V budování dobíječek pro elektroauta sehrají zásadní roli obce, říká manažer Unicornu Milan Hynek

Mapa dobíjecích stanic se v Česku postupně zahušťuje. Ale k rozměrům, jakých by v této dekádě měla dosáhnout doprava na elektrický pohon, mají dosavadní čísla ještě hodně daleko. Dobíječek jsou stovky, za deset let jich budou třeba desetitisíce. Těch, kdo mají a budou mít zájem infrastrukturu budovat, je celá řada. „Ale zásadní úloha připadne obcím, které nejenže tak přinesou občanům novou službu, posílí svou atraktivitu a prestiž, ale mohou také získat zajímavý zdroj příjmů zejména díky doprovodným službám,“ říká Milan Hynek z vedení společnosti Unicorn, která mimo jiné vytváří produkty s názvem ChargeUp.cz pro správu dobíjecích stanic i aplikace pro jejich zpoplatnění.

V Česku jsou dnes stovky dobíjecích stanic pro elektromobily. Během pár let by jich měly být podle současných předpokladů tisíce a na konci dekády již desetitisíce. Kdo jsou a do budoucna budou hlavní aktéři jejich výstavby?

Těch subjektů je celá řada. Už dnes budují dobíječky energetické firmy, které mají distribuční sítě. E.ON, ČEZ nebo PRE jsou klíčoví hráči a nadále jimi budou. Dále to jsou firmy, které vlastní flotily služebních vozů, mezi nimiž bude přibývat elektromobilů. Těchto firem je velké množství a ony samy nebo s partnery budou pořizovat v rámci svých objektů dobíjecí infrastrukturu. A mrhaly by příležitostí, kdyby část té infrastruktury nedokázaly nabídnout veřejnosti a zpoplatnit ji.

Podstatní jsou i provozovatelé sítí benzinových stanic. Mívají problém s kapacitou přívodu elektřiny, ale pokud se dokážou domluvit s obcemi a energetikami, tak na druhé straně mají peníze na potřebné investice. Už dnes víme, že nemalé prostředky do toho vkládá Shell nebo třeba Mol.

Další skupinou jsou obchodní řetězce, které se snaží nalákat zákazníky. Kdo k nim přijede elektroautem, může často nabíjet zadarmo.

Zatím jste zmínil samé soukromé subjekty, jak vidíte roli státu či samospráv?

Přesně k nim mířím. Pak jsou tu totiž obce, které podle budou politiky tlačeni k nákupu elektroautomobilů, takže budou řešit dobíjení pro svou potřebu. Ale tím to nekončí. Zároveň mají k dispozici pozemky, mají v rukou územní plány, povolení přivaděčů energií. Vlastně všechna povolení na lukrativní místa jsou v jejich moci. Takže je třeba zdůraznit, že obce mají a budou mít klíčovou roli, protože ony tomu mohou významně pomoci.

Kdybyste měl přesvědčit starostu či zastupitelstvo o budování dobíjecí infrastruktury, jaké by byly hlavní argumenty?

Za prvé tak mohou podpořit vizi státu i Evropské unie v elektromobilitě. Za druhé poskytnou budováním stanic další cennou službu veřejnosti. Když začnou včas, případné náklady se rozloží v čase, nebudou tolik bolet a mezi občany se začne šířit povědomí: tato obec nabízí slušnou dobíjecí infrastrukturu, takže se tam člověk nemusí bát používat elektrické vozy. S tím souvisí, a to je za třetí, určitá prestiž, známka modernosti. Tento aspekt může podpořit zájem lidí v dané obci žít, stěhovat se tam, což následně pomůže ceně pozemků i příjmové stránce obecního rozpočtu. Jsou to ale spíše nepřímé přínosy.

Nejpádnějším argumentem bývají peníze. Mohou se dobíjecí stanice stát pro radnice zajímavým zdrojem příjmů?

My jsme si dělali propočty, které více méně potvrzují i mé očekávání, že na vlastním nabíjení nijak závratně nevyděláte. Čím více bude dobíjecích stanic, tím větší bude konkurence a tlak na snižování cen. Ty se nyní pohybují zhruba od pěti do 20 korun za kilowatthodinu. Nabití baterie auta, která má 70 kilowatthodin, tak přijde na 350 až 1400 korun. Takže motoristé tu jednotkovou cenu rozhodně budou řešit, podobně jako dnes u fosilních paliv.

Na čem se dá vydělávat, to jsou doplňkové služby kolem dobíjení. Například rezervace dobíjecích míst. Když chce majitel elektroauta zajet do města a nechat tam vůz tři hodiny nabíjet, potřebuje se spolehnout na to, že místo bude volné. A provozovatel dobíječky může nabídnout rezervaci v ceně třeba 50 korun za každou hodinu plus dalších 50 korun za stání na daném místě.

Nebo lze u dobíjecí stanice zřídit kavárnu, občerstvení či jakoukoli jinou službu, protože dobíjení vždycky nějakou tu dobu trvat. A to je doba, kdy se dá zákazník nějak zabavit, což je příležitost pro byznys. Obce jej mohou rozvíjet samy nebo to umožnit někomu jinému.

O elektromobilitě už se mluví poměrně dlouhou dobu a občas to připomíná kolumbovský rébus s vejcem a slepicí. Nejezdí dost elektroaut, protože není dost dobíječek, a není dost dobíječek, protože nejezdí dost elektroaut. Kde vy vidíte hlavní úzké místo v rozvoji elektromobility?

Celé je to dnes motivováno oním „green dealem“ Evropské komise, který pokračuje i po koronavirové krizi. A spíš by měl akcelerovat, protože když už se do ekonomiky budou pumpovat peníze, tak právě na podporu dosažení těchto cílů. Zároveň je pravda, že automobilky musí zvolit nějaký alternativní pohon k fosilním palivům, aby dosáhly norem pro emise CO₂. Myslím, že vše se hodně posune se zlepšující se nabídkou a kvalitou vozů. Pro člověka, který bydlí za Prahou, jezdí do práce a najede třeba 200 kilometrů denně, jsou auta ze současné nabídky už naprosto bez problémů použitelná. Navíc elektroauto je samo o sobě jednodušší než vozidla na fosilní paliva. Většinou nemá převodovku, pohání ho elektromotory, které vydrží strašně moc, jsou v něm stále lepší baterie. Takže servis by měl být jednodušší.

Neočekávám ale, že cesta elektroautem bude nakonec levnější. Časem se dostane někam na úroveň nákladů za dopravu na fosilní paliva, protože stát to dříve či později dodaní, aby vyřešil výpadek příjmů za benzin a naftu. Není to tedy o ceně, ale spíše o ekologičnosti, kdy nevozíte výfukové plyny do města, a komfortu jízdy, která mimo jiné nabízí skvělou akceleraci.

V čem se můžeme poučit ze zahraniční zkušenosti?

Když se dnes podíváte na země, kde je elektromobilita výrazněji rozšířená, tak ty to většinou řeší výraznou podporou, zejména daňovými odpočty, nejen jednorázovými při nákupu vozu, ale třeba i odpočty silniční daně a podobně. To je oblast, která nám trochu utíká, a je tady prostor, jak by tomu vláda mohla pomoci.

Proč se vlastně do elektromobility pustil Unicorn prostřednictvím své platformy ChargeUp.cz?

My jsme dlouhodobým dodavatelem informačních systémů pro energetiku. Někdy v roce 2017 jsme dostali od našich zákazníků první požadavky, jestli bychom jim nemohli dodat systém, který jim pomůže elektromobilitu řešit. Takže jsme se do toho pustili a začali jsme si budovat know-how. A zjistili jsme, že to je úplně samostatná disciplína, která s energetikou souvisí jen okrajově. Ale někdy jsou tam velké synergie, kdy vy nejenže potřebujete elektřinu pro nabíjení aut, ale na druhé straně vám ji ta auta mohou v případě potřeby poskytnout.

Takže vznikl systém pro řízení dobíjecích stanic, kterému dnes říkáme ChargeUp CPO. To je hlavní část, kterou jsme pak doplnili o portál, jenž umí uživatelům zpřístupnit nabíjení. A to je ChargeUp ESP.

Dávalo vám to byznysově smysl, když výrobců dobíjecích stanic je řada, a jistě tedy bude i řada řídících systémů pro tyto stanice?

Máte pravdu, že řídících systémů je vícero. Ale problém je v tom, že výrobci stanic je vyvíjejí zejména pro svoje produkty. Není mnoho tvůrců, kteří mají systém, do nějž můžete zapojit stanice více výrobců. Takže když jste zadavatel podléhající zákonu o veřejných zakázkách a potřebujete tendrovat různé stanice, nebo jste soukromník a chcete se vyhnout vendorlocku, protože teoreticky hrozí, že vás jeden monopolní dodavatel dobíječek může vydírat, tak je to potíž. V tu chvíli totiž potřebujete software, který dokáže řídit informační systémy více výrobců.

Druhá věc je, že většina řídících systémů neumí takové věci, jako je nákup elektřiny, což přesně využije provozovatel většího počtu dobíječek. Naše obrovská výhoda spočívá v tom, že díky zkušenosti s energetikou přesně takové systémy máme.

Možná ještě více roztříštěná je nabídka aplikací pro motoristy a způsobů zpoplatnění…

I to je pravda. Spousta řidičů má ve svých mobilních telefonech x takových aplikací. Do budoucna bude vyhrávat ten, kdo dokáže propojit do svého portálu větší množství stanic. O což se snažíme, a to i přes další subjekty, kterým se říká agregátoři. Bohužel nikdo tu dnes nemá výraznou majoritu. Jsou sice firmy, které mají v platformách desítky tisíc stanic, ale na druhé straně třeba vůbec nepokrývají Česko.

Přidanou hodnotou Unicornu je, že jako velká firma dokáže tu službu poskytnout včetně souvisejících poměrně důležitých aspektů, jako je call centrum sedm dní v týdnu, 24 hodin denně a multijazyčný helpdesk. Když se cokoli stane, řidič, ale i provozovatel stanice se má komu dovolat.

Kde vidíte časový horizont, kdy by se díky konsolidaci mohl stát trh dobíjení pro elektromobilisty přehlednějším?

Myslím si, že aplikace typu našeho ESP, která zobrazuje dobíjecí stanice, umožňuje je rezervovat a zaplatit na nich, budou do budoucna nahrazeny samotnými automobily. Navede vás navigace, vy zaparkujete, připojíte auto konektorem a ono už se s dobíječkou domluví. Na závěr zaplatí platební kartou, kterou v sobě bude mít nahranou, a vy nebudete muset nic řešit. Po roce 2025 už to podle mě bude fungovat takhle.*