Vedení Prahy chce prosadit do novely stavebního zákona, aby obcím zůstalo právo rozhodovat o územním plánování, mohly si vytvořit své stavební předpisy nebo aby mohly dokončit rozdělané územní plány. Požadavky město shrnulo do tzv. Čtyř městských artikul, které v pondělí novinářům představili primátor Zdeněk Hřib, jeho náměstek Petr Hlaváček a ředitel Institutu plánování a rozvoje (IPR) Ondřej Boháč. Zástupci města jednají s poslanci napříč stranami, aby v Parlamentu návrhy změn přednesli. Cílem nového zákona je především zrychlit výstavbu. Podle ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové nesmí přechod pořizování územně-plánovací dokumentace ohrozit strategické zájmy státu.
„Dosud se debata o novém stavebním zákonu soustředila především na rychlost povolování. To je ale až B. My musíme nejdříve vyřešit A. Beze změny územního plánování se totiž povolování staveb nezrychlí,“ varoval Petr Hlaváček, náměstek primátora hl. m. Prahy pro oblast územního rozvoje. „Více než rok vedeme s Ministerstvem pro místní rozvoj o tomto problému diskuzi, nicméně návrh zákona naše potřeby stále nereflektuje a situace začíná být opravdu vážná. Proto jsme spolu s ostatními českými městy zformulovali čtyři jednoduché požadavky. Díky nim může nový stavební zákon přinést nejen slibované zrychlení, ale také zkvalitnění výstavby. A protože jde o prostředí, ve kterém my všichni žijeme, mělo by nás to zajímat všechny,“ doplnil Petr Hlaváček.
„Usilujeme o to, aby města získala více pravomocí v oblasti plánování svého rozvoje. Za udržitelný rozvoj měst musí být jednoznačně odpovědní konkrétní volení zástupci samosprávy a nikoliv anonymní státní úředníci. Občanům dává právo na samosprávu ústava, ale pokud samosprávy nebudou mít žádné reálné pravomoci, tak toto právo zůstane jen na papíře. Aktuální podoba novely stavebního zákona bohužel nesměřuje k posílení samospráv. K urychlení stavebních řízení nedojde žádným stěhováním úředníků na jedno místo, které při souběžné digitalizaci stavebních řízení dává stále menší smysl. Samosprávy měst musí mít možnost už ve fázi územního plánování stanovit jasná pravidla, která budou developeři, úředníci i veřejnost chápat stejně a nebudou se jejich rozpory řešit až v územním či stavebním řízení,“ konstatoval primátor hl. m. Prahy Zdeněk Hřib.
„V Parlamentu vrcholí bitva o schválení nového stavebního zákona. Bohužel zákon, který nyní sněmovna projednává ve druhém čtení na základě vládního návrhu, kvalitní není. Vláda chce proti vůli měst a obcí převést územní a stavební řízení pod stát, což omezí právo obcí na samosprávu. Obávám se, že zejména u územního plánování a pořizování územního plánu vláda nedomýšlí, jaké negativní důsledky to bude mít. Proto Praha společně s dalšími velkými městy - Brnem, Ostravou, Plzní a Libercem - zformulovala takzvané Čtyři městské artikuly a připravila pozměňovací návrhy k projednávanému zákonu. Jestliže jsme se s novým stavebním zákonem dostali do této situace, pak jsem přesvědčená, že jediným rozumným řešením je nechat reformu stavebního práva novému Parlamentu a nové vládě, kteří, věřím, budou odpovědnější,“ dodala radní hl. m. Prahy pro oblast legislativy Hana Kordová Marvanová.
„ČTYŘI MĚSTSKÉ ARTIKULY“. S JAKÝMI NÁVRHY PŘICHÁZEJÍ ČESKÁ MĚSTA?
1/ Právo územního plánování v samostatné působnosti
Města si potřebují samy pořizovat územní plány, aby mohly rozhodovat o svém rozvoji. V současnosti ani podle návrhu zákona však nemají na proces pořizování žádný vliv.
2/ Městské stavební předpisy pro statutární města
Praha potřebuje zachovat své platné stavební předpisy už jen z důvodu zachování kontinuity a právní jistoty v přípravě staveb. Další česká města, která projevila o vlastní stavební předpisy zájem, by tuto možnost měla dostat také. Každé české město je totiž něčím jedinečné. Stejně jako je odlišný režim správy NP Krkonoše a NP Podyjí, měl by být odlišný přístup k rozvoji specifických hodnot Plzně nebo Ostravy.
3/ Dokončení pořizovaných územních plánů
Praha, Brno nebo například Liberec pracují na svých nových územních plánech již několik let. Česká města musí mít možnost tyto práce dokončit a nezahazovat několikaletou a velmi kvalitní práci kvůli zákonem vynucenému přepracování. Návrh zákona se chová problematicky i k platným územním plánům. Ty mají být přepracovány při jejich první změně, což s sebou přináší extrémní finanční náklady i nereálné nároky na úředníky.
4/ Obec s postavením dotčeného orgánu
Města a obce musí být součástí procesu povolování staveb od počátku. Podle návrhu zákona má o projektu rozhodnout státní správa, která až následně předá projekt obci k případným připomínkám.
„Deset největších českých měst produkuje téměř osmdesát procent hrubého domácího produktu celého Česka. Pokud stát nevyslyší jejich volání, hrozí stagnace jejich rozvoje a v důsledku ekonomický propad, který se velmi rychle projeví v každé české obci. Důležité je zdůraznit, že všechny čtyři artikuly spolu úzce souvisí a nelze vybrat jen jeden a ostatní tři nechat „na potom“. Je to stejné, jako kdybyste sundali autu jedno kolo a vyrazili na výlet. Pravděpodobně daleko nedojedete,“ snaží se problematiku popsat ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy Ondřej Boháč.
Obce, města a kraje mají Ústavou zaručeno právo na samosprávu, které je státní správou v současnosti podle vedení města soustavně oklešťováno. Předložený návrh stavebního zákona by se z tohoto pohledu dal považovat i za protiústavní.
VYJÁDŘENÍ MINISTRYNĚ PRO MÍSTNÍ ROZVOJ
„Velká města mají pravdu v tom, že musí mít v rukou silný nástroj, kterým budou ovlivňovat rozvoj svého území. A tím nástrojem je územní plánování. Samotné povolování staveb je pak spíše technicistní záležitostí, kterou by měla mít na starosti profesionální státní stavební správa. V tomto principu si rozumíme a já jej dlouhodobě podporují,“ v reakci na „čtyři městské artikuly“ to uvedla ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová.
Podle jejích slov je však jinou věcí paragrafové znění takové úpravy – přechod pořizování územně-plánovací dokumentace na samosprávy je poměrně zásadní změna, která má široké souvislosti a nesmí ohrozit strategické zájmy státu například při výstavbě dálnic, železnic nebo přenosové soustavy.
„Další problém, na který jsme naráželi, bylo to, že menší obce naopak pořizovat samy územní plány nechtějí, protože na to nemají peníze, ani personální kapacity. A setkali jsme se také s nesouhlasy resortů," připomněla Klára Dostálová. „Já ale pevně věřím, že se ve sněmovně povede najít způsob, jak to legislativně správně udělat. Podobně se nám společně se třemi největšími městy podařilo najít společnou řeč, když jsme vyslyšeli jejich požadavky na vlastní stavební předpisy – Praha tak o své Pražské stavební předpisy nepřijde. Nebo jsme vyšli vstříc s prodloužením termínu pro platnost územních plánů, které měly skončit příští rok. Praha do té doby nestihne přijmout nový Metropolitní plán, na kterém pracuje už od roku 2013 a mohla by se po tomto termínu rozvíjet už pouze ve svém intravilánu z roku 1966. To by znamenalo, že například v Praze 11 by se nepostavil už ani rodinný domek. A to nemůžeme dopustit, takže bude mít stejně jako ostatní města čas až do roku 2025."*
/zr/
