Tváří aktuálního čísla Moderní obce, odborného časopisu pro veřejnou správu, je Jana Plamínková, starostka městské části Praha-Slivenec a zastupitelka hlavního města Prahy (viz obrázek).
Jako vždy i tentokrát vybíráme z březnového vydání Moderní obce citáty některých osobností, které na jeho stránkách vystupují.
* Ministryně financí Alena Schillerová: Je třeba si uvědomit, že obce, města a kraje vykonávají z pohledu veřejných financí funkci alokační a že obce a města se snaží hospodařit s vyrovnanými rozpočty a nezadlužují se nad únosnou mez. Na druhou stranu se domnívám, že přebytky na účtech automaticky nevypovídají o stavu obecních financí. Je zde redistribuční i nadále plně leží na bedrech státního rozpočtu, ze kterého plynou prostředky na nemalé množství mandatorních výdajů (důchody, sociální systém atd.). Zároveň je nesporné, že díky změnám v rozpočtovém určení daní jde územním samosprávám stále více peněz. A co se týká přebytků hospodaření, je dobřecelá řada dalších faktorů, které je potřeba zohlednit. Například množství cizích zdrojů v obecním rozpočtu, investice, zhodnocování obecního majetku atd.
* Eva Zamrazilová, předsedkyně Národní rozpočtové rady: Jsem také přesvědčena o tom, že by stát měl řešit nejkřiklavější případy předlužených obcí. A nejde jenom o obec Prameny, na niž se v celostátní sbírce solidárně skládají některé obce. Zadlužení obcí není pouze ekonomický problém, ale má i velký lidský rozměr. Třicet let samo o sobě je sice už poměrně delší doba, ale někde možná přece jenom příliš krátká na to, aby se po éře „státních“ národních výborů lidé naučili sami si svoji obec řádně spravovat, efektivně nakládat s obecním majetkem v podmínkách tržní ekonomiky, smysluplně a efektivně využívat dotace, čelit nabídkám různých šíbrů a pochybných firem a tak dále Předlužení některých obcí tedy lze přirovnat k exekucím, do nichž mnoho lidí spadlo, aniž by pořádně vědělo jak a proč.
Samozřejmě si uvědomuji, že by pro oddlužení obcí musela existovat široká politická shoda – a určitě bych byla pro to, aby toto oddlužení bylo jednorázové a už se nikdy příště neopakovalo a v žádné obci nemohli spoléhat na to, že „když jsme byli oddluženi tentokrát, budeme oddluženi i za třeba dalších deset let“.
* Vladislav Vilímec, senátor, předseda Finanční komise Svazu měst a obcí ČR: Před obcemi teď stojí několik výzev. V příštím programovém období EU sice obce pravděpodobně nepřijdou zkrátka, ale spoléhat se pouze na evropské zdroje by se jim sotva vyplatilo. Při vysokých mandatorních výdajích ve státním rozpočtu zázraky nepřijdou ani odtud. Něco mohou alternovat kraje, ale i ony mají svých povinností dost. V příštích letech se obce proto budou muset opět více spoléhat na sebe, na svou schopnost plánované výdaje profinancovat.
Na úrovni profesních sdružení obcí musí pokračovat tlak na navýšení rozpočtového určení daní, zvláště v situaci přesunu stále více položek DPH do druhé snížené sazby i v souvislosti s avizovaným rušením superhrubé mzdy, což velmi pravděpodobně bude znamenat výpadek daňových výnosů i na straně obcí. Stále se ještě územní samosprávy nepodílejí ani na jedné třetině výnosů ze sdílených daní. S rokem 2017 obce mimo jiné přišly i o 30 procent výnosu daně z příjmů placených poplatníky.
* Jana Plamínková, starostka městské části Praha-Slivenec, zastupitelka hlavního města Prahy: Řekla bych, že se neustále utahují ony pomyslné šrouby byrokracie. Stoupá množství výkazů, hlášení, papírů. Celkově došlo ke změně v mnoha oblastech. Například když jsem jako začínající starostka chtěla využívat služeb právníka, všichni na mě s údivem koukali, proč by Slivenec, jako malá městská část, měl mít smlouvu s právníkem. Dnes je právník nejdůležitější osobou, vůbec si nedovedu představit, že bychom něco dělali bez něj. Také klesá míra vzájemné důvěry občana a instituce. Když si dříve občané od své městské části něco kupovali, poslali peníze rovnou na náš účet. Věděli, že je neokrademe ani nepodvedeme. Dnes se vše automaticky řeší přes notářskou úschovu, čímž se záležitost prodražuje. Smlouvy jsou také mnohem složitější. Za tři a půl roku chci skončit. Obávám se, že páté volební období bych už nevydržela, mimo jiné i kvůli nárůstu byrokracie. A to nemám problémy ani v zastupitelstvu, ani s občany.
* Pavel Novotný, starosta městské části Praha-Řeporyje: U nás v obci je udavačství velmi oblíbené. Jelikož chci být oblíbený starosta, pečlivě všechny podněty vyhodnocuji. Často se stává, že více oznamovatelů najednou podezírá konkrétní adresní místo. Jindy se stává, že se lidé jen skrze pracovitého starostu mstí a řeší si staré sousedské bolístky a války, ve kterých jim úřad doposud nepomohl. Většina udání je ale oprávněných.
* Roman Kotilínek, starosta Kraslic: Kontrole kotlů a topenišť nemusí nutně předcházet podnět, může být provedena i jen při opakovaném důvodném podezření na porušování povinností provozovatele zdroje. Obecní úřad obce s rozšířenou působností na tuto skutečnost provozovatele písemně upozorní dopisem, ve kterém jej poučí o povinnostech provozovatele spalovacího stacionárního zdroje stanovených a o následcích opakovaného důvodného podezření. Tím je právě přímá kontrola zdroje, jeho příslušenství a používaných paliv, neboť porušení povinností podle § 17 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší nelze prokázat jinak než provedením kontroly. Tedy, kontrola může být zahájena z vlastní úřední činnosti, nemusí jí nutně předcházet podnět (oznámení /udání souseda).
* Patrik Hujdus, starosta ostravského městského obvodu: Mariánské Hory a Hulváky: Dosavadní zkušenosti nám potvrdily, že projekt Domovník - preventista Ministerstva vnitra ČR má smysl. V lokalitách, kde domovníci působí, se zlepšuje komunikace mezi úřadem a nájemníky, zvyšuje se pocit bezpečí obyvatel a celkově dochází ke zlepšení atmosféry v domě. Domovníci za první období své práce řešili mnoho témat od neochoty podílet se na úklidu společných prostor v domě ze strany některých nájemníků, přes sousedské spory, nepovolané osoby v domě, až po podezření na domácí násilí a výskyt injekčních stříkaček na dětském hřišti a v okolí domu.
* Tomáš Koníček z odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR, republikový gestor projektu Domovník-preventista: Vytvořením nové pracovní pozice domovník-preventista se pomáhá řešit stávající neutěšenou situaci v oblasti správy bytového fondu obce, zejména v sociálně vyloučených lokalitách, a současně se výrazně napomáhá ke zvýšení bezpečnosti a veřejného pořádku v dané lokalitě tzv. řízenou samosprávou domu. Občanům žijícím v sociálně vyloučených či rizikových lokalitách projekt ukazuje, že i tam se může bydlet čistě, na vyšší sociální úrovni a bezpečně, ovšem za dodržování jasně definovaných pravidel chování. Projekt zároveň pomáhá řešit alespoň částečnou zaměstnanost osob dlouhodobě nezaměstnaných.
Konkrétní doporučená pracovní náplň je vždy konkretizována podle aktuálních potřeb jednotlivých obcí. Domovníci-preventisté však v žádném případě nesuplují povinnosti správce domu v oblasti úklidu. Naopak sami kontrolují, zda a jak je úklid prováděn.
* Jakub Hornek, doktorand a výzkumný asistent katedry politologie ISP FSV UK: Naštěstí k dlouhodobému působení institutu správce obce (ISO) v obcích nedochází. Setkáme se však s tím, že se tento do některých obcí v průběhu času vrací. Jde však pouze o několik jednotek obcí, kde bychom ISO našli opakovaně. Ačkoli k těmto situacím nedochází, nad Českou republikou se vznáší pomyslný Damoklův meč. Na malé obce lze potenciálně nahlížet jako na „malé časované bomby“, kde v některých z nich může být z nejrůznějších důvodů vyvolána exploze dlouhodobého nezájmu o kandidaturu v místních volbách.
I proto bychom se měli snažit místní samosprávy podporovat v jejich rozvoji, snažit se jim zajistit dostatečné financování, zefektivnit jejich možnosti meziobecní spolupráce či na malé obce nepřenášet neúměrné povinnosti, které jsou jen stěží schopny provádět. Pokud bychom toho nebyli schopni, začala by vyvstávat i otázka, zda je současná podoba municipální struktury pro Českou republiku vhodná.
* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Vyslovení, že určitý právní úkon je neplatný pro rozpor se zákonem, se musí opírat o rozumný výklad dotčeného zákonného ustanovení, protože ne každý rozpor se zákonem má za následek absolutní neplatnost právního úkonu. **
* David Sláma, ředitel odboru strategického rozvoje a koordinace veřejné správy Ministerstva vnitra ČR: Nový systém územně správního členění státu podle příslušného návrhu zákona schváleného začátkem ledna vládou bude následující:
* Současných třináct jednotlivých samosprávných krajů bude členěno na správní obvody obcí s rozšířenou působností (samosprávné kraje byly jednorázově vymezeny územím okresů k 1. 1. 2000).
* Vymezení okresů bude provedeno odvozením také od obvodů obcí třetího typu (doposud jsou okresy vymezeny výčtem obcí).
* Správní obvody obcí s rozšířenou působností budou vymezeny tak jako doposud, tedy výčtem území obcí, které je tvoří. Tento výčet nebude v zákoně, ale v doprovodné vyhlášce.
* Pro hlavní město Prahu se zachovává stávající speciální členění na 10 obvodů (na úrovni okresů).
* Marcela Fadrná, Kancelář veřejného ochránce práv: Začátkem února 2019 byl v Eklepu (Elektronická knihovna legislativního procesu) veřejnosti zpřístupněn věcný záměr stavebního zákona, jehož předkladatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj. Podle tohoto legislativního materiálu by změny, které obsahuje, měly vést ke zkrácení povolovacích procesů a odstranění překážek, jež brání vydání povolení stavebním úřadem nebo jeho vydání neúměrně prodlužují.
Předkladatel materiálu zamýšlí vytvořit soustavu státních stavebních úřadů, které již nebudou „…součástí spojeného modelu územní veřejné správy… “, měly by eliminovat tzv. systémovou podjatost a současně by měly být protikorupční. Vybrané agendy dotčených orgánů by měly být integrovány do rozhodování státních stavebních úřadů. Je otázkou, zda tento návrh je dostatečnou pojistkou proti korupci.
* Petr Číhal, obchodní ředitel EKOLAMP: Jednou z novinek v oblasti elektroodpadu v letošním roce je zařazení svítidel do zpětného odběru. Svítidla dosud ve zpětném odběru vůbec nebyla. Pouze průmyslová svítidla spadala do tzv. odděleného sběru, který probíhal mimo sběry na sběrných dvorech obcí. Nově jsou tak i svítidla (lampičky, lustry atd.) zařazena do zpětného odběru a sbírají se v kategoriích č. 4 (velká zařízení) a č. 5 (malá zařízení) na sběrných dvorech obcí.
* Miloš Polák, ze společností REMOBIL a ASEKOL: Tématem recyklace elektroodpadu, do níž recyklace mobilních telefonů patří, se zabývám již téměř 15 let a neznám jedinou firmu v ČR či v Evropě, která by vydělávala čistě na sběru a recyklaci pouze mobilních telefonů. Ono to totiž není možné, protože náklady na logistiku (sběr a svoz) a zaměstnance budou vždy vyšší než výnosy z prodaných druhotných surovin. Z pohledu celého procesu zpětného odběru je mobilní telefon jednoznačně odpadem s negativní hodnotou. Z pohledu pouze recyklace (zpracování bez započtení nákladů sběru) pak odpadem s pozitivní hodnotou.
* Jan Mraček, Hospodářská komora ČR: Kolektivní systémy nejsou tržní subjekty, byly založeny ke sběru elektroodpadu. Nemají a nesmí fungovat za účelem zisku - vytvářet zisk), mohou soutěžit maximálně mezi sebou. Jejich akcionáři jsou výrobci, kteří nám dodávají službu (výrobek – ledničku, TV). Od roku 2005 se zde vytvořila úvaha, poměrně nebezpečná, že by kolektivní systémy neměly zůstat jen u sběru elektroodpadu, ale měly by zajistit i jeho další zpracování a vytvořit tak jakýsi uzavřený kruh. Kolektivní systémy významně přispěly k tomu, že ČR plní kvóty pro třídění, je však třeba zamezit, aby došlo ke směšování fungování kolektivních systémů a zpracování odpadu jako takového.
* Lucie Müllerová, EKO-KOM: Přestože tuzemský systém ušel za dobu své existence již velký kus cesty, je třeba dál jej dále rozvíjet. Třeba tím, že reagujeme na trendy v oblasti používaných obalových materiálů. V posledních letech se tak kromě kontejnerů na papír, sklo a plasty stále více objevují na ulicích i šedé nádoby na třídění kovových obalů. Ke konci třetího čtvrtletí roku 2018 bylo v ČR již 6170 těchto nádob, meziročně se tak jejich počet navýšil o 20 %. Právě kovové obaly jsou totiž jednou z progresivně se rozvíjejících oblastí.
Kromě rozšiřování a zkvalitňování sběrné sítě jsou aktuální velkou výzvou požadavky nové evropské směrnice o obalech a odpadech, které bude muset ČR spolu s dalšími členskými státy unie v budoucnu plnit a na to je třeba se připravovat již nyní.
* Petr Kratochvíl, jednatel ECOBAT: V dnešní době dochází k stále většímu rozšiřování elektrických aplikací, které vyžadují vysokoenergetické přenosné zdroje elektrické energie. Příkladem je nastupující rozvoj e-mobility. Velice významně se na trhu uplatňují nové typy baterií a akumulátorů a v této oblasti začínají dominovat lithium-iontové, lithium-polymerové a primární baterie s obsahem kovového lithia.
Při uvádění tohoto typu baterií na trh bohužel není pamatováno na bezpečnostní aspekty při nakládání s použitými bateriemi na konci jejich životního cyklu. Použité baterie a akumulátory ve fázi sběru, shromažďování, skladování a zpracování často nejsou dostatečně ochráněny proti vzájemnému zkratování nebo mechanickému poškození.
V důsledku toho dochází při nakládání s použitými lithiovými bateriemi k incidentům (požáry, exploze), a to i na území České republiky.
* Barbora Tomčalová, Svaz měst a obcí ČR: Proč se stále vyskytují pneumatiky na sběrných dvorech nebo na černých skládkách? Tato otázka trápí nejedno město či obec, které uvedený problém stojí v rozpočtu nemalé peníze z rozpočtu, jež by radnice určitě uměly využít efektivněji. Města a obce, stejně jako kolektivní systém Eltma, jistě velmi uvítají aktivitu Ministerstva životního prostředí ve směru zvýšení minimální úrovně zpětného odběru, což je plně v souladu s Plánem odpadového hospodářství ČR, kdy pro rok 2020 je minimální hranice pro sběr pneumatik stanovena na 80 % pneumatik uvedených na trh. Zvýšení povinné hranice pro zpětný odběr výrazně pomůže ke snížení výskytu pneumatik jako odpadu bez využití.
Naopak ti, kteří se buď své povinnosti vyhýbali nebo sbírali pouze do zákonného minima, se budou muset postarat o větší množství pneumatik, a tím pádem vzroste zájem i o pneumatiky, které dosud končily na sběrných dvorech či skládkách.
* Bohumil Kotlík, Státní zdravotní ústav v Praze: Existují modely, které odhadují, jaký podíl škodlivin, které jsou ve vzduchu, nadechnete a jaký vydechnete. Ovšem pozor, měří se buď celková hmotnost částic (například frakce PM10 – tj. všechny částice menší než 10 µm), nebo jejich počet v jednotlivých velikostních frakcích. Srovnání počtu částic a jejich hmotnosti je poměrně složité. Například jedna desetimikrogramová částice může mít váhu i jednoho milionu ultrajemných částic. Otázkou stále zůstává, jestli (a hlavně o kolik) je při stejné hmotnosti pro naše zdraví horší vyšší počet jemných až ultrajemných částic než menší počet ostatních. Důležitá není jenom velikost částic, ale i jejich chemické složení, které v žádném případě není u jemných a větších částic stejné.
* Jaroslav Buda, Jutagrass: Prvním krokem při výběru umělého trávníku je stanovení potřeby, tedy toho, co od trávníku očekáváme a jaký sport se na něm bude hrát jako hlavní. Jiný trávník bude použit pro městské multifunkční instalace a veřejná hřiště, jiný trávník pro fotbalové kluby a zcela jiné požadavky jsou kladeny na hřiště na kterém budou fotbal trénovat profesionální hráči. U fotbalu se jedná hlavně o celkové zatížení plochy a využití hřiště v průběhu dne i ročních období. Čím větší bude jeho využití, tím robustnější trávník musí být. S tím souvisí i možnosti a schopnost trávníky udržovat. Současné kvalitní trávníky jsou vyrobeny z polyetylénu.*
/rš/
