Kdybychom si mohli vybrat, většina z nás by asi raději bydlela v obci či čtvrti, kde se lidé zajímají o věci veřejné a starají se o to, aby se tam dobře žilo. Není nad to, když soused zná souseda a v případě potřeby je jeden ochoten pomoci druhému a je-li v takovém sídle pospolitost více než pouze...
Kdybychom si mohli vybrat, většina z nás by asi raději bydlela v obci či čtvrti, kde se lidé zajímají o věci veřejné a starají se o to, aby se tam dobře žilo. Není nad to, když soused zná souseda a v případě potřeby je jeden ochoten pomoci druhému a je-li v takovém sídle pospolitost více než pouze hezkým slovem. Rozhlédneme-li se po svém okolí, možná nás napadne, že nezájmu kolem nás je stále více než zájmu, že ochota udělat něco pro druhé je pořád spíše nedostatkovým zbožím a že dobré sousedství nebo pestrý a bohatý komunitní život jsou krásné koncepty, avšak v našem městě či obci dosud zůstávají jen snem.
Tohle zjištění, k němuž mnozí z nás patrně dojdou, je však vlastně přirozené. Vždyť jsme »odžili« teprve jednu generaci od roku 1989. A může být hodně pravdy na argumentu, že pokud se zhruba po tři - v nesvobodě žijící - generace něco kazilo, bude se to napravovat nejméně další tři generace.
Díky práci v Nadaci VIA i díky spolupráci s komunitními nadacemi v Ústí nad Labem, Moravské Nové Vsi, Vyškově a Písku (více o komunitních nadacích na stránkách: http://akncr.cz/) se však mohu se čtenáři Moderní obce podělit o dvě dobré zprávy, které ukazují, že náprava již začala.
První zpráva: Komunitní spolupráce je možná a stále více lidí ochotně věnuje svůj čas a energii, aby s dalšími občany, neziskovkami, ale i se samosprávou pozitivně proměňovali své okolí. Dobrým příkladem je Nadějkov na Táborsku. Žije v něm 750 obyvatel a hned vedle návsi stojí kostel s farou, za níž je farská zahrada. Ta byla donedávna zpustlá a schovaná za drátěným plotem a plakátovací plochou. Dvě místní ženy to tak nechtěly nechat. Obrátily se na faráře s návrhem, že by bylo škoda zahradu neotevřít pro všechny - místní obyvatele i návštěvníky obce, mladé i seniory. Farářovi se myšlenka líbila a brzy nato vznikl návrh na přeměnu zanedbané zahrady v oázu, která bude sloužit všem - rodičům s dětmi, seniorům, farníkům, skautům, výletníkům... Nadace VIA poskytla Nadějkovanům grant, metodiku participativního plánování, zapojila do projektu architekta, a organizátorkám této komunitní iniciativy navíc nabídla i podporu zkušené koučky.
Díky energii a odhodlání lidí v Nadějkově se už za rok společné práce nepoužívané prostranství proměnilo v zahradu, která doslova vybízí k pospolitosti. Povedlo se však také zlepšit atmosféru v obci. Nadějkovští si totiž vyzkoušeli, že se opravdu mohou podílet na oživení společného veřejného prostoru.
Druhá zpráva: Dárci v Česku jsou stále štědřejší. Od roku 2000 až dosud stoupl HDP v Česku 1,7krát, průměrná mzda 1,9krát. Soukromé dárcovství však za toto období narostlo 2,9krát! To je velmi nadějné zjištění, a nejen pro dobu adventní. Zakládá totiž i na dobré očekávání pro budoucnost, neboť spolu s časem, energií a dobrými nápady jsou mnozí z nás stále ochotnější věnovat na zlepšení života českých obcí a měst také finanční dary.
Je jen dobře, že roste počet těch, pro něž je normální starat se i o to, co přesahuje úzký zájem jejich rodiny, a napomáhat tomu, aby obec či čtvrť, kde žijí, byla dobrým místem k bytí.
JIŘÍ BÁRTA
výkonný ředitel Nadace VIA
Od roku 2000 až dosud stoupl HDP v Česku 1,7krát, průměrná mzda 1,9krát. Soukromé dárcovství však za toto období narostlo 2,9krát! To je velmi nadějné zjištění, a nejen pro dobu adventní. Zakládá totiž i na dobré očekávání pro budoucnost, neboť spolu s časem, energií a dobrými nápady jsou mnozí z nás stále ochotnější věnovat na zlepšení života českých obcí a měst také finanční dary.
FOTO: MILADA FIŠEROVÁ