ŠKOLSTVÍ Za koncepci, stav a rozvoj výchovy a vzdělávání v rámci výchovně vzdělávací soustavy odpovídá podle zákona ministerstvo školství. To víme všichni. Nejsem si však jista, do jaké míry si členové obecních zastupitelstev uvědomují také svoji míru odpovědnosti. O situaci jsem se dověděla v...
ŠKOLSTVÍ
Za koncepci, stav a rozvoj výchovy a vzdělávání v rámci výchovně vzdělávací soustavy odpovídá podle zákona ministerstvo školství. To víme všichni. Nejsem si však jista, do jaké míry si členové obecních zastupitelstev uvědomují také svoji míru odpovědnosti.
O situaci jsem se dověděla v samém závěru školního roku. Paradoxně ne od těch, kterých se bezprostředně týkala, ale od lidí, jichž se dotkla nepřímo - a přece si ji brali k srdci mnohem víc.
"Podruhé už bych to prožít nechtěla," povzdechla si zástupkyně ředitele základní školy na malém městě. "Stála jsem před rozhněvanými rodiči, chtěla jsem jim vyjít vstříc - a nemohla jsem."
Všechno bylo prosté. Základní škola nachystala jako každý rok zápis do prvních tříd s velkou parádou. Žáci vyráběli pro budoucí prvňáčky dárečky, učitelky připravovaly program, kostýmy, zdobily budovu. V den D se škola změnila v pohádkový ráj...
Jaký div, že právě do téhle školy chtěl z širokého okolí skoro každý. Vědělo se, že umí žáky naučit, naplní jim volný čas zajímavou nabídkou a ještě se chová k dětem tak, že se v ní cítí dobře. Navzdory snižující se populační křivce praskala škola při každém zápisu ve švech. Budova jí díky tomu nestačila, ale pronajímala si tradičně místnosti v okolních budovách.
Letos pár týdnů po zápisu přišla pohroma. Jeden z letitých pronajímatelů musel nájem vypovědět. Žádný zlý úmysl, prostory potřeboval pro vlastní expanzi. Základní školu to logicky zaskočilo. Znamenalo to totiž, že nemůže přijmout všechny žáčky, kteří o to při zápisu stáli. Ty, kteří patří do jejího spádového obvodu, přijmout musí, ale na všechny přespolní se zdaleka nedostane. A tak nezbylo než vysvětlovat.
Někdo pochopil, jiný slyšet nechtěl, zato si stěžoval - a dost ostře. Najednou se vyčlenila skupina rodičů z blízké obce a co že je to za přístup, vždyť jim paní ředitelka z jejich málotřídky řekla, že právě tahle škola děti určitě přijme.
Doopravdy? Škola nic takového netušila, nikdo jí nic neřekl, nikdo se předem na nic neptal...
Ještě před zápisem oznámila ředitelka málotřídky rodičům všech potenciálních prvňáčků, že od září nemohou s jejich školou počítat. "Kolegyně odchází do důchodu, a mně se nepodařilo za ni sehnat náhradu," oznámila překvapeným dospělým, "letos se u nás zápis nekoná." Vzápětí jim však poradila, kam mají se svými dětmi dojít, protože tamní škola je stoprocentně přijme. Ovšem že by zvedla telefon a alespoň do dané školy zavolala... Ani náhodou!
Chybně informovaní rodiče, přesvědčení o své pravdě, se začali domáhat domnělých práv. A nedorozumění bylo na světě. Přitom stačilo tak málo!
Za prvé. V únoru je ještě příliš brzy na konstatování, že "nejsou lidi". I když se většina ředitelů snaží shánět nové pracovníky sama, zaměstnavatelem je (ještě do konce roku 2000) školský úřad, který obvykle mívá seznam zájemců o místa učitelů.
Mnozí ředitelé však v podobném případě objíždějí okolní pedagogické fakulty, aby se domluvili se studenty, kteří v závěru školního roku získají diplom. Ani inzerce nemusí vyjít naplano. Pokud ředitelka toto všechno opomněla, zaslouží si ještě zůstat na svém místě?
Za druhé. Obec se ze své zákonné povinnosti "vytvářet podmínky pro plnění povinné školní docházky" nevymluví. Také ona má na nepříjemné situaci svůj díl viny. Ostatně zákon jí přímo ukládá projednávat s ředitelem školy mimo jiné i personální a sociální podmínky pracovníků. Měla by vědět o tom, zda jí zřizovaná škola je vedena ku prospěchu žáků - tedy i žáků budoucích. Pokud se jí nepodaří zajistit podmínky pro nového učitele (například služební byt), co brání zastupitelstvu, aby kontaktovalo sousední obce s většími školami?
Možností pomoci je víc - od "zapůjčení" učitele na domluvenou dobu až po dohodu o přijetí potřebného počtu žáků... Domluva se starostou sousední obce, popřípadě s ředitelem příslušné školy, by pochopitelně měla přijít včas, aby žádnou ze zúčastněných stran nezaskočila.
Před pár týdny začal nový školní rok. Jak jej asi uvítala zmíněná málotřídka! Stačili se dospělí domluvit tak, aby zde do lavic usedli i prvňáčkové? Nebo je přijala městská škola, protože se jí zázrakem podařilo sehnat nové prostory? Vzpamatovala se ředitelka málotřídky, obecní zastupitelstvo - a začali myslet na děti? Nebo všechno zůstalo jen na rodičích? A byla vůbec tato obec v podobné situaci sama? Signály říkají, že ne...
Žádné zastupitelstvo nemá na růžích ustláno. Povinností je, bohužel, stále ještě víc než financí, které by usnadnily jejich plnění. Jsou však okamžiky, kdy jde víc o smysl pro povinnost než o cokoli jiného. Pak stačí málo, aby si lidé v místě nemuseli říkat: "Měli jsme si své zastupitele vybrat líp."
JAROSLAVA VOLFOVÁ
FOTO AUTORKA
