospodaření obcí, kdy vesnička s 500 či méně obyvateli je schopna sama zajistit pouze veřejné osvětlení a při šikovnosti a vynalézavosti tamějších představených nějakou veřejnou službu navíc. Euforie či přílišná ukvapenost a neinformovanost z dané volnosti vedla mnohé zástupce obcí k názoru, že jedině samostatně lze něco v rámci komunální politiky dosáhnout. V současnosti se stává trendem integrace obcí do větších municipalit, což jsou pozitivní kroky při řešení problému malých obcí. Ten je v poslední době velmi aktuální i akutní.
Výrazným signálem je zvyšující se municipální dluh, který se potáhne několik let, jestli se ho někdy vůbec podaří legálně umořit. Stále se měnící struktura sdílených daní a obecně daňového určení nebyla přílišnou oporou pro řešení tohoto stavu.
Pokud nechceme, aby většina obyvatelstva ČR žila pouze ve městských aglomeracích a v důsledku toho stále více zaostávaly vesnické oblasti, je potřeba proto něco učinit. Na zajištění revitalizace venkovského území lze především doporučit, aby obce prostřednictvím komunální politiky vstupovaly do společných akcí, a postupně se takto integrovaly v přirozené municipality.
Pokud se obec chce bránit odlivu obyvatel, musí mít na svém území vytvořeny určité předpoklady pro pracovní místa, seberealizaci, sociální vybavenost, a tedy přiměřenou životní úroveň pro své či potencionální rezidenty. Vesnice se musí opět stát atraktivní nejen pro chalupaření, ale i pro život v ní.
Dosavadní vývoj tomu však příliš nenasvědčuje (viz tab.). Venkov už v minulosti, ale především dnes, ztrácí svou přitažlivost. Během transformace hospodářství v 90. letech bylo rozbito "kolektivní zemědělství", což vedlo dále k jeho celkovému úpadku. Obyvatelé venkova ztratili práci a nacházeli ji až ve městech. Venkovský způsob života musí dokázat konkurovat městům.
V současnosti, kdy společnost opět nachází výhody tzv. "zeleného stylu života", bude hrát stále významnější roli kvalita životního prostředí. To se však nemůže obejít bez zavedení různých "městských" vymožeností. Obce tohoto úkolu nemohou dosáhnout osamoceny. V tom spatřuji důležitost spolupráce vícero obcí. Je to osvědčený recept z vyspělých západních zemí, kde již po desetiletí účelně funguje nejen municipální, ale také regionální samospráva.
PATRIK REICHL,
absolvent Fakulty managementu VŠE
Vývoj počtu obyvatel
Velikost obcí Podíl na celkovém počtu obyv. Index
(počet obyvatel 90/50
1950 1960 1970 1980 1990
do 500 18,7 14,2 12,7 5,8 7,3 25,6
500-10 000 51,8 48,0 48,9 39,4 38,6 74,5
10 000-50 000 12,9 15,1 15,7 21,9 21,3 165,1
50 000-100 000 2,5 5,0 8,9 12,0 12,4 409,6
nad 100 000 14,1 17,7 18,8 20,9 22,4 158,8
