Prostřednictvím seriálu, jehož první díl právě čtete, vás chceme seznámit s konceptem Lokální (Místní) Agendy 21, ale především s příklady jeho uplatňování v obcích a regionech. Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiru v roce 1992 se jen zčásti zabývala lokálními otázkami....
Prostřednictvím seriálu, jehož první díl právě čtete, vás chceme seznámit s konceptem Lokální (Místní) Agendy 21, ale především s příklady jeho uplatňování v obcích a regionech.
Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiru v roce 1992 se jen zčásti zabývala lokálními otázkami. Přesto se po letech ukazuje, že právě na úrovni měst a obcí se její doporučení setkala snad s největším ohlasem. Na konferenci byl přijat dokument Agenda 21, který shrnuje naléhavé problémy lidstva a doporučuje jejich řešení na principech trvale udržitelného rozvoje.
V jedné z kapitol tohoto dokumentu se hovoří o tom, že velké množství celosvětových problémů má své kořeny na úrovni místních aktivit a že je také vhodné řešit je na místní úrovni. Doporučuje se, aby všechny místní úřady vstoupily do dialogu s občany, místními organizacemi a soukromými podniky a přijaly tzv. Lokální (Místní) Agendu 21 (LA 21).
Měly by si vlastně v myšlenkách zmenšit celý svět na svoje město či obec a v široké diskuzi najít odpovědi na otázky: "Co nás tady nejvíc trápí?," "Co můžeme/chceme udělat pro to, aby se to zlepšilo?," "Co dalšího můžeme udělat pro rozvoj naší obce?."
Pokus řešit světové problémy skrze zdánlivě bezvýznamné akce ve městech nebo dokonce mladých vesničkách má dobré opodstatnění. Mnoho lidí totiž není příliš schopno či ochotno zabývat se osudem planety, ale většině z nich záleží na tom, jaký výhled mají z okna nebo kde si hrají jejich děti. Je tedy mnohem snazší "stavět" na tom, co přímo ovlivňuje blahobyt lidí, než snažit se každého jednotlivce přesvědčit k odpovědnosti za celou Zemi.
ZCELA JINÝ PŘÍSTUP K PLÁNOVÁNÍ
Ačkoliv doporučení z Ria týkající se Lokální Agendy 21 je obecné, řada zemí se může pochlubit podrobně rozpracovanou metodikou k praktickému využití této myšlenky, stejně jako konkrétními výsledky. Česká republika zatím čerpá inspiraci především z Velké Británie, kde má myšlenka Lokální Agendy 21 velmi silné postavení.
V praxi má Místní Agenda 21 dopad v různých oblastech (doprava, společenský život, nakládání s odpady, kvalita ovzduší, zdraví, sociální péče apod.). Mnoho aktivit, které se těchto oblastí na místní úrovni týkají, lze chápat jako příspěvek k Místní Agendě 21.
Avšak hlavní charakteristikou procesu LA 21 je radikální změna přístupu k plánování. Proces Místní Agendy 21 v konkrétní obci nebo regionu by měl vždy směřovat k vytvoření strategické vize trvale udržitelného rozvoje, která smysluplně skloubí hospodářskou prosperitu s řešením sociálních a kulturních otázek i s ohleduplností k životnímu prostředí. Podstatné je, že tato strategie nesmí v žádném případě vzniknout jako zakázka "na klíč", kterou zpracují jen politici a odborníci. Podmínkou je široká diskuze s veřejností - mnohem důkladnější, než ve většině zemí světa ukládají platné zákony.
V Agendě 21 jsou místní úřady nabádány k tomu, aby se "na základě konzultací a vytváření konsenzu (...) poučily od občanů a od místních občanských, komunitních, obchodních a průmyslových organizací a získaly informace nutné pro zformulování nejlepších strategií".
Důležité je, že se nejedná pouze o běžně uplatňovanou komunikaci s veřejností prostřednictvím úřední desky, popř. internetu a radničních věstníků. Nejde také jen o připomínkování hotových plánů (i když od něj se neupouští). Podstatou nového přístupu je, že s obyvateli je zahájena podrobná diskuze ještě dříve, než strategické plány a podobné dokumenty vzniknou. Role odborníků - plánovačů je dvojí:
[*] přeložit společenskou objednávku do odborného jazyka,
[*] najít kompromisy mezi různými zájmy a ztvárnit výsledné řešení tak, aby bylo reálné.
Zástupci veřejné správy, kteří mají s Místní Agendou 21 zkušenosti, se shodují v tom, že tento způsob plánování je náročnější jen na první pohled. V dlouhodobém měřítku se vyplatí, protože předchází konfliktům, které většinou znamenají nemalou časovou i finanční ztrátu. Plánování na principech LA 21 nabízí také vhodnější podmínky pro investory, kteří mají větší jistotu, že své zamýšlené projekty budou moci úspěšně realizovat.
RADNICE NEMOHOU DĚLAT VŠECHNO
Při plánování podle principů Lokální Agendy 21 je ovšem důležitá diskuze a spolupráce nejen mezi veřejnou správou a občany, ale také mezi představiteli různých sektorů, zájmových skupin a aktivit v daném místě. Radnice by měla oslovit například podnikatele, školy, nevládní neziskové organizace, sportovní kluby, profesní sdružení a další místní subjekty a dohodnout se s nimi, co konkrétního mohou pro zdárný průběh celého procesu udělat.
U nás jsou v tomto směru aktivní především nevládní neziskové organizace. Pomáhají s praktickou realizací dílčích akcí (např. organizování veřejných diskuzí a akcí pro školy), v některých případech jsou dokonce iniciátory nebo "tahouny" Lokální Agendy 21.
Tam, kde už běží konkrétní projekty, zástupci veřejné správy vítají především pomoc nevládních organizací při komunikaci s veřejností. Úřady totiž mívají v tomto ohledu dosti nešťastnou pozici. Lidé, kteří jsou skeptičtí k možnosti ovlivnit veřejné dění v místě svého bydliště, se jen stěží nechají zlákat ke spolupráci, když je osloví úředníci nebo zastupitelé. Pokud spolupráce radnice s veřejností netrvá již delší dobu, pro občany je úřad něčím neprůhledným, kam se chodí nanejvýš řešit nepříjemné problémy, a zastupitelé jsou pro ně víceméně podezřelí, protože chtě nechtě mají politické zájmy.
Mnohem větší šanci má v takovém případě řekněme místní organizace Českého svazu ochránců přírody, tím spíše, pokud se o ní lidé sem tam doslechnou v kladných souvislostech (např. v místě pečuje o park, pořádá tábory pro děti apod.).
VARIACE NA JEDNO TÉMA
V ČR se realizace Místních Agend 21 rozbíhá pomalu. Přesto existuje řada příkladů, které vyhlížejí přinejmenším slibně a mohou sloužit jako užitečná inspirace. Pro někoho, kdo o zahájení takového procesu uvažuje, je stejně důležité seznámit se s jednotlivými příklady v našich podmínkách, jako s obecnou metodikou. Žádná jednoduchá šablona, jak má vypadat příkladná Místní Agenda 21, totiž neexistuje. Má-li mít projekt tohoto typu vůbec smysl, musí být "ušitý na míru" konkrétní obci nebo regionu.
Někde například z různých důvodů není rozumné směřovat hned o začátku k vytvoření komplexní strategie rozvoje. Pokud lidé nejsou zvyklí aktivně zasahovat do veřejného dění, snaha přimět je ke spolupráci na strategickém materiálu může rychle zkrachovat na jejich nezájmu. I v případě, že nejsou zcela skeptičtí nebo pasivní, může být efektivnější zapojit veřejnost nejprve do řešení dílčího problému (plánování parku, revitalizace potoka), což - v případě úspěchu - poskytne motivaci k dalším krokům.
Na regionální úrovni je zase obtížné v krátké době zapojit do projektu širokou veřejnost, protože iniciátor Místní Agendy 21 (např. okresní úřad) musí nejprve oslovit obce a individuálně spolupracovat s místními samosprávami.
Jelikož jsou jednotlivé příklady natolik odlišné, je obtížné je porovnávat. Zvláště v ČR, kde jich skutečně není mnoho, znamená každý jedinečnou zkušenost.
EVA RÁZGOVÁ,
Ústav pro ekopolitiku, o. p. s.
FOTO ARCHÍV
