Koncem dubna se v rezidenci pražské primátorky Adriany Krnáčové konala druhá mezinárodní odborná konference ze série Principy územního plánování evropských měst s podtitulem Smíme v Praze bydlet?, věnovaná tématu bydlení v české metropoli. Akce proběhla pod její záštitou.
Praha čelí podobným výzvám současnosti jako další evropská města. Nejpalčivějším problémem je rostoucí exkluzivita měst, spojená s rostoucí poptávkou po bydlení. Praha nyní zažívá na rozdíl od většiny velkých měst vlnu poklesu výstavby, generující prudký růst ceny bydlení. V loňském roce se v Praze podařilo prosadit přijetí nových Pražských stavebních předpisů, což nebylo vůbec samozřejmé. Současnou prioritou je přijetí nového územního plánu Prahy – Metropolitního plánu. Jeho příprava přesahuje více volebních období a nemůže podléhat okamžitým politickým nebo společenským výkyvům. Pokud chceme v globálním světě obstát, nezbývá nám nic jiného, než hledání a nalézání shody a konsenzu. Tomu se naše společnost musí i po 27 letech svobodného vývoje pořád učit.
Sdílené zkušenosti jsou inspirativní
Své příspěvky přednesli hosté předchozí konference Martin Klamt (Mnichov) a Wigbert Bengtsson (Fürstenwalde Spree) a odborníci z dalších evropských měst: Jelena Ricov (Záhřeb), Peter Gero (Hamburg), Christoph Braumann (Salzburg), Koos van Zanen (Amsterdam) a Peter Austin (Oslo). Metropole dnes vytvářejí stabilní síť v „tekutých časech“ globálního světa. Na jedné straně mezi sebou soutěží, ale zároveň se navzájem podporují a sdílejí zkušenosti. Každá metropole je v něčem výjimečná a všechny zároveň si chrání své „místo na mapě“. Hustota, zahušťování města a výšková zástavba není sociální program. Je to prostorový program, který brání rozrůstání města do krajiny a šetří veřejný prostor uvnitř města. Jedním z problémů bránících výstavbě je získávání stavebního povolení, Jak uvedl architekt Pavel Hnilička, délka procesu od záměru k realizaci projektu může v Praze trvat pět až osm let. V délce schvalování jsme na 130. místě na světě, poslední z rozvinutých zemí. Neúnosná zátěž vychází především ze stavební legislativy, kterou města samotná mohou jen obtížně ovlivňovat. Praha má jako jediné české město právo upravovat výstavbu vlastní stavební vyhláškou Pražskými stavebními předpisy, na jejichž přípravě se Pavel Hnilička významně podílel.
Docent Jan Jehlík z Fakulty architektury ČVUT spojil téma bydlení a obytnosti města jako základní vlastnosti vystavěného prostředí. Město je kontinuální prostor, který nemá začátek a konec, anebo vynechaná neobytná území. Architekti Michal Leňo a Jaromír Hainc z Institutu plánování a rozvoje Prahy promluvili o kapacitě využívání potenciálu Prahy a nových obytných souborech jako lokálních periferiích. Praha se nepotýká s nedostatkem volných ploch jako některá jiná města. Má velký problém s jejich přípravou pro nové využití, hlavně v transformačních územích. Současná výstavba na periferiích není ekonomicky výhodná.
Architekt Roman Koucký, vedoucí Kanceláře Metropolitního plánu, představil budování obytného města v kontextu Metropolitního plánu. Dnešní město po éře Moderny nebude vypadat stejně jako město počátku 20. století, stejně jako Vinohrady nejsou replikou Nového Města anebo Nové Město nekopíruje strukturu Starého města a Malé Strany.
Doporučení z diskuse
Dynamické společenské změny si vyžádaly změny přístupů k územnímu plánování. Ty v Evropě probíhají už posledních 20 let. Stabilní a předvídatelná společnost druhé poloviny minulého století je minulostí. Význam měst roste, exkluzivita měst a ceny bydlení se prudce zvyšují. Územní plán nezmůže vše, je třeba používat další vrstvy a nástroje územního plánování. Praha potřebuje zklidnit emoce, dokončit stabilizující a iniciační územní plán a obrátit nepříznivou tendenci stavebního vývoje. Takový úkol může zvládnout jen ve spolupráci s městskými částmi (příprava konkrétních území pro výstavbu), Středočeským krajem (společný potenciál rozvoje i hrozby neuvážených rozhodnutí) a vládou a ministerstvy (příprava nové stavební legislativy). Německý parlament je schopen flexibilně novelizovat stavební zákon na základě nových výzev současnosti. V březnu letošního roku například umožnil zvláštní podmínky pro výstavbu nových urbánních celků s hustotou zastavěnosti středověkého města. Rozhodnutí předcházela „ideální“ urbanistická představa nového Hafen city v Hamburku a nastavení nových podmínek, za kterých může být realizována, vysvětlil Peter Gero.*
Zpracováno podle TZ
