jižního města Na sídliště pražského Jižního Města přicházely před více než dvaceti lety především mladé rodiny, což předurčilo i současnou strukturu obyvatel. Stárnou nejen nájemníci, ale i domy, v nichž bydlí. Se zástupkyní starosty Městské části Praha 11 Ing. Radkou Soukupovou jsme hovořili o...
jižního města
Na sídliště pražského Jižního Města přicházely před více než dvaceti lety především mladé rodiny, což předurčilo i současnou strukturu obyvatel. Stárnou nejen nájemníci, ale i domy, v nichž bydlí. Se zástupkyní starosty Městské části Praha 11 Ing. Radkou Soukupovou jsme hovořili o regeneraci panelových sídlišť a jejích sociálních a demografických aspektech.
[*] Co je možno očekávat z hlediska demografické budoucnosti sídlišť?
Prognóza není dobrá. Pokud se v České republice v dohledné době neotevře trh s byty, sídliště budou stárnout. To povede pravděpodobně k tomu, že se část obyvatelstva dostane do seniorského věku a bude třeba tomu přizpůsobit systém sociálních služeb a dávek. Tam, kde trh s byty funguje, budou sídliště pravděpodobně opouštěna všemi "bohatšími" nájemníky, které nahradí lidé s příjmy průměrnými nebo podprůměrnými.
Sociologické důsledky těchto dvou faktů můžeme pozorovat již dnes. Lidé, kteří patří k původním obyvatelům, jsou s bydlením převážně spokojeni, neboť zde zažili podstatně horší podmínky k životu: bláto, špatné dopravní spojení s centrem, nedostatečnou obchodní síť, téměř nulové služby a přeplněné školy. Spokojenost těchto osob však jde ruku v ruce i s jejich malou vůlí k jakékoli větší změně. Nechtějí žádné nové stavby v blízkosti svých bytů, přejí si klid, levné bydlení a zachování statu quo.
[*] Jaký je vztah nájemníků k regeneraci panelových domů?
Regenerace a participace, tzn. spoluúčast obyvatel sídliště, spolu souvisí. Je ale pravda, že nájemníci mají mnohdy k regeneraci různý vztah, daný jejich vlastními motivy a zájmy. O tom, které domy by měly být regenerovány, rozhoduje místní zastupitelstvo na návrh místní rady. Ta zvažuje doporučení správních firem a odborníků na rozvoj území a vytipovává akutní případy.
Nájemník se tak mnohdy o tom, že jeho dům má být regenerován, dozvídá jako jeden z posledních. Vzhledem k tomu, že je rozpočet města schvalován během února či března, je pak na projednávání velmi málo času, navíc se firmy snaží stihnout práce během teplejších měsíců. Dodavatelé se také o samotné nájemníky nestarají, neboť prvořadá je pro ně samotná zakázka, popřípadě kvalita stavebně-technických prací.
U drobných regenerací (zateplení domů, oprava vnějších prvků a podobně) průběh činností nájemníky až tak neobtěžuje, jiná je situace u tzv. velkých regenerací. Zde by měli být uživatelé s projektem seznámeni ještě před jeho schválením. Stává se však, že nájemníci správní firmě, která s nimi záměr projednává, nevěří. Obracejí se na městskou část jako na poslední záchranu, která může realizaci pro ně nepřijatelného projektu zvrátit.
Nájemníci se mnohdy chovají tak, jako by jim dům patřil, a říkají: "Ale my to tak nechceme." V té chvíli nastupuje cesta kompromisů, která však mnohdy nebývá úspěšná, neboť se nepodaří sladit zájmy vlastníka a nájemníků. Nájemníci totiž jen málokdy chtějí nést finanční břímě regenerace a odmítají náročnější zásahy do objektu. Obecně je možno říci, že pokud náklady na regeneraci nese obec a samotná realizace nájemníky moc neobtěžuje, pak regeneraci vítají.
Pokud však jde o náročnější zákrok, jako například přístavbu komunikačních jader (výtahů) či nástavbu objektu, je nutné dlouhodobější projednávání s uživateli bytů. V současné době připravujeme projekt na participaci obyvatel. Jeho cílem by mělo být zapojení obyvatel do regenerace celého území Jižního Města.
[*] Privatizace bytů přináší pozitiva i negativa. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Při stávající bytové nouzi je možno privatizací dosáhnout několika výhod. Předně je možno byt prodat. A jak víme, trh s privatizovanými byty již probíhá. Dokazuje to migrace obyvatel v územích, kde k privatizaci došlo.
Třípokojový byt je možno prodat za asi milión korun, ale náklad na jeho pořízení v privatizaci činí (dle doby privatizace) 100 až 150 000 korun. Dalším možným ziskem je jistota bydlení a vlastnictví majetku. Nemalým motivem je i snížení nájemného, které je už dnes - přesto, že je regulováno - považováno mnohými za neúměrně vysoké.
Podle zjišťovaných údajů dosahuje často výše "nájemného" (respektive příspěvku na opravy a údržbu) po privatizaci jen zlomek dnešní regulované výše. Noví vlastníci platí měsíčně za třípokojový byt namísto dnešních 2500 Kč pouhých 500 až 600 Kč. Argumentují jednak efektivnější, a tím levnější správou domu, jednak nemožností platit vyšší částky díky tomu, že musejí splácet kupní cenu bytu samotného. Cena bytu je sice jen částí odhadní ceny, neboť slevy byly dle velikosti domu poskytovány v rozsahu 20 až 80 %, přesto však splácení nové vlastníky zatěžuje.
Z tohoto důvodu nejsou schopni pomýšlet na zásadnější opravy. Noví majitelé by byli rádi, kdyby jim obec s opravami domů vypomohla a žádají založení centrálního fondu oprav, z něhož by se čerpaly prostředky i na opravy zprivatizovaných domů. Jen část vlastníků je tak znalá problémů, že "nájemné" nesnižuje a počítá i s velkorysejším přístupem k opravám. Velmi záleží na osobě předsedy družstva. Je proto cílem městské části spolupracovat s těmito zástupci nových vlastníků a poskytovat jim maximální metodickou pomoc.
Je ale pravda, že díky privatizaci se mnohdy mění vztah nájemníků k domu. Teď, když jsou vlastníky oni, začínají se starat a anonymní vztah k domu poněkud ustupuje. Rychle také chápou výhodnost nebytových prostor a snaží se jich využít co nejlukrativněji.
Městská část, která za kočárkárny, v nichž vznikly malé obchůdky, vybírala nízký nájem, se teď setkává s praxí, že nevýnosní nájemci z privatizovaných nebytových prostor dostávají výpověď. Ti se zase obracejí na obec, aby se jich ujala.
Pouze ze zisku z nebytových prostor však komplexní regeneraci financovat nelze, a tak je její prognóza v privatizovaných objektech spíše mlhavá. Zdá se, že noví vlastníci budou mít prostředky na opravu domu, ne však na nákladné zásahy do statiky, fasád a půdorysů. Spíše budou své domy udržovat než zásadně zlepšovat.
[*] S privatizací úzce souvisí otázka tzv. sociálních bytů...
Všechny byty na Jižním Městě jsou první kategorie. Mají stejné vybavení, centrální vytápění, poměrně vysoký standard. Místo sociálních bytů však dnes máme sociální klienty - příjemce sociálních dávek. Sociální síť dnes nerozlišuje osoby dle místa bydliště, ale dle příjmu. Nemá-li někdo na úhradu bytu, stát mu na něj přidá. Je proto třeba zcela nově nastolit otázku, jak se stavět k tomuto problému v budoucnosti.
Regenerovat domy jako celek a centrálně sestěhovávat nájemníky, kteří nebudou s to hradit vyšší nájemné? Budovat tak lokality pro bohatší a lokality pro chudé - sídlištní ghetta? Nebo při regeneraci rovnou vytvářet byty různého standardu a integrovat tak například zmíněné problémové nájemníky mezi bohatší, bezproblémovou klientelu? Otázek, které před námi stojí, není málo, uvítáme proto jakékoliv podněty či zkušenosti z jiných lokalit.
DANA ŠPAČKOVÁ
FOTO ARCHÍV
