01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

VLÁDNÍ NÁVRH PODROBEN KRITICE

Cena paliv a energie je u nás oproti její skutečné hodnotě nízká, a to zejména s ohledem na jejich budoucí nedostatek. Stále pak je ekonomicky (byť z krátkodobého horizontu) levnější spotřebovat více energie, než uskutečnit úsporná energetická opatření. Návratnost investic pro tato opatření je v...

Cena paliv a energie je u nás oproti její skutečné hodnotě nízká, a to zejména s ohledem na jejich budoucí nedostatek. Stále pak je ekonomicky (byť z krátkodobého horizontu) levnější spotřebovat více energie, než uskutečnit úsporná energetická opatření. Návratnost investic pro tato opatření je v nedohlednu, a pokud se nepoužijí podpůrné finanční prostředky (dotace), zdají se být energeticky úsporná opatření spíše hobby než ekonomicky podložená. Je proto třeba najít takový systém technických, organizačních a ekonomických opatření, aby se, pokud možno s minimální administrativou, dosáhlo optimálního efektu.

V komunální sféře se spotřebovává nemalé množství paliv a energie. Samospráva měst a obcí "živí" ze svých rozpočtů kromě svých úřadů (na ty připadá malé procento) například provoz základních a mateřských škol, městských kulturních zařízení nebo provoz veřejného osvětlení.

Energetická komise Svazu měst a obcí ČR (EK SMO) pečlivě sleduje vývoj energetické legislativy, zejména zákon o hospodaření energií. Jeho vládní návrh byl komisí několikrát diskutován a podroben značné kritice. Tato kritika však nebyla vždy jednolitá. Je to pochopitelné - členové EK SMO pocházejí z různých oblastí komunální sféry a kromě starostů jsou jejími členy i profesní pracovníci komunální energetiky (městští energetici, vedoucí pracovníci komunálních teplárenských společností) nebo i nezávislí odborníci, a tak v jejich názorech občas zaznívá i lobbismus. Ten však nelze vyloučit nikdy.

NÁMITKY

Hned v úvodu, v předmětu zákona o hospodaření energií chybí mezi výčtem energií paliva, která jsou zdrojem pro výrobu elektrické a tepelné energie. Zdánlivě nepatrné opomenutí, které se pak táhne jako červená nit dál. Palivy totiž nejsou jen uhlí, plyn a ropné výrobky, ale i dřevo, biomasa a zbytkový komunální odpad, který je rovněž významným energetickým zdrojem běžně využívaným v řadě rozvinutých zemí. Mezi základními pojmy je třeba rovněž uvést zbytkový komunální odpad, a to nejlépe v definici druhotného energetického zdroje.

Pokud jsem se zaměřil na zbytkový komunální odpad jako palivoenergetický zdroj, pak je třeba si uvědomit, že jeho výhřevnost je srovnatelná s kalorickou hodnotou hnědého uhlí a jeho roční produkce u nás je odhadována na 3 mil. tun.

Budeme-li předpokládat jeho reálnou využitelnost zejména v oblastech městských aglomerací, a to koeficientem 0,6, jedná se již o nezanedbatelné množství energetického potenciálu. Přitom je to zdroj v zásadě stálý. Jeho energetické využití má za následek i zlepšení v oblasti praktické ekologie.

Řada států západní Evropy má energetickou likvidaci zbytkového komunálního odpadu legislativně zakotvenou jako povinnost, případně stanoveny termíny, kdy všechen komunální odpad "musí projít spalovnami". Pochopitelně na tuto povinnost navazují i další legislativní normy zajišťující, aby "energetická spalovna" nebyla znevýhodňována proti výrobcům elektřiny a tepla z "čistého paliva".

PROGRAM VYUŽÍVÁNÍ ENERGIE

Návrh zákona specifikuje osm základních oblastí, na které mohou být v rámci Národního programu hospodárného využívání energie poskytovány ze státního rozpočtu dotace. Většina členů EK SMO vyjádřila své výhrady k principu dotačního systému.

Domnívá se totiž, že vyčleněných finančních prostředků nebude příliš mnoho (dosavadní praxe tuto domněnku potvrzuje) a snaha získat je se stane předmětem nepatřičného "kupčení", nemajícího daleko ke korupci.

Navrhují proto, aby se podpora "Programu" uskutečňovala zejména formou daňových úlev. Tento návrh má však pro municipality jednu zásadní potíž. Jedná se o oblast veřejné správy, a ta má v zásadě rozpočtový charakter hospodaření. Mechanismus daňových úlev lze např. v oblasti základního školství nebo kultury těžko uplatnit.

Návrh zákona předpokládá, že pravidla pro poskytování dotací "Programu" budou stanovena nižší právní normou - nařízením vlády. Navrhujeme tedy, aby při tvorbě těchto pravidel byla možnost daňových úlev alespoň pro podnikatelský sektor zapracována.

KOGENERACE

Kombinovaná výroba elektřiny a tepla dosahuje vysoké energetické účinnosti a ekonomické efektivity, a proto se povinnost jejího zakotvení v zákoně o hospodaření palivy a energií zdá být logická. Rovněž tak hranice součtového výkonu 5 MWt. Návrh zákona dále stanoví, že pokud energetický audit prokáže technickou nevhodnost nebo ekonomickou neefektivnost, případně dlouhodobou nezajištěnost odběru či využití vyrobené energie, odpadá povinnost zavedení kombinované výroby elektřiny a tepla.

Výstavba kogeneračního zdroje je pochopitelně dražší než výstavba výtopny a každý, kdo se k realizaci takového zdroje rozhodne, by měl zvážit, zda má zajištěn dlouhodobý odběr elektřiny a její ekonomickou návratnost.

A zde je další "kámen úrazu". Cenová úroveň dodávané elektrické energie není vůbec ustálena. Na straně jedné jsou ceny dosud nedokončenou deregulací pokřiveny - v dohledné době je předpokládán jejich růst. Na straně druhé s otevřením trhu elektřinou je ohlašováno dlouhodobé snižování cen elektřiny. Jestliže je v současné době v Evropě převis elektrického výkonu ve zdrojích zhruba 30 000 MW, lze očekávat "tvrdý boj" o zákazníka a zde elektřina z "drobné kogenerace" nemá příliš velkou naději na uplatnění.

Nutno rovněž zvážit, které druhy kogeneračních zařízení mají naději "uspět na trhu" nebo u kterých by realizace měla být povinností ze zákona, aby se zabránilo plýtvání energií.

Jak se stavět ke kogeneraci v při energetickém využití plynu? Používání kogenerace u plynových kotelen se v poslední době velice rozšiřuje. Je to trend budoucnosti nebo jenom určitá móda používat zařízení vysoce technicky náročné ve snaze mít "vlastní elektrárnu"?

Zatímco u výroby elektřiny v tepelných elektrárnách u čistě kondenzačního provozu je účinnost energetického cyklu cca 40 %, u plynových výtopen je dosahováno energetické účinnosti kotlů i přes 90 %.

Paradoxní je, že energetická účinnost kogenerační jednotky je nižší než účinnost špičkového plynového kotle. Jaké je tedy výhoda kogenerace u plynu? Pokud je elektřina vyráběna pro vlastní spotřebu a nahradí např. cenově náročný podnikatelský maloodběr nebo zajistí pravidelné dodávky pro vlastní spotřebu, a sníží tak dodávky za odběr ze sítě a rezervaci potřebného výkonu ve špičkách, je vyrobená elektřina přínosem.

Hlavním problémem "kogenerace z plynu" je uplatnění vyrobené energie. V oblasti municipalit to platí dvojnásobně. Města provozují většinou výtopny pro sídlištní zástavbu, kde je velká nevyváženost mezi letní a zimní spotřebou tepla. V letních měsících klesá spotřeba tepla /(pouze pro přípravu teplé užitkové vody (TUV)/ i pod 10 % zimní spotřeby.

Praxe ukazuje, že kogenerační jednotka ve výši 20 % tepelného příkonu zdroje stačí v letním období během energetických špiček vyrobit teplo pro TUV pro celodenní spotřebu. Problémem zde je zajistit dostatečnou akumulaci tepla pro zákazníky, neboť budou TUV potřebovat v odpoledních či večerních hodinách, zatímco výroba a dodávka elektřiny ve výhodném tarifu se uskutečňuje zejména v dopoledních hodinách.

Z uvedených několika příkladů vyplývá, že kombinovaná výroba elektřiny a tepla není z hlediska technického, ekonomického i provozního tak jednoduchou záležitostí, jak by se mohlo na první pohled zdát a obsahuje v sobě značná rizika.

Investice do energetiky mají poměrně dlouhou dobu návratnosti a ani sebelepší energetický audit nemůže tato rizika předpovědět nebo eliminovat. K tomu přistupují poměrně vysoké investiční náklady, a tak se nelze divit tomu, že provozovatelé se instalaci kogeneračních zařízení brání a vyžadují dotaci.

ENERGETICKÉ AUDITY

Snad žádná část návrhu zákona o hospodaření energií nevyvolala tak jednoznačnou kritiku jako ta, týkající se energetických auditů. Kritika se týkala zejména rozsahu povinných a opakujících se energetických auditů.

Energetický audit není nijak levná záležitost a rozpočtová sféra (a tou municipality jsou) neoplývá zbytečnými finančními prostředky. Proto jsme byli zvědavi na to, jaké hranice roční spotřeby pro povinné energetické audity budou v příslušné prováděcí vyhlášce stanoveny. Podle posledních předběžných informací to má být pro rozpočtové a příspěvkové organizace pro objekty s roční spotřebou nad 1500 GJ a u objektů podnikatelského charakteru nad 15 000 GJ.

Když zvážíme, že se roční spotřeba tepla např. u obytného domu s 50 byty se pohybuje okolo 2500 GJ a roční spotřeba školního areálu ve středně velkém městě okolo 5000 GJ, vychází povinnost zpracovávat povinné energetické audity ve značném rozsahu.

To, že panelové domy nebo školní areály jsou z hlediska tepelněizolačního v nevyhovujícím stavu, je obecně známo. Žádný a ani opakovaný energetický audit však nápravu nepřinese, pokud nebudou k dispozici finanční zdroje na nápravu.

Lze pochopit požadavek na energetický audit v případě žádosti o dotaci, ale vyrábět energetické audity tzv. do šuplíčku? Připomíná to návrat zhruba 20 let zpět do doby takzvané společenské prověrky hospodaření palivy a energií, kdy se vše "prověřilo" (ono to bylo pro vedení i energetiky obecně známo) a pak se zjistilo, že na nápravu nejsou stejně peníze.

Energetické audity jako takové v zásadě nezatracujeme. Dobře mohou posloužit k analýze energetického hospodaření organizace nebo menšího města tam, kde nemají k dispozici pracovníka s potřebnými znalostmi z oblasti energetiky. Ale takto formulovaná povinnost nás vrací zpět do doby direktivního hospodaření nebo vyvolává dojem lobbismu, kdy je třeba pro určitou skupinu lidí zajistit pravidelné zakázky.

Hnacím motorem k dosažení úspor paliv a energií však musí být oblast cenová. Jestliže si např. vlastníci zprivatizovaných bytů uvědomují výhodnost zateplení objektu při inovaci fasády obytného domu (na úsporách se jim tato investice za 10-15 let vrátí), je třeba vytvořit i cenové mechanismy u nájemního bydlení (mimo jiné pro domy ve vlastnictví obcí), aby bylo možné zvýšit nájem na dobu splácení investice do zateplení obytného domu, neboť na této energetické úspoře profituje nájemník.

JOSEF ŠALDA,

starosta Čelákovic,

předseda Energetické komise SMO ČR

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down