Mohou obce využívat služeb internetových aplikací pro vyhledávání údajů v insolvenčním rejstříku, případně v dalších veřejných dlužnických registrech, a to jak pro dlužníky, tak pro ostatní občany obce? Nebrání tomu zákon o ochraně osobních údajů? Z příslušných ustanovení zákona č. 182/ /2006 Sb.,...
Mohou obce využívat služeb internetových aplikací pro vyhledávání údajů v insolvenčním rejstříku, případně v dalších veřejných dlužnických registrech, a to jak pro dlužníky, tak pro ostatní občany obce? Nebrání tomu zákon o ochraně osobních údajů?
Z příslušných ustanovení zákona č. 182/ /2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, lze dovodit, že pokud chce věřitel úspěšně uplatnit svou pohledávku vůči dlužníkovi, musí v první řadě disponovat informací o tom, zdali bylo s dotčeným dlužníkem zahájeno insolvenční řízení. Za tímto účelem je tedy pro něj nezbytné pravidelně sledovat informace o zahájených insolvenčních řízeních, k čemuž slouží právě veřejně přístupný insolvenční rejstřík podle § 2 písm. i) insolvenčního zákona. Pro věřitele, kteří mají několik dlužníků, je však technicky i časově náročné sledovat každou událost v insolvenčním rejstříku. To vedlo některé komerční společnosti k tomu, aby vytvořily a začaly nabízet specializované aplikace, které na základě věřitelem poskytnuté databáze konkrétních dlužníků tyto subjekty pravidelně v insolvenčním rejstříku prověřují. Aplikace tedy mohou věřitele včas upozornit na zahájení insolvenčního řízení, což je předpokladem uplatnění jeho pohledávky. Tato služba může být zajímavá i pro obce, kterým může usnadnit sledování toho, zda jejich dlužníci, zejména je-li jich větší počet, nejsou v insolvenčním řízení a zda obec má přihlásit své pohledávky.
Databáze dlužníků, kteří pak budou prostřednictvím příslušné aplikace lustrováni, obvykle obsahuje jejich údaje v rozsahu jméno, příjmení, bydliště a datum narození nebo rodné číslo, na základě kterých je dlužník, jako subjekt údajů ve smyslu § 4 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, identifikovatelný, jedná se tedy o osobní údaje ve smyslu § 4 písm. a) zákona. Vytvoření takové databáze odpovídá pojmu shromažďování osobních údajů podle § 4 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů jde tedy i o zpracování osobních údajů ve smyslu § 4 písm. e) tohoto předpisu. V postavení správce osobních údajů podle § 4 písm. j) zákona bude subjekt, který určuje účel a prostředky tohoto zamýšleného zpracování, čili věřitel, který bude aplikaci využívat. Jako správce je věřitel povinen postupovat v mezích zákona o ochraně osobních údajů a plnit všechny povinnosti tímto zákonem stanovené, přičemž z některých povinností zákon umožňuje za splnění určitých podmínek i výjimky. V souvislosti s popisovanou službou je nutné na prvém místě upozornit na povinnosti upravené v § 5 odst. 1 písm. d) a f) zákona o ochraně osobních údajů, které správci ukládají shromažďovat pouze osobní údaje odpovídající stanovenému účelu zpracování a v nezbytném rozsahu a dále povinnost zpracovávat osobní údaje výhradně v souladu s účelem, pro který byly shromážděny.
K tomu, aby byly zpracovány osobní údaje pouze odpovídající stanovenému účelu, a to rovněž v rozsahu nezbytném pro naplnění tohoto účelu, jinými slovy, aby bylo zpracování proporcionální, a tím i zákonné, však lze výše popsaným způsobem zpracovávat pouze osobní údaje již existujících dlužníků. Pokud by databáze, kterou by obec předala správci aplikace pro sledování změn v insolvenčním rejstříku, obsahovala i osobní údaje »potenciálních dlužníků«, například všech plátců místních poplatků, nájemců obecního majetku, zaměstnanců obce apod., u kterých k lustraci v insolvenčním rejstříku v okamžiku předání vytvoření a předání databáze není dán relevantní důvod, jednalo by se o zpracování v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů. Za legitimní totiž nelze považovat vytvoření databáze všech fyzických osob se vztahem k věřiteli bez rozdílu a tyto údaje zpřístupnit dalšímu subjektu za účelem automatického porovnání obsažených osobních údajů s údaji v insolvenčním rejstříku. Jinak řečeno - není důvodné pohlížet na osoby, vůči nimž věřitel nemá žádnou platnou pohledávku, jako na možné dlužníky, s tímto zdůvodněním vytvářet novou databázi osobních údajů a zpřístupnit ji dalším subjektům pro její porovnávání s insolvenčním rejstříkem.
V případě databáze existujících dlužníků lze pak vytvoření dlužnické databáze obce a její využití pro rychlejší a snadnější kontrolu insolvenčního rejstříku, a tím i pro efektivnější vymáhání pohledávek dlužníka, označit za zpracování nezbytné k ochraně práv a právem chráněných zájmů správce. Jako takové potom může být na základě § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů prováděno i bez souhlasu dotčených osob, dlužníků.
Z dalších povinností uložených zákonem o ochraně osobních údajů je nutno upozornit především na skutečnost, že provozovatel popsané aplikace, který bude využívat osobní údaje z databáze vytvořené obcí, bude v postavení zpracovatele osobních údajů. V takovém případě je nutné uzavřít se zpracovatelem smlouvu o zpracování osobních údajů, jejíž nezbytné náležitosti upravuje § 6 zákona o ochraně osobních údajů.
Vzhledem k předmětu dotazu je vhodné upozornit i na povinnost zabezpečit osobní údaje podle § 13 zákona o ochraně osobních údajů, tedy povinnost přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům apod. V praxi se bude jednat především o posouzení toho, zda je zvolený komunikační nástroj pro předávání údajů o dlužnících dostatečně bezpečný a nemůže dojít k úniku těchto dat a o nastavení rolí a odpovědnosti obou zúčastněných subjektů.
Na závěr lze shrnout, že za přípustné za účelem uplatnění práv věřitele v insolvenčním řízení lze podle zákona o ochraně osobních údajů považovat pouze zpracování osobních údajů skutečných dlužníků. V rámci tohoto zpracování je pak správce povinen v odpovídající míře plnit všechny povinnosti vyplývající ze zákona o ochraně osobních údajů. Vytváření databáze osob se vztahem k věřiteli, vůči kterým věřitel nemá platnou pohledávku, z titulu kontroly možných budoucích dlužníků se jeví jako nepřiměřený a nelegitimní účel zpracování osobních údajů, přičemž takové zpracování by podle našeho názoru bylo v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů.
Mgr. ZUZANA RADIČOVÁ
Mgr. FRANTIŠEK NONNEMANN
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobrý den , bývalý partner si podal insolvenční návrh, do návrhu neuvedl , že dluží výživné na naše společné dítě a že má platit výživné na toto dítě. Tak jsem soudu zaslala dopis včetně rozsudku, ale nepřeji si, aby moje osobní data plynoucí z tohoto rozsukdu, jako kde bydlím, s kým bydlím, kde pracuji, kolik je výživné, kolik mám dětí aby to bylo veřejně přístupné. Je toto možné? Dlužníkova data ať si jsou klidně veřejná, ale přece já jakožto věřitelka mám nárok na ochranu osobních dat. děkuji za informaci