Přináší naprosto zásadní změnu v ekonomickém fungování církví - ale je to návrat k normálu. Tak přínos zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi hodnotí Mons. ThLic. Tomáš Holub, Th.D., generální sekretář České biskupské konference. A vysvětluje: Situace...
Přináší naprosto zásadní změnu v ekonomickém fungování církví - ale je to návrat k normálu. Tak přínos zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi hodnotí Mons. ThLic. Tomáš Holub, Th.D., generální sekretář České biskupské konference. A vysvětluje: Situace před přijetím tohoto zákona poškozovala nejen církve, ale i stát. Církve neměly možnost zodpovědně hospodařit a rozhodovat - a stát zase musel vstupovat do věcí, které ze své liberální podstaty ani dělat dobře neumí. Církve konečně dostávají možnost, aby se v liberální společnosti opět staly nezávislou institucí, která z vlastních zdrojů vykonává náboženskou činnost a zároveň nabízí státní správě a samosprávě spolupráci v oblastech, v nichž o ni tito partneři mají zájem. Nyní se církvím otevřela příležitost stát se společenskotvorným prvkem, který může plánovat v podstatně dlouhodobějších perspektivách, než je jedno volební období.
Kraje tvrdí, že církve se stávají »výrazně ekonomicky silnými a soběstačnými«. Ale zákon předpokládá, že proces vyrovnání státu s církvemi poběží třicet let. Není předčasné mluvit o novém modelu spolupráce krajů s církvemi?
Všechny diecéze katolické církve po celém území ČR mají velmi zodpovědně zpracované tzv. strategické plány, jimiž řeší otázky dlouhodobého využívání postupně navraceného majetku. Je na rozhodování jednotlivých diecézí, jak s nabytým majetkem budou nakládat. Nicméně je možné říci, že to bude hospodaření, které bude mít charakter dlouhodobé perspektivy, co se týká např. lesů či spolupráce s těmi, kteří obhospodařují pole. A určitě půjde o hledání určitého hospodářského modelu tam, kde to bude eticky smysluplné, např. při podpoře sociálního bydlení. Je třeba také otevřeně říci, že zmíněné strategické plány už částečně počítaly i s určitým prvním rozdělováním výnosů z majetku. Jenže to bylo zhruba před rokem, kdy biskupové předpokládali, že letos už bude církvi vydána většina nárokovaného majetku. Zatím ho však máme vydáno kolem 10 %.
Spolupraci s kraji neodmítáme. Ale nejprve se chceme dohodnout se státem na základní koncepční spolupráci, na - jak říkáme - kooperativním modelu. Ten bychom následně rozpracovali s jednotlivými kraji a už si s každým z nich, i s využitím aktualizovaných strategických plánů v diecézích, konkrétně řekli, kde na jejich území do kterých aktivit vstoupíme sami, které činnosti si tam pro sebe vyhradí kraj a které projekty budou případně společné a jak se na nich budeme vzájemně, i finančně, podílet.
Takže by se současné objemy podpory ze strany krajů církvím snižovat neměly?
Určitě ne. Demografický vývoj naopak bude vyžadovat, aby nejen církve, nejen kraje, nýbrž celá společnost vkládala stále více peněz např. do péče o seniory. Když kraje vypočítávají, kolik už »církvím věnovaly peněz formou dotací«, musím s úsměvem a rád konstatovat, že kraje vlastně část toho, co jim věříci odvedli na daních, investovaly do věcí, které jsou celé společnosti tolik potřebné, např. do ústavů sociální péče či do zdravotnictví - a nikoliv jen do svých sídel. Ostatně věřící, jak se patrně shodneme, jsou velmi poctiví daňoví poplatníci. A jistě si všichni uvědomujeme, že sociální, školské, kulturní nebo další aktivity církve provádějí ve prospěch všech obyvatel krajů, nejen věřících. Ani si neuvědomuji, že by kraje poskytovaly církvím peníze, řekněme, na bohoslužebné nádoby. A na církevní slavnosti? Někde možná, ale určitě jen v minimální výši.
Tomáš Holub: Kdybychom chtěli z finančních náhrad státu církvím za majetkové křivdy např. vyplácet důchody, celá tato roční suma by nestačila ani na dva dny.
FOTO: ARCHIV
