Pravděpodobně terénní konfigurace města, stísněného až do začátku tohoto století v zaříznutém údolí řeky Jihlavy způsobila, že Třebíč má minimum historicky založených městských parků. Pomineme-li drobnější parkově upravené plochy, jedná se pouze o Máchovy sady, Tyršovy sady a Masarykovy sady....
Pravděpodobně terénní konfigurace města, stísněného až do začátku tohoto století v zaříznutém údolí řeky Jihlavy způsobila, že Třebíč má minimum historicky založených městských parků. Pomineme-li drobnější parkově upravené plochy, jedná se pouze o Máchovy sady, Tyršovy sady a Masarykovy sady. Svébytné postavení vždy zaujímal zámecký park jako omezeně přístupný areál ve vlastnictví rodu Valdštejnů.
Nedostatek městských parků kompenzoval místní okrašlovací spolek systematickým kultivováním cenných krajinných partií v okolí města. Nejstarším počinem, ještě před založením okrašlovacího spolku, bylo zalesnění Strážné hory započaté v roce 1835. Následovala úprava Radostínských sadů včetně tehdejší tzv. městské přírodní rezervace Lísčí, Lorenzových sadů a Krajíčkovy stráně. V průběhu první poloviny tohoto století probíhaly parkové úpravy pod Strážnou horou v Libušině údolí.
Díky této usilovné činnosti byla Třebíč před 2. světovou válkou obklopena soustavou lesoparků v majetku města, sahající daleko za hranice zástavby.
CO PŘINESL STAVEBNÍ VÝVOJ
Bouřlivý stavební vývoj města, kulminující v 70. a 80. letech v souvislosti s výstavbou nedaleké jaderné elektrárny Dukovany, obklopil město z několika stran na návrších a náhorních rovinách sídlištní zástavbou. V souvislosti s tím se logicky zvýšil podíl sídlištní zeleně. Rozvoj parků a lesoparků se však prakticky zastavil. Naštěstí, snad díky omezené využitelnosti území pro zástavbu, dané jejich lokalizací na strmých svazích nad řekou a v úzkých údolích pravobřežních přítoků, byly historické lesoparky většinou uchráněny před ničivými účinky stavebního rozvoje.
Výjimkou bylo vybudování potřebných tras podzemních inženýrských sítí pro nové části města. Nejvíce poškozeny byly Lorenzovy sady, těsně obklopené novou průmyslovou čtvrtí.
Na levém břehu Jihlavy zůstal (vklíněn mezi sídliště Hájek a Nové Dvory v severovýchodním sektoru) cenný přírodní komplex Týnského údolí. Ten je tvořen mozaikou drobných, většinou soukromých parcel bývalých luk, pastvin, sadů, zahrad a lesních porostů na ostatních plochách (pozemky mimo lesní půdní fond). Osu údolí tvoří Týnský potok s kaskádou šesti rybníků. Údolí ústí v těsném sousedství historického jádra, proto se tudy vedoucí cesty staly vyhledávanou a frekventovanou pěší spojnicí sídlišť s centrem města.
ZELENÉ KLÍNY
V letech 1994-1998 probíhalo zpracování nového územního plánu města. Jedním z podkladů tohoto dokumentu je tzv. vyhodnocení aktuálního stavu systému zeleně v Třebíči. Jeho výsledkem bylo definování struktury zelených ploch ve městě. Ta podle zpracovatelů, kterými jsou projekční kanceláře FlorArt a Ekologická dílna Brno, spočívá v existenci tří tzv. zelených klínů, jimiž proniká okolní krajina do města.
Východní klín tvoří údolí Jihlavy na jejím výtoku z města. V pomyslném vrcholu tohoto klínu leží - v přímém dotyku s centrem - Radostínské sady. Protilehlý západní klín má ve svém vrcholu Krajíčkovu stráň. Třetí - jižní klín tvoří Libušino údolí se Stařečským potokem.
Zástavbou pak řeka Jihlava prochází směrem západ - východ jako tzv. centrální tranzitní rozvojová osa systému. Tu příčně protíná tzv. hlavní rozvojová osa směřující od severu k jihu, která je na severu tvořena Týnským údolím, na jihu Lorenzovými sady.
Velký význam mají definované vnitroměstské zelené horizonty. Začínají v místech, kde zelené klíny narazily na hustou zástavbu městského centra. Rovnoběžně s říčním údolím na jižní i severní straně obcházejí centrum, čímž je opticky izolují od novodobé zástavby a zároveň výrazně zlepšují ekologické kvality města. Nosnými prvky těchto horizontů jsou zejména historické městské parky, na jihu Tyršovy a Máchovy sady, na severu Masarykovy sady na Hrádku a zámecký park.
Všechny nejdůležitější části tohoto systému zeleně se kryjí s územním systémem ekologické stability (ÚSES), povinnou součástí územního plánu, kde vystupují jako biokoridory a interakční prvky. Tím je současně zajištěna i jejich ochrana.
DOPRAVNÍ ŘEŠENÍ
Klíčovým problémem při tvorbě územního plánu bylo řešení dopravy. Stávající městská komunikační síť a její páteř - průtah silnice I/23 městem - se stále většími problémy zvládají rostoucí dopravní zátěž. Požadavek na co nejjednodušší dopravní řešení sváděl k úvahám o využití údolí pravostranných přítoků Jihlavy, tj. území Lorenzových sadů a Libušina údolí pro realizaci dopravních staveb.
V zájmu objektivního porovnání jednotlivých variant dopravního řešení bylo (jako protiváha dopravních hledisek, tj. zátěžových diagramů a investiční náročnosti jednotlivých tras) výše uvedenými firmami zpracováno "Zhodnocení vlivu variant dopravního řešení na systém zeleně" včetně ekonomického vyhodnocení škod na porostech.
Zpracovaný systém zeleně Třebíče, vyzdvihující - vzhledem k jeho dosavadní funkčnosti a neporušenosti - unikátní urbanistickou strukturu města, napomohl nalezení ekologicky podstatně šetrnějšího dopravního řešení.
Územní plán v této podobě byl schválen v září 1998. Jeho velmi cenným výsledkem je stabilizace území. Důkazem může být příznivý vývoj v Týnském údolí, kde vlastníci pozemků postupně opouštějí původní představy ekonomického zhodnocení svých parcel výstavbou garáží a rodinných domků. To umožnilo městu zahájit podle aktuálních finančních možností postupný výkup jednotlivých pozemků.
Velkým problémem současnosti je nedostatek finančních prostředků na běžnou údržbu zeleně. Četnost pracovních operací při péči o zeleň se průběžně drží zhruba na úrovni, která odpovídá intenzitní třídě o stupeň nižší oproti optimu. Pro příklad to představuje maximálně 3 seče sídlištních trávníků ročně.
Za dané situace je důraz kladen na udržení kvality zeleně s dlouhodobou životností, tj. především na výchovné zásahy v porostech dřevin. Významnou podporou realizace nových výsadeb je fond náhradních výsadeb dotovaný prostředky získanými z rozhodnutí o povolení kácení dřevin na území města. Díky kvalitnímu územnímu plánu a zvolené strategii v péči o zeleň by měl být zdravý základ pro budoucí rozvoj Třebíče zachován a současný nedostatek financí by na vývoji města neměl zanechat žádné výraznější negativní stopy.
PETR URBÁNEK,
Městský úřad Třebíč
FOTO ARCHÍV
