Ministerstvo práce a sociálních věcí hodlá v následujících měsících představit novelu zákoníku práce s úpravou sdíleného pracovního místa. To by mělo pomoci usnadnit vstup na trh práce rodičům s malými dětmi, zdravotně postiženým či lidem staršího věku, zaměstnavatelům pak řešit problém s nedostatkem zaměstnanců. Odboráři novelu kvitují z důvodu flexibility, kterou zaměstnancům přinese. Zástupci malých a středních podniků ji však údajně spíše využívat nebudou, a to z ekonomických důvodů. Odborníci poté upozorňují na případné zvýšení administrativy.
I přesto, že Česko zaznamenává rekordně nízkou nezaměstnanost, která podle údajů Úřadu práce ČR dosáhla ke konci loňského roku 3,1 procenta a v evidenci bylo celkem 231 534 uchazečů o práci, má část nezaměstnaných problémy najít pracovní uplatnění. Nejčastěji to jsou rodiče s dětmi, zdravotně postižení a také starší lidé. Řada firem zároveň často akcentuje nedostatek pracovních sil. S řešením přichází resort práce v podobě novely takzvaného job sharingu. „Sdílené pracovní místo reaguje na to, že mnoho lidí dnes nemůže vzhledem k osobnímu životu či zdraví přijít do práce a strávit v ní 8 až 12hodinovou pracovní směnu od pondělí do pátku,“ uvedla za Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) Barbara Hanousek Eckhardová. Podle ní má tato forma umožnit větší skloubení pracovního a osobního života a zaměstnavatelům minimalizovat negativa kratších úvazků, kterými jsou vyšší náklady i větší administrativa.
Návrh novely zákoníku práce původně ministerstvo plánovalo předložit na jednání vlády v průběhu února. Termín však bude podle informací tiskového oddělení nejspíše posunut v řádu měsíců. Základem sdíleného pracovního místa bude dělení jedné pracovní pozice zpravidla mezi dva pracovníky. Smlouva mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem bude muset mít písemnou podobu. Zaměstnanci si mezi sebou rozvrhnou náplň práce a určí si čas, kdy budou do zaměstnání chodit. Rozvrh pak předloží s týdenním předstihem ke schválení nadřízenému.
Na první pohled jednoduchý a efektivní systém. Jiný názor má však Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Ta nevidí problém v uzákonění institutu, ale zájem ze strany firem prý bude nízký, a to z ekonomických či organizačních důvodů. „Sdílené místo malým a středním podnikům určitě nijak zásadně neprospěje, tedy za současně daných podmínek,“ uvedla generální ředitelka Asociace Eva Svobodová. Podle ní není tento typ úvazku pro podnikatele žádným benefitem, spíše naopak. „Jde o obdobu polovičních úvazků, které nepředstavují poloviční náklady na zaměstnance, ale spíše sedmdesátiprocentní,“ doplnila.
Připravovanou právní úpravou se zabývá také řada odborníků, kteří nejsou zásadně proti, ale vidí v záměru MPSV rizika. „V současné době se řada firem potýká s velkou administrativní zátěží, která je vyžadována ze strany státu. Sdílené pracovní místo by mohlo řadě podnikatelů pomoci, ale otázkou je, zda tento nový model nepřinese více administrativy a vyřizování,“ okomentoval Jiří Jemelka, ředitel společnosti J.I.P. Je podle něj důležité, aby firmám papírování obecně ubývalo, a nikoli naopak.
Úpravu zákoníku práce bedlivě sledují zástupci zaměstnanců, kteří se k ní rovněž mají možnost vyjádřit v rámci Rady hospodářské a sociálního dohody ČR. Ti v návrhu MPSV vidí jednu z dalších flexibilních forem zaměstnávání, která zpružní pracovní trh. „Je dobré, že si zaměstnanci rozhodnou, kdy do práce budou chodit, a tomu přizpůsobí i osobní život,“ uvedla tisková mluvčí Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Jana Kašparová. Nevýhodou ale podle ČMKOS může být to, že zaměstnanci vzájemně přebírají odpovědnost. Těžko pak také odhadovat situace, kdy oba zaměstnanci například onemocní.*
/zr/
