Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) předložilo v březnu letošního roku do připomínkového řízení Koncepci sociálního bydlení. Déle než rok pracovalo několik týmů pod gescí tohoto resortu, aby se naplnil jeden z hlavních programových cílů současné vlády.
Cílem navrhovaného systému sociálního bydlení je zajistit osobám, které splní zákonem stanovená kritéria, důstojné podmínky pro bydlení a rovněž snížit pravděpodobnost pádu do chudoby. Součástí systému sociálního bydlení mají být preventivní činnosti realizované státní sociální politikou, jako sociální práce apod. Neméně důležitými strategickými dokumenty budou plány rozvoje sociálních služeb na krajské úrovni, nebo komunitní plány obcí, popř. další dokumenty týkající se sociálního vyloučení. Koncepce má sloužit ke zvýšení dostupnosti bydlení pro ty, kteří jsou nyní bez domova, žijí v nejistých či nevyhovujících podmínkách, a ke zvýšení schopnosti udržet si bydlení u těch osob, které bydlení mají, ale jsou ohroženy jeho ztrátou.
MPSV předpokládá, že sociální byty budou mít statut »sociálního bytu« na dobu neurčitou – nebude možné s nimi obchodovat. Vizí sociálního bydlení je, aby důstojné bydlení bylo dostupné každému za rovných podmínek, a to nejen skrze vlastnické bydlení. Navrhují se tři kategorie bydlení – krizové, sociální a dostupné, o jejich podobách se ještě diskutuje.
starosta obce Zastávka
Bydlení patří k sociálním právům, nicméně naplnění práva na bydlení závisí zásadně na ekonomických možnostech státu. Bohužel právě nereálnost a související falešné sliby, jsou největší slabinou koncepce sociálního bydlení z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Koncepce správně konstatuje, že v naší zemi je věnována výrazně větší finanční podpora vlastnickému bydlení, ale rezignuje na to, aby byly stanoveny kroky, které alespoň zrovnoprávní podporu nájemního, a tedy i sociálního bydlení. Koncepce obsahuje tak široce nastavenou skupinu osob, která by měla dosáhnout na sociální bydlení, že by realizace této koncepce nemohla fungovat ani v těch nejbohatších zemích. Na koho se s největší pravděpodobností nedostane je jistě zřejmé.
Koncepce podceňuje roli příspěvku na bydlení. Doufal jsem, že naopak pomůže k tomu, aby došlo k pochopení, že tento příspěvek není sociální dávkou, ale skutečně efektivním a nejjednodušším způsobem jak rychle a účinně pomoci udržet či najít nájemní bydlení. Koncepce rezignuje na skutečnost, že bydlení musí být doprovázeno plněním alespoň základních povinností (placení nájemného, péče o majetek, dodržování pravidel, sociální práce, práce jako zdroj příjmů). Není mi jasné, proč by člověk, který dostane na základě rozhodnutí státního úředníka sociální byt, se měl snažit najít si práci či jinak legálně zlepšit svoji ekonomickou situaci, když to pro něj bude znamenat, že bude muset opustit nízkoenergetický sociální byt patřičné velikosti podle počtu osob, a začít si hledat normální byt v tržním prostředí. Toto podle mne nepředpokládali ani utopisté.
Zákon o sociálním bydlení bohužel již není ničím jiným, než politickým tématem. Jakákoliv argumentace končí tím, že se konstatuje, že co je napsáno v koaliční smlouvě, tak je správné. Mrzí mne, že pokud politici chtějí pomoci, tak k tomu potřebují další zákon. Ale dovoluji si jménem všech starostů a osob, kteří se ocitli se svými dětmi v nezaviněné bytové nouzi, poprosit, aby byl vytvořen reálný zákon, který dokáže pomoci. Koncepce z dílny MPSV podle mne vznik reálného zákona neumožňuje.
