Zahrada sousedí s městským pozemkem, na kterém je řada vzrostlých javorů. Vlastník se kvůli imisím ze stromů, tedy listí, květům a nažkám, které padají na jeho zahradu, do bazénu či okapů, obrátil na soudy – a uspěl. Podle rozsudku měla radnice zajistit úklid zahrady jednou měsíčně od března do září. V říjnu a listopadu, tedy v době zvýšeného spadu listí, dvakrát měsíčně. Důkladnější úklid majitel dokonce vymáhal v exekučním řízení.
Město pokládalo rozsudek za nebezpečný precedens. V dovolání Chlumec nad Cidlinou předestřel více argumentů, NS u většiny z nich konstatoval, že nejsou důvodné či relevantní. Nakonec však rozhodnutí krajského i okresního soudu zrušil primárně proto, že "odvolací soud nebyl oprávněn žalovanému závazně stanovit konkrétní způsob, jakým má dostát uložené povinnosti zdržet se rušení výkonu vlastnického práva žalobců, a sice uložením povinnosti pravidelného úklidu pozemku žalobců".
Spornou otázkou zůstává "míra imisí přiměřená místním poměrům" a také frekvence úklidu. Justice se podle NS dostatečně důkladně nezabývala tím, jaká je četnost úklidu listí na obdobných pozemcích v okolí. Běžná frekvence úklidu je navíc podle NS subjektivní kritérium, protože každý člověk má na svou zahradu jiné nároky.
"Četnost úklidu sama o sobě nic neříká o tom, jaké množství imisí na daný pozemek vlastně dopadá, a zda je toto množství přiměřené místním poměrům či nikoliv," konstatoval NS. "Za vhodnější proto považuje dovolací soud zvolit takové kritérium, které by množství imisí – spadaného listí, nažek a větví, určilo nějakým způsobem objemově, neboť pouze tak může být míra imisí (v kterémkoliv období roku) objektivně posuzována," pokračuje odůvodnění.
Radnice v minulosti uvažovala také o tom, že by nechala 70 let staré javory pokácet. Úřady ochrany přírody to však nepovolily. Z podobných důvodů nepřipadá v úvahu ani výraznější redukce korun stromů.
"Jestliže v dané věci v současné době nelze vysledovat žádné jiné řešení, které by rozumným a spravedlivým způsobem uspořádalo právní poměry účastníků, zastává NS názor, že v tomto zcela výjimečném a atypickém případě lze zvažovat řešení, jež bude spočívat ve finanční kompenzaci," uvedl NS. Svůj závěr vyslovil i přesto, že s takovým řešením občanský zákoník výslovně nepočítá.
O kauze psala Moderní obec v čísle 4/2022.*
/Zdroj: ČTK/
