Proč se Evropská unie zabývá energetickými úsporami a zvýšením energetické účinnosti a co to znamená pro obce? Ceny energií dlouhodobě rostou a představují v rozpočtech obcí a měst nezanedbatelnou položku. Starostové a radnice se proto snaží v této oblasti dosáhnout úspor, které mohou ulevit jinak napjatým komunálním rozpočtům.
Jednou z cest jsou elektronické aukce, které obce a města nabízejí i svým občanům a pomáhají jim tak snižovat výdaje v rodinných účtech. Kromě samosprávných dobrovolných rozhodnutí dobrých hospodářů však obce musí reagovat také na stále nové a nové povinnosti ze strany státu a v poslední době rovněž čím dál častěji i na povinnosti stanovené z Bruselu.
Snad nejznámější povinností z poslední doby je tzv. energetické štítkování. Podle našeho zákona, který navazuje na evropskou směrnici, musí obce vybavit štítky všechny stavby, ve kterých vykonávají výkonnou moc. Zákon se však stejně tak vztahuje i na obecní hasičské zbrojnice nebo městské policejní stanice. Energetické štítky také vidíme, když jdeme do místní nemocnice nebo navštívíme-li své příbuzné a známé v domově pro seniory. Nejenom pro obce, ale i pro občany jsou štítky velkou finanční a byrokratickou zátěží, která často znamená pouze formální naplnění zákonné povinnosti a nevede k reálným opatřením.
»20-20-20« NYNÍ, »40-27-7« OD ROKU 2021?
Musíme se přitom připravit na to, že takových opatření, jež mají svůj původ v Bruselu, bude přibývat. Evropská unie se totiž energiemi v poslední době intenzivně zabývá. Už před lety si stanovila magickou soustavu cílů 20-20-20, vyjadřující úsilí EU o to do roku 2020 snížit množství emisí o 20 %, zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie o 20 % a o 20 % zvýšit energetickou účinnost.
S tím, jak čas neúprosně postupuje a rok 2020 je už v dohledu, evropští úředníci přemýšlejí nad tím, jak vystaví svou klimaticko-energetickou politiku po roce 2020. Nová politika přitom znamená nové - a pokud možno i ambicióznější závazky.
Podle Evropské komise (EK) by základním kamenem nové politiky s horizontem v roce 2030 měl být závazný cíl pro snížení emisí CO2 o 40 %. Současně pokračuje snaha o navýšení podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě energie, a to až na 27 %. Oblast energetické účinnosti jaksi vypadla. Dalo by se tak říci, že nová magická soustava v představách evropské exekutivy by nesla název 40-27-7. Tuto poněkud zvláštní rovnici začaly letos projednávat jak členské státy, tak Evropský parlament. Do budoucna bychom proto měli čekat, že EK začne tvořit konkrétní legislativní návrh, který pak budou v nejbližších letech evropské instituce schvalovat.
Ovšem dosažení nastíněných cílů nebude zadarmo - a nejenom radnice, ale také sami občané by se měli připravit na fakt, že výdaje za energie budou v jejich rozpočtech hrát ještě významnější roli než dosud. S ohledem na nastíněné cíle lze také očekávat, že v oblasti energií se na obce a města přivalí nové povinnosti, a stojí tak za to vývoj této problematiky sledovat.
VYŠŠÍ POŽADAVKY NA VYŠŠÍ ENERGETICKOU ÚČINNOST SE OBCÍM VYHNULY. ZATÍM...
Neznámou zůstává téma energetické účinnosti. Zde kořeny vážnější evropské regulace sahají až do roku 2002, kdy Evropská unie přijala směrnici o energetické náročnosti budov. To, že se tehdy začalo se stavbami, bylo logické, neboť domy a stavební sektor jako celek se na celoevropské spotřebě energie podílejí 40 %.
Z pohledu obcí však nejzásadnější patrně bylo schválení směrnice o energetické účinnosti o pár let později. Evropská komise totiž v jejím návrhu požadovala, aby členské státy měly povinnost renovovat a zateplit každoročně 3 % (měřeno podlahovou plochou) všech veřejných budov, jako jsou školy, knihovny nebo zdravotnická zařízení.
Ve veřejném vlastnictví, často právě obcí a měst, je přitom až 12 % veškerých budov na evropském kontinentu. Konečný text směrnice o energetické účinnosti však proti původnímu návrhu naštěstí doznal výrazné změny a uvedená povinnost byla nakonec vztažena pouze na budovy, které jsou ve vlastnictví a užívání centrálních vlád a mají celkovou užitnou podlahovou plochu nad 500 m2(s tím, že od června 2015 by se však uvedený parametr měl snížit na 250 m2).
Snaha o regulaci a podporu energetické účinnosti však rozhodně neutuchá. Evropská unie totiž spatřuje v energetické účinnosti významný způsob, jak snižovat závislost našeho kontinentu na fosilních palivech, efektivněji chránit životní prostředí a šetřit výdaje za energii.
PROJEKTY, KTERÉ UŽ DNES MOHOU OBCÍM POMOCI PRO BUDOUCNOST
Na tento tlak se proto radnice musí připravit. Jednou z cest, jak to mohou udělat, je uskutečňovat projekty s podporou evropských či domácích dotačních titulů. V této oblasti je možné získat finanční prostředky například na instalaci větrných elektráren, aplikaci technologií na využití odpadního tepla, zateplovací systémy budov, výstavbu a rekonstrukce centrálních a blokových kotelen, instalace obnovitelných zdrojů energie, zejména pro vytápění a přípravu teplé vody typu solární systémy, kotle na biomasu, tepelná čerpadla apod. Současně lze podpořit zvyšování účinnosti při výrobě, přenosu a spotřebě energie, na zateplování budov, na úsporné osvětlení apod.
Ano, tyto projekty jsou často extrémně byrokratické, úřady bazírují na formalitách a je často zázrak, když se podaří vše podle požadavků zúřadovat. Přesto však fondy představují vítanou injekci pro obecní rozpočty. Do budoucna je navíc oblast tzv. nízkouhlíkové ekonomiky, jak se evropskou hantýrkou energetickým úsporám a zvyšování energetické účinnosti říká, jednou z jedenácti hlavních priorit. Starostové se tak musí připravit, že právě v této oblasti bude možné čerpat velké peníze.
OLDŘICH VLASÁK
místopředseda Evropského parlamentu místopředseda SMO ČR pro evropské záležitosti
Do budoucna je oblast tzv. nízkouhlíkové ekonomiky, jak se evropskou hantýrkou energetickým úsporám a zvyšování energetické účinnosti říká, jednou z hlavních priorit.
Oldřich Vlasák: Radnice se už teď musí připravit na skutečnost, že EU bude neustále zvyšovat tlak na snižování závislosti našeho kontinentu na fosilních palivech.
FOTO: ARCHIV
