K prosazování rozvojových záměrů hlavního města je nutná fungující komunikace, odborné zázemí a politická vůle. Některé věci, důležité pro jeho rozvoj, není ovšem jednoduché realizovat. Brání v tom legislativa, postoje ministerstev. O práci magistrátu jsme hovořili s pražským primátorem Janem...
K prosazování rozvojových záměrů hlavního města je nutná fungující komunikace, odborné zázemí a politická vůle. Některé věci, důležité pro jeho rozvoj, není ovšem jednoduché realizovat. Brání v tom legislativa, postoje ministerstev. O práci magistrátu jsme hovořili s pražským primátorem Janem Kaslem.
Při svém nástupu do funkce jste prosazoval otevřenost v komunikaci na radnici i směrem k občanům. K viditelným změnám došlo. Jaká by byla jejich rekapitulace?
V polovině loňského roku jsme veřejnosti ulehčili vstup do budovy magistrátu. Zmizely turnikety, překážky v přístupu. Vstup na radnici je v pracovní době volný. Budovou procházejí dvě hlídky městské policie a neprokázalo se, že by tu někdo něco rozkrádal, obtěžoval úředníky, radní. Lidé to vzali jako běžný fakt a radnice funguje. Neznamená to ale, že někdo přijde a dostane se mu okamžitého slyšení. Každý si může se sekretariátem dohodnout termín návštěvy.
Zlepšení komunikace s veřejností pomáhá i to, že všechna usnesení rady jsou k dispozici na internetu. Cokoli rada projedná a schválí, objeví se ve veřejně přístupné síti i s přílohami. V radě sedí předseda kontrolní komise, který je z opozice. Podařilo se přesvědčit členy rady, aby tato osoba byla jednáním přítomna.
Kdokoliv ze zastupitelů chce být při projednávání některého bodu programu rady, protože ho věc z nějakého důvodu zajímá, má příležitost. Neděje se to často, ale je to možné.
Vznikl centrální registr smluv. Zatím je praxe taková, že občan požádá o nahlédnutí do smlouvy. V budově si na počítači může smlouvu prohlédnout, eventuálně získat její kopii. Z celkového počtu je 11 tisíc bytových smluv, ty nejsou tak zajímavé, ale některé budily pozornost. Záležitosti, které podléhají zvláštním předpisům utajení, přístupné nejsou a osobní data také ne.
Od prvního ledna, kdy platí nový zákon o svobodném přístupu k informacím, bude pro nás složitější vyhovět všem požadavkům. Zejména technicky to nebude jednoduché.
Otevřený dům, otevřené informace, to je správné. Věřím, že i z hlediska přístupu k tisku jsme otevřenější. Tiskové konference probíhají hned po skončení úterní rady, čerstvá informace jde ihned do novin. Zastupitelé nepovažovali tuto praxi za zvlášť důležitou. Podle mého názoru je ale třeba, abychom hned informovali o tom, co projednáváme. Je to v našem zájmu, v náš prospěch.
Do připravované reformy veřejné správy spadá i zákon o hl. městě Praze. Jaké výhrady k jeho zpracování měl magistrát?
Nepřáli jsme si, aby zákon vznikal na ministerstvu. Chtěli jsme jej připravit sami ve shodě s koncepcí, kterou Ministerstvo vnitra vyhotovilo. Nakonec jsme v létě dostali paragrafové znění k připomínkování. V zákoně byla řada věcných chyb. Napsali jsme 52 stran připomínek k 50ti stránkovému zákonu.
Ke druhému znění zákona jsme měli rovněž zásadní připomínky. Jedna se týká statutu - hlavní město na rozdíl od ostatních statutárních měst nemělo mít svůj předpis, který by definoval rozdělení města a přenos kompetencí z ministerstva. V legislativní radě vlády se podařilo obhájit, aby toto bylo možné vytvořit vnitřním předpisem.
Další výhrada se týkala tzv. zmocněnce vlády. Nezpochybňuji právo státu mít jistý přehled o dění, ale tento vládní delegát nemůže mít neomezené pravomoci. Ty mu v návrhu zákona byly dány. Měl možnost pozastavit jakékoliv rozhodnutí, a to i v oblasti samosprávy - nejen v přenesené působnosti státní správy. Jeho pravomoc byla zdůvodňována veřejným zájmem, ale nikdo není schopen definovat, co veřejný zájem je.
Zásadní připomínky byly k členění města, v němž byla Praha rozparcelována na dvacet správních obvodů. Asi by to přispělo k lepšímu pokrytí města výkonem přenesené působnosti, ale návrh byl zpracován tak, že připomínal potřebu postavit nové úřady a zaměstnat mnoho dalších úředníků. Byl bych zastáncem koncepční změny členění města, ale na to musíme mít dva roky času, dospět dohodou k závěrům a začít tím, že budeme iniciovat celoměstskou diskuzi. Městu Praze by měla být dána pravomoc vnitřním předpisem definovat, které kompetence budou městské části vykonávat. Zřejmě nám zůstane 15 správních obvodů, které se za posledních pět let zažily. Radnice 11-15 vykonávají přenesenou působnost, byť ji nemají oficiálně ze zákona. Tyto radnice vznikly jako pověřené obecní úřady v rámci jedné Prahy. Přitom veřejná správa stále ponechávala 57 městských částí, což postrádalo logiku. Padesát sedm samospráv je nesystémové, ale politicky v krátkém čase neřešitelné měnit.
V zákoně jsou principiální závady, týkající se přenosu kompetencí mezi radou a zastupitelstvem. Vztah úřadu a zastupitelstva není vyjasněn. Jako primátor bych nebyl součástí magistrátu, přitom jsem ještě přednostou okresního úřadu. V pozici primátora by nastala schizofrenní situace. Návrh jsme připomínkovali a předali Poslanecké sněmovně, do Výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu. Čeká nás ještě hodně práce i v Parlamentu. Totéž se týká obecního zákona, výhrady máme k daňovým zákonům. Stát pražskému okresu, na rozdíl od všech ostatních, nedává majetek. U nás si ale nechává majetek ve správě Ministerstvo financí, to je další nesvéprávnost Prahy.
Probíhá akce Praha, Evropské město kultury. Tento název zastřešuje celou řadu projektů. Který z nich je pro město významný?
Za zdařilý považuji program Pražského jara. Výjimečný bude začátkem července koncert ruských filharmoniků s Dvořákovou Novosvětskou. Proběhne řada výstav, jedna byla zahájena v polovině prosince jako start do roku 2000 - jmenuje se Vznik města. V Praze se budou konat taneční festivaly, bratři Formanové budou mít divadlo na Vltavě... Programů je spousta, netradičních i klasických. Celá akce však trpí nedostatkem finančních prostředků jak od státu, tak od sponzorů. Město to, co slíbilo, plní. Pro mě jako architekta je nejzajímavější otevření restaurované Loosovy vily ve Střešovicích koncem března.
V roli primátora jste na sebe vzal i péči o památky. Jak se daří památkám pod vaší ochrannou rukou?
Systémově to stále není lepší. Památková rada, s níž chystám koncepčnější řešení, je připravena na to, že bude rozšířen poradní sbor i do oblasti koncepčních záměrů. Pražský památkový ústav koncepci nepřipravil, zadali jsme ji proto odboru památkové péče, který v prosinci předložil zásady.
Nemůžeme přinutit památkáře, aby se jasně vyjádřili, co musí být zachováno. Zdráhají se formulovat pravidla, v čem památková ochrana spočívá. Památkáři si v očích veřejnosti škodí - i tím, že protestují proti stavebním zásahům, ale nejsou schopni definovat pravidla před rekonstrukcí nebo prodejem domu.
Myslím, že ve srovnání s jinými městy je kvalita památkové péče v Praze slušná. Mohla by být jistě lepší, ale nejde zastavit život, bádat dva roky, zda něco možné je nebo není. Jde o to, citlivě doplňovat současnými stavbami obraz Prahy, jako to dělaly všechny předchozí generace. Žádná z nich nezmrazila město v jednom slohovém období. Stavby, které rostou, mají být lepší než ty, co mizí. To je podstata problému.
Nedávno jste přišel s koncepcí - Bezpečné město. Inspirovala vás pravděpodobně návštěva New Yorku. Jaká je vaše představa?
Ano, byla to reakce na New York. Zde došlo po letech, kdy byl New York špinavým, nebezpečným městem, z něhož se stěhovali lidé pryč, ke změně. Primátor Julliany přivedl na radnici Howarda Safira. Tento bývalý policista se, místo aby šel do penze, pustil do reorganizování policejního sboru. Sjednotil všechny policie do jedné metropolitní, spojil policii městskou, stavební, kriminální, školní. Dnes má newyorská policie rozpočet zhruba ve výši 8 % městského rozpočtu (3,1 mld. USD/rok), více než 40 tisíc policistů v ulicích a celkem asi 56 tisíc zaměstnanců. Radikálně snížili kriminalitu. Vyhlásili promyšlenou kampaň, díky které posílili pozici policistů. Ti jsou vnímáni jako přátelé, policista je ten, kdo mě chrání a ne mě perzekvuje. Kriminalita se snížila až o 40 % ve vraždách a o 80 % u zločinu. Do New Yorku dnes znovu jezdí turisté a je to příjemné, bezpečné město.
Chytí-li newyorkská policie osoby porušující zákon, soud je odsoudí. Nestane se, že by byly propuštěny na svobodu. Je úžasné, že na obsazená místa 57 policejních šéfů je asi 650 adeptů. Je tam obrovská motivace vyniknout.
Kampaň pro Prahu jsme vyhlásili proto, že máme v úmyslu vytipovat místa, kde se pro bezpečnost občanů a majetku dá něco udělat. Třeba i ve spolupráci s občany. Současně chceme vyvinout tlak na legislativu. Sjednocení policií je asi v našem právním systému nereálné, ale není to nesmysl, prospělo by to bezpečnosti Prahy. V mnoha oblastech nemáme kompetenci k řešení, například v tom, jak řešit problém se zahraničními žebráky. Chystaná vyhláška příliš nepomůže, pokud nebude doprovázena jejich vyhoštěním a vízovou politikou. V tomto směru město trpí přílišnou liberálností státu.
Představíme rovněž program graffiti - "Přece není normální stříkat sprej na dům - proč to děláš?" Tento problém je třeba řešit. Chceme zapojit vlastníky nemovitostí do ochrany jejich vlastního majetku.
Další téma je jednotná telefonní linka, kam může člověk v tísni zavolat. Chceme se soustředit na to, aby se snížil počet vykradených automobilů, omezil vandalismus a nedevastoval uliční parter.
Vaše návštěva USA souvisela se zasedáním Mezinárodního měnového fondu. Taková událost čeká i Prahu. Jak unese nápor s tím spojený?
Pražané jistě pochopí, že se tato akce nekoná proto, aby se sem sjelo několik tisíc bankovních šéfů. Ti přijedou, aby v Praze řešili problémy světové ekonomiky. Rád bych, aby sem bankéři přivedli své banky, aby tady utráceli peníze, aby přivedli své známé. Je to největší propagace, jakou můžeme mít. Reklama Prahy ve dnech zasedání MMF se dá vyčíslit v miliónech dolarů. Ve všech světových denících, rozhlasových stanicích a televizích v tu dobu bude Praha.
HANA STARÁ
FOTO JAN MIHALIČEK
