Jádro pudla, proč ve srovnání s vyspělými zeměmi budeme mít stále chudší důchodce, se skrývá ve zdroji důchodů. Zdrojem socialistického systému, který si Česká republika zakonzervovala, je sociální a důchodové pojištění. Tento systém je tzv. průtokový a hospodaření s ním si ponechal stát.
V podstatě jde o to, že minimálně to, co do systému nateče na straně příjmů, stát okamžitě vypouští na straně výdajů. Žádný majetek se prostřednictvím důchodového systému nebuduje, což představuje zásadní rozdíl mezi socialismem a systémy vyspělých bohatých států. Jinak řečeno, důchody nynějším důchodcům platí zaměstnanci, kteří ještě v důchodu nejsou. Jiný zdroj systému neexistuje.
Ve vyspělých zemích se však část pojištění směruje na budování majetků přinášejících výnosy. Přesněji, budují se zdroje napojené na kapitálový trh. Současné nejbohatší státy Evropy umožnily občanům spořit si na důchod i účastí na kapitálovém trhu. Tito budoucí důchodci využívají možnosti zajistit se pro stáří a už od mládí směrují část svých peněz do nákupu majetků ve světě. Mnozí senioři na Západě proto mohou spokojeně žít díky tomu, že své výdaje z nemalé části pokrývají výnosy ze svého majetku, zejména dividendami.
PROMARNĚNÁ ŠANCE
S pádem minulého režimu u nás vznikla šance na změnu i v důchodovém systému. Jenže byla promarněna. Přitom bylo možné zajistit, aby lidé např. 25 % z důchodového pojistného vkládali do fungujících světových (ne českých!) nástrojů kapitálového trhu, a vytvářeli si tak majetek na stáří.
Obávám se však, že nikdo z českých politiků neměl k tomu nejen know-how, ale ani motivaci. A motivace, stejně jako možnost věci změnit chybí i teď. Mezitím totiž přibylo důchodců, změnila se demografická křivka. Je mnoho důchodců a málo těch, kdo platí do systému. Výsledkem je, že v důchodovém systému ročně chybí zhruba 50 mld. Kč, přičemž tento deficit roste.
Změnu by nenavodil ani tzv. druhý pilíř české důchodové reformy, což je paskvil západních systémů. Paskvilem samozřejmě není možnost lidí spořit si na důchod. Problém spočívá v portfoliu tohoto (ale i třetího) pilíře. Prakticky 75 % zdrojů druhého pilíře totiž představují státní dluhopisy ČR - tedy dluhy státu a nástroje peněžního (nevýnosného) trhu. Dluhopisy státu, který směřuje čile k bankrotu a jehož měna se žene do pekla, to je lahůdka, kterou bych v portfoliu mít nechtěl. Lidé spořící ve druhém pilíři tak de facto kupují dluhy státu a své vlastní majetky si nebudují.
Ani naše děti nebudou moci ze státního důchodového pojištění budovat majetek. Stát jejich penězi potřebuje pokrývat důchody současných důchodců. Jim stát peníze dříve utratil, aniž by si sami mohli budovat majetky, jež by jim přinášely dividendy. Ostatně kdo měl za socialismu přístup na kapitálový trh?
Budoucí reformy českého důchodového systému se proto nemohou zaměřit ani jinak než na:
oddálení věku odchodu do důchodu;
snížení státem hrazených důchodů;
zvýšení státního pojistného, vyšší zatížení firem a zaměstnanců;
omezení příjemců důchodů (zruší se výslužné vojáků, policistů apod.);
odkázání lidí, aby platili vysoké pojistné, ale chtějí-li důchod (bez urážky smyslu toho slova), tak aby si sami budovali majetky (tj. kupovali podílové fondy, nikoliv však přes státní systém!).
Ve Švýcarsku, Lichtenštejnsku nebo Lucembursku se prozíraví lidé už dávno stali spoluvlastníky bank prostřednictvím podílových fondů místo toho, aby byli klienty peněžních ústavů a pasivně uchovávali své peníze na jejich účtech (nebo aby - jako Češi - kupovali státní dluhy). Za největší slabiny ekonomiky v tomto kontextu švýcarští analytici označili např. stagnující ekonomiku, příliš vysoké odvody na zdravotní a sociální pojištění, složité podmínky pro zakládání a fungování firem, drahé telefonování a přenos dat mezi státy. Čím vyšší bude angažovanost státu a čím vyšší daně a státní sociální pojištění, tím hůře bude všem, které dnes můžeme označit za mladou a střední generaci.
LUDĚK TESAŘ
www.cityfinance.cz
Srovnání prům. mzdy dle OECD ze dvou nezávislých hledisek
Země |
Průměrná měsíční mzda v CZK |
Země |
Průměrná mzda paritou kupní síly v USD |
Švýcarsko |
166 018 |
Švýcarsko |
64 298 |
Norsko |
145 602 |
Norsko |
59 548 |
Dánsko |
121 278 |
Nizozemsko |
58 252 |
Lucembursko |
121 065 |
Německo |
57 818 |
Austrálie |
120 291 |
Lucembursko |
57 591 |
Nizozemsko |
110 081 |
Belgie |
56 171 |
Belgie |
107 116 |
Austrálie |
52 639 |
Německo |
103 354 |
Dánsko |
51 772 |
Švédsko |
98 944 |
Velká Británie |
51 255 |
Velká Británie |
98 279 |
Rakousko |
50 322 |
Finsko |
97 231 |
USA |
48 463 |
Rakousko |
95 391 |
Japonsko |
47 771 |
Island |
91 302 |
Korea |
47 075 |
Francie |
84 627 |
Finsko |
46 748 |
USA |
80 075 |
Švédsko |
45 388 |
Japonsko |
79 742 |
Island |
44 883 |
Nový Zéland |
76 223 |
Francie |
43 984 |
Irsko |
74 083 |
Irsko |
40 175 |
Kanada |
72 325 |
Itálie |
39 430 |
Itálie |
67 960 |
Kanada |
38 948 |
Korea |
63 333 |
Španělsko |
38 278 |
Izrael |
62 327 |
Nový Zéland |
36 381 |
Španělsko |
59 558 |
Izrael |
32 419 |
Řecko |
47 146 |
Řecko |
31 892 |
Slovinsko |
40 309 |
Slovinsko |
29 528 |
Portugalsko |
39 678 |
Turecko |
29 436 |
Estonsko |
26 690 |
Portugalsko |
28 696 |
Česko |
25 128 |
Polsko |
22 968 |
Turecko |
24 704 |
Maďarsko |
22 930 |
Slovensko |
22 928 |
Česko |
22 460 |
Polsko |
22 643 |
Estonsko |
21 217 |
Maďarsko |
21 753 |
Slovensko |
19 716 |
Pramen: OECD, Tax Database, Part I. Taxation of Wage Income (2013)