KRIZOVÝ MANAGEMENT VE STÁTNÍ SPRÁVĚ Krizový management na úrovni státní správy již částečně prošel legislativními změnami a přijetí dalších zákonů se očekává koncem tohoto roku. Následující seriál článků se bude zabývat současnou úrovní krizového managementu. V každém právním státě vytváří základní...
KRIZOVÝ MANAGEMENT VE STÁTNÍ SPRÁVĚ
Krizový management na úrovni státní správy již částečně prošel legislativními změnami a přijetí dalších zákonů se očekává koncem tohoto roku. Následující seriál článků se bude zabývat současnou úrovní krizového managementu.
V každém právním státě vytváří základní a také nezbytný rámec a podporu pro řešení krizových situací co nejdokonalejší a vzájemně provázaná legislativa. Základní právní normou nejvyšší právní síly je Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.), která v článku 10 stanovuje, že "ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je ČR vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem".1)
Listina základních práv a svobod, ústavní zákon č. 2/1992Sb., mj. stanovuje, že "povinnosti občanům mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích". Článek 9 pak říká, že "nikdo nesmí být podroben nuceným pracím a službám s výjimkou těch, které jsou vyžadovány zákonem při živelní pohromě, nehodě a nebezpečí, ohrožujícím životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty".2)
ZÁKLADNÍ PILÍŘ
Tento právní dokument zase jednoznačně vymezuje oblasti, ve kterých mohou být občané, v případě krize nebo nějaké jiné mimořádné situace, dočasně zbaveni některých svých základních práv, a dokonce jim mohou být v zájmu urychleného vyřešení problému stanoveny i některé povinnosti. Na tento vysoce obecný legislativní rámec již úzce navazuje základní specifická legislativní norma - ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, který je základním pilířem nového pohledu na strukturu a působnost orgánů krizového řízení ČR.
Tento zákon mj. stanovuje, že "zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu".3) Významné je také to, že poměrně přesně specifikuje podmínky, za kterých může být buď na území celého státu, nebo pouze v některých jeho částech vyhlášen krizový stav (nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav).
Značný význam má rovněž ustanovení čl. 3 citovaného zákona, který stanovuje povinnost státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků a právnických a fyzických osob podílet se na zajišťování bezpečnosti ČR. Jedná se zejména o případy, kdy je "bezprostředně ohrožená svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy nebo ve značném rozsahu vnitřní pořádek a bezpečnost, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí, anebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně".
Mezinárodní závazky o společné obraně vyplývají pro ČR, jako nového řádného člena NATO, v současné době zejména z čl. 5 Washingtonské smlouvy. Implicitně lze potom dovodit tyto závazky i v plnění Charty OSN, která ve svém čl. 51 tyto aktivity prostřednictvím politické solidarity a odpovídající vojenské síly předvídá, a to za účelem zachování míru a demokracie.
BEZPEČNOSTNÍ RADA STÁTU
Podle článku devět ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR (ve smyslu usnesení vlády ČR č. 391/1998) byla zřízena Bezpečnostní rada státu (BRS). V této souvislosti je potřebné konstatovat, že do tohoto okamžiku byla ČR patrně jedním z mála evropských států, které až do června roku 1998 neměly nadresortní poradní orgán vlády pro řízení bezpečnosti a obrany země. Tímto institucionálním zázemím byl vytvořen ucelený systém krizového managementu a základy pro jeho zapojení do systému řízení obrany státu v podmínkách členství ČR v NATO.
Na ústavní zákon o bezpečnosti ČR navazují další dva prováděcí zákony, a to zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky a připravovaný krizový zákon. Zákon o zajišťování obrany je předurčen k řešení vojenské krizové situace, která vznikla v souvislosti s vnějším vojenským ohrožením státu nebo plněním mezinárodních závazků o společné obraně. Zákon o krizovém řízení a integrovaném záchranném systému by měl být aplikován zejména v případech řešení krizových situací nevojenského charakteru.4)
KONKRÉTNÍ ÚKOLY
Bezpečnostní rada státu je základním a nejvyšším bezpečnostním orgánem, který koordinuje a permanentně vyhodnocuje problematiku bezpečnosti a bezpečnostní politiky ČR. V návaznosti na to připravuje vládě návrhy opatření k jejímu zajišťování. V rámci své základní obsahové náplně plní několik konkrétních úkolů. Při hrozbě vzniku krizové situace a po vyhlášení krizového stavu analyzuje vzniklou bezpečnostní situaci státu a tendence možného ohrožení, posuzuje opatření navrhovaná aktivovaným meziresortním krizovým štábem, předkládá vládě návrhy na opatření k řešení vzniklé krizové situace a koordinuje realizaci činností v oblasti bezpečnosti ČR.
Předsedou BRS je předseda vlády, zástupcem je ministr zahraničních věcí, dalšími členy jsou místopředseda vlády a ministr financí, ministři obrany, vnitra a ministr bez portfeje.
Stálými pracovními orgány BRS jsou: Výbor pro obranné plánování (pro koordinaci plánování opatření k zajištění obrany ČR), Výbor pro civilní nouzové plánování (základní platforma pro koordinaci plánování opatření k zajištění ochrany vnitřní bezpečnosti státu, ochrany obyvatelstva a ochrany ekonomiky a ke koordinaci požadavků na civilní zdroje nezbytné pro zajištění bezpečnosti ČR), Výbor pro koordinaci zahraniční a bezpečnostní politiky (zabezpečuje vnitrostátní koordinaci této politiky ČR) a Meziresortní krizový štáb (je aktivován při vzniku krizové situace a po vyhlášení krizového stavu). Stává se tak pracovním orgánem BRS pro zabezpečení řešení krizových situací, týkajících se bezpečnostních zájmů státu. Z tohoto je tedy zcela zřejmé, že není permanentní institucí v systému krizového řízení ČR.
V případě bezprostřední hrozby nebo po vzniku krizové situace, která se dotýká bezpečnostních zájmů ČR, nařizuje aktivaci Meziresortního krizového štábu předseda vlády. Jestliže se jedná o vnější vojenské ohrožení či plnění spojeneckých závazků, pak premiér touto aktivací pověřuje a jmenuje jeho předsedou ministra obrany. V případě ostatních druhů ohrožení je aktivací pověřen ministr vnitra.
Činnosti jednotlivých pracovních orgánů Bezpečnostní rady státu jsou svou povahou a faktickými úkoly velmi podobné, každý z nich však orientuje tyto úkony jiným směrem. Takto je pak pokryta celá problematika vnější i vnitřní politiky státu a jejího dalšího směřování.
Poznámky:
1) Ústavní zákon č. 1/1992 Sb., Ústava ČR, čl. 10
2) Ústavní zákon č. 2/1992 Sb., Listina základních práv a svobod, čl. 9, odst. 1,2
3) Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, čl. 1
4) Od března 2000 je tento návrh zákona rozdělen na dva samostatné návrhy zákonů
LENKA SMEJKALOVÁ,
specializace regionalistika a veřejná správa,
Vysoká škola ekonomická
