Soudní exekutor. Název této profese budí obavy, respekt, ale i despekt. Soudní exekutoři nejsou, ale ani nemohou být oblíbení. Nastupují do hry, když jiné zákonné prostředky na vymáhání závazků selžou. Jejich práce je díky mediálním kauzám stále viditelnější. Exekuce však jsou vždy jen důsledkem,...
Soudní exekutor. Název této profese budí obavy, respekt, ale i despekt. Soudní exekutoři nejsou, ale ani nemohou být oblíbení. Nastupují do hry, když jiné zákonné prostředky na vymáhání závazků selžou. Jejich práce je díky mediálním kauzám stále viditelnější. Exekuce však jsou vždy jen důsledkem, nikoliv příčinou problému. Dluhy českých domácností u bankovních institucí přesahují částku 1,1 bilionu korun, další dluhy u poskytovatelů půjček s neskrývaně lichvářskými úrokovými sazbami nejsou evidovány. Finanční gramotnost je v České republice na velmi nízké úrovni, s předlužením a (ne)splácením závazků bojují vedle jednotlivců a domácností také firmy, města i obce.
V současné době poslanci ve Sněmovně řeší návrh úpravy exekuční legislativy, vycházející ze sekretariátů hnutí Úsvit a KSČM i od části členů Exekutorské komory a podporovaný senátory za ČSSD. Nejproblematičtější částí je návrh tzv. teritoriality exekutorů, proti které se zásadně vymezuje neformální uskupení Exekutoři za spravedlivé exekuce, včetně dalších osmi organizací či institucí, mezi kterými jsou také například Hospodářská komora ČR, Asociace realitních kanceláří ČR nebo Sdružení dopravních podniků ČR.
KVALITA EXEKUTORŮ NENÍ SHODNÁ
V čem tkví podstata navrhované teritoriality exekutorů? Jde o to, zda ustoupit od současného modelu vymáhání pohledávek, kdy si věřitel může k vymožení své pohledávky vybrat kteréhokoli exekutora z celé republiky, nejčastěji logicky podle jeho úspěšnosti, a stávající systém nahradit systémem jiným, kdy by exekutoři mohli činnost provádět pouze v předem určených teritoriích podle svého sídla. Dnešní systém rozdělování exekucí, respektive poptávka věřitelů, odráží schopnosti konkrétních exekutorů, kteří jsou motivováni rychle a efektivně vymoci svěřené exekuce. Díky takto nastolenému systému a zavedení institutu soudních exekutorů se od poloviny devadesátých let podařilo zajistit nárůst až na 40procentní úspěšnost vymáhání povinností z původních tří procent, kdy vymáhání zajišťoval výhradně stát. Nemožnost zvolit si svého exekutora na základě teritoriality může přinést zásadní problémy, protože je evidentní, že kvalita exekutorů je logicky rozdílná, stejně jako v případě jiných profesí. Velké množství věřitelů z řad živnostníků či rodičů samoživitelů je závislých na vymožené exekuci, sami se v případě neúspěchu dostávají do existenčních problémů. V případě, že si nebudou moci zvolit spolehlivého a pracovitého exekutora, sníží se pravděpodobnost toho, že peníze za nezaplacenou fakturu nebo dlužné alimenty ještě spatří. Došlo by k výraznému ochromení celého vymáhacího aparátu, nařizování exekucí by mohlo ztratit důvěru a poctiví lidé by dopláceli na nespolehlivý systém.
Velké klienty, například bankovní instituce a pojišťovny, by nová legislativní úprava donutila komunikovat ne s několika exekutorskými úřady, jak je tomu dnes, ale třeba hned se všemi, tj. 156, exekutorskými úřady. Tuto administrativní zátěž si lze stěží představit. Paradoxně by systém donutil věřitele spolupracovat s exekutory, se kterými z nějakého důvodu spolupracovat v minulosti přestali a jimž nedůvěřují.
LIKVIDACE KONKURENČNÍHO PROSTŘEDÍ
V nekonkurenčním prostředí systému teritoriality nebudou exekutoři motivováni přesvědčit věřitele o kvalitách svých úřadů, protože jim budou jejich pohledávky přihrávány systémem. Jakým způsobem by byli soudní exekutoři motivováni ke zkvalitňování svých služeb? Nebudou k tomu mít důvod, ať pracují hodně, nebo vůbec, svěřených exekucí budou mít pořád stejně. Tím prohrávajícím bude vždy věřitel. V mnoha regionech je dnes jeden, nebo dokonce žádný soudní exekutor. Je tedy jisté, že v případě přidělování exekucí podle trvalého pobytu dlužníka by vznikly regiony se zcela odlišnou vymahatelností. V případě různé vymahatelnosti napříč regiony by bylo logické, kdyby se dlužníci stěhovali tam, kde se efektivita vymáhání blíží nule. Exekutor vymáhající dluhy pouze ve svém okolí by přišel o anonymitu, vymáhal by dluhy již jen od svých známých, sousedů, stal by se psancem. S nadsázkou lze konstatovat, že by si ani nemohl zajít na pivo do místní hospody. V současné době je soudní exekutor motivován kromě odměny za úspěšné provedení exekuce také spokojeností oprávněného. V nastaveném systému se tedy chová tak, aby se na něj oprávněný znovu obracel. Dodržuje principy etických i zákonných norem, jejichž porušování solidní oprávněný z důvodu možného poškození svého jména neakceptuje a exekutora, který tyto principy nedodržuje, už si příště k provedení exekuce nezvolí. To by v přísně teritoriálním systému neplatilo. Spolu s tím by rostl korupční potenciál, a to například tím, že by se povinný dohodl s přidělovaným exekutorem na nečinnosti.
SNÍŽENÍ NÁKLADŮ JE ILUZORNÍ
Propagátoři teritoriality soudních exekutorů staví na velice silném argumentu, předpokládají významné snížení nákladů na soudní exekuce. To ale úplně neplatí. Například náklady na dopravu se tímto krokem nezmění - eventuální cestovní náklady do bydliště dlužníka kvůli soupisu movitých věcí nesmí dle platné právní úpravy překročit hranici 1500 korun, což odpovídá hranici kraje. Teritorialita nezasáhne ani do výpočtu odměn soudních exekutorů. Tento výpočet vychází z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR o exekučním tarifu, který platí již od roku 2001 a nebyl nikdy navýšen. A to i přesto, že stát na soudní exekutory kontinuálně převádí další a další povinnosti. Ve srovnání s okolními evropskými státy jsou odměny soudních exekutorů přiměřené, navíc s nevyhnutelným rizikem podnikání - například nemajetné exekuce totiž dle nálezu Ústavního soudu nikdo soudním exekutorům nehradí.
Uskupení Exekutoři za spravedlivé exekuce na rozdíl od propagátorů teritoriality tvrdí, že regionálním rozdělením působnosti soudních exekutorů se služby pro všechny občany prodraží. Pokud dojde v důsledku zavedení teritoriality k odstranění konkurence mezi exekutory, sníží se vymahatelnost práva, a tudíž věřitelé dostanou od dlužníků méně peněz, než je tomu v současné době. Tuto ztrátu budou muset logicky přenést do cen za své produkty a služby, které poskytují všem zákazníkům, tedy i těm platícím.
INSTITUT EXEKUČNÍHO OMBUDSMANA
Uskupení Exekutoři za spravedlivé exekuce bojuje proti teritorialitě, ale prosazuje i řadu nových legislativních úprav s teritorialitou nesouvisejících. Prosazuje například uzákonění institutu exekučního ombudsmana. Vznikl by tak apolitický a na státu nezávislý orgán, na který by se mohla obracet veřejnost v rámci probíhajících exekučních řízení.
Dále chce zpřesnit zákonnou úpravu provádění mobiliárních exekucí. To, na rozdíl od teritoriality, považují stoupenci uskupení za skutečně nejpalčivější problém současné úpravy exekučního řízení. Měla by být nastolena nová pravidla, která zamezí excesům vznikajícím zejména z nejasné právní úpravy. Legislativně by měl být vyřešen problém zjevně obstrukčních insolvenčních návrhů povinných v době, kdy je nařízena dražba nemovitosti povinného nebo dražba jeho movitých věcí.
Exekutoři za spravedlivé exekuce také usilují o navrácení nesporné exekuční agendy exekutorských zápisů, která v rámci společnosti nikdy nezpůsobovala žádné protiexekutorské nálady a byla zejména kvůli úspoře nákladů všeobecně hojně využívána, zase zpět exekutorům.
Podobně jako v jiných členských zemích UIHJ uskupení navrhuje, aby soudní exekutoři mohli vykonávat inkaso pohledávek. Lze očekávat, že v případě úspěšného prosazení této agendy by došlo ke snížení zátěže soudů a dlužník by ušetřil na nákladech právního zastoupení věřitele v nalézacím i exekučním řízení a na nákladech exekuce.
Komplexní novelizace exekučního řádu by měla být realizována paralelně s pracemi na novém občanském soudním řádu, případně daňovém řádu s tím, že by se vymáhání svěřilo výhradně do rukou soudních exekutorů. Tak to udělali například na Slovensku a daňoví poplatníci na tom ušetřili, soudy se pak věnují účelnější agendě.
ÚOHS: NELZE OMEZIT SOUTĚŽ
Ale vraťme se ke sporné teritorialitě a shrňme na závěr její zásadní problémy. Zánik soutěže mezi exekutory by evidentně vedl k rapidnímu snížení efektivity vymáhání, nemožnost růstu soudních exekutorů by omezila jejich motivaci zlepšovat chod úřadů a kvalitu poskytovaných exekučních služeb. Věřitelé budou inklinovat k vymáhání práva vlastními nebo jinými mimoprávními silami, v regionech s méně výkonnými soudními exekutory by mohly vznikat dluhové ráje. Nemožnost zvolit si svého exekutora by vedla k opakování bezpráví na věřitelích, po předchozí negativní zkušenosti by byl věřitelům pro další exekuci opět vnucen stejný exekutor. Pro velké věřitele by nový systém znamenal nutnost jednat s řádově 100-156 exekutory, což by zvýšilo administrativní zátěž věřitelů při správě pohledávek. Zatížení věřitelů by bylo promítnuto do růstu cen služeb platících klientů a především je nebezpečím vznik zcela nového korupčního potenciálu. Navíc - teritorialita nepomůže ani dlužníkům v jejich boji s vlastními dluhy.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jasně konstatoval, že by zavedení teritoriality bylo v rozporu s normami na ochranu hospodářské soutěže, neboť by mohla vést k výraznému omezení soutěže mezi soudními exekutory.
Poslanci ve Sněmovně, kteří se návrhem sporné exekuční legislativy zabývají, by měli řešit vždy prioritně příčiny, a nikoliv důsledky problému. Klíčové je prosadit do škol povinnou výuku finanční gramotnosti, vytvářet podmínky pro růst zaměstnanosti, omezit činnost poskytovatelů tzv. rychlých půjček s lichvářskými úroky, vymýtit z měst a obcí hazard a herní automaty, které vyrábějí dlužníky ve velkém. Politické strany o těchto problémech unisono hovoří vždy před volbami a slibují, že je rychle vyřeší. Řeší je už roky...
JUDr. ONDŘEJ MAREŠ, LL.M.
mluvčí uskupení Exekutoři za spravedlivé exekuce
Klíčové je prosadit do škol povinnou výuku finanční gramotnosti, vytvářet podmínky pro růst zaměstnanosti, omezit činnost poskytovatelů tzv. rychlých půjček s lichvářskými úroky, vymýtit z měst a obcí hazard a herní automaty, které vyrábějí dlužníky ve velkém.
Jde o to, zda ustoupit od současného modelu vymáhání pohledávek, kdy si věřitel může k vymožení své pohledávky vybrat kteréhokoli exekutora z celé republiky, nejčastěji logicky podle jeho úspěšnosti, a stávající systém nahradit systémem jiným, kdy by exekutoři mohli činnost provádět pouze v předem určených teritoriích podle svého sídla.
