Úvodní rozhovor aktuálního vydání Moderní obce jsme připravili s Miroslavem Krčilem (viz první strana obálky nahoře), starostou Hlinska.
Aktuální červencové vydání Moderní obce však přináší i řadu dalších zajímavých a podnětných textů, v nichž promlouvá nemálo osobností nejen z veřejné správy. Přinášíme proto výběr z jejich vyjádření pro Moderní obec. Nenechte si ujít ani téma měsíce, které tentokrát nese název IT služby a ochrana dat.
* Miroslav Krčil, starosta Hlinska: Pan ministr Bartoš sice správně tvrdí, že dostupné bydlení není totéž co bydlení sociální. Ale jeho resort k tomu musí říci i ono příslovečné „B“ a nastavit v dotačních programech takové podmínky, aby byly splnitelné pro města a obce, které se chtějí do bytové výstavby pustit. Například my v Hlinsku v současné době jsme připraveni všechny projekty tohoto druhu financovat ve vlastní režii. Jistě, kdyby se naskytl vhodný dotační titul, rádi bychom jej využili.
To by ovšem stát, resp. ministerstvo, musely obcím a městům jasně a jednoznačně sdělit: „Milá radnice, postavíš-li standardní městský byt o určitých parametrech pro rodinu, která nemá na koupi vlastního bytu či na stavbu rodinného domu, a povedeš ho dvacet let jako nájemní, my ti na něj rádi přispějeme. A nebudeme ti klást další a další omezující podmínky, takže si v tomto bytě budeš moci ubytovat, koho si, milá radnice, sama zvolíš. My totiž víme, že v každém městě či v každé obci bývají rozdílné místní a regionální podmínky, jiná struktura zájemců o městské bydlení apod.“ Takový vzkaz z Prahy bych si moc přál.
* Radka Vladyková, výkonná ředitelka Svazu měst a obcí ČR: Pokud nemají stavební povolení a vysoutěženého dodavatele, tak se v současně době obce a města skutečně často obávají zahajovat přípravu a vlastní realizaci rozsáhlejších investičních akcí. Vzhledem k inflaci a zdražování energií nemohou odhadovat budoucí výdaje spojené s provozem zrealizovaných projektů. Musí myslet na zabezpečení základních potřeb města, jako je provoz a údržba stávajícího obecního majetku a služby občanům. Abychom to však upřesnili: Zájem měst a obcí investovat do svého rozvoje stále trvá, ale je brzděn obavami z budoucna i ze stávajícího stavu – zda bude dostatek financí, kam se vyšplhají úrokové sazby, zda bude kým a z čeho stavět.
* Eliška Olšáková, předsedkyně Sdružení místních samospráv ČR, poslankyně a starostka města Valašské Klobouky: Většina zakázek na stavební práce se potýká s nárůstem cen stavebních materiálů a všichni hledají optimální cesty, jak rozestavěné stavby dokončit. I v SMS ČR zaznamenáváme úbytek dodavatelů, kteří mají zájem podat svoji nabídku ve veřejné zakázce na stavební práce. Upřednostňují však spíše zakázky menšího charakteru a kratšího trvání, což může být také důsledkem nejistoty a obav, kdy a na jaké částce se růst cen zastaví.
* Markéta Dlouhá, místopředsedkyně Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže: Pokud jde o ochotu zadavatelů plánovat, připravovat a realizovat náročnější investiční akce, je pochopitelné, že mají obavy. Ostatně mají je i dodavatelé a ve svém důsledku snad každý z nás, i když není podroben režimu podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Zadavatelům lze bezesporu doporučit maximální obezřetnost při tvorbě zadávacích podmínek. Jako vhodný nástroj se jeví využívat institut vyhrazených změn podle § 100 zákona o zadávání veřejných zakázek umožňující případné následné zvyšování ceny (např. inflační doložky nebo doložky umožňující změnu cen materiálů na základě objektivně zjistitelných informací, mezi které mohou patřit také aktualizační údaje cenových soustav). Rovněž při případném zavedení mechanismu budoucího zohledňování výkyvů cen je důležité pamatovat na to, jaký interval případného přeceňování bude zvolen. Zadavatelé si musí být vědomi i toho, že hodnota vyhrazené změny se zahrnuje do předpokládané hodnoty zakázky. Stejně tak z takové výhrady logicky plyne, že její aplikace může vést ke zvýšeným výdajům; proto by zadavatelé vždy měli současně zohlednit jejich finanční možnosti, do jaké míry jsou schopni a ochotni dodavatelům vycházet vstříc s možnou úpravou vysoutěžené ceny a případně současně stanovovat určitý finanční strop.
* Luděk Tesař, ekonom: Veřejné finance obsahují regulace, nad kterými zůstává rozum stát. Nejen samotný státní rozpočet, ale i obecní rozpočty jsou zákonem tlačeny doplácet často opravdu velké peníze špatným nastavením systému regulace cen.
Uvedu jen některé příklady z praxe:
- Školní stravování. Ministerstvo školství nastavilo limity dané vyhláškou č. 107/2005 Sb., o školním stravování, která umožňuje chtít po rodičích dětí hradit cenu potravin v nesmyslných a pevně daných limitech. Finanční limity na strávníka jsou až komické. Oběd od 17 do 45 Kč, snídaně od 9 do 21 Kč apod. Jak je zřejmé, ceny potravin jsou dávno v jiných dimenzích a rychle rostou. Kdepak ty sladké roky nízkých cen jsou…
- Sociální služby. Ministerstvo práce a sociálních věcí nastavilo tzv. úhradovou vyhláškou č. 505/2006 Sb. celou řadu opět fixních rozmezí a absurdit, jako je cena do 205 Kč denně za celodenní stravu v rozsahu minimálně tří hlavních jídel či strop 95 Kč za oběd. Další regulace jsou ve vyhlášce uplatňovány na desítku dalších služeb. Fakticky se tam již nemluví o sociálních službách, ale v dimenzi současných nákladů jde ze strany státu spíše o otroctví, které musí dorovnávat peníze obcí, protože ztráty jsou obrovské a dynamicky rostou.
- Místní poplatky. Pevně nastavený strop, například 1200 Kč/obyvatele (a ekvivalent na kg či litry) za komunální odpad, se nyní aktuálně většinou také vymyká realitě, kdy obce mají náklady od 900 do 2500 Kč v praxi na obyvatele.
- Nájemné. V době, kdy cena za elektřinu vzrostla v praxi meziročně o 120 % a ceny nemovitostí a nájmů se zvýšily řádově o desítky procent ročně, umožňuje jeden zákon obcím jednostranné zvyšování nájemného pronajímatelem maximálně o 20 % souhrnně za poslední tři roky. Občanský zákoník ovšem naproti tomu obcím nařizuje uplatňovat tržní nájemné.
* Věra Kameníčková, analytička CRIF, a. s.: Krajské samosprávy hospodařily v roce 2021 velice obezřetně. Navzdory poměrně rychlému růstu daňových příjmů v důsledku především zvýšení jejich podílu na sdílených daních, kraje přišláply brzdu na kapitálové výdaje. K tomu patrně přispěl i meziroční pokles investičních dotací.
Jako celek kraje nevyužily v roce 2021 (třeba na investice) přebytek rozpočtu ve výši téměř 8 mld. Kč, který však ponejvíce skončil na bankovních účtech, a tedy s nulovým úročením. Je to škoda, protože v letošním roce stouply ceny a úrokové sazby, což zcela jistě plánované investice prodraží, či povede k jejich odkladu, a tím i dalšímu zvýšení nákladů na jejich pořízení.
Želmíra Macková, Jitka Révayová, Jan Prokop, Odbor hlavního regulátora a vrchního dohledu sektoru vak – 15160; Ministerstvo zemědělství ČR: Pro zvyšování efektivity a kvality řízení provozu vodárenských systémů využívají provozovatelé ukazatele množství nefakturované vody a ztráty vody, které se dlouhodobě vyhodnocují také v rámci provozovatelského benchmarkingu (BM). Průměrné ztráty vody v roce 2019 byly ve výši 14,5 procent. V hlášeních Vybrané údaje provozní evidence (VÚPE) se dlouhodobě opakovaně vyskytují nulové hodnoty i hodnoty vyšší než 30 procent (tj. dvounásobek průměrných ztrát ČR). V roce 2020 Ministerstvo zemědělství korespondenčním šetřením oslovilo celkem 728 provozovatelů vodohospodářského infrastrukturního majetku – VIM (více než 80 procent komunálního charakteru) provozujících 1687 majetků, u kterých byla identifikována anomálie související se ztrátami vody.
Z vyhodnocení vyplývá, že nejčastější příčinou vykázaných nulových ztrát vody za rok 2019 byly ze 44 procent chyby při vyplňování údajů VÚPE, případně chyby při stanovení některého z bilančních údajů. Dalších přibližně 25 procent byly případy, kdy odběry přesáhly objem vody určené k realizaci např. z důvodu použití směrných čísel.
Ve skupině ztrát vody vyšších než 30 procent vykázaných ve VÚPE za kalendářní rok 2019 se nejvýznamnějšími důvody ukázaly závažné poruchy na vodovodu zaznamenané v roce 2019 (zhruba 46 procent případů) spolu se špatným technickým stavem vodovodu (asi 27 procent případů). Chyby v hlášení VÚPE za kalendářní rok 2019 byly jako příčina vykázaných vyšších ztrát vody v trubní síti uvedeny ve více než 15 procentech případů.
Jak vyplývá z těchto příkladů, BM je užitečný nástroj a Ministerstvo zemědělství uvítá jeho využívání, i prezentaci jeho výsledků obcemi při zlepšování řízení rozvoje infrastruktury a kvality poskytovaných služeb.
* Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka: Obci nelze „jen tak“ ustanovit opatrovníka v trestním řízení, ale… Aktuální nález Ústavního soudu I. ÚS 618/22 řešil situaci, kdy na žádost policie ze strany státního zástupce došlo k ustanovení opatrovníka obci podle trestního řádu, přičemž státní zástupce v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že starostka obce v rámci podání vysvětlení sdělila, že jednání, které je předmětem prověřování, považuje za zákonné, a že proto nedošlo ze strany obce k připojení se s nárokem na náhradu škody.
Na základě toho státní zástupce uzavřel, že je zřejmé, že zájmy osob, které jsou oprávněny jednat za obec navenek, jsou v reálné kolizi, a proto za obec musí v trestním řízení jednat tento ustanovený opatrovník z řad advokátů.
Obec se proti tomu bránila a v poslední fázi proti ustanovení opatrovníka podala ústavní stížnost (autorka článku tuto věc zastupovala – pozn. redakce). Ústavní soud ve svém nálezu vyslovil, že „usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně… bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod“, a proto dále vyslovil, že se „usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně … ruší“.
Tento nález Ústavního soudu je třeba přivítat, ačkoliv neodstranil vysoce sporné otázky, týkající se aplikace trestního řádu na obce stejně jako na soukromé osoby; řešil pouze daný případ, byť s obecným (a důležitým) dopadem.
* Katarína Ruschková, vedoucí odboru životního prostředí Jihlavy: Jihlava je v rámci republiky velmi specifická proto, že se nachází na evropském rozvodí a tedy jediná voda, se kterou může město i region hospodařit, je voda dešťová. Víme, že si jí musíme vážit, protože pokud nám odteče bez užitku (to v tom lepším případě) nebo navíc ještě napáchá cestou škody (to v případě horším), můžeme si za to z velké části sami, navíc je to věc zcela nevratná. Už v minulosti jsme tedy dělali „měkká“ opatření, jako jsou květnaté louky, štěrkové záhony na křižovatkách, či zasakovací pás vedle nově rekonstruovaného chodníku. Jsme si však vědomi toho, že tato dílčí opatření nestačí. Bude nutné ve městě vytvořit systém, který místo odvádění dešťové vody do toků či kanálů, vodu zadrží v místě a umožní její využití rostlinám, které tak budou lépe plnit ekosystémové služby.
Jednou z oblastí, do kterých se tyto snahy promítly, je spolupráce s developery. Město v pravidlech pro investory nastavilo nejen požadavek pro decentralizovanou práci s dešťovou vodou, ale umožnilo i finanční zvýhodnění těch, kteří takto uvažují a stavějí. Nad rámec povinností stanovených zákonem se tak město snaží motivovat developery k tomu, aby už ve fázi přípravy projektu o něm přemýšleli nejen z pohledu ekonomického či estetického, ale i z pohledu udržitelnosti a hospodaření s vodou. Snad tedy už brzo budou v Jihlavě vyrůstat nové projekty s respektem k vodě. Město samo rovněž cítí, že je nutné tuto oblast ošetřit systémově, proto v současnosti probíhá dokončování Strategie adaptace na klimatickou změnu, jejíž návrhovou část zastupitelé schválili v dubnu a nyní se dopracovává část implementační. I ta navrhuje mnohá opatření pro zlepšení hospodaření s vodou.
Nové technologie město zkouší i na vlastních projektech. U výsadby stromů v pásu podél ulice Vrchlického v Jihlavě je testována technologie strukturálního substrátu se zvýšenou retenční kapacitou. Po předchozí negativní zkušenosti bylo zřejmé, že zde neumožňují půdní podmínky uspokojivou výsadbu standardní technologií. Návrh řešení byl limitován nevhodnou konfigurací sběrných ploch (okolní zpevněné plochy) a zhoršenou propustností stávajících půdních horizontů.
Navrhované řešení mělo za cíl zejména optimalizaci vodního a vzdušného režimu v kořenové zóně stromů, sledování technologie strukturálního substrátu včetně realizačních specifik. Výsadba proběhla do fragmentu původních neúspěšných výsadeb platanu javorolistého ve třech pásech. Z dřevin zde byly vysázeny olše, jasany, lípa srdčitá i lípa velkolistá, javor klen, javor mléč a habry. Některé druhy stromů byly sázeny ve dvou velikostních kategoriích, aby bylo možné pozorovat jejich reakce po výsadbě.
Rovněž byl průběžně sledován stav vody v půdě a výsledky průběžně zaznamenávány. U stromů proběhla zálivka pouze dvakrát - jednou hned po výsadbě na jaře 2020, podruhé v září 2020. Jinak dřeviny nebyly zalévány, ač běžně jsou stromy po výsadbě ve městě zalévány dvakrát týdně v době vegetace po dobu minimálně dvou let. Na povrchu substrátu byla do štěrku vyseta směs letniček a trvalek, zejména z důvodů estetických.
* Barbora Duží, Ústav geoniky Akademie věd ČR: K rozšířeným mýtům patří názor, že zahrádkářské osady jsou československý, potažmo socialistický jev, stejně jako to, že nepatří do moderního města či znamenají privatizaci veřejného prostoru. Zahrádkářské osady začaly vznikat ve velkých průmyslových městech zejména ve Francii, Anglii a Německu, od poloviny 19. století se rozšířily téměř po celé Evropě. U nás se objevily na přelomu 19. a 20. století. Motivací byla migrace z venkova do měst, zajištění kvalitní stravy a rekreace.
Význam osad se v průběhu času měnil, a také v socialistickém období docházelo k dynamickému vývoji, k zakládání i rušení osad. Důležité je, že se zakládání zahrádkářských osad usadilo v procesu tehdejšího územního plánování a stejně by tomu mělo být i dnes. Základem je pěstování potravin a květin a také rekreace. Poměr mezi užitkem a rekreací se v čase mění. V socialistické době byla produkce potravin důležitější než nyní, zahrádkáři dodávali část produkce do obchodů prostřednictvím tzv. výkupů. V menší míře prodej přebytků přetrvává, například v prodejně v Boskovicích nebo Jindřichově Hradci, případně na jednorázových prodejních či výměnných akcích (tzv. swapy).
Výzkumy ukazují, že hlavní motivací k zahrádkaření dnes jsou především kvalitní a čerstvé potraviny, až pak ekonomické důvody. V poslední době s ohledem na růst cen však tyto důvody mohou opět sílit. Zahrádkaření se věnují široké skupiny lidí bez ohledu na věk, vzdělání a pohlaví.
Na zahrádkářské osady se v poslední době zaměřuje mnoho výzkumů. Jednak jde o studie, kdy si zahrádkáři vedou deníky a váží produkci, z čehož se vypočítává odhad produkce na metr čtvereční. Případně sociologické dotazníkové výzkumy zjišťují, jaké procento vzhledem k dalším možnostem (nákup, výměna, dar) jsou si schopni zahrádkáři zajistit.
Rozvíjí se i teorie, které jsou založeny na analýze leteckých snímků a odhadu, kolik procent obyvatel je schopno zahrádkaření uživit apod. Například Lucie Sovová u brněnských zahrádkářů zjistila, že jsou v průměru soběstační z 31 %, i když se to liší v sezóně. V jedné ze svých studií vypočítala produktivitu zahrádek na průměrných 1,2 kg/m2 v rámci celé zahrádky (se započtením okrasné a rekreační části).
Přínos zahrádkářských osad je ekonomický, sociální, zdravotní a environmentální. Pěstováním zeleniny a ovoce lze ušetřit v rodinném rozpočtu a vlastními silami si zajistit potravinovou a nutriční bezpečnost. V osadách vznikají vazby a přátelství, lidé si vyměňují rady a výpěstky. Zejména senioři, ale též rodiny s dětmi na nich aktivně tráví volný čas a udržují se v kondici. Zahrádkaření je prevencí proti vyhoření, poskytuje oázu klidu v neklidném tepu moderního města.
Zahrádky tvoří pestrou paletu ekosystémů (např. záhony, stromy, květiny, zídky, zákoutí či hromádky listí). Jsou útočištěm řady živočichů, kteří zajištují ekologickou rovnováhu. Poskytují zeleň, zachycují dešťovou vodu a pomáhají snižovat efekt přehřátého betonového města – tepelného ostrova. Výpěstky se obvykle nepřeváží daleko a hodně zahrádkářů se na ně dopravuje pěšky či na kole.
* Aleš Špidla, čestný prezident Českého institutu manažerů informační bezpečnosti: V dohledné době vstoupí v platnost revize evropské směrnice o bezpečnosti sítí a informací (NIS), známá jako NIS 2. Na jejím základě je připravována novela zákona o kybernetické bezpečnosti, která bude reflektovat mimo jiné i požadavek, dostat pod regulaci také obce. Předpoklad je, že se tak stane od úrovně obce s rozšířenou působností (ORP). Jsou na to připraveny?
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vydal doporučení k zajištění minimálního standardu zabezpečení. Tento dokument pokrývá všechny oblasti, které by měla obec řešit. Je ale poměrně rozsáhlý a není jednoduché všechny požadavky pochopit a také splnit. V tomto minimálním standardu lze najít doporučení, jaká organizační a technická opatření zavést.
Někde je nutno začít. Zjednodušeně všechny obce by měly vědět, kde co mají. Informační infrastruktura by měla být popsána. Někdy je to složité, ale je to základ. Ať už pro efektivní nasazování organizačních a technických opatření, která by měla zvýšit úroveň kybernetické a informační bezpečnosti.
Kvalitní dokumentace je důležitá i pro případ, kdy je nutno funkčnost informační infrastruktury obnovit po havárii způsobené čímkoliv. Je důležité mít stanovené priority jednotlivých aplikací, aby se podle nich postupně aplikace spouštěly. Zápisy do matriky určitě mají vyšší prioritu než evidence psů. V úvahu je nutno brát také plnění zákonných požadavků, služby poskytované občanům i ekonomiku.
Dokumentace je nesmírně důležitá a spoléhat se na to, že to ajťáci nosí v hlavě, je cestou do pekla. Je důležité mít plán, podle kterého bude obec postupovat v případě havárie. Takovýto plán se však tvoří předem, nikoliv až po havárii. Důležitá je také komunikační matice, tzn. komu zavolám, když mám problém. Kontakty v ní musí být aktuální. Je nutno si ujasnit, kdo za co zodpovídá a kdo co bude řešit. Součástí plánu je informace, kde jsou zálohy dat a jak postupovat při jejich obnově.
Vůbec nejlepší ale je, vůbec se do této situace nedostat. K tomu výrazně napomáhá mít znalé uživatele. Nezapomínejme na pravidelné vzdělávání např. cestou e-learningu, který vytvořil NÚKIB – kurz se jmenuje „Dávej kyber“ a je zdarma. Znalý uživatel je klíčovým faktorem pro zvýšení úrovně kybernetické a informační bezpečnosti obce, protože ví, jak se chovat. Rozpozná např. škodlivý e-mail od neškodného apod. Uživatelé jsou nejčastějším cílem kyberútočníků. Ti spoléhají na jejich nízkou obezřetnost a zatím jejich škodlivé snahy dopadají na úrodnou půdu.
Organizační a technická opatření jsou nutná, avšak v přiměřené míře, jež odpovídá velikosti obce i složitosti její informační infrastruktury. Jinak to bude vypadat na krajském úřadě, kde jsou desítky serverů a stovky uživatelů a jinak v obci, kde jsou čtyři počítače a pět uživatelů. Ale i tato obec musí kybernetickou a informační bezpečnost v přiměřené míře řešit. Většinou se svým dodavatelem IT služeb. A nenechte se odbýt tvrzením „mám to v hlavě“. Dokumentace je důležitá i pro malou obec.
* Radek Kubíček, ředitel společnosti 2K Consulting s.r.o.: Bezpečný úřad je projekt, který pomáhá obcím, městům a jejich příspěvkovým organizacím s lepší orientací při plnění povinností veřejnoprávních původců nejen v oblasti bezpečnosti, ale také v oblasti spisové služby a archivnictví. Komplexní služby, které v rámci tohoto projektu nabízíme, jsou ze strany starostů i referentů vítané, protože agenda spisové služby je velmi úzce propojena s kybernetickou bezpečností i ochranou osobních údajů. Úřady tak získají kvalitního partnera pro řešení zákonných povinností.
Vše začíná auditem spisové služby, který je na úřadě realizován po dohodě s vedením obce či města a pomůže nám zjistit rizika a rezervy. Na základě výsledků mapování rozsahu listinné i elektronické evidence, způsobu archivace dokumentů v hlavní a příruční spisovně, stanovíme další postup. Často je také příjemným zjištěním existence dotačních možností pro oblast spisové služby a řešení její digitalizace.
Nastavení správných procesů pro vedení spisové služby v elektronické a listinné podobě v rámci digitalizace služeb podle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, zákona č.12/2020 Sb., o právu na digitální služby, je důležitou součástí první etapy auditu. V případě požadavku objednatele následně vstupujeme také do informačních systémů, kde dáváme připomínky ke skartačním a spisovým plánům v souladu s legislativou a GDPR.
Elektronické systémy spisové služby, stejně jako další samostatné elektronické evidence dokumentů a informační systémy, musí být atestované.
Další etapy spolupráce jsou nastavené v podobě zajištění školení, doporučení kvalitního a spolehlivého dodavatele IS nebo pravidelné odborně konzultační prohlídky.
* Lukáš Kříž, IT expert: Aby digitální věk mohl naplno využít svůj potenciál, musí existovat důvěryhodný a bezpečný kybernetický prostor. I dva roky poté, co Světová zdravotnická organizace vyhlásila pandemii onemocnění covid 19, závislost lidstva na digitálních technologiích stále roste.
Ve snaze pomoci vytvářet důvěryhodný a bezpečný kybernetický prostor začala Mezinárodní telekomunikační unie již před lety vydávat studii Globální index kybernetické bezpečnosti neboli GCI – GlobalCybersecurity Index. V současnosti zpráva pro mnohé státy a instituce představuje odrazový můstek pro pochopení toho, jak pandemie ovlivnila a pozměnila snahy o kybernetickou bezpečnost, a jak se ji jednotlivé země snaží uchopit a řešit.
V aktuálním vydání studie GCI figuruje Česká republika na 68. pozici. Její celkové skóre činí 74,37 bodu ze 100 možných. K silným stránkám tuzemské kybernetické bezpečnosti patří právní a technická oblast či zajištění. Slabinu představují pilíře budování kapacit a spolupráce. Zejména první uvedená oblast nedosahuje ani v případě tuzemska ani na polovinu z 20bodového dosažitelného skóre.
V evropském regionu drží Česká republika stále nepříliš lichotivé 35. místo ze 46 sledovaných zemí. Poslední je ovšem Vatikán, který nedodal pro studii vstupní data. Na vyšších místech figurují i Moldavsko (33.), Gruzie (30.), Severní Makedonie (24.) nebo Turecko (6.). Mezi lídry v Evropě patří Spojené království, Estonsko a Španělsko, které obsadily první tři pozice regionálního žebříčku.
Ze sousedů České republiky se nejlépe umístilo Německo (7.), Rakousko (17.) a Polsko (18.). Slovensko obsadilo v Evropě 21. místo, ve světě 34. a výrazně nezaostává v žádném z pilířů. Pro doplnění Visegrádské čtyřky chybí už jen Maďarsko na 22. místě v rámci evropského hodnocení.
Není bez zajímavosti, že prvenství v globálním indexu patří Spojeným státům americkým, které ale nepřispěly vyplněním dotazníku. Tvůrci studie si potřebné údaje dohledali a došli k závěru, že severoamerický stát naplňuje požadavky všech pilířů ze sta procent. Druhou příčku obsadilo se skóre 99,54 Spojené království. Evropský lídr se ale o místo musel podělit se Saudskou Arábií, jejíž hodnocení či index dosáhnul stejné výše.
/rš/
Tištěnou verzi odborného měsíčníku Moderní obec je možné předplatit si na: https://www.profipress.cz/predplatne/.
Moderní obec v elektronické podobě, a to i jednotlivá vydání, si za výhodnou cenu můžete zakoupit na: https://digi.profipress.cz/katalog/detail/moderni-obec.*
