NÁZOR Krajské volby jsou již za dveřmi, a nelze se proto divit snahám stovek obcí o změnu dosavadní, od 1. 1. 2000 uzákoněné krajské příslušnosti. Nejedná se jen o malé obce, ale i o bývalá okresní města (včetně jejich zázemí), jako např. Chotěboř, Moravská Třebová, Pacov, Žamberk a další. Nově...
NÁZOR
Krajské volby jsou již za dveřmi, a nelze se proto divit snahám stovek obcí o změnu dosavadní, od 1. 1. 2000 uzákoněné krajské příslušnosti. Nejedná se jen o malé obce, ale i o bývalá okresní města (včetně jejich zázemí), jako např. Chotěboř, Moravská Třebová, Pacov, Žamberk a další.
Nově vytvořené krajské hranice, jak známo, plně respektují hranice územně zcela nesmyslných současných okresů, a tím spíše jsou rovněž tak nesmyslně vymezeny. Přitom Ministerstvo vnitra ústy náměstkyně Yvonne Streckové konečně přislíbilo v rámci druhé etapy reformy veřejné správy transformaci stávajících okresních úřadů, a tedy i územní (doufejme, že důslednou a radikální) reformu.
Většina zmíněných žádostí si však svým způsobem protiřečí. Na jednu stranu je požadována (a to zcela oprávněně) změna krajské příslušnosti, avšak na druhé straně (a za daných poměrů to ani jinak nelze) i změna okresní příslušnosti, a to bez ohledu na proklamované záměry ohledně územní reformy.
Tyto žádosti svědčí o tom, že se volení zastupitelé ani řadoví občané neodnaučili uvažovat v kategoriích současných okresů. Jako příklad uvádím z médií známou iniciativu Pacova a okolních obcí. Jejich snahy dokladuje i nápis "Jihočeský Pacov" na orientačních tabulích u příjezdových komunikací. Je zcela pochopitelné, že tato ryze česká (tedy ne-moravská) oblast se k Jihlavskému kraji příliš nehodí.
Na druhou stranu nelze pochopit snahu o přičlenění této oblasti k okresu Tábor, přestože Pacov (a s ním desítky či spíše stovky měst) má na to, aby se stal městem okresním, a může tedy být zařazen k Budějovickému kraji, jak si z nedostatku jiných možností přeje.
ČEKAJÍ NA CHYBU
Současné územní členění se 76 okresy a hlavním městem Prahou "oslavilo" nedávno (1. 7. 2000) již čtyřicáté výročí své neblahé existence. Přitom "konec tohoto zlého a těžce nemocného despoty" je naplánován zhruba za dva roky, tj. ke dni 31. 12. 2002. Nechme jej tedy v klidu dožít, a nezatěžujme jej ani sebe finančně nákladnými akcemi, pramenícími z nedostatku trpělivosti, a vyčkejme jeho konce.
Nezapomínejme však, že slibovaná územní reforma má zřejmě řadu odpůrců, a to jak v některých politických stranách, tak i v řadách některých úředníků, kterým jsou vlastní pohodlnost a "zaběhané systémy" milejší než řešení skutečných potřeb venkova.
Přestože se tito odpůrci v poslední době příliš neozývají, čekají na chybu. A touto chybou, a troufám si říci, že chybou fatální, by byly jakékoli investice do územních změn stávajících okresů, které jsou obcemi požadovány v zájmu dosažení změn krajské příslušnosti.
Je třeba vycházet z předpokladu, že odpůrci reformy zřejmě existují i v řadách Ministerstva vnitra. Ti budou jistě rádi (i když třeba naoko neradi) těmto požadavkům vycházet vstříc, a tím budou mít v ruce pádný argument, totiž milióny (ne-li miliardy), které na územní změny v rámci současných okresů budou vynaloženy.
TLAK ZDOLA
Problematikou územního členění a jeho historického vývoje se řadu let zabývám. Proto vřele doporučuji obrnit se dva roky trpělivostí, nedávat odpůrcům reformy žádné argumenty, zvláště jde-li o nemalé finanční prostředky. Místo toho doporučuji promýšlet návrhy na budoucí územněsprávní členění (osobně doporučuji 150-170 velkých okresů, sestavených vždy z 1-3 malých okresů - viz mé předchozí články).
Inspirací a výchozím bodem dalších úvah by mohl být např. předválečný stav s přihlédnutím k změnám osídlení, které nastaly. Ostatně sídla dnešních 383 pověřených obecních úřadů kopírují ze 75 % sídla tehdejších 331 soudních okresů. Snahou zastupitelů i řadových občanů venkovských oblastí by proto mělo být neustále vyvíjení tlaku na to, aby ze slíbené územní reformy nesešlo, a promýšlet si budoucí krajskou příslušnost v rámci budoucích malých okresů, z nichž by již bylo možno smysluplné kraje vytvářet.
Pouze vytvořením dostatečně husté sítě malých okresů je splněna nutná podmínka smysluplného dotvoření krajských hranic. Současné, téměř ze všech stran kritizované krajské hranice nejsou příčinou nežádoucího stavu, ale jeho důsledkem. Příčina tkví v základních územních jednotkách, tedy současných okresech.
Teprve pak bude možno vyjít zmíněným požadavkům vstříc (např. Rýmařovsko k Olomouckému kraji), aniž by se tyto přesuny musely týkat i jiné nesouvisející oblasti (např. Krnovsko v Ostravském kraji), nepřirozeně spojených v rámci současných okresů.
Je třeba nejen vytvářet potřebný tlak, ale zároveň předvídat i možné argumenty odpůrců reformy, a hlavně nepovolit. Je třeba mít neustále na paměti, že samotná doporučení odborníků či expertní studie samy o sobě nic nezmohou, pokud se nebudou opírat o tolik potřebný a chybějící tlak zdola, nutný k tomu, aby reforma nešla tzv. do "ztracena", jak je ve zdejších krajích zvykem. A kromě toho je třeba se odnaučit uvažovat v kategoriích současných okresů a současného územního členění, které snad po dvou letech skončí v "muzeu absurdit" či jiných dědictví totality.
ŠTĚPÁN MLEZIVA,
publicista
