01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Past na budoucí důchodce sklapla. Socialismus pokračuje

Jádro pudla, proč ve srovnání s vyspělými zeměmi budeme mít stále chudší důchodce, se skrývá ve zdroji důchodů. Zdrojem socialistického systému, který si Česká republika zakonzervovala, je sociální a důchodové pojištění. Tento systém je tzv. průtokový a hospodaření s ním si ponechal stát.

V podstatě jde o to, že minimálně to, co do systému nateče na straně příjmů, stát okamžitě vypouští na straně výdajů. Žádný majetek se prostřednictvím důchodového systému nebuduje, což představuje zásadní rozdíl mezi socialismem a systémy vyspělých bohatých států. Jinak řečeno, důchody nynějším důchodcům platí zaměstnanci, kteří ještě v důchodu nejsou. Jiný zdroj systému neexistuje.

Ve vyspělých zemích se však část pojištění směruje na budování majetků přinášejících výnosy. Přesněji, budují se zdroje napojené na kapitálový trh. Současné nejbohatší státy Evropy umožnily občanům spořit si na důchod i účastí na kapitálovém trhu. Tito budoucí důchodci využívají možnosti zajistit se pro stáří a už od mládí směrují část svých peněz do nákupu majetků ve světě. Mnozí senioři na Západě proto mohou spokojeně žít díky tomu, že své výdaje z nemalé části pokrývají výnosy ze svého majetku, zejména dividendami.

PROMARNĚNÁ ŠANCE

S pádem minulého režimu u nás vznikla šance na změnu i v důchodovém systému. Jenže byla promarněna. Přitom bylo možné zajistit, aby lidé např. 25 % z důchodového pojistného vkládali do fungujících světových (ne českých!) nástrojů kapitálového trhu, a vytvářeli si tak majetek na stáří.

Obávám se však, že nikdo z českých politiků neměl k tomu nejen know-how, ale ani motivaci. A motivace, stejně jako možnost věci změnit chybí i teď. Mezitím totiž přibylo důchodců, změnila se demografická křivka. Je mnoho důchodců a málo těch, kdo platí do systému. Výsledkem je, že v důchodovém systému ročně chybí zhruba 50 mld. Kč, přičemž tento deficit roste.

Změnu by nenavodil ani tzv. druhý pilíř české důchodové reformy, což je paskvil západních systémů. Paskvilem samozřejmě není možnost lidí spořit si na důchod. Problém spočívá v portfoliu tohoto (ale i třetího) pilíře. Prakticky 75 % zdrojů druhého pilíře totiž představují státní dluhopisy ČR - tedy dluhy státu a nástroje peněžního (nevýnosného) trhu. Dluhopisy státu, který směřuje čile k bankrotu a jehož měna se žene do pekla, to je lahůdka, kterou bych v portfoliu mít nechtěl. Lidé spořící ve druhém pilíři tak de facto kupují dluhy státu a své vlastní majetky si nebudují.

Ani naše děti nebudou moci ze státního důchodového pojištění budovat majetek. Stát jejich penězi potřebuje pokrývat důchody současných důchodců. Jim stát peníze dříve utratil, aniž by si sami mohli budovat majetky, jež by jim přinášely dividendy. Ostatně kdo měl za socialismu přístup na kapitálový trh?

Budoucí reformy českého důchodového systému se proto nemohou zaměřit ani jinak než na:

oddálení věku odchodu do důchodu;

snížení státem hrazených důchodů;

zvýšení státního pojistného, vyšší zatížení firem a zaměstnanců;

omezení příjemců důchodů (zruší se výslužné vojáků, policistů apod.);

odkázání lidí, aby platili vysoké pojistné, ale chtějí-li důchod (bez urážky smyslu toho slova), tak aby si sami budovali majetky (tj. kupovali podílové fondy, nikoliv však přes státní systém!).

Ve Švýcarsku, Lichtenštejnsku nebo Lucembursku se prozíraví lidé už dávno stali spoluvlastníky bank prostřednictvím podílových fondů místo toho, aby byli klienty peněžních ústavů a pasivně uchovávali své peníze na jejich účtech (nebo aby - jako Češi - kupovali státní dluhy). Za největší slabiny ekonomiky v tomto kontextu švýcarští analytici označili např. stagnující ekonomiku, příliš vysoké odvody na zdravotní a sociální pojištění, složité podmínky pro zakládání a fungování firem, drahé telefonování a přenos dat mezi státy. Čím vyšší bude angažovanost státu a čím vyšší daně a státní sociální pojištění, tím hůře bude všem, které dnes můžeme označit za mladou a střední generaci.

LUDĚK TESAŘ

www.cityfinance.cz

Srovnání prům. mzdy dle OECD ze dvou nezávislých hledisek

Země Průměrná měsíční mzda v CZK Země Průměrná mzda paritou kupní síly v USD
Švýcarsko 166 018 Švýcarsko 64 298
Norsko 145 602 Norsko 59 548
Dánsko 121 278 Nizozemsko 58 252
Lucembursko 121 065 Německo 57 818
Austrálie 120 291 Lucembursko 57 591
Nizozemsko 110 081 Belgie 56 171
Belgie 107 116 Austrálie 52 639
Německo 103 354 Dánsko 51 772
Švédsko 98 944 Velká Británie 51 255
Velká Británie 98 279 Rakousko 50 322
Finsko 97 231 USA 48 463
Rakousko 95 391 Japonsko 47 771
Island 91 302 Korea 47 075
Francie 84 627 Finsko 46 748
USA 80 075 Švédsko 45 388
Japonsko 79 742 Island 44 883
Nový Zéland 76 223 Francie 43 984
Irsko 74 083 Irsko 40 175
Kanada 72 325 Itálie 39 430
Itálie 67 960 Kanada 38 948
Korea 63 333 Španělsko 38 278
Izrael 62 327 Nový Zéland 36 381
Španělsko 59 558 Izrael 32 419
Řecko 47 146 Řecko 31 892
Slovinsko 40 309 Slovinsko 29 528
Portugalsko 39 678 Turecko 29 436
Estonsko 26 690 Portugalsko 28 696
Česko 25 128 Polsko 22 968
Turecko 24 704 Maďarsko 22 930
Slovensko 22 928 Česko 22 460
Polsko 22 643 Estonsko 21 217
Maďarsko 21 753 Slovensko 19 716

Pramen: OECD, Tax Database, Part I. Taxation of Wage Income (2013)

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2025 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down