Ministři zatím neznají roli obcí při zajišťování sociálního bydlení

Zákon o sociálním bydlení slibovalo už mnoho ministrů. Tentokrát se zdá, že to skutečně myslí vážně. Na vytvoření zákona tlačí i prezident. Ministři netuší, jakou roli budou obce při zajišťování bydlení hrát. Na červnové konferenci »Sociální bydlení: pravda a mýty« ale zaznělo, že spolupráce s obcemi bude klíčová.

Zvyšující se nedostupnost bydlení pro rodiny s dětmi, rodiče samoživitele, zdravotně postižené nebo dlouhodobě nemocné, růst počtu lidí bez domova - to vše vede ke zvyšujícímu se tlaku na vznik tohoto zákona. Potřeba sociálního bydlení v jednotlivých obcích zpravidla převyšuje nabídku a nová výstavba sociálních bytů (na základě programů vyhlašovaných MMF a SFRB) je svým rozsahem marginální. Sociální bydlení doposud nebylo v České republice na centrální úrovni definováno. Tvorba zákona je zatím zcela v plenkách.

SOCIÁLNÍ BYDLENÍ DNES FUNGUJE NAVZDORY SYSTÉMU

Pro současný stav je charakteristická velká roztříštěnost bytových politik jednotlivých obcí. RNDr. Roman Matoušek, Ph.D., z Centra pro výzkum měst a regionů upozorňuje na příliš vysoké kauce při pronajímání, diskriminaci, neschopnost některých občanů si bydlení udržet a omezené možnosti obcí regulovat vznik soukromých ubytoven. »Nájmy dnes přesahují kupní sílu obyvatelstva, toto a i další problémy způsobené divokou privatizací bytového fondu musí připravovaný zákon pomoci vyřešit,« shrnuje potřebnost zákona ministryně práce a sociálních věcí Mgr. Michaela Marksová.

Některá zastupitelstva mají schválenou dlouhodobější koncepci sociálního bydlení v obci. Nabízejí např. systém vícestupňového sociálního bydlení (cílem systému je integrace domácností zpět do nevyloučeného bydlení, kdy klient prochází postupně z krizového bydlení přes tréninkové do trvalého).

Mnoho obcí ve snaze vyhnout se problémům spojeným se zajištěním bytů pro potřebné raději sociální bydlení neposkytuje vůbec a obecní byty zůstávají paradoxně prázdné. Na to upozorňuje zástupce veřejného ochránce práv JUDr. Stanislav Křeček. Ten tvrdí, že obce mají ve svých fondech desítky i stovky prázdných bytů, které za účelem poskytnutí sociálního bydlení mohou využít. »Obsazování obecních bytů některými skupinami obyvatel naráží na odpor ostatních občanů. Bez začlenění těchto lidí nebudou obecní byty za účelem sociálního bydlení využívány,« doplňuje Stanislav Křeček. Dle jeho názoru ani nevíme, kolika volnými byty obce disponují.

VÝSTAVBA NOVÝCH BYTŮ Z FONDŮ EU, ALE NE PRO SENIORY

Jakým způsobem bude výstavba a rekonstrukce financována, není také zatím jasné. »Významnou roli bude hrát připravovaný Integrovaný regionální operační program (IROP), z tohoto zdroje bude možné postavit nebo rekonstruovat okolo 3000 bytů po celé republice. Obce na sociální byty nebudou doplácet nic,« vysvětluje financování výstavby bytů ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Mgr. Jiří Dienstbier. Podle něj bude výstavba bytů hrát důležitou roli při hospodářském oživení regionů. Problémem těchto fondů ale je, že z nich není možné financovat bydlení pro seniory. Sociální byty nebudou podléhat privatizaci.

PŘECHODNÝ POBYT JAKO JEDNA Z VARIANT

Pracovní skupiny také jednají o tom, zda sociální bydlení bude vázáno na trvalý pobyt, bude se zřejmě více dbát na skutečné bydliště dané osoby (v místě pracuje nebo má jiné závazky). »Návrat do předchozího bydliště by nic nevyřešil, naopak by přinesl řadu problémů obci i klientovi. Obce musí mít i pro tyto lidi dostatečné finanční garance,« uvažuje o možnostech Mgr. Linda Sokačová z Platformy pro sociální bydlení. Mluví se i o znovuzavedení přechodného pobytu, který odpovídá současným podmínkám mobility lidí.

NE VŠICHNI UŽIVATELÉ DOTOVANÝCH BYTŮ POTŘEBUJÍ ZÁKON O SOCIÁLNÍM BYDLENÍ

Otázky a rozpory vzbuzuje už i samotný název zákona. Sociální bydlení je dle mnohých zcela nevhodný název. Dojde s největší pravděpodobností ke změně názvu na »nízkonákladové«, »podporované« nebo »bydlení s finanční podporou státu«, jak navrhuje Stanislav Křeček. Ten také upozorňuje na skutečnost, že většina seniorů a mladých rodin potřebuje jen bydlení cenově dostupné, ne zákon definující sociální práci. »Častým fenoménem je i diskriminace cizinců a členů různých národnostních menšin, kteří sice na zaplacení tržního nájemného mají, ale majitelé nemovitostí jim byt pronajmout nechtějí,« zmínil na konferenci PhDr. Matěj Stropnický, místostarosta Městské části Praha 3.

Co by mělo být součástí vznikajícího zákona o sociálním bydlení?

Oslovení zástupci obcí a měst tvrdí, že má-li zákon o sociálním bydlení fungovat, nesmí stát přenášet veškeré povinnosti z něho vyplývající pouze na obce. Bude také třeba nastavit jinak systém dávek na bydlení a další změny.

PaedDr. Jiří Kulhánek, starosta, Kadaň

»Zákonu o sociálním bydlení musí nutně předcházet redukce příspěvku na bydlení, aby se zastavil byznys s těmito sociálními dávkami. Pak zůstane řada bytů v soukromých rukou, které lze za určitých podmínek rovněž zahrnout do sociálního bydlení. Rozhodně by mělo být součástí zákona i tzv. prostupné bydlení, které umožňuje postupný přechod od nejnižšího stupně, úrovně bydlení až po normální běžné bydlení. Nemůžete člověka bez návyků na normální běžné prostředí vytáhnout rovnou z ulice do bytů první kategorie na sídlišti, to dopadne špatně. Je potřeba natrénovat určité návyky a schopnost soužití s okolím.«

Ing. Pavla Brady, 1. náměstkyně primátora, Opava

»Větší obce by měly mít povinnost zajistit sociální (resp. dostupné) bydlení pro ty své občany, kteří nejsou schopni získat byt na běžném trhu. Jsou to nejen sociálně znevýhodnění, ale také zdravotně či psychicky nemocní, senioři, mladé rodiny nebo děti z dětských domovů. Ovšem stát musí vytvořit obcím podmínky. Nezbytné je přesně nadefinovat termín sociální bydlení, vymezit cílové skupiny, rozdělit pravomoci, kompetence a uložit konkrétní povinnosti. Dávky na bydlení musí být vypláceny za obytnou plochu, ne za osobu, jako je tomu nyní u předražených komerčních ubytoven, které pak za sociálně nejslabší platíme z daní všichni.«