Rozúčtování tepla v centrálně vytápěných domech musí posílit úsporné chování uživatelů bytů, ale ne na úkor jiných bydlících osob, které si nemohou vypnutí topení dovolit, například matky s malými dětmi, senioři nebo nemocní. Proto chce Ministerstvo pro místní rozvoj upravit stávající vyhlášku, která by měla zohledňovat i rozdílné parametry různých domů, co se jejich energetické náročnosti týče.
„Dostávám mnoho dopisů od lidí, kteří volají po spravedlivějším systému rozúčtování tepla. Je pravdou, že dnešní systém k úspornému chování příliš nemotivuje. Intenzivně pracujeme na tom, aby rozúčtování probíhalo transparentně, na základě jasně daných pravidel, a to co nejdříve,” vysvětluje místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš.
Ministerstvo pro místní rozvoj si proto nechalo vypracovat analýzu možných dopadů změn vyhlášky a požádalo o pomoc odbornou veřejnost. Sbírá data, shromažďuje poznatky z praxe ze zahraničí a ověřuje správnost teoretických předpokladů. V lednu proběhne na MMR kulatý stůl, kterému bude předsedat ministr Ivan Bartoš a na němž se sejdou zástupci z řad zákonodárců a odborníků, kteří budou společně diskutovat o možných řešeních. Důležitou roli by při rozúčtování tepla měla hrát energetická náročnost různých domů.
„Analýza prokázala, že urychlená změna systému rozúčtování již v této topné sezóně by nevedla k cíli. Rozúčtování tepla v centrálně vytápěných domech je složitou a komplexní problematikou, při níž je třeba hledat sladění protichůdných zájmů. Zásah do vzorce bez hlubšího posouzení by někomu pomohl, někoho poškodil, a raději proto půjdeme cestou celkové úpravy systému. Pro ni budeme hledat co nejširší shodu,” doplňuje Ivan Bartoš.
Ústředním vytápěním se vytápí dům jako celek, a to bez ohledu na to, jak jsou nastavené teploty na radiátorech v jednotlivých místnostech. Teplo má totiž tu vlastnost, že se šíří nejen v rámci bytu, ale samozřejmě přesahuje stěnami i do sousedních jednotek. Prostupuje z teplejších míst do studenějších a má tendenci teploty vyrovnávat.
Zjednodušeně řečeno – jestliže váš soused nebude topit vůbec, zatímco vy ano, bude část tepla z vašeho bytu přecházet i do jeho bytu. Nelze tedy přesně změřit teplo spotřebované na vytápění bytové jednotky. Lze pouze přesně změřit množství tepla dodávaného do bytu topnými tělesy, případně rozvody ústředního vytápění.
Přesně z těchto důvodů se náklady na teplo rozdělují na základní a spotřební složku. Základní složka činí 30 až 50 % nákladů a není závislá na chování příjemců služeb. Jde především o vytápění společných částí domů, ztráty z rozvodů tepla v rámci domu i směrem ven z objektu. Spotřební složku, která činí 50 až 70 %, pak tvoří reálná spotřeba daného bytu.
Čím je dům kvalitnější, zateplenější a pasivnější, tím větší by měla být spotřební složka. Každý správce a vlastník by měl mít energetický audit a vědět, jaké tepelné ztráty jeho dům má. Na základě toho by měl základní a spotřební složku nastavit. To se však často neděje a obě složky jsou dnes nastavovány převážně systémem 50 na 50. Cílem MMR je najít vyvážené řešení v nastavení základní a spotřební složky a posoudit možnosti změn limitních hodnot.
/zr/
Ilustrační foto: archiv MMR
