Zákon o obcích se nevztahuje na hlavní město Prahu, právní úprava jejího postavení je obsažena v zákoně č. 131/2000 Sb., který nabývá účinnosti dnem voleb do zastupitelstev krajů v roce 2000. Tímto zákonem je nahrazován zákon č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, v platném znění36). Právní úprava...
Zákon o obcích se nevztahuje na hlavní město Prahu, právní úprava jejího postavení je obsažena v zákoně č. 131/2000 Sb., který nabývá účinnosti dnem voleb do zastupitelstev krajů v roce 2000. Tímto zákonem je nahrazován zákon č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, v platném znění36).
Právní úprava ukládání sankcí v samostatné působnosti se v tomto zákoně nachází v ustanovení § 29 a § 30 a zhruba odpovídá právní úpravě uvedené v § 56 až § 59 zákona o obcích, jsou zde však některé odlišnosti. Na to, že ukládání pokut podle ustanovení § 29 zákona č. 131/2000 Sb. spadá do samostatné působnosti, lze usuzovat z jeho zařazení do hlavy IV s názvem "Samostatná působnost hlavního města Prahy a městských částí", neboť v § 29 a § 30 to není výslovně uvedeno. Jinak by bylo třeba vycházet z § 33 téhož zákona, přičemž by se podle mého názoru došlo ke stejnému závěru37).
Poruší-li podnikající fyzická osoba při výkonu své podnikatelské činnosti nebo právnická osoba38) povinnost stanovenou obecně závaznou vyhláškou39) nebo nařízením hlavního města Prahy (vydávání právních předpisy hlavního města Prahy upravují ustanovení § 44 až § 47 zákona č. 131/2000 Sb.), uloží jí hlavní město Praha nebo městská část podle § 29 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb. pokutu až do výše 200 tisíc korun (odpovídá skutkové podstatě správního deliktu podle § 58 zákona o obcích, stejná je i horní hranice pokuty). Podle § 44 odst. 1 může Zastupitelstvo hlavního městy Prahy vydávat obecně závazné vyhlášky v mezích své samostatné působnosti (§ 16 zákona č. 131/2000 Sb.). Zastupitelstvo městské části obecně závazné vyhlášky nevydává. Podle § 44 odst. 2 může Rada hlavního města Prahy v přenesené působnosti vydávat na základě a v mezích zákona nařízení hlavního města Prahy, je-li k tomu zákonem zmocněna nebo jsou-li k tomu zvláštními zákony zmocněny obce, kraje nebo okresní úřady. Rada městské části rozhoduje v přenesené působnosti, jen stanoví-li tak zvláštní zákon. Proto se domnívám, že rada městské části nebude moci vydávat nařízení.
Správního deliktu podle § 29 odst. 2 se dopustí fyzická osoba, která neudržuje čistotu a pořádek na pozemku, který užívá, a naruší tím vzhled nebo životní prostředí40) městské části. Jde o jiný správní delikt fyzických osob, postihovaný v řízení správního řádu, nikoliv o přestupek. Za tento správní delikt může městská část (nebo hlavní město Praha za podmínek uvedených v § 29 odst. 5) uložit této osobě pokutu do výše 50 tisíc korun, přičemž za obdobný správní delikt podle § 57 odst. 1 zákona o obcích lze uložit pokutu pouze do výše 10 tisíc korun. Na rozdíl od § 57 odst. 1 zákona o obcích a shodně s ustanovením § 29 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb. lze podle tohoto ustanovení uložit pokutu jen osobě, která pozemek skutečně užívá, nikoliv např. vlastníkovi pozemku, který jej neužívá. Dalším rozdílem zde je, že pokutu lze uložit nejen v případě narušení vzhledu městské části, ale též v případě, kdy neudržováním čistoty a pořádku na pozemku dojde k narušení životního prostředí městské části.
Podle § 29 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb. uloží městská část (nebo hlavní město Praha za podmínek uvedených v § 29 odst. 5) pokutu do výše 100 tisíc korun41) právnické osobě nebo podnikateli42), 43), kteří neudržují čistotu a pořádek na jimi užívaném pozemku nebo jiné nemovitosti, či jinak naruší vzhled nebo životní prostředí městské části. Na rozdíl od § 57 odst. 1 zákona o obcích a § 29 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb. se lze tohoto deliktu dopustit neudržováním pořádku a čistoty na jiné nemovitosti než pozemku. Správního deliktu podle § 29 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb. se lze dopustit jednak neudržováním čistoty a pořádku na užívané nemovitosti, jednak jiným narušením vzhledu nebo životního prostředí městské části. K narušení vzhledu a životního prostředí tedy může na rozdíl od ustanovení § 57 odst. 1 a 2 zákona o obcích a § 29 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb. dojít též jiným jednáním než neudržováním pořádku a čistoty na nemovitosti (podle § 57 odst. 1 a 2 zákona o obcích mělo neudržováním čistoty a pořádku dojít pouze k narušení vzhledu obce, nikoliv též životního prostředí).
K narušení vzhledu obce může podle mne dojít např. neudržováním stavby. Podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, (dále jen stavební zákon), může stavební úřad uložit pokutu až do výše 200 tisíc korun právnické osobě a fyzické osobě podnikající podle zvláštních předpisů, která neudržuje stavbu přes opětovnou výzvu státního stavebního dohledu nebo stavebního úřadu. Pokud by v daném případě neudržováním stavby došlo k narušení vzhledu obce, nebylo by možné uložit pokutu podle § 29 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., jestliže by mohla být uložena pokuta podle výše uvedeného ustanovení stavebního zákona.
Stejně tak je podle mého názoru možné narušit vzhled obce např. pokácením dřevin nebo jinými zásahy do krajiny. Zde je třeba postupovat přednostně podle § 88 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Podle § 29 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb. postupovat nelze, neboť u správních deliktů uvedených v § 88 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, je ve všech případech stanovena vyšší horní hranice pokuty než 100 tisíc korun, což je horní hranice pokuty podle § 29 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb.
Neodstraňováním plevele by sice zřejmě bylo možné fakticky narušit vzhled nebo životní prostředí obce, ale také v těchto případech bude podle mého soudu třeba postupovat podle zvláštní právní úpravy44). Podle § 20 odst. 2 písm. c) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, v platném znění, lze (v souvislosti s § 3 odst. 3 téhož zákona) fyzické osobě oprávněné k podnikání a právnické osobě [skutková podstata přestupku je uvedena v § 35 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění] uložit pokutu do výše pětisetnásobku minimální mzdy stanovené zvláštním předpisem45) za neplnění opatření uloženého orgánem státní správy, vydaných na základě téhož zákona. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb. tvoří zemědělský půdní fond pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny, a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Dále lze podle § 44 odst. 2 písm. b) zákona č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči uložit pokutu do výše 1500 tisíc korun právnické nebo fyzické osobě, která neplní mimořádná rostlinolékařská opatření, uložená podle § 15 odst. 1 téhož zákona. Vzhledem k výši horních hranic pokut podle zákona č. 334/1992 Sb. a zákona č. 147/1996 Sb. nepřichází podle mého názoru uložení pokuty dle § 29 odst. 2 a 3 zákona č. 131/2000 Sb. v úvahu.
V § 29 odst. 4 zákona č. 131/2000 Sb. je uvedena skutková podstata správního deliktu obdobná skutkové podstatě správního deliktu podle § 57 odst. 3 zákona o obcích. Podle tohoto ustanovení uloží městská část (nebo hlavní město Praha za podmínek uvedených v § 29 odst. 5 pokutu do výše 500 tisíc korun46), 47) právnické osobě nebo podnikateli, který při výkonu své podnikatelské činnosti znečistí veřejné prostranství48), odloží věci mimo vyhrazené místo nebo jinak naruší životní prostředí v městské části49). U fyzických osob, jestliže se nedopustí výše uvedených jednání při výkonu své podnikatelské činnosti, lze postupovat podle § 47 odst. 1 písm. d), g) a h) zákona o přestupcích.
Další skutkové podstaty správních deliktů jsou obsaženy v § 29 odst. 7 a 8 zákona č. 131/2000 Sb (jde o ustanovení obdobná ustanovení § 56 zákona o obcích a je stanovena stejná horní hranice pokuty). Podle § 29 odst. 7 zákona č. 131/2000 Sb. může městská část uložit pokutu do výše 10 tisíc korun fyzické nebo právnické osobě, která poruší povinnost stanovenou v § 13 odst. 3 téhož zákona. Podle věty druhé tohoto ustanovení je vlastník nemovitosti povinen strpět připevnění tabulky s označením ulice nebo jiného veřejného prostranství na své nemovitosti, v blízkosti tabulky nesmí umístit jiné nápisy. Označení nesmí být poškozeno, odstraněno nebo zakryto.
Dále podle § 29 odst. 8 zákona č. 131/2000 Sb. může městská část uložit pokutu do výše 10 tisíc korun fyzické nebo právnické osobě, která poruší povinnost stanovenou v § 14 odst. 6 téhož zákona. Podle § 14 odst. 6 zákona č. 131/2000 Sb. je vlastník budovy50) povinen na svůj náklad označit budovu číslem určeným hlavním městem Prahou a udržovat je v řádném stavu.
Pokutu podle § 29 odst. 1 až 4 ukládá podle mého názoru rada městské části [§ 94 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., popř. starosta v případě uvedeném v § 95 odst. 2] nebo Magistrát hlavního města Prahy [§ 81 odst. 3 písm. c) zákona č. 131/2000 Sb.], je-li k uložení sankce příslušné hlavní město Praha. Pokuty se vzhledem k § 119 písm. a) zákona č. 131/2000 Sb. ukládají ve správním řízení51).
V § 29 odst. 5 zákona č. 131/2000 Sb. se stanoví, kdy je k provedení řízení o uložení pokuty příslušná městská část a kdy hlavní město Praha. Zasahuje-li jednání právnické osoby nebo podnikatele svými důsledky území více městských částí, rozhoduje o uložení pokuty hlavní město Praha za podmínky, že se dotčené městské části ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o porušení povinnosti dozvědí, nedohodnou o tom, která z nich bude řízení o uložení pokuty provádět, a o způsobu rozdělení výnosu z uložené pokuty. Toto ustanovení se vztahuje pouze na správní delikty podle § 29 odst. 1 až 4.
Správní delikty uvedené v § 29 odst. 7 a 8 projednává vždy městská část (úřad městské části), příslušnost se určí umístěním budovy. Místní příslušnost u správních deliktů podle § 29 odst. 1 až 4 je třeba určit podle § 7 správního řádu, a to především podle § 7 odst. 1 (umístění nemovitosti, činnost účastníka). Nelze-li příslušnost takto určit, což může nastat v případě podle § 29 odst. 1, je třeba postupovat podle § 7 odst. 2 správního řádu (trvalý pobyt, sídlo, sídlo organizační složky, týká-li se řízení této složky).
Řízení o uložení pokuty lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se hlavní město Praha nebo městská část o porušení povinnosti dozvěděly, nejpozději do tří let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo (stanoví se tedy delší objektivní lhůta než v zákoně o obcích). Do běhu lhůty se nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního zákona. Lhůta pro ukončení řízení stanovena není.
Pokutu nelze uložit, jestliže zvláštní zákon připouští uložit za nesplnění nebo porušení povinností uvedených v § 29 zákona č. 131/2000 Sb. vyšší sankci.
Uložení pokuty nezbavuje podle § 29 odst. 1 až 4 zákona č. 131/2000 Sb. osoby uvedené v těchto ustanoveních povinnosti odstranit závadný stav ve lhůtě, stanovené hlavním městem Prahou nebo městskou částí (podle toho, zda pokutu uložilo hlavní město Praha nebo městská část) s přihlédnutím k okolnostem případu. Pokud tak neučiní, může tak učinit hlavní město Praha nebo městská část (podle toho, kdo pokutu uložil) sama na náklady povinné osoby, popřípadě uložit pokutu opakovaně. Domnívám se, že těchto možností lze využít kumulativně. Opakované uložení pokuty výslovně upravuje § 29 odst. 8 zákona č. 131/2000 Sb., podle nějž nebyla-li povinnost stanovená v § 14 odst. 6 splněna ani dodatečně ve lhůtě stanovené městskou částí, může městská část uložit pokutu opakovaně.
Výnos pokut je příjmem toho, kdo je uložil, nestanoví-li zákon jinak (§ 29 odst. 5). Podle § 29 odst. 5 může být příjem z pokut rozdělen mezi dvě či více městských částí (na základě jejich dohody).
O odvolání proti rozhodnutí městské části o uložení pokuty rozhoduje hlavní město Praha. O odvolání proti rozhodnutí hlavního města Prahy (učiněného v prvním stupni) o uložení pokuty rozhoduje ministerstvo vnitra. Odvolací orgán nemůže rozhodnutí změnit. To podle mého názoru platí i pro případ, kdy o rozhodnutí městské části vydaným v prvním stupni rozhoduje v odvolacím řízení hlavní město Praha.
K přezkoumání rozhodnutí lze využít také mimořádných opravných prostředků ve správním řízení, podle mého názoru není vyloučen ani soudní přezkum či podání ústavní stížnosti.
Poznámky:
36) Skutkové podstaty správních deliktů jsou upraveny v § 15 až § 19 tohoto zákona.
37) Na druhé straně vzbuzuje pochybnosti o zařazení do samostatné působnosti ust. § 81 odst. 3, podle nějž Magistrát vykonává přenesenou působnost hlavního města Prahy, není-li tímto nebo zvláštním zákonem svěřena jiným orgánům hlavního města Prahy. Dále následuje výčet činností Magistrátu, mezi nimi ukládání pokut dle § 29 téhož zákona.
38) U správních deliktů podle zákona č. 131/2000 Sb. se u právnických osob nevyžaduje, aby se správního deliktu dopustily při výkonu podnikatelské činnosti, či aby byly podnikateli.
39) Povinnosti lze obecně závaznou vyhláškou ukládat v případech uvedených v § 44 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb.
40) Životním prostředím je podle § 2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, vše co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.
41) Podle § 57 odst. 2 zákona o obcích lze uložit pokutu pouze do výše 50 tisíc korun.
42) Také zde by mělo k porušení povinnosti dojít při výkonu podnikatelské činnosti, ačkoliv se to výslovně nestanoví. Jinak je třeba pokutu uložit podle § 29 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb.
43) Podle § 57 odst. 2 zákona o obcích lze uložit pokutu pouze do 50 tisíc korun.
44) K problematice viz Pálenská, D.: K problematice zaplevelených pozemků, Právní rádce č. 2/1996. Článek se však týkal situace za účinnosti zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, a před účinností zákona č. 147/1996 Sb.
45) Nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, v platném znění. Výše minimální mzdy činí (s účinností od 1. 7. 2000) za měsíc 4500 korun pro zaměstnance odměňovaného měsíční mzdou.
46) Podle § 57 odst. 3 zákona o obcích lze uložit pokutu pouze do 200 tisíc korun.
47) Podle § 57 odst. 3 zákona o obcích lze uložit pokutu pouze do výše 200 tisíc korun.
48) V zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze není definice veřejného prostranství uvedena a proto je podle mého názoru třeba aplikovat § 34 zákona o obcích, kde se tato definice nachází.
49) Stejně jako podle § 29 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb. se správního deliktu lze dopustit narušením životního prostředí. To se mi nejeví jako vhodné, neboť není jasné, podle kterého ustanovení má dojít k postihu v jednotlivých případech. Obdobně viz § 48 odst. 1 a 2 zákona č. 367/1990 Sb.
50) Toto ustanovení hovoří na rozdíl od § 30 a § 32 odst. 1 zákona o obcích a § 13 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o vlastníku budovy, nikoliv nemovitosti.
51) I z tohoto ustanovení lze dovodit, že pokuty dle § 29 jsou ukládány v samostatné působnosti, neboť podle § 119 písm. b) se zvlášť uvádí, že podle správního řádu se postupuje při rozhodování hlavního města Prahy a městských částí o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti přenesené působnosti hlavního města Prahy nebo městské části, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Kdyby spadalo ukládání pokut podle § 29 do přenesené působnosti, nebylo by nutné uvádět v § 119 zákona č. 131/2000 Sb. ust. písm. a) a postačilo by písm. b).
