POJÍZDNÁ PRODEJNA - MNOHDY JEDINÁ ŠANCE

Jedním z programů státní tzv. celoplošné podpory podnikání je program "Pojízdná prodejna". Jak už název napovídá, jeho cílem je zlepšení zásobování venkova. Podnikatel žádající o dotaci je povinen provozovat pojízdnou prodejnu minimálně v 15 obcích jednou týdně. Program mu pak nabízí úhradu 50 %...

Jedním z programů státní tzv. celoplošné podpory podnikání je program "Pojízdná prodejna". Jak už název napovídá, jeho cílem je zlepšení zásobování venkova.

Podnikatel žádající o dotaci je povinen provozovat pojízdnou prodejnu minimálně v 15 obcích jednou týdně. Program mu pak nabízí úhradu 50 % nákladů na pořízení prodejny, a to až do výše 1,5 mil. Kč (bližší informace k projektu lze získat na pobočkách Českomoravské záruční a rozvojové banky, na Ministerstvu průmyslu a obchodu (www.mpo.cz, tel.: 02/24 86 26 30).

Dosavadní zájem podnikatelů dokumentují následující údaje: za první čtvrtletí je registrováno 10 žádostí. Z toho byla uzavřena jedna smlouva o finanční podpoře ve výši 0,5 mil. Kč a 3 žádosti v celkovém objemu dotací 2,1 mil. Kč byly schváleny. Dalších 6 žádostí se v současné době řeší. (Pozn. redakce: do uzávěrky časopisu.)

Na stav zásobování venkova, samotný program i první zkušenosti jsme se zeptali starostů venkovských obcí i prvních žadatelů.

Petr Strnad, starosta Bulovky (okres Liberec): "Obec Bulovka ve Frýdlantském výběžku se skládá ze tří částí - Bulovky, Arnoltic a Dolní Oldříše na polských hranicích. První dvě části mají své stálé smíšené obchody. Osada Dolní Oldříš s 24 stálými obyvateli takový obchod nemá.

V době letních dovolených se počet obyvatel rozroste až na trojnásobek a všichni společně jsou odsouzeni k tomu, aby dojížděli za nákupy do bulovského obchodu. Chalupáři svými automobily, nemotorizovaní místní autobusem, který za "těžký peníz" dotujeme, abychom udrželi na solidní úrovni dopravní obslužnost.

Dřívější pojízdná prodejna Jednoty zastavovala i v okrajových částech Bulovky a Arnoltic, přestože tu byly a dodnes jsou stálé obchody. Domnívám se, že znovuzavedení tohoto způsobu prodeje by mohlo být přínosem - v našich podmínkách pak zejména ve zmiňované Oldříši. Jsem přesvědčen o tom, že jak chalupář, tak i místní občan této osady by takovou službu přijal s povděkem, a to snad i proto, že by ušetřil spoustu času, který ztratí dojížděním za nákupy.

Na podporu pojízdných prodejen se dívám s optimismem. Myslím si, že by se do širšího povědomí měly dostat podmínky získání dotací.

Obávám se jediného, co může v určitých oblastech efektivitu takového prodeje hatit - levná nákupní střediska - v našem případě to je frýdlantský Penny - Market. Myslím si však, že pokud by občan v odlehlé osadě věděl, že v určitou dobu bude mít poblíž své chalupy pojízdnou prodejnu - netrmácel by se do vzdálených nákupních středisek. Toto bude platit zejména u chalupářů."

Vít Paula, starosta Doubravice (okres Trutnov): "Osady, které patří do spádového území Doubravice, jsou od centrální obce a také od zdejší "kamenné" prodejny více než půldruhého kilometru vzdálené. Když připočteme podkrkonošské "krpály" spolu s tím, čemu se nestydíme říkat "dopravní obslužnost", není se co divit, že tu naše sousedy z osad příliš často nevidíme.

Někdo by mohl namítnout, že právě mizerné autobusové spojení vyprovokovalo rozsáhlou motorizaci, která dovolí venkovanům nakupovat v prozatím levných supermarketech na okrajích měst a která odkáže myšlenku na znovuoživení služby pojízdných prodejen někam do společnosti elektrických přímotopů.

Dost možná, nebýt alarmujícího počtu starých, osamoceně žijících, těžce pohyblivých spoluobčanů. Ti mají problémy s nákupy i tehdy, žijí-li v centrální obci. Staří lidé z osad si už netroufají vyjet například v lednu ranním autobusem do města s tím, že se nazpět dostanou až v poledne s nákupem, který by jim měl vystačit na několik dní. Naše pečovatelská služba při denním stacionáři se o jejich problémy zajímá a snaží se pomáhat, ale nemůže suplovat obchodní síť.

Starých a těžce pohyblivých lidí přibývá a pojízdné prodejny jsou jejich šance. A mohou být šancí i tam, kde obec z nějakých důvodů není schopná odkoupit prodejnu, které se chce Jednota zbavit z důvodů nízké rentability a potřeby nákladných oprav.

Zákazníci pro pojízdné prodejny tedy existují. Jen doporučuji ještě jednou promyslet kritéria programu, požadující minimální teritoriální pokrytí 15 obcí jednou prodejnou jedenkrát týdně. Upozorňuji, že v některých pohraničních, málo osídlených okresech, by to znamenalo objet téměř polovinu okresu s jednou prodejnou. Co se týče četnosti návštěv, vtip pojízdného prodeje (alespoň u nás) před lety spočíval v objednávání potravin, ale například i montérek, nářadí apod.

Zkrátka, jestli by nebylo od věci změnit podmínky tak, aby prodejna obsluhovala třeba jen deset obcí, ale dvakrát týdně. Jinak si jen přeji, aby se našlo dost zájemců, ochotných tuto nelehkou službu vykonávat s vědomím, že je to po finanční stránce běh na dlouhou trať."

Hugo Pelikán, starosta Horní Krupé (okres Havlíčkův Brod): "Naše obec se nachází 10 km od Havlíčkova Brodu a má 350 obyvatel. Patří k ní 3 osady, ve kterých žije celkem 100 obyvatel. Zásobování Horní Krupé zajišťuje soukromá prodejna smíšeného zboží, do osad zajíždí pojízdná prodejna. Za posledních 10 let se však stále měnili její provozovatelé. Nejdříve to byla Jednota, potom další firmy.

Současný provozovatel dojíždí do osad jednou týdně. Aby tento způsob prodeje nezanikl, provoz jsme vždy dotovali. Zásobování pojízdnou prodejnou využívají především důchodci, kteří tuto službu velmi vítají - tudíž chceme udělat vše pro to, aby provozovatelé těchto prodejen nebyli nuceni z finančních důvodů (vysoké provozní náklady - nafta, údržba vozidla, silniční daň) skončit. Domnívám se, že například snížení daní nebo jakákoliv další pomoc provozovatelům pojízdných prodejen by byly na místě."

Zbyněk Mrkvička, podnikatel, Chotěboř (okres Havlíčkův Brod): "S pojízdnou prodejnou jsem jezdil už v roce 1988, to však ještě jako zaměstnanec Jednoty. Po roce 1989 se většina Jednot těchto prodejen zbavovala jako nerentabilních. U svého rodinného domku jsem vybudoval prodejnu. Po krátkém čase jsem zjistil, že mě stávající prodejna neuživí, a tak jsem od Jednoty pronajal znovu pojízdnou prodejnu a začal zásobovat asi 20 obcí v okolí. Po nějakém čase jsem byl nucen prodejnu od Jednoty odkoupit.

Tím však také nastaly větší finanční nároky a problémy. Poplatky za silniční daň, zákonné pojištění odpovědnosti, pohonné hmoty a nutné opravy byly častokrát vyšší než můj výdělek. V té době jsem se poprvé obrátil na obecní úřady se žádostí o poskytnutí příspěvku na zásobování obcí. Někdo dal více, někdo méně, někdo vůbec nic. Byl jsem ale rád za každou korunu.

Kdo nezažil, co je to jezdit do odlehlých končin Vysočiny za každého počasí, kdy ani autobusy nejezdí, nedovede si představit, jak je to náročné. Někdo by mohl namítnout, proč to tedy dělám. Spojení pojízdné prodejny s malým krámkem je pro mě ideální kvůli nákupu většího sortimentu zboží a také proto, že už tuto činnost provozuji tak dlouho.

Letos jsem se ale musel rozhodnout, co dál. Svou prodejnu jsem totiž v letošní kruté zimě převrátil, a tak, když jsem se dozvěděl o schválení státního programu na podporu pojízdných prodejen, chtěl jsem toho využít. Shodou okolností jsem v našem okrese sehnal jednu prodejnu, která byla na prodej. Poslal jsem tedy žádost o státní dotaci a také jsem kontaktoval všechny obecní a městské úřady zásobovaných obcí s žádostí o poskytnutí dotace. Někde jsem pochodil lépe, jinde hůře.

V době, kdy píši tento článek, ještě nevím, jak všechno dopadne. Prodejnu mám prozatím v nájmu a do konce dubna musím uhradit částku 300 000 Kč. Jestli finanční prostředky nezískám, bude to zlé nejenom pro mě, ale i pro většinu lidí z "mých" obcí. Pro ně je totiž zásobování pojízdnou prodejnou mnohdy jedinou šancí, jak si obstarat živobytí. To by si také měli uvědomit lidé z úřadů, kteří byli voleni právě občany těchto obcí. Leckde je vidět snaha tuto situaci řešit k oboustranné spokojenosti, na druhé straně však vidíte i povýšenost a přímo cítíte, jak "otravujete" s pro ně tak nedůležitou záležitostí.

Ne každý má možnost nakupovat v různých supermarketech, které ničí malé obchodníky. Psát o tom, že se drobný podnikatel nikdy nedostane na cenovou úroveň těchto kolosů, by bylo nošením dříví do lesa. A tak při vzrůstajících cenách dopravy a prakticky všeho, co s tímto druhem podnikání souvisí, je při zachování stávajících cen zboží provoz pojízdné prodejny bez dotací nemyslitelný. Zvyšování cen zboží k pokrytí nákladů není řešení."

Jaroslav Jirásek, podnikatel, Hronov (okres Náchod): "Firma Domiko - průmyslové zboží vznikla převzetím obchodní firmy, zabývající se ambulantním prodejem zboží. Jako velkoobchod průmyslovým zbožím, domácími potřebami a drogerií zásobujeme prodejny i občany ve východních Čechách - na Náchodsku, Broumovsku, Trutnovsku, Rychnovsku a Jaroměřsku. Občané ve vesnicích, kde již stálé prodejny nejsou, si ale u nás zboží mohou objednat a nechat dovézt. Chybí však ještě sortiment potravinářského zboží, které bychom jim chtěli v budoucnu nabídnout formou pojízdné prodejny včetně dalšího sortimentu na objednávku. Půjde například o kuchyňské spotřebiče a elektroniku. Počítáme i s rozšířením služeb o perspektivní internetový obchod.

Náš region je specifický množstvím malých obcí a samot v podhorském terénu, kde jsou některé obce v zimním období jen velmi obtížně dostupné. Občané těchto oblastí, kde již stálé prodejny nejsou, budou zásobováni jedenkrát týdně standardním sortimentem potravin a drogerie, průmyslovým zbožím v základním rozsahu a na základě vlastních objednávek i specializovaným zbožím.

Prodejnu nabídneme k dispozici i krizovým štábům okresů. Požádali jsme také o dotaci na vybavení a rekonstrukci prodejny. Ekonomický provoz prodejny vychází z obchodního rozpětí a dotací městských nebo místních úřadů tak, aby jeho cena byla srovnatelná se stálými obchody."

Připravil VÁCLAV DRAŠNAR

FOTO AUTOR