CESTA K INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI

Základní strategický dokument pro rozvoj a využívání informatiky v České republice byl schválen usnesením vlády č. 525 ze dne 31. května 1999. Dokument s názvem "Státní informační politika" stanoví základní cíle a přínosy pro osm prioritních oblastí. Jednou z nich je rozvoj informačních systémů ve-...

Základní strategický dokument pro rozvoj a využívání informatiky v České republice byl schválen usnesením vlády č. 525 ze dne 31. května 1999. Dokument s názvem "Státní informační politika" stanoví základní cíle a přínosy pro osm prioritních oblastí. Jednou z nich je rozvoj informačních systémů ve-

řejné správy (ISVS).

Cílem rozvoje ISVS je zlepšit služby poskytované veřejnou správou (VS) a vytvořit účinnější propojení mezi jejími jednotlivými částmi a usnadnit rozhodovací procesy. Veřejné informace se pro občany musí stát univerzálně dostupnými. To vyžaduje přestavbu veřejné správy tak, aby byla schopna plně využít nové informační technologie ke zefektivnění vlastní činnosti a k poskytování lepších veřejných služeb.

NUTNÁ JE INTEGRACE

Provázané informační systémy státních orgánů musí poskytovat služby i budovaným informačním systémům samosprávy a definovaným způsobem s nimi komunikovat. Vznikne tak integrovaný informační systém zahrnující všechny informační systémy veřejné správy, který bude oprávněným osobám zpřístupňovat potřebné informace a zároveň zajišťovat bezpečnost osobních dat. Postupně bude možné zřídit integrovanou síť kontaktních míst VS k vyřízení správních agend.

Na integrovaný IS veřejné správy mohou být přes příslušná rozhraní navázány veřejně přístupné služby, které umožní prostřednictvím počítačových sítí kontaktovat VS, získávat od ní potřebné informace a naopak jí informace poskytovat.

Podmínkou elektronické komunikace občanů s veřejnou správou je využívání elektronického podpisu a autentizace, kterou je nutno co nejrychleji legislativně vyřešit. Vyplňováním digitálních formulářů bude možné podávat např. daňová přiznání či nejrůznější žádosti stvrzené digitálním podpisem. V analogii s elektronickou poštou (e-mail) se dnes hovoří o elektronické správě (e-Government), která odstraní zbytečnou byrokracii a přiblíží stát i obce občanům.

KONCEPCE BUDOVÁNÍ ISVS

Uvedené záměry dále rozpracovává "Koncepce budování ISVS", schválená usnesením vlády č. 1059 ze dne 11. října 1999.

Jedním z přínosů této koncepce je i okolnost, že místo dvou původně navrhovaných samostatných materiálů /(Informatizace veřejné správy v gesci MV ČR a Koncepce budování ISVS v gesci Úřadu pro státní informační systém (ÚSIS)/ vznikl jeden společný materiál, na jehož zpracování se podílelo i Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo pro místní rozvoj. Koncepce stanoví základní podmínky pro funkčnost a další řízený rozvoj ISVS:

[*] úpravy, případně i vytvoření příslušné legislativy včetně standardů a norem z právních předpisů vycházejících, zajištění spolehlivosti a bezpečnosti ISVS a ochrany neveřejných dat,

[*] zkvalitnění obsahu ISVS, výměna informací mezi základními registry i dalšími IS prostřednictvím referenčního, sdíleného a bezpečného rozhraní ISVS,

[*] vymezení služeb ISVS, které budou prostřednictvím tohoto rozhraní v rámci síťových služeb ISVS realizovány,

[*] vytvoření korektního tržního prostředí ve veřejné správě (volné veřejné soutěže, nemonopolní prostředí, zajištění systému atestací a zkvalitnění veřejné kontroly),

[*] znalost stavu a vývoje v zahraničí, obzvláště v zemích EU včetně participace na mezinárodních projektech.

V souvislosti s reformou veřejné správy by podle koncepce měla být hlavním principem pro budování ISVS zásadní změna jeho zaměření z pouhé podpory evidenčních činností na přímou podporu procesů VS. Při této změně bude nutné vycházet z analýzy administrativně právního fungování veřejné správy jako služby veřejnosti a neoddělovat data a funkce relevantní pro procesně právní vztahy. Dalším požadavkem je otevřenost a flexibilita vůči budoucím změnám územního členění i modelu VS.

Základní podmínkou pro integraci obsahu IS veřejné správy je vytvoření datově konzistentního a celoúzemně dostupného systému základních registrů s tím, že bude zajištěna právní závaznost těchto registrů. Hlavním účelem základních registrů je soustředit datovou základnu veřejné správy, nahradit mnoho dosavadních neúplných, nepřesných a dublujících se registrů jediným aktuálním datovým zdrojem. Práce při vytváření a provozování základních registrů musí probíhat v souladu s reformou veřejné správy.

Uvažovaná zákonná úprava základních registrů stanoví povinnost datového napojení všech ISVS, které využívají informací o obyvatelích, ekonomických subjektech, nemovitostech nebo územní identifikaci, na základní registry. V praxi to bude znamenat, že současné duplicitní a často i nekonzistentní záznamy o tomtéž subjektu v různých resortech budou doplněny nebo úplně nahrazeny odkazem do základních registrů. Tato konzistence a referenční integrita později přesáhne i do dalších návazných ISVS.

Klíčovou otázkou je zajištění komunikační infrastruktury orgánů veřejné správy, která musí vyřešit technické, síťové, aplikační, bezpečností a organizační problémy související s datovou komunikací vůči všem subjektům, a to jak pro vlastní orgány státu, tak pro externí subjekty, tj. občany, podnikatelské subjekty apod.

Řešení musí být dostatečně "otevřené", nesmí být vázáno na nějakou vlastní technologii určité firmy nebo určitou hardwarovou či softwarovou platformu. Musí být dostatečně univerzální, aby kromě datové komunikace umožnilo přenášet hlasové a vizuální informace a musí umožnit spolupráci s informačními technologiemi používanými jednotlivými resorty a dalšími subjekty. Důležitým aspektem je relativní otevřenost vůči dalšímu rozvoji a novým požadavkům.

Důraz musí být kladen také na unifikaci a standardizaci komunikačního prostředí VS včetně jednotlivých pravidel pro připojování do této infrastruktury. V současné době je základní úroveň práce s daty na okrese a obcích pověřených výkonem státní správy. Zde se konkrétní data koncentrují významnějším způsobem poprvé a jejich využití je zde také největší. Proto je nutné zajistit podmínky pro sdílení dat minimálně do této úrovně.

JAK JE TO SE ZÁKONEM

V koncepci je rozpracováno i organizační zajištění ISVS, z tohoto hlediska je však nejdůležitější připravovaný zákon o ISVS, který vymezuje ISVS jako soubor informačních systémů sloužících pro výkon veřejné správy a které jsou orgány veřejné správy vedeny. V zákoně jsou dále definovány základní pojmy, stanoveny kompetence ÚSIS a povinnosti orgánů VS. Stanoven je i procesní postup výběru atestačních středisek, testování referenčního bezpečného a sdíleného rozhraní, produktů, služeb a IS. Dále je stanoven výsledek atestace.

Úpravy oblastí informačních systémů veřejné správy lze charakterizovat takto:

[*] Jednotlivé IS orgánů veřejné správy jsou autonomní, musí však dodržovat standardy ISVS.

[*] Poskytovat si informace v případě elektronického přenosu mohou IS pouze prostřednictvím referenčního bezpečného a sdíleného rozhraní.

[*] Referenční bezpečné sdílené rozhraní IS musí mít ověřenou technickou způsobilost.

[*] Za správu referenčního bezpečného a sdíleného rozhraní odpovídá ÚSIS.

[*] Systém výměny informací mezi jednotlivými ISVS vznikne postupně napojováním IS přes referenční bezpečné a sdílené rozhraní, zahájení je nutné u resortů, jež jsou správci základních registrů.

Chtěl bych se ještě zmínit o Českém fóru pro informační společnost. Činností fóra bude veřejnosti umožněno se aktivně podílet na realizaci státní informační politiky, na řešení problémů souvisejících se vznikem informační společnosti a zároveň oslovit vládu a její instituce.

ALEXANDER KRATOCHVÍL,

pověřený vedením

Úřadu pro státní informační systém

Provázané informační systémy státních orgánů musí poskytovat služby i budovaným informačním systémům samosprávy a definovaným způsobem s nimi komunikovat.