V legislativě týkající se veřejné správy dochází k zásadním změnám. Nejen o nich jsme hovořili s Ing. Miroslavem Benešem, předsedou Výboru pro veřejnou správu, regionálního rozvoje a životního prostředí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. [*] Poslanecké návrhy zákonů o okresních úřadech, krajích,...
V legislativě týkající se veřejné správy dochází k zásadním změnám. Nejen o nich jsme hovořili s Ing. Miroslavem Benešem, předsedou Výboru pro veřejnou správu, regionálního rozvoje a životního prostředí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
[*] Poslanecké návrhy zákonů o okresních úřadech, krajích, obcích a hlavním městě Praze se od vládních podstatně lišily. K jakým změnám došlo a co bylo jejich příčinou?
Jedná se spíše o "technické normy", které definují vnitřní uspořádání např. mezi radou a zastupitelstvem. Náš výbor zpracoval jejich komplexní pozměňovací návrhy - z vládních pozměňovacích návrhů nezůstalo prakticky nic.
Například vládní návrhy zákona o krajích zaváděly institutem vládního zmocněnce do celého ducha návrhu nedůvěru v samosprávy.
Už při jednání výboru došlo k zásadnímu obratu. Je to dáno zřejmě tím, že poslanci výboru pocházejí většinou ze samosprávy, takže pro ně filozofie návrhu byla naprosto nepřijatelná. Nepřijatelný byl také výklad, že pouze zastupitelstvo je institucí, která může rozhodovat, což by ve větších městech znamenalo zablokování práce zastupitelstva. Dále se vytvářejí výbory zastupitelstva tak, jak to bylo obsaženo ve vládním návrhu, ale současně si může rada definovat komise stejně jako je tomu dnes.
Zákon o krajích je analogický se zákonem o obcích - např. vztahy mezi zastupitelstvem a radou kraje jsou velmi podobné vztahům mezi obecní radou a obecním zastupitelstvem - takže po technické stránce by tento zákon neměl způsobit žádné problémy. Zatímco zákon o obcích i zákon o hlavním městě Praze je podle mého názoru lepší než zákony, které stále platí, v případě okresních úřadů (OkÚ) si nemyslím, že bylo nutné přijímat novou normu. Nejsem si také jist, zda bylo nezbytně nutné vypouštět institut okresního shromáždění - taková ale byla vůle Sněmovny.
Zásadnější z hlediska reformy veřejné správy jsou další zákony. Zůstává otázkou, zda reformou je pouze "přestěhování" kompetencí z centra na kraje nebo z okresů na kraje. Pak nejde o reformu veřejné správy, ale pouze o zřizování krajů.
Zde se dotýkám schváleného zákona o změně zákona, který rozděluje kompetence především centrálních orgánů na kraje a (v době našeho rozhovoru) projednávaného zákona o převodu majetku státu na kraje. Samozřejmě se to týká také nejvíce očekávaného zákona o rozdělování výnosu daní.
[*] Proč nerad vidíte vypuštění institutu okresního shromáždění?
Důvod je prostý, jakkoliv je pravomoc okresního shromáždění velmi omezená - v podstatě pouze schválit nebo neschválit rozpočet - přece jen tento institut znamená určitou kontrolu nad hospodařením OkÚ. Mám velké obavy, že po dobu, kdy okresní úřady mají před sebou životnost dva roky, mohou u vědomí "konce svého života" nakládat s finančními prostředky, ale i s majetkem svérázným způsobem. Dohled z Prahy je při tom, jak všichni víme, velmi vzdálený.
[*] V čem ve stručnosti spočívají přednosti zmíněných zákonů?
Především v tom, že jasně definují kompetence zastupitelstva, rady a starosty. Ponechávají a upřednostňují také institut pozastavení rozhodnutí rady či zastupitelstva. V konečné instanci pak rozhoduje nezávislý soud.
[*] Který z návrhů zákonů má podle vás největší slabiny?
Nejvíce diskutabilní je návrh zákona o rozdělování výnosu daní a já v tuto chvíli neumím předjímat, jak přesně dopadne. Navrhovaná norma o rozpočtovém určování daní počítá s tím, že příjmy rozpočtů krajů budou z podílů celostátního hrubého výnosu spotřební daně např. z lihovin, daně dědické a daně darovací a dále podílů celostátního hrubého výnosu DPH, výnosu daně z příjmu fyzických osob, právnických osob a z převodu nemovitostí. U obcí je rozdělení obdobné. Jde o totální přesun v mechanismu daňových příjmů obcí. Dnes se odhaduje, že zhruba 4000 obcí si polepší a 2000 obcí si pohorší.
Jednoduše řečeno - ti aktivní dostanou méně. Vládní návrh, který říká, že jak obce, tak kraje budou financovány, vyjma daně z nemovitostí, výhradně podle počtu obyvatel, je pro mne naprosto nepřijatelný. V současnosti přece existují programy regionální podpory v oblastech s vyšší mírou nezaměstnanosti a hospodářskými potížemi. Příslušné regiony by byly podle tohoto návrhu zvýhodněny - samozřejmě na úkor těch druhých.
Nejsem si jistý, jestli se v době hektických příprav na podzimní volby do krajských zastupitelstev podaří vytvořit návrh, který bude pro Sněmovnu dostatečně přijatelný a který bude zároveň motivovat obce, ale i kraje k jejich rozvoji.
V této souvislosti chci zmínit skutečnost, že v kategorii obcí do 100 obyvatel je daňová výtěžnost tak malá, že by tyto obce nemusely "dožít" roku 2001. Fakt, že ČR má více než 6000 obcí, není podle mne normální. Tlak na slučování obcí považuji za rozumný, není ale možné činit jej likvidačním způsobem.
Např. v sousedním Bavorsku proces slučování probíhal 12 let. Myslím si, že bychom se měli poučit, a doufám, že některé pozměňovací návrhy, které byly v tuto dobu podány, získají podporu.
[*] Legislativa se bouřlivě vyvíjí - můžete přesto rámcově popsat fungování krajů?
Vláda si zahájení fungování krajů představuje tak, že přednosta okresního úřadu v budoucím sídelním městě vytvoří elementární pracovní tým zhruba 30-40 lidí, který práci kraje zahájí. Nesouhlasím s tím, protože si myslím, že by si jeho členy měla vybrat reprezentace kraje. Ve vládou navrženém mechanismu může dojít k tomu, že na krajský úřad přejdou úředníci s konexemi. Na druhé straně postup vlády chápu, jestliže volby jsou v listopadu a od prvního ledna mají kraje začít pracovat.
Sněmovna musela přepracovat také vládní návrh z hlediska převodu majetku. Pro každého starostu je asi úsměvné, že vláda uložila krajům, aby do tří měsíců provedly zápis převedeného majetku do katastru nemovitostí. Mnoho z nich si ještě vybaví anabázi s převodem majetku státu na obec. Přešli jsme na jiný mechanismus - na mechanismus formou rozhodnutí ministra, přičemž ministr má rok na to, aby rozhodnutí vydal. Rozhodnutí může obsahovat i určité podmínky využití majetku.
Bude velmi důležité, jestli lidé, kteří budou stát v čele krajských orgánů, budou profesionálové a jestli budou mít zkušenosti s řízením. Pak je šance, že kraje nebudou pro finance jenom černou dírou.
Za podstatné u krajů považuji územní plánování na vyšším územním samosprávném celku, řešení dopravní obslužnosti, kterou dnes řeší OkÚ, a péči o komunikace 2. a 3. třídy. Důležité je rovněž ucházení se o finanční příspěvky, ať už ze strany státu nebo z prostředků Evropské unie. V této souvislosti se musím zmínit o tom, že argumentace penězi, které přijdou do regionů přímo, je poněkud zavádějící. Neměli bychom se příliš těšit na finanční prostředky, které do krajů přijdou, protože ony prostě nebudou tak velké. Např. ISPA i SAPARD jsou, jak známo, resortní programy, a tedy se o nich rozhoduje z centra.
Obrazně řečeno - vznikem krajů nevzniknou žádné peníze. Bohužel, stávající návrhy zákonů neříkají, kolik se ušetří úředníků v centru.
[*] Nelze samozřejmě předjímat rozhodnutí Sněmovny, a hlavně Senátu, nicméně - začnou kraje fungovat už od 1. ledna 2001?
Pozorně sleduji činnost Senátu a vím, že není tak silně vázán na politická stanoviska klubů ve Sněmovně. Proto si myslím, že by v některých věcech mohl zvítězit zdravý rozum a že bychom mohli získat více času.
VÁCLAV DRAŠNAR
